Drákuloviny aneb konec upírů v čechách Víkendovka na Boskovickém hradě 1.-3.11. pohledem nadšené účastnice. "Ahoj, tak jak jsi se měla?", ptá se mne spolubydlící jen co vstoupím v neděli večer do dveří - za pár dní dělá státnici a tak seděla celý víkend nad učením,zatímco já se na dva dny ocitla v úplně jiném světě. Připadá mi to vůči ní nefér, ale protože znovu naléhá s otázkou "Tak co, jaké to bylo?", začnu jí tedy vyprávět o mém víkendovém setkání s upíry na Boskovickém hradě. A tak chci teď i vám všem říci, o co všechno jste vlastně přišli tím, že jste tam nebyli s námi: určitě jste necestovali vlakem za doprovodu poutavé četby nejzajímavějších pasáží z knihy "Dracula", neputovali jste večerní setmělou krajinou k starobylému sídlu strašných upírů, nešplhali jste po stromech jako veverky jenom proto, že vám někdo řekl, že právě tudy bude projíždět hrabě Drakula a že není radno zůstávat na zemi, neprokazovali jste svou bezúhonnost pojídáním topinky s česnekem, neviděli jste siluetu Boskovického hradu za měsíčního svitu a možná ani nevíte, kde se tento hrad nalézá; troufám si i tvrdit, že jste nikdy nenocovali v koroptvárně (mimochodem velmi studené), nepracovali jste a nepodíleli se aspoň trochu na zušlechťování hradu během zamračeného sobotního dopoledne s úsměvem na tváři, neochutnali jste všelijaké dobroty z tamní kuchyně, nehráli jste s námi pár skvělých her i pár her mírně infantilních, nevyráběli jste si upíří masky a neodlívali stříbrné kulky (z olova :o) na zneškodnění nekalých bytostí, nepoznali jste nejspolečenštější a moc krásné hradní koťátko, zaručeně jste nepobíhali o půlnoci po hradbách a nepátrali v tajemných zakoutích hradu po hraběti Drakulovi,nezůčastnili jste se večerního bálu a určitě jste tedy netančili valčík v pohorkách a ani jste pak neblbli a nekřepčili na "diskotéce" až do ranních hodin, nepoznali jste spoustu nových a moc fajn lidí v jejichž společnosti se každá chvíle stává neopakovatelným zážitkem.... A jsem přesvědčena, že jste ještě nikdy během jediného víkendu nesnědli tolik česneku! Když jsem dovyprávěla, moje spolubydlící a kamarádka s trochou lítosti v hlase vydechla "Jé, to muselo být skvělý..." A já jen s usměvem na tváři přikývla. Ivča P.