White Rose of York
Válka růží
vévody z Yorku a dynastie Lancasterů
se odehrála na hradě Veveří ve dnech 21 - 23. 10. 2005
Red Rose of Lancaster
Jednoho (pro mě:o) krásného dne mě Honzík Šipr pozval na svoji víkendovku s názvem Válka růží….no kdo by odmítl?! Hurá, jde se balit….21.10. jsem dorazila na zastávku Zoologická zahrada v Brně a už je u mě Sherry… Opodál stála nějaká mně neznámá holčina, ale jo, má bágl, to bude patřit k nám…. A tak jsem se seznámila s Kristýnkou, která přijela na svou první brontosauří akci. Blíží se čas srazu, tramvaje jezdí jedna za druhou, ale žádní obáglení lidičci z nich nevystupují. Zato naše trojka začíná budit pozornost - zima je veliká, potřeba se zahřát ještě větší, jdeme se tulit. Jéé, teplooo….Honzík dojíždí se zpožděním (ale nezaviněným) a s ním už nikdo. Honem na bus a jede se k hradu. Trochu překotné vystupování a hurá výšlapek do kopce krásným podzimním lesem. A už stojíme u brány…a ta se neotvírá….Honzík volá komusi, kdo vlastní klíče a dovídáme se, že musíme čekat….kdo si počká, ten se dočká, aspoň si pokecáme, Sherrymu se podaří rozbít plastovou flašku s vodou, čehož využije Honzík ke své nedobrovolné sprše, a následně se k nám dotrmácí Bob se Šárkou a Peťou, kluci jsou vyzbrojeni válečnými zbraněmi, že by opravdu mělo jít do tuhého? Seznamujeme se a za chvíli jsme vpuštěni do hradu. Ubytujeme se v kupodivu dost rozsáhlých prostorách - je tam i koupelna s vanou!:o) - zatápíme, úklid po nějakých prasatech před námi (Šárinka je úžasná), nanošení jedlých zásob na hromadu, večeře a konečně hry…. Teda chudáci všichni, kteří se mě snažili naučit hru Bang!, moje mozková kapacita takové hry nebere, proto to vzdávám a věnuji se příjemnému poslouchání Šárčiny hry na kytaru a zpěvu a oplácím Honzíkovi šimrání zad, kterého se mi dostalo před chvílí….aaaa, to je bájo….Sherry využije volných rukou Kristýnky a už tu máme šimrárnu. No znáte někdo lepší mňamku?:o)) Bob mě učí manipulovat s motýlkem, šikula. Vysvětlení pravidel hry Válka růží a zadání prvního úkolu - nenápadné lepení samolepek na futra. K mé veliké radosti se mi podaří přemluvit Honzíka a se Sherrym a Kristýnkou si odťapeme čtverylku. Ach jooo, já bych tak tancovala…. Po půlnoci se jde do pelíšku. Jelikož vím, že noci jsou už studené a můj spacák ještě studenější, vtírnu se na postel mezi Sherryho a Honzíka. Honzíkovi báječné pohádky např. o vlnitých pleších :o) ruší má otravná prosba o povídání hororu - no taková skvělá šance se pořádně zabát, když ležím v bezpečí mezi dvěma chlapy, se mi jindy nevyskytne :o) - nespokojím se s údajným "hororem" O šroubečku a chci jiný, načež vzápětí svého požadavku lituji, to když bezmocně ležím ve spacáku a Honzík se Sherrym s jasnou převahou mě lechtají a Honzík velmi přesvědčivě a barvitě mi líčí, jak se teď počurám a "to bude horor!" Uznávám, větší horor jsem si v té chvíli nebyla schopna představit. Nakonec jsme spokojeně usnuli při pohádce o růžovém prasátku.
Druhý den jsme se probudili - dokonce i :o), vstali - dokonce i :o)), nasnídali se, dostali jsme nový úkol a šli zvesela pracovat. Naším bojovým pracovním úkolem bylo zlikvidovat divoký a prý nepatřičný rostlinný porost. Všichni kráčí pro nářadí, jen já s Kristýnkou jsme se nějak zdržely prohlídkou rozsáhlého hradního areálu, takže následovalo zoufalé hledání naší pracovní skupiny. A už je máme, kluci se odvážně šplhají do výšin a likvidují vše zelené. Je pro mě nepochopitelné, že by tyto statečné rostliny a stromky mohly svými kořeny nějak ohrožovat hrad, ale co se dá dělat, "rozkaz je rozkaz". Počasí je v pohodě, práci si zpříjemňujeme slovním fotbalem a Honzíkovým nepřekonatelným podáním nekonečného množství vtipů. Přitom očkem pošilháváme k inkriminovanému místu, kam máme pokládat kamínky - buď na stranu Yorků nebo Lancasterů. Jakmile se někdo začne podezřele potloukat příliš blízko, všichni zbystří. Ale ne, zase planý poplach…. V poledne přijela osmá a poslední účastnice naší víkendovky, Monča. Přiložila ruku k dílu a tak jsme to zmákli. No teď to vypadá, jak když tam řádili brontosauři :o). Společná fotka na žebříku, pár seskoků do hromady větví a kopřiv, pokus Boba a Peti mě tam hodit taky (uff!) a jdeme vařit obídek. Po jídle vyhlášení průběžných výsledků (Lancasterové vedou) a zadání nového úkolu - přemístění polštáře na to správné křeslo. A následuje zábava - Honzík nás dostává otázkou: "Jde kůň - klap, klap, jde had - ss ss, kam jdou?" Všichni přemýšlí, hlavně Peťa s Kristýnkou, dokola si otázku opakují, načež po dlouhém a lítém rozumovém boji a vyhrocení situace, kdy všichni ostatní účastníci tuto otázku hromovým hlasem opakují, vynervovaná Kristýnka na to přijde - blahopřeji Kristý, to bylo jasný, že na to máš! :o) Wow, to byl mazec. A pokračujeme hrami - vymýšlení povídky, která musela obsahovat sousloví: Pás cudnosti, Cizí měna, Malá kniha básní a Rudá hvězda; poznáváme se pomocí hry, při které jsou draženy kladné vlastnosti a poté ostatním sdělujeme, proč jsme chtěli získat tu kterou vlastnost, čím je pro nás důležitá. Chceme si hrát dál, i když čas už pokročil, a proto Ó veliký organizátor neváhá přijít s kupodivu napínavou a zábavnou hrou, kdy množíme, krademe a hlídáme otroky a peníze. Peťa i přes bolavou tlapku stylově hraje na kytaru písničku Válka růží…. A v průběhu soboty jsou první mrtví, na konci dne celkem 3 ze 7. V kuchyni tak vzniká márnice - spí tam totiž Bob a Šárka, a oba jsou už mrtvolky, jak smutnééé…. Na čí straně byli? To je napínavé…ale mrtví nemluví…. Dalším úkolem je psaní čárek na papír připevněný u WC dveří. Každý dělá čárku jen za svůj rod, a to po půl hodině nebo po jiném příslušníku stejného rodu. Hlavně se tedy na ten záchod dostat nenápadně….a co nejčastěji:o)). A jde se spinkat. S mými spolunocležníky se zavrtáme do spacáčků a čekáme, až mezi nás přijde Kristýnka vyprávět horor o bílých rukavičkách. Ach, já se bojím, pomoc, bílé rukavičky mi jdou po krkuuu….Všichni se klepeme strachy. Kdo neslyšel, neuvěří:o)…. Teda to chce nějakou pohádku, Honzíku, povídej….a je tu jedna o kanadských dřevorubcích. Ještě jednuuu….slova se ujímá Kristýnka a začíná vymýšlet úžasnou pohádku o Anches a princezně….Vypráví krásně, až se zdá, že Honzík usnul….ale ne….zase se probral a chce pokračování, ale to je odloženo na zítřek či spíš na dobu neurčitou, Kristýnka odchází vedle do pokoje k Peťovi a Monče a jdeme už teda ale opravdu spát…..pssst, spí už všichni? Snad ano…Hanulka si hlavně nenápadně (s rolničkami kolem kotníku) jde udělat čárku….Jsou tři hodiny po půlnoci, tož dobrou noc, strýčku Fido.
[Hanule]
Začalo to celkem poklidně v pátek, kdy jsme se sjížděli tak trošku na etapy. Na oznamený sraz u stanice ZOO nejdříve dorazila Kristýna, kterou sem tam našel postavat přímo na zastávce při svém příjezdu. Po nějakém čekaní a nastolení 17 hodiny dorazila Hanule. A jak jsme tam tak stály, tak jsme se z důvodu chladna začali tulit. Po nějaké době tulení nás vyrušil telefonát Kristýně od Honzy organizátora, který vzala a vyřídila Hanule :-). Oznámil, že je někde v "zácpě", takže sme pokračovaly s malinkými přestávkami v tulení, abychom tak mohli přivítat Honzíka :). Mocný organizátor Honza dorazil cca za 10-20 minut po telefonátu. A tak jsme se mohli akorát přesunout k autobusu 303, jehož odjezd se zrovna přiblížil.
Tak jsme se přesunuly na hrad a začali trošičku zkoumat jak dovnitř. Vymýšleli jsme různé cesty přes hradby, oknem, po stromě a všelijak podobně. Za chvíly zavolal Honza nějakému správci, který nás měl mít na starosti v době nepřítomnosti kastelána, jenžto byl na nějaké konferenci kastelánů či co. A tak jsme pokračovali v čekání, příčemž jsme tak povídali o sobě a o různých věcech a občas se u toho i nějak pohnuli.
Druhá skupinka dorazila až za poměrně dlouhou dobu a ještě ne autem, jak jsme čekali, ale po lesní cestičce kolem hradu. Prý auto nechali na horním parkovišti. Dorazila Šárka, Bob a Peťa, takže nás bylo 7 z původně příhlašených cca 13. A stále sme ještě čekali na otevření brány...
[Sherry]