Misto uvodniku neco na zamysleni

 

Kdyz chybi laska¼

Povinnost bez lasky cini mrzutym.

Odpovednost bez lasky cini bezohlednym.

Spravedlnost bez lasky cini tvrdym.

Moudrost bez lasky cini hroznym.

Pratelstvi bez lasky cini falesnym.

Poradek bez lasky cini malichernym.

Cest bez lasky cini domyslivym.

Majetnost bez lasky cini lakomym.

Vira bez lasky cini fanatickym.

Zivot bez lasky je nesmysl.

Ale zivot v lasce je stesti a radost.

Od neznameho mudrce

 

 

 

Drobky

Zuzka

Druha susenka

Drop velky

Pot - vsude. Propocene - vsechno. Lapani po dechu. Kam oko dohledne hory. Kricici ptaci. Boruvky vsude a hodne. Travnate hrebeny hor svoboda, sila a krasa pocity, ktere pretrvaji navzdy. Drobounka staveni nekde dole, stribrne stuzky rek. Slunce zapadajici pode mnou malir oblaku. Horske nebe posete hvezdami. Tma uprostred dne zatmeni slunce. Rozzureni psi adrenalin proudici do krve. Cim vice psu, tim vice adrenalinu. Hole a letici kameny. Ledove horske potoky nejkrasnejsi lazen. Ledova horska plesa posilujici dzbanek hor. Bezcestne bloudeni unavne splhani nahoru, dolu, nahoru, dolu. Horska prehrada uprostred divociny. Nocni blesky a hromy, drtive privaly vod. Minimum spanku uz zase. Spani na ostrove, rano utopene v chuchvalcich mlhy, hukot blizke vody, brodeni na breh. Mraky valici se prese mne. Oblaka pretekajici pres hrebeny hor. Chuchvalce bile mlhy. Bile krasno. Neustavajici vichr strhavajici mne z hrebenu hor. Hodinu, dve, dva dny. Opily Rumun, ktery za marky nabidl svezeni na korbe sve multikary. Jizda smrti. Krajnice nad rekou proklate blizko. Jsem pripraven vyskocit pres bocnici v pripade padu z mostu. Hromady rezavych konzerv na tech nejkrasnejsich mistech. Klec vysekana sekyrou na ohen. Zebrajici deti neodbytni profesionalove, lstivi, neprijemni, vsudypritomni. Chleba odmitaji, chteji maso, syr Toulavi psi ve mestech sest na jednom nadrazi. Zbedovani, prosici o zbytky jidla. Mezi nimi pes, ze ktereho visi streva nosi je za sebou. Mezi tim vsim rumunsti policiste se samopaly. Uchozene nozicky, noci stravene v chodbickach vlaku. Rumunske hory.

Zazil - Doktor

 

 

 

 

 

 

Sandokani 99 aneb 3 stupne od rovniku

"Uvidime se zitra v sest na Ruzyni", zaznelo mi do sluchatka od prazskych pratel. Tato slova udelala finalni tecku za nekolikamesicnimi pripravy petice dobrodruhu, ktera hodlala behem cervence prozkoumat krasy Thajska, Malajsie a Singapuru. V udany cas jsme se setkali a na kridlech spolecnosti Lufthansa jsme po vice jak 10 hodinovem letu dosahli Bangkoku. Napeti zacalo dosahovat vrcholu - stali jsme v klimatizovane hale bangkokskeho letiste a cekalo nas prvni setkani s tropickym svetem. Utahnul jsme popruhy gemy, udelal krok ze sklenenych dveri - a mel pocit, ze jsem vlezl do hutni pece. Strasne vedro! Zacal jsem se v okamziku priserne potit, na sedych bavlnenych platakach se objevily tmave skvrny; na prvni pohled to vypadalo, ze se mi obsah mocoveho mechyre prestehoval na dolni koncetiny.

Pri pripravach nasi cesty jsme si rekli, ze se budeme snazit zeme poznat takove, jake jsou. Proto jsme pred letistem odmitli taxika i klimatizovany autobus a vydali se na vlakove nadrazi. Za smesny obulus jsme ziskali listek na treti tridu vlaku a cekali, co se bude dit. Nebyl jsem "zklaman" - cena odpovidala kvalite: z vlaku tahnul smrad dobre ulezele zumpy, pri nastupovani do vagonu jsem obchazel lezici dite s kozni chorobou v pokrocilem stadiu a nasledne sdilel sedadlo se zemedelskymi produkty usmevave thajske venkovanky. Trat vlaku, ktery stavi u kazde vrby (pardon palmy), lemuji nuzne "slumy", Thajci jsou v pohode - na nase udivene pohledy reaguji shovivavym usmevem, ktery rika: "Na to si zvyknete". Zvykli jsme si, co nam take jineho zbyvalo. Z hlavniho nadrazi jsme se vydali hledat ubytovani, ktereho dle pruvodce Lonely Planet je v Bangkoku dostatek. Par kroku od nadrazi jsem vyfotografoval take prvni snimek - vyrobnu rakvi. Snad to nebudu potrebovat, pomyslel jsem si a vydal se za ostatnimi "cajnataunem". Podnikavi Cinani meli zbozi nejen za vylohou, ale i na chodniku, takze obcas jsem bravurne manevroval mezi vyskladanym harampadim na jedne strane a nepretrzitym proudem vozidel nejroztodivnejsich znacek, tvaru a stari na strane druhe. Navigace se po chvili bloudeni v krivolakych ulicich stala zasadnim problemem, proto jsme slozitym zpusobem vypatrali a nastoupili na staricky autobus, ktery nas dovezl az na udane misto. Nechtel jsem vubec verit, ze se tam dostaneme. Sedel jsem vedle ridice, ktery na me neustale cenil svuj prvotridni chrup, neustale cosi brebentil a mackal klakson jako o zavod. Rizeni venoval jenom okrajovou pozornost (patrne si byl vedom toho, ze pri pripadnem narazu tu starou kraksnu jiz nelze vice zdemolovat) a rychlosti radil systemem "co tam padlo, to tam padlo". Nicmene, byl natolik laskav, ze - zastavka nezastavka - jsme mohli vystoupit primo pred hostelem Marco Polo. Jedine, po cem jsem v tom pozdnim odpoledni touzil byla studena voda, sprcha a klimatizovana mistnost. Dostal jsem vsechno.

Hned na druhy den jsme vyrazili na obhlidku bangkokskych pametihodnosti. Zacali jsme Kralovskym palacem, kde sidli Smaragdovy Buddha, pokracovali chramem Wat Po, kde pro zmenu odpociva Lezici Buddha. Tenhle "chlapik" se mi temer nevlezl do objektivu - ma na delku kolem 45 metru a na vysku 16, na tvari, jak jinak, smirlivy usmev. Nasledoval vystup na Golden Mount, odkud byl vyhled na smesici architektury, kterou Bangkok nabizi. Na horizontu se tycily velke budovy ze skla a betonu promichane s typickymi chramy a mezi tim se nachazely nuzne pribytky. Nakonec jsme navstivili jeste jednu specialitu - Zlateho Buddhu. Stal jsem v o neco lepsi stodole a na dosah ruky jsem mel trimetrovou sochu z ryziho zlata. Premyslel jsem chvili o existenci nejakeho bezpecnostniho zarizeni, ale pak jsem si uvedomil, ze pet a pul tuny zlata na zadech jen tak nekdo neodnese. Protoze jsme se tou posledni zastavkou docela odchylili od mista prechodneho bydliste, vyuzili jsme standardni trikolovy dopravni prostredek - "tuk tuk". Tezko popsat, co to vlastne je - snad krizenec dvoutaktniho motocyklu a maleho valnicku s plachtou. Jmeno je odvozeno od zvuku, ktery vydavaji, a jejich majitele (a ridici zaroven) jsou takova smecka malych kamikadze. Transportuchtivy turista je i behem kratke jizdy napolo otraven vyfukovymi plyny, ohlusen buracenim tohoto "prditka" a jeho nervova soustava notne pocuchana. Ridic za riditky tohoto vehiklu ze sebe behem dopravni spicky vydaval maximum: brzdil na posledni chvilku, o milimetry mijel prechazejici chodce, nachazel skuliny v zacpe, lizal obrubniky a soutezil s ostatnimi tuk tuky o vyhodne postaveni na krizovatce. Drzel jsme se a ani nedutal - behem prvnich deseti metru jsme totiz neprozretelne vystrcil hlavu mimo obrys vozidla a temer o ni prisel. No a protoze se takovy uspesny prvni den musel oslavit, koupili jsme si po veceri za "petku" sacek dozlatova upecenych cervu. Neco jako chipsy... Chutnali docela dobre, ale jejich chytinova slupka mi lezla za zuby.

Pokracovani priste

Mysak

 

Dobre upeceny clovek

Kouzelnik stvoril svet. Stale vsak mel pocit, ze na nem jeste neco chodi. "Co by to mohlo byt?" premyslel. "Co tu tak asi chybi?" Pak ho napadlo, ze by chtel mit na zemi takove bytosti, jako je on sam. Nejenom zvirata. "Jakpak bych je udelal?" uvazoval. Nejdriv si postavil horno, pec. Pak vzal kus hliny a uhnetl z ni postavu podle sebe.

A jako obvykle se kolem potuloval Kojot. Kdyz Kouzelnik - Stvoritel odesel do lesa nasbirat drivi na ohen, Kojot rychle tvar hlinene postavy zmenil. Stvoritel pak rozdelal v peci ohen, a aniz se na svuj vytvor znovu blize podival, strcil ho dovnitr.

Po chvili Kouzelnik rekl: "Uz musi dobre upeceny." Vytahl postavu ven a vdechl ji zivot. "Proc se nepostavis?" zeptal se. "Co je s tebou?" Stvoreni zastekalo a zavrtelo ocasem. "Ajeje, Kojot me napalil. Udelal z meho cloveka zvire, jako je on."

Kojot namitl: "A co je na tom spatneho? Proc bych i ja nemohl mit nekoho pro poteseni?"

"No tak jo, dobre, ale uz se do toho neplet." A tak mame Kojotovou zasluhou na svete psy.

Stvoritel zacal znovu. "Mel bych jich udelat vic," uvazoval, "aby mohli byt spolu a navzajem se bavit." Uhnetl tedy podle sebe dve postavy, ktere si byly naprosto ve vsem podobne.

"To se mi nezda," vahal stvoritel. A pak na to prisel: "Vzdyt takhle by to neslo. Jakpak by se rozmnozovali?" Jednomu tedy popotahl trochou hliny mezi nohama a hned si pochvaloval: "Jo jo, to je mnohem lepsi." Druhe postave vyryl na stejnem miste nehtem trhlinku a jeste do obou nekam vlozil prijemne pocity. "Ted je vsechno v poradku. Ted uz budou moci delat vsechny dulezite veci." A dal je pect.

Za chvili kojot rekl: "Uz jsou." A tak je stvoritel vyndal a ozivil.

"No co to je?" divil se. "Vzdyt jsou nedopeceni! A malo hnedi. Ti nepatri sem, ale nekam daleko za vodu." A zamracil se na Kojota: "Proc jsi mi rikal ze uz jsou? Vzdyt takovehle tady nepotrebuju."

A Kouzelnik zacal znovu. Udelal stejny par jako predtim a nechal ho pect. Za nejaky cas prohlasil. "Myslim , ze uz jsou."

"Jeste ne," odporoval Kojot. "Nechces preci, aby byli zase svetli. Jen je tam jeste chvili nech."

"No dobre." souhlasil Stvoritel. Cekali tedy, a pak, kdyz je vytahli, zjistili, ze jsou uplne cerni. "No co je tohle? Vzdyt jsou uplne cerni," zvolal Stvoritel a dal i tyhle dve postavy stranou. "Snad se budou hodit nekam jinam za vodu. Sem nepatri."

Uz poctvrte daval Stvoritel dalsi dve hlinene postavy do pece. Ted uz mlc," upozornoval Kojota, "Radis spatne. Neotravuj."

Tentokrat uz nedal na Kojotovy rady a postavy z pece vytahl, kdyz si byl jisty, ze jsou upecene, jak si pral. Vdechl jim zivot a obe bytosti se zacaly prochazet, mluvit, smat se - chovat se jako lide. Nebyly ani nedopecene ani prepecene.

"Tihle jsou akorat," schvalil Stvoritel sve dilo. "Ti sem opravdu patri. Takove potrebuju. Jsou krasni." A tak vznikli Indiani.

Tak toto je jeden pribeh z knihy O muzi, ktery sel za sluncem - legendy severoamerickych indianu. Tuto si vypraveli Pimove.

Tyto legendy - pohadky maji pochopitelne zcela jinou poetiku nez treba ty nase. Nabizi jiny pohled na svet. Takze podle teto legendy jsme vlastne zmetky, ktere ovsem indianum sebraly uplne vsechno.

Pokud se vam pribeh libil, priste muze byt dalsi.

Martin

 

motto:

"Takovy maly potucek, i rukou bys mu prehradil cestu

a pritom je to reka, ktera dala celemu kraji jmeno Morava."

Zvlast na podzim ma ten kraj kouzlo. Stromy shodi barevne listi na zem, rokliny a raseliniste se pokryji ledem, kteremu uz ranni mlhy nedovoli roztat. Trpytiva namraza zacina rozehravat svoji barevnou symfonii v ospalem slunci. Cela priroda se chysta usnout.

Vydej se s nami 29. rijna na cestu misty prekrasnymi i lidskou rukou poznamenanou. Vice si precti v kalendari akci.

Dzorc & P.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ti z vas, kteri byli na nejakem "peesbecku" jiste dobre vi, co muzou cekat od takzvane "petrachtacky". Jedna se vzdy o to dostat se na nejake misto bez penez, vice ci mene oblecen a cesta je zpestrena ruzne prastenymi ukoly. Jednu takovou jsem zazil na letosnim PsB v Boskovicich. Jednim z nasich ukolu bylo take psani zazitku do kroniky, kterou vam nabizim na nasledujicich radcich.

Dej se odehrava v dobach narodniho obrozeni.

Kronika putujicich krajanu aneb O stedrosti naroda ceskeho

Jednoho krasneho pondelniho rana, pri bohate snidani, vstoupil do svetnice Frantisek. Jiz dockati nemohli jsme jeho vypraveni o hrdinskych skutcich nasich slavnych ceskych predku. Opet rozhorel se jiskrnym zapalem, odsuzujic skutky proradnych germanu. "Ovsem chce to cin!" Zahrimal najednou svym sametove zabarvenym basem pevne, odhodlane.

S napetim a dychtivosti hltali jsme myslenky jeho. Radostne jasaly vsichni. Myslenka Narodniho divadla je skutecne okouzlujici, slechetna a bohuliba. Jiz nebudet nutno videti kusu jen v tvrde, nepoddajne nemcine a pro nase deti konecne od mala znit bude ze vsech koutu.

Plan je odvazny, vysledek nejisty. Spolehati nam bude pouze k stedrosti a ochote nasich spoluobcanu. Na cestach nutno je vysrihati se zradnych vlivu germanskych a falesnych pozlatek.

Ctyri nejodvaznejsi dvojice a jedna nejodvaznejsi trojice vyrazili do sirych rodnych lanu.

Miluska a ja z Boskovic vyrazili jsme kolem pul desate dopoledni. Jeden bodry Cech v cervenem, narodne zbarvenem, povoze ku hlavni stezce na sever dopomohl nam a jeste dvema penizky na stavbu prispel. Potom vsak dlouho krajane u silnice prositi nechali nas. Sto sedesat osm povozu ceskych (negermanskych) bez povsimnuti minulo dva pocestne. Sty sedesaty devaty opet bodry Cech v ceskem cervenem povoze, oden v barvach narodnich a s ocima modryma nad nami se slitoval. Az v bratrskou Litomysl mel jeho vuz cil. Z tohoto mesta, rodiste Smetanova, jiz zakladni kamen ke stavbe divadla prisliben mame.

Radost prostoupila nase duse nad stedrymi skutky krajanu, kdyz nejednou i posledni desetnik do pokladnicky se slzou v oku vhodili. Snad tomu chtela nahoda, snad prozretelnost bozi, jez s krajany nasimi setkani nam pripravila. Radostne to bylo privitani. Mohli jsme se spolecne pokloniti pamatce velkych Cechu, Smetany a Jiraska. a pobesedovati u litomyslskeho zamku. Nas dalsi cil byl v Usti nad Orlici. Muselo nasledovati srdceryvne rozlouceni s krajany.

Sedmnacty povoz ochoten byl a zastavil jiz uslym poutnikum. Jeho cesty v Letohrade konci.

Za poslechu narodnich pisni skupiny Kabat zastavil nam v Usti nad Orlici. Zdejsi zakladni kamen je obzvlaste pravidelnych tvaru, kteryzto s laskou a slzou v oku nam byl venovan.

Jelikoz do zapadu nejedna hodina zbyvala, zricenina hradu Potstejna zlakala nas.

Jiz sedmy ochotny krajan s japonskou klisnou Mazdou nalozil dva zcestovale poutniky. Pohlednemu mladikovi z Prahy vsak sluch slouzil neprilis, nebot povoz az ve Vamberku zastaviti racil. Tety odhledly od vyroby svych krajek, strycove vstali a opustili sve zejdliky, aby zjistili, proc dva krajane prijizdeji. V kraji pohranicnim s mnoha germany obavy zdaly se prevelike. Avsak myslim, ze i v tomto prostredi s vlivem nemeckym prevelikym seminko myslenky nasi v urodnou pudu zapadnouti muze a prekrasna kvetinka cesstvi vzejde z neho. Kasicka zazvoniti nemohla ni desetnickem, avsak kamen zakladni z tvrde zuly jest spolu s pozdravy vezen.

Nedaleky Potstejn stale lakal a stesk obraceti cestu k domovu jiz nutil. Pesky zdolati ctyri kilometry zpet k Potstejnu mila prochazka byla. Jelikoz vsak pondelek zrovinka byl, hrad uzamcen a take po hodine osmnacte, procez hrad uzavren byl vlastne dvakrate.

I priroda zacala chystati se ke spanku, proto take my o skrysce skrovne uvazovati jsme zacali. Zvyk predkuv nasich, staveti hrady na kopcich a skalach, zda se pochopitelny, ovsem uslym pocestnym bidna smrt v pate prudkeho srazu hroziti muze. Milusce, v botkach pohodlnych pro chuzi po silnici rovne jako mlat, sraz nejednu krusnou chvili pripravil. Puda, vetvicky a drobne kaminky ujizdeli pod nohama. Jako mravenecci v jame mravkolva citili jsme se, s tim rozdilem, ze nas cil pod kopcem se rysoval. Nastraham vsem nakonec uniknouti zdarilo se.

Pod kopcem, na kteremzto zricenina Potstejna stoji, jiz nocovalo mnoho krajanu. Nechtelo se nam proto na tomto miste nocovati. Krajane by jiste slyseti chteli nejeden nas zazitek z dlouhych cest, jiste i slovem povzbuzeni a chvaly prispeti. Nase mysl vsak pouze myslenkou na spanek zamestnana byla a navic penizku zadnych na zbyt nemaje, misto by se stejne nenaslo. A tak hezke misto na druhem brehu reky Orlice uzrel nas zrak, avsak zdolati proudy ricni bylo nad sily uslych pocestnych. I nove hledani nocleziste zacalo.

Uvital nas bukovy hajek , kde jiz pouze veverky pozorovati racili poutniky ze svych doupatek. Na ohynku pripravili jsme chutnou krmi od panimamy, lehkou rozepri skrze prikryvek vyresili a dobrou noc poprati navzajem zbyvalo nam.

Ranni chlad rozehnati pomohla cesnekova polevka spolu s ohynkem, na kteremzto byla prihotovena. Jeste ukliditi toto mistecko a zevnejsky nase, a pesinkou k hlavni stezce na jih ubirati mohli jsme se. Pouze stesk po domove ovladal dalsi kroky. Ted uz jen domu, domu¼

A opet postavani u silnic, a opet nekolik stedrych krajanu svezti nas se uvolilo. Jeste i dalsi kameny zakladni ziskati zdarilo se. Ale myslenka na domov nejsilnejsi byla. Kolikrate dlouhe a marne cekani vsak nezlomilo viru v dobre skutky Cechu¼

Pred treti hodinou odpoledni radostne setkali jsme se s ostatnimi druhy nasimi opet v Boskovicich. Radosti kol vsude. A Narodni divadlo bude! O narode cesky. Jaka sila v tobe utajena drime! Nade vse zivly, ohen, vodu, pudu, vitr vetsi. Diky tobe.

Martin

 

Vestonicke Venos 99 aneb kilometraz zkujnovani cloveka

Ucastnici: Hadar, Jupicert, Pavouk, Virtualni Brnak. Tzv. Brnak je typickym predstavitelem posmevacku, nevericich Tomasu a jine haveti, co znevazovali odvahu borcu stojicich na startovni care. (Hodne materialu jsme pro tuto politovanihodnou figuru ziskali na Mysakovych palacinkach.) Virtualni Brnak je potom simulace Brnaka v podminkach zavodu slouzici pro pobaveni ostatnich soutezicich i divaku. Dale s sebou mame kilo cokolady, jedny klipsny (Pavoukuv HI-TECH vystrelek), naradi, olejnicku, fotku sve mile a ja deset kilo nadvahy. Nikdo z nas se neciti vytrvale, houzevnate nebo statne (ale jinak diky Bobsi). Do studenych vln Vyrovicke prehrady se norime v 730.

Plavani: 1 km - Hadare zajima, jake to je, kdyz dostanete krec ve vode. 2,1 km - Hadar ma krec

3,1 km - VB simuluje krec. Dal plave az pote, co je upozornen, ze nejblizsi pevna zem je na dne prehrady. 4 km - Hrabeme se na breh. Nase kuze ma odstin smoulove modri. Kaci se nase osobni rekordy v delce plavani.

Kolo: 25 - km Jedeme v neustalem protivetru a do kopce. Pavouk si mysli, ze jsme zabloudili, protoze takove kopce by na jizni Morave vubec nemeli byt. 30 km - Stridme obedvame. Podava se slepici polevka, hlavni chod pak pecene kure s bramborem a samozrejme priloha v podobe misy zeleninoveho salatu. Vynechavame pouze dezert spolu s poledni siestou. 45 km - Uhanime s vetrem o zavod.Premyslim, jestli si mam rikat Olaf nebo Miguel, protoze nekdo tak rychly jako ja nemuze mit tak pomale jmeno. 48 km - Miguela boli Jupicertova zada. 72 km - Stale uhanime s vetrem o zavod. VB protestuje, pry se moc vysilujeme. 75 - Olofa boli Jupicertova zada. 85 km - Prestavka ve Valticich. VB odhazuje kolo do skarpy a kveruluje. 112 km - Hadare malem srazi auto. Pavouk vynadal ridici a jede se dal. 118 km - Po prestavce se skrabeme do sedel. Po dosednuti se rozlehaji okolim bolestive vykriky. 120 km - Padl muj osobni rekord. 121 km - Pada Pavoukuv osobni rekord. 130 km a vyse - Zaostavani jednotlivych jezdcu, kteri si povidaji se svoji krizi. VB nadava organizatorum zavodu. 136 km - Prekonana mez pevnosti spice. 140 km - Prekonan Hadaruv rekord. 150 km - Sberny tabor Vetrna 56. Zjevuji se rodice. Nabizeji nam buchty, mekke kresla, teply cajicek a premlouvaji nas, abychom dal uz nejeli, ze jsme toho dneska dokazali dost. VB se cpe buchtickama, zaleva to mineralkou a pritakava. 170 km - Nase oci a mejdla planou jasnym plamenem, mozna odrazeji zapad slunce, do ktereho jedeme . Nastupujeme do zaverecneho finise. Volani VB o naprostem silenstvi nechavame daleko za sebou. 180 km - Triumfalni prujezd ulici Vetrna. Jo.Jo. Jo. Dokazali jsme to.

Beh: 1 km - Zjistujeme, ze mame velke problemy s ohybanim, navic staci chvilka a jsme ztuhli. VB uvizl z techto duvodu na WC. 14 km - 21 km Bezime! Ale boli to. 25 km - Zaciname se podezrele casto potacet. Zbyvajicich kilometry nam pripadaji nekonecne. 27 km - Pokuseni sberneho tabora je skoro nelidske. 29 km - VB chcip. Hadar si zacina vesele pobrukovat.

30 km - Chovame se naprosto neadekvatne k stavu, v nemz se nachazime. Povidame si vtipy. 34 km - Pavouk nemuze zvednout ruku, aby se podrbal na hlave. 35 km - Inspirovani vyrokem "Nietsche je mrtev. Buh." vymyslime vlastni. S Pavoukovym "Vsechno ma sve meze. Liebiguv integral." nam nezbyva nez vrele souhlasit. 39 km - Mam defekt na prave noze. Pri kazdem kroku mi do chodidla nekdo vrazi hrebik. Zbytek cesty pajdam a sproste nadavam. Osobne se primlouvam za prerazeni Male morske vily do kategorie horroru. 42 km - V case 21 hodin 20 minut koncime Vestonickeho Venose. Ani se moc neradujeme. Unava, nevyspani a jednotvarna strava (zkuste do sebe neustale tlacit cokoladu) si vybrala svoji dan. A to jeste mne za tri hodiny vzbudi, abych mohl jet na vandr do Decina.

Jupicert

Blahoprejeme

3. 10. Julca Narozeniny

28. 10 Ceska republika Narozeniny

31. 10. Ivca Narozeniny

31. 10. Jirka Cech Narozeniny

 

Kalendar akci

6. 10. 1999 Drakiada - bude probihat na Palacaku od 16. 30. Bude se soutezit o nejvetsiho, nejmensiho, nejoriginalnejsiho nej¼ a nej¼ draka. Zvou Kamca (za Orchis) a Instruktori

6. 10. 1999 Schuzka Orchisu od 19:00 u Peti na V. Kapralove 23

8. 10 ¸ 10. 10. 1999 Venobrani I - Mala exkurze do zivota Jary da Cimrmana. Zvou Peta, Lubos a Hyman (viz. minule cislo)

15. ¸ 17.10.1999 Trebic, zidovsky hrbitov

Tato vikendovka je organizovana na pomoc zidovskemu hrbitovu v Trebici, ktery patri mezi nejvetsi zidovske hrbitovy v nasi republice a je zarazen do nejvyssi kategorie ochrany. Tento hrbitov zalozili obyvatele zidovskeho ghetta v prvni pol. 17. stoleti v typicke poloze zidovskych hrbitovu - na kopci za mestem tak, aby nebyl na ocich vrchnosti a mestanum. Dnes je zde asi ve 2500 hrobech pochovanych asi 11000 lidi. U hrbitova se zachovala take obradni sin z r. 1903 s dochovanou vnitrni vyzdobou a vybavou interieru.

Na nas ceka hledani nahrobku zanesenych humusem, odstranovani naletovych drevin, natirani kovovych ohradek atd. Odmenou nam bude povidani spravce hrbitova, ktery jeho zachrane zasvetil cast zivota, proplacene jizdne a jidlo.

Tato akce je vhodna pro ucastniky, kteri maji vztah k historii obecne, pripadne k historii zidovskeho naroda. Vikendovka zamerne nema pripraveny program pro volny cas. Predpoklada se prohlidka zidovskeho ghetta, synagogy, apod.

Kontakt pro zajemce: Doktor (Pavel Vesely), nejlepe brnopers@almara.cz

Tel. do zamestnani: 42 21 52 06.

15. ¸ 17.10.1999 Venobrani II: Den Obra aneb putovani za kouzelnou kosili

Muze zit obr vedle lidi? Co jeden druhemu muze nabidnout? Jake tajemstvi skryva kouzelna kosile? Kde ji najit a kdo si ji muze obleci? Odpoved na vsechny tyto otazky a jeste vic vam muze prinest nase vikendovka plna prekvapeni a tvorivych her. Trochu pomuzeme pamatkam a do svych srdci nacerpame neco cerstveho vzduchu a slunicka, driv nez nas opet prepadne zimni sero.

Sraz je v patek 15.10.1999 v 16:45h na hlavnim vlakovem nadrazi v Brne. Nehledejte a necekejte na ostatni, nebot vezte, ze vse, co potrebujete vedet k vasi ceste naleznete na podezrelem letaku v hale u vchodu. A v pravou chvili vam pomuze poznavaci znameni: OBRI KNOFLIK, ktery si viditelne pripnete k odevu!

Co s sebou? Vse, jako tradicne, plus papir, tuzku, satek a tri svicky. Nezapomente na pracovni obleceni, mozna se i uspinite od barev!

Kontakt: xdytrich@fi.muni.cz, 0604/732675. Uz se na vas tesime! Kamca, Supka a Gogo

18. 10. 1999 Poeticky klub (???) doptejte se Zuzky

22. ¸ 24.10.1999 Venobrani III Maly princ viz. minule cislo

29.10. 1999 (patek) Slonovrat Jednodenni vyslap na Kralicky Sneznik k prameni reky Moravy. Delka trasy 28 km, odjezd z Brna v 6.12 (do Vysokych Zibridovic), navrat v 20.10. Akce se uskutecni pri snehove pokryvce do 25 cm snehu (na hrebeni hor). Kontakt: xzbran02@stud.fee.vutbr.cz Tesi se na tebe Dzorc a Pajinka

5. ¸ 7.11.1999 Relaxacni vikendovka II Kontakt pro zajemce: Doktor (Pavel Vesely), nejlepe brnopers@almara.cz Tel. do zamestnani: 42 21 52 06.

5. ¸ 7.11.1999 Tanecni vikendovka informace u Bobse