Každý tým získal alespoň jednu medaili.
Orchis měl svoje zástupce v pěti olympijských
teamech, které se umístily na prvních čtyřech místech a dokázaly též Lukovákům
vyfouknout pozici poslední.
Elfí heslo: „Jsme sice poslední, ale to nevadí, dobrý
pocit ze hry, ten nic nenahradí.“ Autor kapitán Tata.
Hurá na Cimburk!
Postřehy z
vikendovky 7.–11.5. aneb
Víte, že....?:
* někdy méně znamená více a
kvalita lidí může vyvážit jejich kvantitativní nedostatek
* jen
jedna cesta je ta pravá, která však? Ale nakonec všechny
cesty vedou na Cimburk
* i podle
zcela přesných instrukcí může člověk dojít uplně jinam a ještě si myslet, že je
tam uplně správně
* usíná se nejlépe pod hvězdnou
oblohou
* vyžaduje-li to situace,
mohou i čtyři příslušníci mužského pohlaví přečkat noc jen se třemi spacáky
* takto
strávená noc ale na náladě zučastněných výrazně nepřidá
* chválit
druhého na povel není vůbec jednoduché, ale ještě těžší je umět chválu přijmout
*
zjistíte-li,že vaše duše má náhle
podobu nafukovacího balonku,
pak věřte, že je mnohem křehčí a
zranitelnější než obvykle
* rytíři v
brnění moc vidět nejsou, ale
přece jen ještě uplně
nevymřeli
* pohled
na Cimburk z místa zvané
Kazatelna je neopakovatelný
* ale i z
blízka si určitě zaslouží vaší pozornost
* někdy se komáři opravdu
žení a jsou pak ve značné přesile
* některé
cesty jsou tak neschůdné,že je vhodnější mít při jejich
absolvování oči zavázané
šátkem a ještě držet někoho za ruku
* práci je
kupodivu občas nutné usilovně hledat
* jindy
((na Cimburku)) je zas práce dostatek pro všechny
* plení je
důležité nejen na zahrádce ale i na hradbách
* než je
možné zaspárovat jednu skoro zanedbatelnou trhlinu mezi
několika kameny hradby, je
třeba udělat v témže místě díru
několikanásobně větší
* Markéta,
Pepa i Jura opravdu výborně vaří
* člověk
je schopen omezit své hygienické nároky téměř na minimum
aneb bez vody se dá spokojeně
přežít skoro pět dní
* voda z
Mísy je skutečně pitná
* ne všechny dobré nápady je
rozumné uskutečnit a nápad na koupání
v přehradě s prvním stupněm
hygienické ochrany je lepší potlačit
již v počátcích a nenechat se
zvyklat sliby „jen dva prstíčky tam
strčíme...“
* co vadí
mužům na ženách, nevadí ženám na mužích a naopak aneb každý máme své přednosti
i nedostatky
* není
nezbytně potřeba, aby kytara měla všech šest strun
* z
Cimburku spadnou průměrně 2 cihly či kameny denně
* takto
spadaný materiál je nutné strategicky přemísťovat, aby mohl
být v konečné fázy vracen na
původní místo
* zánět
slepého střeva může nečekaně překvapit každého z nás (jen Markétku už ne)
*
ocitne-li se člověk na laně pár metrů nad propastí, zapomene okamžitě i zcela
jednoduchou a krátkou šifru
* potřeba
návštěvy kadibudky se snižuje nepřímouměrně se vzdáleností kadibudky od místa,
kde se právě nacházíte
*
strašnější než nadpřirozené bytosti je na hradě nevítaný host, protože na
rozdíl od něj nadpřirozené
bytosti nechrápou
*
mlaskáním a tleskáním se zbytečně nevysilujte, nejspolehlivější metodou je
obtížného spáče probudit
*
nejsou-li žáby dostatečně obezřetné, mohou se snadno ocitnout v nesnázích a
začít se topit a v tomto případě je na nás, abychom jim podali pomocnou ruku
(či lopatu)
* ujede-li
nám autobus, není to ještě důvod k zoufalství
* čekání
na další je dobré si zpříjemnit osvěžující koupelí v rybníce nebo se vydat o
pár kilometrů dál na následující zastávku (popř.obě varianty vhodně
zkombinovat)
* v Kyjově
je moc pěkná nemocnice, ale určitě je příjemnější se tam ocitnout jen jako
návštěva
* každý
pacient uvítá trochu rozptýlení v podobě hudby a zpěvu či jiného zpestření
bílých dní
*
navštívit nemocného či nemocnou (v našem případě Markétku) a vidět, že
jsme mu tím udělali velkou radost, opravdu stojí za to stejně, jako
strávit pár volných dní ve
společnosti kamarádů
* cesta z
víkendovky zpátky domů už není nikdy tak veselá jako cesta tam
* i
nedobytný hrad se jednou stane zříceninou, važme si svých
hradů, na které nemá zub času
* hezké
okamžiky utíkají výrazně
rychleji než ty smutné....
* ...
* ...
* ...
* záleží
většinou jen na nás, kterých okamžiků bude více...
Iva
Bambiriáda
Bambiriáda je celorepubliková akce, na níž se
setkávají nevládní neziskové organizace, které pracují s dětmi a mládeží,
a kde předvádí dětem a rodičům ukázky své činnosti. Kromě toho, že se jim
pokouší dát příjemně strávený den, se na ni snaží nalákat nové účastníky svých
volnočasových aktivit i přes rok.
Letošní brněnská Bambiriáda byla, myslím, velice
pěkná. Děti si mohly vyzkoušet lanové překážky, vyrobit si zvířátko
z těstovin, střílet z luku či vyluštit přírodovědné kvízy. Ten u pionýrů
nabídli i mě se slovy, zda se brontosauři chtějí též zapojit (měla jsem na sobě
naše bílé dortové tričko). Ostudu jsem nám myslím se dvěma chybami neudělala,
ale lehké to nebylo.
Pro diváky byl připraven též program na pódiu – já
jsem obdivovala vystoupení rómských tanců, k vidění byla i ukázka
policejních zásahů. Počasí akci přálo – sluníčko svítilo jedna radost.
Bambiriáda měla ale i svoje mouchy – u některých
atrakcí bylo tolik dětí, že se čekalo i hodinu, než na člověka přišla řada.
Mezi nejatraktivnější patřily lanové aktivity (skok z výšky do lana
se zhoupnutím, lanovka), narváno bylo i u luku. Zájem byl tedy větší,
nežli kapacita akce, čili si myslím, že by se tam uživil i další stánek –
brontosauří. Děti sice nejsou naše cílová skupina (tedy kromě BRĎO), ale pokud
budeme propagovat nějakým dobrým nápadem ochranu přírody, můžeme oslovit jejich
rodiče. A koneckonců udělat radost malým špuntům je taky pěkné.
Radka
Hnutí Brontosaurus před rokem 1989
Přetištěno ze společensko-ekologického měsíčníku Sedmá
generace (www.sedmagenerace.cz).
Redakce požádala některé významné osobnosti
ekologického i v širším slova smyslu občanského hnutí, aby se ze svého
pohledu pokusili charakterizovat situaci na poli ochrany životního prostředí v
době před rokem 1989. V prvním z řady příspěvků popisuje Šimona Bouzková vznik
a vývoj Hnutí Brontosaurus.
Zhodnotit Hnutí Brontosaurus před revolucí v roce 1989
z pohledu jednoho člověka je úkol nadlidský. Název hnutí totiž dost přesně
vystihuje, že nešlo o organizaci, ale o jakousi žijící myšlenku, kterou si
každý přizpůsobil k obrazu svému.
Jak to začalo? Několik mladých lidí z
Ústavu krajinné ekologie přišlo s nápadem začít jednoletou kampaň zaměřenou na
ekologickou výchovu: Brontosaurus nepřežil, protože přerostl své možnosti.
Člověk dnešní doby však může pečovat o své životní prostředí, každý se může
přidat. Přidal se časopis Mladý svět a Český ústřední výbor Socialistického
svazu mládeže (ČÚV SSM). Obrázek nakreslil Vladimír Jiránek a kampaň začala – v
roce 1974. Po roce ale neskončila. Jména M. Martiš a J. Šolc brzy zmizela a v
práci pokračovali noví rodiče: Josef Velek a Vladimír Jiránek. Alespoň tak se
hnutí muselo jevit široké veřejnosti – brontosauří rubrika v Mladém světě,
články o potírání zlořádů vůči přírodě od Josefa Velka s Vladimírovými obrázky.
Občas vyšla i knížka. To byla jedna tvář Brontosaura – tak zvaná mediální. A
rozhodně důležitá. Díky Pepíkovi Velkovi a jeho odvaze jít do konfrontací.
Prosté Brontosaury pak lidé
považovali tu za neškodné, tu za zmatené sběrače odpadků. Akce, které se asi
nejvíce blížily původní vzdělavatelské práci, probíhaly od roku 1975 na
Zvířeticích. Tamní výchovné tábory započaté Vaškem Petříčkem slavily letos 25.
výročí. A do této situace jsem se dostala já
– jak jinak než přes likvidaci skládky a následný pobyt na Zvířeticích.
Brontosaurus byl tedy hnutím, což v
praxi znamenalo, že každá jeho část organizačně spadala pod nějakou základní
organizaci Socialistického svazu mládeže. Jednotlivé skupiny nebyly oficiálně
propojeny – jistě to bylo pro režim daleko lepší, než tu mít organizovanou
bandu všeho schopných lidí. Existovala sice ústřední komise, která ale až do
poloviny osmdesátých let neměla přímé napojení na aktivní centra a jedince.
Prostřednictvím inzerátů o táborech v Mladém světě a přes okruh známých se
ovšem šířilo povědomí o tom, kdo v Brontosauru něco dělá. Noví aktivní pracovníci
pocházeli většinou z řad účastníků táborů. Členství žádné neexistovalo.
Brontosaurem byl každý, kdo se za něj považoval. Na věku také moc nezáleželo,
přestože šlo o „mládežnické“ hnutí. Díky několika lidem se začalo v osmdesátých
letech pracovat na propojení hlavních center – což byly především vysoké školy
a proslulý Litvínov. To se povedlo a vzniklo jakési neformální uskupení
scházející se po různých bytech a jiných podobných místech. Jedním z kritérií
pro účast v této skupině byla důvěryhodnost, a tak se vždy nějakou dobu
testovalo, zda určitého člověka mezi sebe přijmeme či nikoli.
Asi nemá cenu vypočítávat jména. Snad
za všechny musím zmínit alespoň jednoho člověka, kterého už tady nepotkáme –
Jirku Bělohoubka, jenž vedl Brontosaury Vysokého učení technického v Brně a po
revoluci založil brněnské EkoCentrum.
Kdo ale vlastně byli brontosauří vedoucí?
Lidé, kteří toužili něco dělat s druhými a pro druhé, nechtěli riskovat
otevřený střet s režimem, ale cosi je hnalo k tomu nebýt zas až tak úplně konformní.
V současné době by se jich část vrhla do zcela jiných aktivit, ale tenkrát se
jednalo o jednu z mála možností seberealizace. Byli mezi nimi lidé různí – od
Brontosaurů z Krupky, kteří po revoluci prohlásili, že mají svou Základní
organizaci KSČ a že ji nikdy neopustí a budou pracovat pod ní (jiná taková
skupina se tam myslím nikdy neobjevila), až po jedince neustále rozdávající
samizdatové Lidovky, Orwelly a další tiskoviny.
Já jsem si se svou křesťanskou vírou
a spoluprací se zahraničím vysloužila od kamarádů slogan: „Do průšvihu přivede
tě lehce Šimonina zahraniční sekce.“ Zajímavé je, že více vadila spolupráce s
východem než se západem – díky ELTE klubu v Budapešti, PKE (Polski klub ekologiczny)
v Krakově a našemu Brontosauru UK Praha vzniklo Greenway, společenství ochranářských
organizací ve východní Evropě. Nevím však o nikom, koho bych nakonec do
průšvihu přivedla i přes občasný značný „zájem“ o mou osobu.
Brontosauři především mohli oslovit
širší okruh lidí – vědělo se, že jde o aktivity „povolené“, i když ne zrovna
protežované režimem. Účastnit se například táborů neznamenalo ztrátu zaměstnání
nebo vyhození ze školy, ačkoli věrnost straně se na akcích věru nepropagovala.
Tábory přitom měly vůbec největší význam. Lidé na nich totiž byli nejlépe
oslovitelní. Vyžadovaly také nejvíce práce – vést je mohli jedině zkušení
organizátoři schopní zvládat nejrůznější situace, ochotní nést obrovské riziko
(platily zde stejné směrnice jako nadětských táborech, organizátor měl zodpovědnost
za každého účastníka, byť i dospělého; občas přitom došlo k vážnějším úrazům,
několikrát i smrtelným). Táborů se za prázdniny uskutečnily až dvě stovky, o
některé byl takový zájem, že se jich mohla zúčastnit pouze desetina
přihlášených – pracovalo se zde přitom čtrnáct dní zadarmo, pouze za stravu a
za cestovné, navíc se nesmělo kouřit ani pít alkohol.
Lidé se na tábory většinou nehrnuli
kvůli ochraně jakési přírody – z anket vyplývá, že chtěli 1. najít životního
partnera, 2. najít nové kamarády, 3. smysluplně využít volný čas, a až za 4.
pomoci přírodě.
Další ze snah, jak oslovit co nejvíce
lidí, byly soutěže, nejčastěji fotografické. Asi nejúspěšnější mi vždy připadal
Ekofór – kreslené vtipy vystavované přímo na náměstí Svobody v Brně. Cantata
Natura – písničková soutěž – nám v Praze přinesla sblížení s folkovými a
country kapelami. I díky těmto kontaktům začal po šíleném Yettiho nápadu
postavit si osvětový stánek na Portě v roce 1987 celkem hladce
fungovat Ekostan – tedy besedy, přednášky ap. ve zvláštním stanu přímo v areálu
výstaviště v Plzni. Byla to akce, na které se podílelo několik brontosauřích
skupin, což nebylo až tak obvyklé, většinou si každý své nápady realizoval tam,
kde právě byl. Je dobré si uvědomit, že v té době neexistovaly ročenky o sta-vu
životního prostředí, úda-je se považovaly za tajné a nebyly lehce dostupné.
Nejobsáhlejším zdrojem informací, ze kterého jsme všichni čerpali, byla zpráva
Ekologické sekce, ale ta rozhodně nebyla oficiálním dokumentem. Informace se
předávaly především ústně nebo se opisovaly pro potřebu několika známých lidí.
Většina aktivních skupin se před
revolucí spojila k nejkolosálnější brontosauří akci, vnucené nám vlastně shora
– ekologickému Setkání mládeže na Šumavě akci velmi pochybné, na kterou se
každý rok sjížděly tisíce svazáků za účelem opití se a kontaktů s opačným pohlavím.
A teď jsme tam najednou měli provádět ekologickou výchovu. Psal se však již rok
1989. Na besedách vystupovala většina členů výboru Ekologické sekce: Josef Vavroušek,
Bedřich Moldan, ale i lidé ze zahraničí – Miles Goldstick brojil proti atomové
energii… Nejvíce nás překvapil samotný Český ústřední výbor SSM, který pozval
pos-
lance Bundestagu za stranu Zelených a českého emigranta Petra Horacka, což byla
drzost na tehdejší dobu neslýchaná. ČÚV si ji ovšem mohl dovolit. Dosud tuto
akci vlastně nechápu. Mohlo se na ní mluvit opravdu volně, nahrávky besed nám
ale při balení věcí kdosi kompletně ukradl – ve kterém archivu Státní bezpečnosti
asi leží? Na začátku setkání nám bylo sděleno, že se chystají přijet
„chartisté“ a že jim musíme zabránit v projevech na besedách. Velkou útěchou
nám přitom byl fakt, že jeden z nich – Pavel Šremer – již druhý den pomáhal
přímo na místě a pěkně maloval směrovky k WC a podobně – kdyby tenkrát soudruzi
věděli!
Humorných okamžiků ale jindy nebylo
tolik. Kdo se v Brontosauru více angažoval, dříve či později se na výslech
dostal. Ani dohled ale nebyl příliš konzistentní – SSM občas povolilo akci,
kterou jsme nečekali, aby nám posléze zakázalo pořádat víkendovku, která nesla
název „Ve staré dobré Anglii“. Jindy funkcionáři nejdříve schválili besedu o
Gabčíkovu-Nagymaros (tedy spíše panelovou diskuzi mezi bratislavskými
ochranáři a staviteli díla s ing. Júliusem Binderem v čele) – musela se tenkrát
uspořádat v Praze, v Bratislavě šlo o příliš citlivé téma. Krátce na to se
zdálo, že mě kvůli ní vyhodí před státnicemi ze školy, a nakonec jsme za ni
dostali pochvalu – aneb čím větší průšvih, tím větší pochvala. Nikdy se nedalo
odhad-nout, čeho se člověk dočká. Z besedy nakonec zůstal nesmrtelný výrok
strůjce díla soudruha V. Lokvenze: „Keď sa bude zem triasť, Bratislava padne,
Komárno nebude kámen na kameni, len to naše vodné dielo vytrvá.“ To byla
odpověď na otázku poseizmické stabilitě území. Podobných besed pak
proběhla ještě řada, v rámci snah o ovlivnění veřejného mínění poněkud šířeji
než jen sbíráním odpadků. Teď v nich, podobným způsobem a nastejném místě,
pokračuje Společnost pro trvale udržitelný život.
Nebyla to špatná škola. To se snad dá
říci obecně za nás za všechny – naučili jsme se organizovat, vyjednávat s
lidmi, s úřady, přesvědčovat, nenechat se vyhodit… Však se nám tyto schopnosti
hodily i během revoluce – ve většině aktivních brontosauřích míst lidé pracovali
v Občanském fóru, pomáhali s ozvučením a organizací mítinků. Nakonec se nám i
ono setkání ve Vimperku hodilo, hlavně proto, že jsme díky němu shromáždili
adresy na všechny aktivní lidi a po revoluci jsme se dokázali navzájem najít a
zorganizovat se. (V duchu známého vtipu Vladimíra Jiránka – „Kdo je organizovaný,
přežije!“) A tady už pokračuje jiná historie, historie nezávislé organizace ve
zcela odlišných podmínkách.
Šimona
Bouzková
Radka
Zprávy z Trojky
· Od
MŠMT jsme přerozdělením Radou HB získali 6000,- Kč na Olympiádu a Ekostan na Zahradě,
10 800,- Kč na volnočasové aktivity (víkendovky, provozní náklady...), 1500,-
na PsB Expedice QP (tuto žádost jsme poté stáhli) a 4700,- Kč na organizátorák
2003/04.
· Neúspěšně
jsme žádali na ÚMČ Brno-střed o prostory pro sklad na Rybářské 9.
· Víkendovky
v rámci projektu 3 víkendy pro... jsme spolu se svízeláky a slunovraťáky určili
na tyto podzimní termíny: 10.–12.října – 3 víkendy pro Brno (za Orchis snad
Radka na Červeňáku), 31.října–2.listopadu – pro přírodu (Pavouk na Pálavě),
21.–23.listopadu – pro památky (Jupíčert).
Radka
Globální ekologické problémy II
Dnes pokračujeme tématem z minulého čísla,
věnovaném především nárůstu průměrné teploty Země v důsledku nárůstu
takzvaných skleníkových plynů v atmosféře. Podíváme se na další hlavní
globální ekologické problémy.
Dalším velkým problémem je vysychání řek po celém
světě. Je to způsobeno především zvětšením potravinových nároků lidí. Voda se odčerpává
na zavlažování polí. Každý zná příklad Aralského jezera, kdy jeho dva hlavní
přítoky Amurdarja a Syrdarja přestaly v minulém století prakticky do
jezera dotékat, neboť sovětská vláda jejich vodou začala zavlažovat obrovské
území pouštní krajiny ve střední Asii. Z Aralu je dnes malá slaná louže,
celé okolí je zasolené, a tak absolutně neobyvatelné. Suchá sůl, kterou odnáší
vítr, dopadá i tisíce kilometrů daleko. I další řeky nedotečou občas do moře,
například Colorado na západě USA, Žlutá řeka v Číně či Nil. Není-li voda
v řece, bere se ze studní. Znamená to ovšem trvalý pokles spodní vody,
například v Pekingu to činí přibližně jeden metr za rok. Studny tak musí
být hlubší a hlubší. To nehovoříme, jaký to má katastrofický dopad na
ekosystémy, ať to že voda chybí v korytě i to, že dramaticky klesá hladina
spodní vody.
Je-li méně vody, je i nižší potravinová produkce a dříve
soběstačné země ses stávají závislé na dovozu. Například Čína (kde je problém i
růst obyvatel) dnes kupuje čtyřicet procent celosvětové produkce sojových bobů.
Problém vody souvisí i s její kvalitou . Ropa je
hlavní znečišťovatel oceánů a moří (nejde jen o mediálně popisované havárie
tankerů, ale v prvé řadě o trvalý únik ropy z těchto lodí v jejich
pravidelných trasách); čistotu či lépe nečistotu řeky si každá z nás umí
představit, stačí si zajít v létě na Brněnskou přehradu. U nás ovšem máme
dost pitné vody podpovrchové. Toto štěstí nemá přes dvě miliardy lidí na celém
světě, a pije tak vodu nekvalitní. Průjmová onemocnění z této vody jsou
mezi prvními v příčinách úmrtí lidí v rozvojových zemích.
S vodou souvisí i obrovský úbytek bohatosti rybolovných oblastí, některé
již zkolabovaly zcela.
Dalším velkým problémem je úbytek celosvětové rozlohy
lesů, hlavně ve třetím světě. (Jinde jako například ve Středomoří jsme je
dokázali vykácet již před 2000 lety.) Jejich plocha se zmenšuje o více než pět
procent za deset let. Odlesnění Amazonie kromě řady dalších následků způsobuje
vysoušení vnitrozemí Jižní Ameriky a změnu nejen regionálního klimatu.
V tropech, na rozdíl našich krajů, je většina živin uchována
v nadzemních částech stromů a dalších rostlin. Při vykácení a vypálení je
nové pole úrodné dva maximálně tři roky, a pak jeho úrodnost klesne na nulu. Na
vyčerpaných půdách už ovšem nový prales neroste. Kvůli potřebě další úrody je
třeba kácet zase o několik kilometrů dále. Nejde jen o samotnou rozlohu ale i o
kvalitu lesů – u nás to jsou oblíbené nepůvodní monokulturní smrčiny. Je to
jeden z faktorů, který například přispěl k horším následkům loňských
povodní v Čechách. Dokončení příště.
Pavouk
Myšlenky
Tentokrát o …přátelství
Přátelství poznám podle toho, že nikdy nemůže být zklamáno,
a pravou lásku podle toho, že nikdy nemůže být podvedena.
A.de
Saint-Exupéry
Chval přítele veřejně, ale kárej ho mezi čtyřma očima
Leonardo
da Vinci
Být s někým nebo s něčím znamená opustit na ten
čas sám sebe, zanechat své osobní svrchovanosti, která nám brání cokoli
pochopit, to znamená urovnat se a utišit jako se musí utišit a urovnat hladina
vody, má-li nést obraz zřetelný a jasný.
Horníček
Strom se
podpírá o strom a člověk o člověka.
Srbské přísloví
Kdykoli jsme ve
společnosti druhé osoby, staráme se míň o sebe: spíše nám jde o to, jaký si ten
druhý o nás udělá názor.
Osho
Vzdálenost
nezabrání přátelství, ona může jen omezit jeho výkonnost.
Sokrates
Každý
z nás pozná od narození do hrobu jisté množství lidí, množství větší nebo
menší, ale nikoli neomezené. Nepoznáme je všechny stejně: některé jenom
povrchně a letmo, jiné víc a hlouběji..podle míry našeho vlastního odhalení,
podle složitých zákonů sympatie, z níž vyvěrají ony drahocenné vztahy,
které zahrnujeme jménem přátelství.
Čep
Někdo má to
štěstí, že má schopnost být přítelem.
Jan Werich
Rodina, to je
největší přátelství, je to spiknutí proti všemu zlému. Když se vydaří…
Binar
Markétka
Literární okénko
Co je bez chvění, není
pevné
Labyrintem
světa s vírou a pochybností
Prof.
Tomáš Halík
Zkušenosti z cest po všech šesti kontinentech Země i z
hledání vlastního místa v náboženském a občansko-politickém životě jsou
autorovi východiskem pro čtrnáct úvah o stěžejních duchovních a civilizačních
problémech naší doby. Na cestě labyrintem dnešního světa, labyrintem vlastního
osudu i
labyrintem soudobého
filozofického a náboženského myšlení autor rozvíjí
trvalý dialog víry a
pochybnosti jako dvou sester, které se vzájemně
potřebují a doplňují.
TANČÍCÍ
SKÁLY
O vývoji života na Zemi, o člověku a o
Bohu
Marek
Orko Vácha
Kniha
vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v
letech 1998-2001 a je určena především středoškolským studentům.
Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po
vznik samostatně
uvažujících bytostí tvoří
bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti
obdarované nesmrtelnou duší a
zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku.
Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové
schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni
nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím
víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence,
nesamozřejmost objevení se života na Zemi - a především nesamozřejmost vzniku
nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit.
Z I-netu převzal
Hyman
Flerete: Trnkostroj
“Máme vynikající novou desku, o které si myslím, že je
minimálně tak dobrá jako naše dosud nejslavnější deska Zafúkané,“ chlubí se
kapelník Fleretu Zdeněk Hrachový v časopisu Folk&country. Tentokrát
sebechvála nesmrtí – Zdeněk má totiž pravdu. Trnkostroj považuji za velmi dobré
album, možná opravdu nejlepší, jaké kapela za svou dvacetiletou existenci natočila.
Fleret svým Trnkostrojem dokládá, že v
žádném případě není kapelou jednoho žánru. Dokladem čím dál zřetelnějšího
směřování k tvrdší muzice jsou skladby jako Bude i ti to k čem, Vý aj pý nebo
Metr pod zemí. Naopak folkově baladickou část repertoáru představují písně jako
Pláňka nebo Kácajú stromy. Do folklórního pokladu (v tomto případě slovenského)
kapela sáhla pouze v případě písně Na Královej holi, ke které však můžeme
připojit i pseudolidovou V hoře pěkná jedlica (s příjemným prolínáním cimbálu a
jemně rockových prvků v její druhé části).
V některých skladbách se objevují
(v rukou hostů) nástroje, na které u Fleretu nejsme zvyklí. Mám na mysli
akordeon v Ej trnko, trneīko (Petr Kolar) nebo ještě překvapivější samply
a scratching ve Vý aj pý. Za nejvýraznější nástroj celého alba považuji elektrickou
kytaru Vladana Heīi, v ráznějších kouscích výborně tvrdí muziku basa
(především asi hostujícího Petra Vavříka) a melodickou linku hlavně v
pomalejších skladbách výborně táhnou housle Stáni Bartošíka.
Co se týče autorství, převažují na albu vlastní
melodie Zdeňka Hrachového a Stanislava Bartošíka; dále pokraīuje
spolupráce s Liborem Myslivečkem (V apatyce, Kácajú stromy), zajímavým
vkladem jsou dvě písně od spřízněných písniīkářů – Jindry Kejaka (singlové
Vizovice se záhadným veršem o žirafách a srnkách), respektive Vojty Kiďáka
Tomáška (Až slunéīko zajde). Oba pánové se pravděpodobně pokusili
přiblížit se textem k typickým fleretím tématům: U Kejaka je to prvoplánové
(Vizovice, slivovice, víno, časopis Trnky brnky), u Tomáška nacházíme alespoň
oblíbenou Janovu hora (o které se jinak zpívá také v baladě V hoře pěkná
jedlica). Obecně se v textech alba Trnkostroj často zpívá o trnkách (dvě písně
mají toto ovoce, respektive strom přímo v názvu), o pití, avšak žádný text není
za hranicí vkusu. O archetypální folklórní téma se pokusil Libor Mysliveček v
písni Kácajú stromy (utrpení stromů jako možná paralela s bolestí člověka).
Poslouchám nové album Fleretu a přemýšlím,
kterým směrem kapela vykročí ve 21. roce své existence. Dojde k ještě většímu
zhutnění výrazu? K častějšímu koketování se samply a elektronickými zvuky
vůbec? Zůstane v tvorbě kapely vůbec ještě ten valašský základ? Nemám strach,
že by nezůstal. Myslím, že cesta, kterou předznamenává nové CD, bude dobrá. A
že se od Fleretu ještě dočkáme dalších pěkných nahrávek.
Milan Tesař,
hudební redaktor rádia Proglas
Hyman
Mozek2
Vážený čtenáři,
předem přijmi moji omluvu, že jsi se této rubriky
nedočkal v posledním čísle. Prostě jsem prošvihla uzávěrku čísla.
Zde předkládám řešení minulého úkolu:
Domluvila jsem se s redakcí Brontíka, že správná
řešení budete moci zasílat do redakce (nejrychlejší je e-mail) a jména prvních
tří řešitelů zde uvedeme a vychválíme. Časem se možná zmůžeme i na nějaké ceny.
Tak a nyní si sedněte, sepněte oba mozky a zadívejte
se na tento jednoduchý a zajímavý obrázek:
Zkuste určit kolik je v něm trojúhelníků.
Ráda bych v tomto čísle představila našeho zdatného
pokladníka, kterého, ač se již druhým rokem stará o orchouší peníze, někteří
možná neznáte. Tak tedy seznamte se s Kolumbem:
To už je hodně dávno. Bylo to hned, jak se začala
čepovat kofola v hospodách. Další stimul byl film Rebelové, kde byla
myslím nějaká soutěž s kofolou, a proto jsem se hnedka do ní zapojil. A od
té doby, když jedu do Makra, vždy si nějakou koupím. Nejprve se dostala kofola
ke mně a potom já k ní a od té doby nám to spolu klape. Už jen čekám, kdy
nám tady zavedou nějaký ten kofovod – teplá voda teče, studená též, ale kofolu
si musím nosit v petkách.
Učím na vysoké škole a jsem současně student
doktorského studia. Podílím se na vzdělávání mladých ekonomů, ale současně
seznamuji se základy ekonomie i studenty JAMU. Poměrně mě to baví, hlavně mě to
živí. Nestěžuji si – vždycky může být hůř. Otázka druhá je, jestli to baví ty
studenty. Někdy podle jejich reakcí soudím, že jsem asi ten nejnudnější učitel.
Ale co na ně platí, jsou vtipy. Moje oblíbené učitelské krédo zní: šedivá je teorie
a zelený strom života, ale z něčeho ten strom růst musí, a to je ta
teorie.
Většinou jsou paragony v pořádku, problém je
spíše v jejich dodávání včas. Možná nejsem moc důrazný. Takže
organizátoři, polepšete se.
Co se týče toho školení, to ještě není u konce. Co
si myslím obecně o ekonomické situaci – není nijak dobrá a je jasné a potvrdilo
se, že spoléhat na dotace jenom od ministerstva není nejlepší. Na specifické
akce lze získat peníze od magistrátu a jiných orgánů.
Možnost získat nějaké prostředky od Evropské unie
je, ale spíše na úrovni Hnutí než na úrovni jednotlivých článků. Rozhodně si
myslím, že tady šance je, protože Evropská unie péči o životní prostředí
podporuje, ale je potřeba zintenzívnit spolupráci s místní samosprávou. A
hlavně rozvíjet i vztahy s dalšími organizacemi, protože většina těch
dotací je třeba získat právě ve spolupráci s jinými neziskovkami.
Problém ale je, že aby někdo napsal dobrý projekt,
musí tomu dobře rozumět a třeba se tomu i na půl úvazku věnovat. Jenže pak si
na sebe tím i musí vydělat.
Věnuji se svým zálibám – relaxace, spánek, ale
samozřejmě nejsem žádný lenoch, takže i sportuji – plavání, běh, golf. Ale moc
volného času nemám, což je problém mého bohužel nižšího angažování se
v pořádání víkendovek a dalších věcí.
Stejně jako u kofoly se brontosauři nejdříve dostali
ke mně – už je to taky hodně dávno, tak 5–6 let, kdy mě přímo z polních
prací na našich latyfundiích kamarádka vytáhla přímo na Helfštýn. Zavolala mi:
„Na Helfu je Hefaiston, tak si sbal věci a přijeď.“ Asi jsem v té době o
brontíkách něco věděl, ale šlo to mimo mě. Ačkoli tato akce nebyla přímo
brontosauří, byli tam lidi z Hnutí, kteří mě na Helf nalákali ještě vícekrát.
Nakonec jsem na Helfštýně strávil jedno PéeSBéčko a takových čtyři, pět, možná
i šest víkendovek.
Orchis spískal Antonín Zrůstek alias Toni, se kterým
se znám už hodně dlouho a který mě přesvědčil, že bych se měl nějak
organizovaněji zapojit, a co se nestalo, hned na první Hromadě mě zvolili
hospodářem.
Drží mě to, že jsem zjistil, že brontíci nejsou
„zelené mozky“, jak se jim někdy říká, ale fajn človíčci. A že při ochraně
přírody se dá zažít spousta legrace a najít dobré kamarády. A na akcích přece
jen trochu pomůžeme i té přírodě.
mocná Matka příroda.
Je-li třeba vytrestá nás
třeba krásným
počasím.
Je krutá, když mraky vodou naduje,
však něžná je, když duhu maluje.
1.6. DEN DĚTÍ
4.6. Honza Neužil Ý
8.6. Žblebt
Ý
11.6. SPytlem Ý
13.6. Jíťa
Káňová Ý
19.6. Markétka Ý
20.6. Svatojánek
Ý
22.6. Yaki {
23.6. Raďas
Jiřík Ý
24.6. Honzíkové
{
29.6. Žblebt,
Šlupka,
2.7. Kolumbus Ý
6.7. Peťa
Kuchtová Ý
13.7. Markétka
{
17.7. Martina {
26.7. Anička {
27.7. Věroš {
29.7. Marta {
8.8. Kamča Ý
10.8. Klárka
Ý
11.8. Zuzka
{
12.8. Klárka
{
13.8. Ája {
15.8. Hanka, Sluníčko {
17.8. Peťa {
18.8. Helča {
25.8. Čenda {
26.8. Luděk {
29.8. Evelína {
se v Brně hraje každé úterý od 18:30 do 19:45
v tělocvičně ZŠ na náměstí Míru (konečná čtverky v Masarykově
čtvrti), s sebou přezůvky, sportovní oblečení a pětikačku. Je-li pěkné počasí,
hraje se už od 17 hodin venku na Kraví hoře (hřiště hned vedle zastávky), a to
i ringo, frisbee a pétanque (nezapomeňte je ale doma). Zve Polda.
je setkání pražských brontosaurů, zejména lidí z KPL,
Orchisu, Svízele a Campanuly (a Blbouna nejapného), ale uvítáme i ostatní. Pro
nepražáky doporučujeme dobře si naplánovat služební cesty.
Začínáme vždy ve středu od 19 hodin na Ekocentru na
Spytihněvově 10 v Praze-Nuslích. Dostaneš se tam od zastávky tramvají 7,
18 a 24 Svatoplukova nebo seběhneš ze stanice metra C Vyšehrad. Ať můžeš
povídat a blbnout s kamarády až dlouho do noci, lze i přespat – 2 volné spacáky
jsou k dispozici, ale radši si dones vlastní.
11.6. Právo
V Praze na Letné každý čtvrtek od 18 hodin, sraz na zastávce
tramvaje Sparta. Zve Martin Perlík (608 526 635, astragoth@seznam.cz)
a spol.
Ve čtvrtek od 19 do 21 hodin v tělocvičně na Listových
kolejích (Kounicova ulice V Brně) se na tebe těší taneční mistr Honzík.
Červený kopec v Brně. Sběr odpadků, povídání o ochraně
přírody, noví kamarádi, vypečené hry. Sraz v 15 hodin na konci ulice Kamenná.
S sebou pracovní oblečení a rukavice, igelitové pytle, elán a dobrou
náladu. Každý odvážlivec je vítán. Radka Jarušková, tel.: 543 246 234, mob.:
777 648 036, 9radka@seznam.cz, http://akce.brontosaurus.cz.
Chceš se podílet na objevování Trojského ponoru a prolést
další jeskyně? Odepiš, těší se Kleofáš a Džorč. Slovenský kras, od 18 let,
400,- Kč. Jana Vítková, Koniklecova 6, 634 00 Brno, e-mail: zpmvbr@mbox.vol.cz.
Zámecká škola tance otevírá nový kurs pro zájemce. Láká vás
trocha práce, her a hodně tance? Tak pojeďte s námi. Nejmenovaný zámek, od 16
let, 200,- Kč. Jan Šipr, V. Kaprálové 23, 618 00 Brno, tel.: 548 530 569,
mob.: 777 552 727, e-mail: siprj@seznam.cz.
Chceš poznat krásy jižních Čech z paluby pálavy? Tak odepiš,
těší se Jana a Kleofáš. Vltava, od 16 let, 750,- Kč. Jana Vítková…
Mlha se pomalu zvedá a ty vidíš zemi, kterou toužily spatřit
tisíce dobrodruhů před tebou. Vládne tu zima, hlad či zvláštní domorodci? Jen
vlastní smrt tě zbaví touhy být mezi prvními objeviteli. Starý Rilanon z
poslední výpravy snad ví, kde QP leží.
CHKO a biosférická rezervace Pálava, 16–24 let, 300,- Kč.
Robert Rilanon, Výstavní 26, 603 00 Brno, mob.: 776 057 637, e-mail:
robert.rilanon @brontosaurus.cz, http://QP.brontosaurus.cz.
Na několika folkových festivalech pořádá přes léto Hnutí
Brontosaurus Ekostany, které mají za cíl seznámit návštěvníky s tím, kdo
vlastně jsme a co děláme. V hangáru či v tee-pee mají lidé možnost
prohlédnout si fotky a plakátky, vzít si informační letáčky o ekologii
(většinou od Hnutí Duha) a pozvánky na akce, zúčastnit se připravených programů
(hry, přednášky, dílny) a hlavně – na vše se pořádně vyptat. K tomu všemu je
potřeba skupinka dobrovolníků, kteří jsou k dispozici návštěvníkům a taky
připraví doprovodné aktivity. Pokud bys rád(a) pomohl(a), ozvi se organizátorům
jednotlivých Ekostanů. Odměnou ti bude pocit z dobré věci a volný vstup na
koncerty v rámci festivalu.
ve středu 4.6. od 17:30 do 20:30 hod. a v neděli 8.6. od
15:30 do 20:00 hod. Proběhnou v brontosauří kanceláři na Michalově 4, v
Brně-Líšni. Tvorba propagačních materiálů – s sebou (máš-li, bylo by to
výborné): fotky z našich akcí, nůžky, tvůrčí nápady, hudební nástroje, dobroty,
čaj a jiné – pak můžem i zahrát a zazpívat. Těší se na tebe Paňmáma – Lucka
Nováková – tel.: 544 215 585, 777 216 938, lucinovak@email.cz.
V Náměšti na Hané, těšit se můžeš na Spirituál Kvintet, Hop
trop, Fleret a Jarmilu Šulákovou, Žalmana, Poupata a spoustu dalších – www.
folkcountry.cz/zahrada. Odjezd už asi 2.července odpoledne, vařit je možno
společně. Zájemci, pište Hymanovi – hyman@orchis.brontosaurus.cz. ZČ HB
Orchis.
Cimbal Classic, Javory, Fleret, Nezmaři...
http://webhouse.cz/telc_folk.
Na Ekostan je nutno přijet nejméně na 4 dny, zázemí bude v
zámeckém skleníku. Organizuje Paňmáma – Lucka Nováková, ZČ HB
Slunovrat.
V Mohelnici, hrají Poupata, Žalman, Lokálka, Wabi Daněk...
www.mohelnickydostavnik.cz.
Zatím není jisté, zda tento Ekostan proběhne či ne – hledá
se hlavní organizátor. Aktuální stav ti řekne kancelář HB – kancelar @brontosaurus.cz.
Nicméně Mohel-ničák je fesťák, na kterém se sjíždí spousta brontosaurů a
pořádají se první srazovky z táborů, takže pokud přijedeš, určitě hodně známých
potkáš.
6.–8.6. Přírodní ráje 2003 (Podyjí na MTB, Džast – 732 776
677, dzast@biokontakt.cz, Instruktoři Brno a
Biokontakt – www.biokontakt.cz)
13.–15.6. Malý alternativní festival (poezie, divadlo,
filmy, keramika... Spálov 21, Péťa a Šaman Chytilovi – 556 729 716,
maf.webz.cz)
18.–22.6. Zdravotní seminář (akreditace MŠMT pro zdravotníka
na táborech, Olomouc, 4400,- Kč, www.zdrsem.cz, přihlášky do 10.6. Lence
Líbalové – velkalenka@hotmail.com, Hnutí GO! a Prázdninová škola
Lipnice)
27.–29.6. Přírodní ráje 2003 (Lanžhotský prales na MTB,
Bikontakt a IS Brno)
7.–11.7. Kompot 2003 (akreditovaný
kurs zážitkové pedagogiky, nutné ped. minimum, 3800,- Kč, David Másilka – 605
723 164, kompot2003@email.cz, Hnutí GO!)
22.–29.8. Letní rytmodílna v pohybu (Jižní Čechy, od 18 let,
1500,-. Pohybové studio Cyranovy boty, tel.: 549 524 107, verisima@luzanky.cz,
www.cyranovyboty.sw.cz)
14.–17.11. Celostátní vzájemná výměna zkušeností (Brno,
přihlášky od 1.června – http://www.cvvz2003.cz,
Junák, ATOM, Pionýr…)
