květen 2003

Ahoj milý brontíku,

je tu květen, měsíc, kdy vše kvete, puká a je barevné. Co vše tě čeká v tomto jarním čase?

Nejprve je tu brontosauří Olym­piáda, na které můžeš hájit barvy našeho skvělého Orchisu (určitě i Svízele a Slunovratu). Palce budem držet i Mejdlům. Týden poté si na Cimburku na tebe brousí zuby Pepa & spol. (též prý žhavé uhlíky – snad hrad neshoří :o)). Pokud zůstaneš v Brně, přijď 8. května na Červeňák, abychom ho konečně pořádně ododpadkovali.

A z jiného soudku… (kofoly) Přeji hodně úspěchů při testech, u zkoušek a maturity!!!

Radka

Drobky

·     8. dubna 2003 se nám na svět narodila milá Míša, která se jistě stane malým maskotkem naší Olympiády. Nemá to tam daleko, neboť jejími rodiči jsou Polda a Evča, kteří bydlí v brněnských Řečkovicích. Přejeme Míše, ať se jí na světě líbí, ať má plno lásky, ať zdárně prospívá a ať ničím netrpí. Evče a Poldovi gratulujeme k jejich prvnímu děťátku.

·     Ferda (Lišejníkův bratr) shání vedoucí na skautský tábor v termínu 5.–20.7. (stavěčka je od 28.6.), který by se jinak musel rušit. Stačí aspoň na část doby. Zájemci, ozvěte se Ferdovi – 543 241 301, balufer@ seznam.cz. Diky.

·     Milujte se a mějte se rádi! Krásné jaro…

Alísek

·     Dne 26.7. vstoupí spolu na společnou cestu životem Hanka Jamborová a Martin Balej. Přejeme jim na ní hodně příjemných oáz, milých přátel, málo neshod a spoustu zdraví.

Plážový bál

Jednoho dvojkového data 22.2 2003, tedy na konci února, měsíce označovaného indiány jako měsíc hladu a kruté zimy, jsem si oblékl kraťasy, tričko, na hlavu nasadil letní čapku a vyrazil na pláž…Ne, opravdu jsem se nezbláznil, a pokud ano tak se mnou asi padesát dalších, kteří dostali stejný nápad. A když už jsme byli na pláži, tak co bychom si rovnou neza­tančili….

Možná by to chtělo, abych věci uvedl na pravou míru. Tak teda dobře. Třeba to opravdu vypadá jako šílenství, ale já bych spíš řekl, že se mi podařilo dostat se na jednu z nejúžasnějších akcí,co se v období plesové sezóny (ale nejen jí) v Brně uskutečnily. Žlutý letáček u Kudrny nás totiž s Lenkou upozornil, že v DDM Lužánky se koná Plážový bál a že vstup je možný pouze v oblečení přiměřeném mořské pláži. Skoro jsme neváhali a vypravili se tam. Náš počáteční ostych, jestli snad nevypadáme moc výstředně, jsme ztratili hned u vchodu, když jsme zahlédli další účastníky, jimž dominovala postavička s dětskou letní čepičkou a ve strakatém županu. Paráda, tam zapadneme. Na záchod­cích jsme se převlíkli a vyrazili.Ve velkém sále byla nachy­staná country kapela Draci a pár ostýchavých lidiček na židlích okolo sálu. Potom se najednou na pódiu objevil zvláštní chlapík, který celý tento večer uváděl. Zvláštní na něm bylo to, že měl na nohách ploutve a na hlavě potápěčské brýle a šnorchl. Vesele nás seznámil s průběhem bálu a tak to celé začalo. Skupina Draci spustila opravdu jako „draci“, což přítomné buď zpara­li­zovalo, nebo nenápadně opustili sál. Ale když se draci vyřádili a po těch rychlých polkách konečně zahráli valčík, našlo se pár odvážlivců, kteří začali tančit. A pak další a další, až zaplnili skoro celý sál…

Průběh bálu byl asi takový, že v půlhodinových blocích vždy hrála kapela, po níž následovala přestávka, kterou každý využíval dle libosti, buď sledováním všelijakých tanečních vystou­pení, nebo návštěvou atrakcí či baru.

Začnu nejdřív tím tanečním osvěžením, které jsme nevynechali snad žádné. Byla tu „Liščata“ se svými country, cirkusovými, nebo irskými kreacemi, které byly asi nejlepší (do­konce následovala i malá lekce těchto tanců). Nakonec se před zraky diváků do rytmů latinskoamerických úžasně zavlnila také dvojice tanečníků dokon­ce i v příhodném oblečení.

Tance jsou překrásná věc, jenže já jako věčné hravé dítko jsem nemohl odolat ani vábení nejrůznějších vtipných atrakcí. Trochu jsme se svlažili a procvičili plíce u vodního póla, které bylo vyrobeno z malého nafukovacího bazénku, ke kterému byly izolepou připevněny branky ze špejlí, do kterých se dva soupeři snažili dostat foukáním pingpongový míček. Odřel jsem si kolena ale stálo to za to. Omrzelo-li nás vodní pólo, mohli jsme si zajít postavit hrad z písku, nebo bábovku, kterých bylo na pískovišti ve velké krabici dostatek (byl tam i bagr, kterým se dalo všechno pěkně zbořit….). O kousek dál prováděla Radka plážové tetování fi­xem přes šablonu, ale byla tam pořád velká fronta, nebo zavřeno, takže se na mě nedostalo. Ach jo, mohl jsem mít na sobě třeba tučňáka. Kdo chtěl mohl na „solárko“, ale zájemci žádní nebyli. Velice oblíbený byl taky „Dekovací koutek“,kde návštěvníci pláže usedli či ulehli na rozprostřené deky a mohli si zahrát karty, kvarteta, pexesa atd. (nebo si vyluštit osmisměrku). Hned vedle tu byl s ochotnou obsluhou pro hladové a žíznivé plážisty Námořnický bar plný všeho dobrého co vás jen napadlo: Guláš, tousty, buchty, pirožky, čepovaná kofola, grepové a citrónové nápoje, prostě porůznu za drobný peníz (vlastně šupinu) podle chuti.

Málem bych zapomněl na jednu vodní soutěž v přenášení misky s vodou na zádech a plnění flašky. Byl jsem asi nejmokřejší účastník, ale to nevadí, protože i přes neúspěch naší skupinky jsme si vykoledovali litr kofoly za účast a ještě si užili srandy.

Pak jsme si od potulného prodavače zmrzliny koupili ledňáčky, abychom se trochu zchladili. A jak jsem tak seděl na lavičce vprostřed té imaginární a přece skutečné pláže došlo mi, že je to úžasný jak se lidi ještě dokážou bavit. V tomhle „moderním světě“, kde všechno přirozené je zdá se odsouzeno k pomalému dohasínání upro­střed honby za penězmi a v třpytu vítězství a samolibosti. Že je tohle všechno možné bez jediné kapky alkoholu, což se kolem také už moc nevidí. Ne, že bych takovou zábavu neznal. Sami podobné akce provo­zujeme se skauty a lidmi podobnými, je ale moc příjemné vidět, že se kolem najde takových „bláznů“ víc a že jsou nadmíru nápadití. Díky Bronto­saurům, díky Radce, která to má na svědomí, díky vám všem, kteří jste se zúčastnili a věřím že příští rok se sejdeme znovu.

Michal-Jumi

 

 

Surfarská škola Nickyho Slaughtera aneb překvapení na Prigl Beach

Dr(a)zí přátelé,

jistě víte, že první měsíce roku jsou skoro na celičkém světě ve znamení nejrůznějších bálů a plesů. Málokdo si však vzpomene na naše některé doposud spící společníky – zvířátka, kterým je třeba připravit hezké probuzení a romantické prostředí na pomalu se blížící námluvy. My jsme nezapomněli na nic a obojí jsme stihli téměř kosmickou rychlostí za jeden víkend.

Pláže, rozpálený písek chroupající pod nohama, šplouchající chladivé moře, divoké rytmy country muziky, dámy a pánové ve svůdných plážových oblečcích…nebyl důvod nejet, vždyť zima byla dlouhá a krutá a mé oči si už potřebovaly od těch nekonečných ponurých a řádně zasněžených dnů odpočinout. Slíbené hrabání listí v ZOO mne v mém rozhodnutí utvrdilo a přihlásila jsem se.

Je pátek večer a právě jsme dorazily (Janča, Zdeňka, Sára a já) do Brna. Jelikož jsme holky Brna neznalé, motáme se kolem nádraží a ptáme se na katedrálu sv. Petra a Pavla, kde měl být sraz. Za půl hodiny bloudění a neustálého vyptávání dorazíme ke katedrále, vzdálené od nádraží asi 500m. Přidáváme se k ostatním účastníkům a čekáme…stále čekáme…nepřestá­vá­me čekat. A jak už to bývá „kdo čeká, ten se dočká“. Pepa se vyřítil zpoza rohu s nabitým banánem, pronásledujíce svou oběť.

Po chvíli se vrátil a poručil nám vyvěsit si na naše zavazadla papírky se svým jménem a zavázat si oči šátkem. Nabitý banán se neklidně vrtěl v Pepově ruce. Nikdo nekladl odpor. Po nedobrovolné procházce „poslepu“ se nad námi Pepa slitoval. Byly nám sundány šátky a my jsme konečně spatřili ten nádherný mořský přístav (Brno) zahalený do večerního šera, kde semtam probleskovalo světlo majáčků, navigující zbloudilé rybáře zpět do jejich domovů. Najednou se nám tu zdálo všechno tak povědomé, jakoby už jsme tu někdy byli. Vzpomínali jsme s ostatními na zlaté časy strá­vené u moře a rozhlíželi jsme se po zalidněném pobřeží z plujícího parníku (tramvaje), který nás měl dovézt k místu konání naší víkendovky.

Víkendovku slavnostně zahajujeme klasickou seznamovací hrou – příd. jm +naše jméno. Hned na to následuje kurz pro záchranáře na plážovém bále – učíme se nový plážový způsob šrou­bování žárovek, hrajeme si na reportéry, přehráváme gramofonové desky pomocí špejlí, drátu, špen­dlíků,kelímků a plastelíny, kdyby náhodou došla hudba. Někteří hude­bní nadšenci vydrží s gramodeskami blb­nout spolu s ještě nadšenějšími kytaristy a zpěváky až do brzkých ranních hodin, ti rozumnější se pokoušejí v tom všem usnout.

Ráno po typické brontosauří snídani vyrážíme do ZOO hrabat listí. Konečně jsem zase mohla po dlouhé zimní přestávce vzít hrábě do rukou a aspoň trochu matičce Zemi vyčesat staré listí z jejích zelenavých zaku­dlených vlásků, aby jimi potěšila zvířecí i jiné obyvatele brněnské ZOO. Prohlídka ZOO byla s naší tříčlennou skupinkou vskutku po všech strán­kách zajímavá - ze zajímavých zvířat jsme viděli papouška nestora keu, který žije na Novém Zélandu v horách a údajně vyškubává svým silným zobákem ovcím ze zad tuk. Na svahu polehávali majitelé mého znamení – kozorožci. Nechyběly zde ani roztomilé a společenské surikaty, předvádějící příklad vzorné a ničím nenarušené rodinky. Kolegu Radia, odborníka přes počítače, zaujaly kupodivu hýbající se krokodýli a nehýbající se želvy, o nichž tvrdil, že je nějaký zloduch přepnul do „úsporného režimu“. ZOO zaujala nejen naši skupinku, ale i ostatní účastníky, a tak jsme se rozhodli darovat část vydělaných peněz ZOO.

Nastává doba oběda a my se ubíráme zpátky do našeho domu, abychom výtvorem našich hlavních kuchařů naplnili své scvrklé žaludky. Kdo svůj žaludek naplnil ulehá a střádá energii na bál. Mezitím v odpočívací místnosti začínají ubývat osoby. Pepa si je volá pod záminkou, ať jdou umýt nádobí. Na mě dojde řada také. Jenže, co to, místo nádobí na mě v kuchyni čeká Sára přitulená k nějakému nestydovi. Oba se k sobě nápadně mají a tulí se na lavičce pod plakátem romantické májové přírody. No jo, opět nějaká „úchvatná“ hra od organizátorů. Úkol ovšem zní slibně. Měla bych je předělat do jiné romantičtější pózy. Zlomyslně se ušklíbnu na spolužačku Sáru a začnu. Sára a její druh na mě vrhají zlověstné pohledy, nevšímám si jich a pokračuji dál. Přihlížející se chechtají. Výsledkem je krkolomná, téměř jógová až kamasutrická poloha mé dvojice. Sářin partner vykřikuje, že mu vyskočí koleno. Napětí v ovzduší houstne. Přijde ke mně organizátor a milým hláskem mi oznámí zdrcující zprávu. Mám si vyměnit se Sárou místo. Klesá mi čelist, přihlížející se válejí smíchy… Dál už to odmítám komentovat, vše se nakonec zvrhlo do mileneckých trojic.

Stmívá se a my vyrážíme na bál v plné polní. Teprve tady se fandové klasiky a latiny dozvídají nemilou novinku – bál není ledajaký bál, ale country bál. Nevadí. Co se nedožene estetickým dojmem, to se doplní snahou a velkou chutí tancovat. Průběh bálu doprovázela různá taneční vystoupení s „profíky“, kterým jsme my „amatéři“ mohli jen tiše závidět. Na chodbě byly „stánky“ s vodním fotbalem, tetováním, soláriem a především pískovištěm, kde jsme se vrátili do dětských let a postavili nádherný hrad. Ten okouzlil majitelku stánku s „tetováním“ natolik, že nám „vytetovala“ obrázky zdarma. V sále se ještě hrály další veselé plážové hry (jež jsem bohužel propásla) a vyhlašovaly se nejlepší plážové oblečky – Tonda a Šárka. Na závěr následovala klasická tombola. Pro nás bál skončil později – někteří ho zakončili hupnutím do ledové vody bazénku na vodní fotbal, zatímco pracovitější nátury pomáhaly uklízet taneční parket a stánky.

Do spacáků jsme zalehli po půlnoci sice kapku znavení, ale o to víc vydovádění a spokojení.

V neděli mě přepadla šíleně smutná nálada z loučení, lidi si dávali na sebe kontakty, nastal obvyklý chaos při balení věcí a neobvykle velký zmatek v mé malé hlavičce - všechno všude pobíhalo, nečekaně jsem se octla v šalině, za okamžik jsme seděli v cukrárně, loučili se a najednou jsem ujížděla vlakem domů….

Už vím, kam opět příští rok v únoru zavítám

Žabka

Lampiónový průvod v březnu? Proč ne!

Lampiónový průvod! Tento nápis mě upoutal na barevných plakátcích, které věšeli členové organizace Brontosaurus po školách. Co to byl vlastně ten „lampióňák“? Já sám si jen matně vzpomínám na jakési noční shromáždění s lampičkami na tyčích. Podrobnosti a okolnosti již opravdu neznám. Nezatížen jakýmikoliv historickými bloky a hnán mladickou zvědavostí jsem se rozhodl, že se presentované akce v centru města zúčastním. Lampion opravdu nepatří k výbavě mé malé skříně na koleji, tak jsem musel zapojit tvůrčího ducha a s pomocí PET-lahve, klacku, izolepy a několika dalších věcí jsem lampion sestavil. Někteří by to lampionem nenazvali, ale dle mého názoru splňoval základní znaky lampiónu – svítil a byl na tyči.

19. března večer to začalo. Na Svoboďáku se sešlo deset tuctů mladých nadšenců. Více jak jedna třetina měla lampióny – všech barev a velikostí. Kupované papírové, ale i doma dělané. Pořadatelé vztyčili slámovou figuru – Moranu, vládkyni zimy. Byla přečtena trocha poezie, zazněla slova o tradičním vynášení a pálení výše jmenované a konečně – průvod vyrazil. Prošli jsme Zelňákem, vyšplhali na Petrov, sešplhali pod Petrov a zamířili k řece. Po celou cestu vzbuzovalo naše zářící průvodové těleso zájem kolemjdoucích. Někteří se vyptávali, část se přidala, ale většina jen nevěřícně zírala. Hodinu po začátku dorazil průvod k řece. Zase trocha poezie, trocha té historie a samozřejmě „akční“ vrchol večera - zapálená slámová figura padá do vody, zhasíná a pomalu odplouvá po proudu. Davy skandují: „Jaro, jaro!“

Jiří Jeřábek

Brloh

Brloh, to je pro mě skupina lidiček, kteří se schází každou středu v Praze na Ekocentru Spytihněv, aby si buď poslechli zajímavou přednášku o tom, jak organizovat akce (aneb slavné pOHB – pražský organizátorský kurs Hnutí Brontosaurus) nebo se zúčast­nili klubu, který připraví někdo z nich (aneb Brlohu – ve smyslu setkání). Jaký je rozdíl mezi Brnem a Prahou a co by se Brňáci mohli od Brlohu naučit?

Velice příjemně mě překvapily poslední 2 přednášky na Brlohu – Pavoukova Domácí ekologie a Pedagogika (doopravdy ale spíše něco jako motivace), kterou uváděla Vitch z Ligy lesní moudrosti. Oba večery totiž byly provázeny hrami, které se vázaly k tématu a velice příjemně večer zpestřily – nebylo to tedy jen, že někdo něco 3 hodiny povídá a ostatní ho poslouchají. Vitch nám navíc na konci názorně ukázala, jak různě nás celou dobu ke hrám motivovala, takže jsem si uvědomila, jak co na člověka může působit.

Druhá kladná věc je, že pOHB netrvá dlouho do noci – přednášky začínají v 19 hodin a končí většinou v devět, což je myslím rozdíl mezi tím, když brněnské OHB trvá od půl osmé do půl jedenácté. Samozřejmě je pak možnost na Spytihněvu přespat, takže s povídáním a tak se večer stejně protáhne. Ale to je v obou městech stejně dobré.

Co se týče Brlohů, tak ten se podobá brněnským Slezinám. Bohužel nevím, jak probíhají Sleziny, takže nemůžu srovnávat. Brloh se ale velice podobá i brněnským klubům, jak probíhaly ještě loni na Bystroušce a teď v pondělí nejspíše budou probíhat dále, takže tady bych asi žádný meziměstský rozdíl neviděla. Samozřejmě vždy záleží na tom, kdo klub či Brloh uvádí.

Nedá mi, abych neprovedla i srovnání opačné – v čem je Brno lepší než Praha.

Začnu-li čistě materiálním vybavením – Brňáci se mají lépe kde scházet. Spytihněv je nepochybně menší než Bystrouška i než Klub A. Tryba na medině, a navíc je v něm v noci pěkná zima.

Co se týče domlouvání přednášek, mají to Brňáci též lepší – lektoři jsou známí, zaběhaní, člověk vždy ví, kam se obrátit, kdežto v Praze se lidi teprve museli shánět, takže některé přednášky neměly odpovídající úroveň prostě proto, že je musel nakonec odpřednášet někdo z organizátorů Brlohu, kdo by spíše měl sám jít na podobnou přednášku jako účastník.

Další kritérium je počet účastníků. V Praze se na Brlohu schází vždy něco přes 20 lidí, a v tom jsou brněnské Sleziny určitě lepší, zejména promítací, neboť 70 účastníků by se na Spytihněv snad ani nevešlo.

A největší rozdíl, který je mezi Prahou a Brnem, je samozřejmě v lidech. V tom, že když půjdu v Brně na Slezinu, potkám někoho úplně jiného, než když přijdu v Praze na Brloh. Nedá se říci, kde je to lepší či horší. Samozřejmě nejlepší je to tam, kde se člověk cítí doma. A to se každý cítí někde jinde, tam, kde je mu dobře.

Radka

PS.: Omlouvám se Pražákům i Brňákům, pokud jsem se někoho srovnáním dotkla. Nemyslela jsem to špatně, samozřejmě znám i objektivní důvody většiny horších věcí, a vždy oceňuji snahu organizátorů. A kdyby se přece jen někdo chtěl nějak ohradit, více než osobní souboj preferuji článek (či Drobek) v příštím Brontíkovi.

Cesta na Krym

Den 4. sobota 17/8/02

Ráno balíme mokré spacáky na poli před městem Chmelinski. O cca 8:30 hod. zastavujeme již na silnici vedle tržiště, dáváme hodinový rozchod. Kupujeme batůžek (16 Hr) a kartáček (6 Hr). Tržiště je zatím největší, co jsme viděli. Další město je Vinnnica, na tržišti kupujeme „kvas“ a burek se zelím (Hanče moc nechutnal). Prohlídka „Muzea Afganistánu“, foto svatby u pomníku hrdinů, poslání prvního e-mailu domu (10 minut Internetu za 0,8 Hr). Před Umanem se nám konečně dostává občerstvení v podobě šašliku, zeleniny a piva. Od Umanu již jedeme po červené cestě, má být kvalitou nejlepší, ale provoz je velký (připisujeme to tomu, ze je sobota). Nocujeme ve stepi, dle mapy někde na úrovni Pervomajsku (tento odhad se ukázal jako špatný, byli jsme cca 50 km před Oděsou).

Den 5. neděle 18/8/02

Probudili jsme se do teplého rána. Něco málo posnídali a vydali se směr Oděsa. Cca 20 km před Oděsou si Míša všimla ukazatele avizující odbočku na „Něrubajskoe“. (Vysvět­lení: Něrubajskoe je místo, kde se těžil rákušičník, obdoba našeho pískovce, ale daleko „ementálovatějšího“. V době druhé světové války se zde ukrývala a hrdinně bojovala řada partyzánů a vojenských jednotek, přičemž celková délka chodem je asi 300 km, my jsme udělali zkrácený okruh v délce tak 3-4 km). Po příjezdu k památníku nám bylo řečeno, že musíme hodinu vyčkat, neboť průvodce provádí jinou skupinu v Oděse. Překvapivě se však objevil či spíše objevila již po pěti minutách i se svou skupinou. Rusky hovořící průvodkyně byla poměrně vtipná, mnohé vtípky se však asi na pravdě nezakládají – viz ten o baleríně, která v bludišti chodeb propadla šachtou a udělala „špagát“ a tak se zachránila. Prohlídka je zajímavá, štoly mají rozšíření v místech, kde je velitelský sál, nemocnice, ložnice… Nicméně podmínky byly pro partyzány strašné! Následně jsme dojeli do centra Oděsy, parkujeme a jdeme na prohlídku Námořnického muzea (v bývalém anglickém klubu – budova sama o sobě je krásná). Další navštívené místo jsou Potěmkinovy schody, fotogra­fu­jeme z nich přístav. Kupujeme něco k snědku a odjíždíme na tržiště, kde dokupujeme ještě vodu a broskve (11 Hr/1,1 kg – asi nejdražší ovoce, co jsme na Ukrajině koupili). Následuje Danova jízda v protisměru a rozmluva s policistou. Odjíždíme nakonec z Oděsy a ve vesnici Černomorskoe se poprvé koupeme v moři. Není to však na standardní pláži, ale na prostém břehu. Dojmy (moje) jsou nevalné: ostré kameny, smrad z ryb, resp. ústřic a „jelly fish“, průhledné medúzy, které nás omakávají. Pokračujeme směr Nikolaj, zastavujeme u parku a pozorujeme tančící důchodce na nedělní „diskotéce pro starší a pokročilé“ pod širým nebem. Nocujeme před Chersonem.

Postřehy: postupně ubývá rozestavěných domů, paláců. Na severu byly vidět skoro na každém kroku. Ubývá přícestního prodeje jablek, zato auta s melouny jsou čím dál tím častější. Nejen červené, ale i žluté. Pytle paprik, cibule, koše rajčat, lilky, sušené ryby – to vše je na dosah ruky. Silnice – jak kde – tedy úroveň. Ve městě je to horší, mezi městy (žlutá a červená) je úroveň vesměs dobrá. Ve městech často potkáváme tramvaje české výroby – jejich stav, čistota, hlučnost, stav kolejiště je v různých městech odlišný. V Oděse jsme potkali jednu echt zrezivělou, řidička ručně přehazuje výhybku před tramvají, které drží dohromady snad jen silou vůle.

Den 6. pondělí 19/8/2002

Brzký start (7:25 hod.) se vyplatil, jedeme zčerstva. Je pondělí a na silnicích je menší provoz. Projíždíme Cherson, Armjansk, Krasnoperekopsk, Jevpatorii. Zastavujeme na pláži, jíme „pelmeně“, navštěvujeme pravoslavný kostel, absolvujeme prohlídku mešity a zase odjíždíme z města, tentokrát na pláž, která je kamenitá a voda je mnohonásobně čistší (tuším, že místo se jmenuje Frunze).

Postřehy: Na silnicích se objevuje řada škodovek Octavií a ne ledajaké, spíše lepší verze 4x4, většinou mají ruskou SPZ. Představy zdejší chudoby byly poněkud zkreslené, resp. odívání obyvatel měst odpovídá evropskému standardu; na vesnicích je to různé – od slečen v sexy tričku a elastic kalhotách s kabelkou a v lodičkách na podpatku až po ušmudlané děti a staré lidi oděné velmi chudě.

Den 7. úterý 20/8/2002

Probudili jsme se do větrného rána. Přestože počasí nebylo příliš slunečné, rozhodli jsme se, že se nenecháme odradit a vykoupeme se. Dan strážil auto a my tři (Míša, Myšák, Hanka) jsme se vydali na koupačku – pravda, moc se nám nechtělo, nikdo se nekoupal a foukal vítr, ale touhy suchozemců zvítězily: naskákali jsme do moře a nakonec to bylo moc príma. Vydali jsme se směr Simferopol. Dorazili jsme do středu města, dali si hodinu rozchod, abychom zjistili, že provoz zde je naprosto příšerný. Prohlédli jsme si trh se školními potřebami a uniformami (vínové, zelené, modrá saka, bílé košile, kérované sukně a černé kalhoty), poslali zprávy domů, pokynuli soudruhu Leninovi. Dan koupil rybičky (malé v krabičce) a už jsme se chystali vyjet z města směr Sevastopol. Výjezd byl opravdu k pošušňání, protože heslem „Může se vše, jen tě při tom nikdo nesmí vidět“, tady funguje, resp. policajtů je tu stále plno. Nakonec jsme to zvládli a směřovali do Bachčisaraje.

Hodně zajímavé: Chánský palác včetně Bachčisarajské fontány (opě­voval ji Puškin, fontána byla postavena dle přání sultána, jemuž zemřela dcera – zurčící voda přepadávající jednotli­vými patry měla připomínat hlas zemřelé), dále Uspenskij monastir. Po té jsme vyjeli kus vzhůru a navštívili Čufut Kale – skalní město: úžasné srázy, zbytky domů, hrobek, záchodky pro otrlé, stánkaři s čepičkami prodá­vají obvyklou všehochuť včetně „ada­mového jablka“. Pak už jsme se vydali hledat místo na spaní a našli opravdu pěkné místečko u betonového korýtka u jablkového sadu. Dobrou noc.

Postřehy: ukrajinské míry jsou poněkud odlišné od našich, tj. zeptáš-li se na vzdálenost, zda určité místo je řekněme 500 metrů vzdálené, znamená to, že ve skutečnosti jde o vzdálenost mnohem delší, tak 3 km. Nikdo se tady „neštve“ s vymýšlením toho, jak zavést vodu (či plyn, kdo ví) do domu. Protože tady asi nemrzne, jednoduše se potrubí natáhne na stojky podél cest, je-li nutné vést potrubí přes cestu, dá se vyšší stojka, aby projely i naklaďáky. A je to!

Pokračování příště

Myšák

 

Globální ekologické problémy I.

Omlouvám se všem, kdo čtou Brontíka kvůli optimistickým, vlídným a veselým článkům. Můj dnešní příspěvek takový nebude. Existuje velmi mnoho lidí, kteří tvrdí, že nic takového jako globální ekologická krize neexistuje. Že si to všechno vymysleli ekologové, aby mohli strašit lidi. Že případně stačí odsířit všechny elektrárny a dát katalyzátory do všech aut, a všechno bude v pořádku. Bohužel to není pravda. V dnešním příspěvku bych se chtěl proto věnovat první části přehledu hlavních globálních ekologických (či možná lépe environmentálních) problémů.

Známá studie z počátku sedmdesátých let (zpráva Římského klubu Meze růstu, 1972) tvrdila, že do roku 2000 dojde většina hlavních surovin. To se naštěstí nepotvrdilo, i když exponenciální růst jejich čerpání, který stále trvá, zcela jistě povede k jejich brzkému vyčerpání. Současným problémem tak není jejich akutní nedostatek, ale nezamýšlené a nekontrolované důsledky jejich spotřebovávání.

První snad už zažehnaný problém představuje „ozónová díra“, od třicá­tých let do současnosti narušována především freony. Několik mezi­ná­rodních dohod v devadesátých letech snad tento problém zažehnalo, i když několik let ještě bude koncentrace ozónu, sloužícího jako štít proti ultrafialovému záření, klesat, a pak se bude mnoho desítek let vracet na původní hodnoty.

Dalším a dnes asi nejzávaznějším okruhem problémů jsou globální klimatické změny, přesněji nárůst průměrné teploty země. Od roku 1950 vzrostla produkce CO2 do atmosféry čtyřikrát, z jedné čtvrtiny vlivem odlesňování a zbytek vlivem spalování fosilních paliv. Dnes je jeho konce­n­trace v atmosféře cca 0,035%. Přitom tento plyn je hlavním skleníkovým plynem, tj. má největší podíl na nárůstu teploty země. Od roku 1972 vrostla průměrná teplota země skoro o půl stupně, 17 nejteplejších let od počátku měření bylo až po roce 1980. Toto zvětšení je navíc nerovnoměrné, největší nárůst je u rovníku a na souši. Důsledkem jsou mj. rychlé a nečekané vlny horka na kontinentech či v městských oblastech.

Zvětšení teploty má pochopitelně celou řadu důsledků. Například vede k nárůstu nejen tropických bouří. Pochopitelně vede k tání ledovců – antar­ktického, grónského a všech ostatních pevninských. Což kromě zvýšení hladiny moří, které začínají pociťovat především některé malé pacifické ostrovní státy, vede i k dalším změnám klimatu, neboť ledovce fungují výborně jako regulátor podnebí. Ledovec například díky své barvě odráží zpět od atmosféry více záření než normální půda, takže pokud odtaje, tak to vede k ještě většímu ohřívání a tudíž i nárůstu dalšího tání.

To snad pro dnešek stačí. Příště se dočtete mj. o vysychání řek a obecně problémech s vodou, o rybách, úbytku lesů, pastvin, či nárůstu pouští.

Pavouk

Myšlenky

Tentokrát … o životě

Žít je ta nejkrásnější věc na světě.

         Cicero

Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až jej budeš opouštět.

         Konfucius

Život není dobro ani zlo, nýbrž pouze místo pro dobro a zlo. Podle toho, čemu dáme přednost.

         Montaigne

Celý život je přímo ideálně začarovaný kruh. Lze jej vyjádřit touto větou: Lopotíme se a staráme se k tomu cíli, abychom se nemuseli lopotit a starat.

         J. John

Dříve než se zítřek stane včerejškem, lidé často přehlídnou šance, které jim nabízí dnešek.

         Orientální přísloví

Byl bych rád, aby všichni, co mě znali, mohli o mně – až tu nebudu – říci, že jsem nikdy neopomenul vytrhnout bodlák a zasadit květinu všude tam, kde jsem myslel, že vykvete.

         A. Lincoln

Markétka

Vtipy cestovní a dopravní

Ve známé české automobilce nabízí prodavač zákazníkovi vůz se slovy:

Tento model dosahuje rychlosti až 360 kilometrů a přitom díky superhydraulickým brzdám zastaví téměř na místě.

A co se stane pak? ptá se zákazník.

Automaticky se vysune speciální nůž a jemně vás seškrábne z předního skla.

 

Obchodník s automobily přesvěd­čuje Skota: To auto je pro vás jako stvořené, spotřebuje jenom lžíci benzínu na 100 km. Polévkovou nebo kávovou?

 

Co znamená zkratka ČD na vlacích?

Čekám Dlouho.

 

V autoškole: Popište práci motoru. Můžu vlastními slovy? Jistě. Brum, brum.

 

Na rovném úseku sjel autobus do příkopu.

Jak se to mohlo stát? ptá se policista šoféra.

Nemám tušení, zrovna jsem vybíral jízdné!

 

Věž na letišti dostane naléhavou zprávu: Tady OK-3, voláme kontrolu. Nemáme benzín, žádné instrukce! Službu konající muž zezelená a rychle uchopí mikrofon: Tady kontrolní věž, volám OK-3. Neztrácejte hlavu! Nepod­léhejte panice. Popište významné body terénu pod sebou! Nastane chvíle mučivého ticha. Ve sluchátkách to najednou zašramotí. Konečně! Tady OK-3, volám kontrolní věž. Jsem ještě na letišti a nemůžu se dočkat tankovacího vozidla.

 

Víte proč musí stávka na železnici trvat aspoň 3 dny? Aby si lidi nemysleli, ze jde o běžné zpoždění.

 

Linkový autobus zastaví na zástavce, lidi nastupují a kupují lístky, poslední nastoupí chlap v kovbojském oděvu. Vytáhne na řidiče dva velký kolty a říká: Johnny dnes neplatí. Řidič koukne do těch dvou hlavní: No jo, jasně, dneska neplatíš. Druhý den se totéž opakuje. I třetí den se to opakuje a řidiče to už naštve: Co to má znamenat? Jak to, že dneska Johnny zase neplatí? Johnny sáhne do kapsy a říká: Johnny ma průkazku.

 

Půjčovna lodiček. Na jedné přehradě je půjčovna lodiček. Jednoho dne se sem žene velká bouře a tak majitel začne megafonem vyřvávat na jednotlivé lodě, aby se vrátily: Jedničko, vraťte se! Trojko, vraťte se! Pětko, vraťte se! Osmičko, vraťte se! Devítko, vraťte se! V tom ho přeruší pomocník: Ale pane šéf, my máme jen osm lodí! Ehmmm… Šestko! Máte nějaké problémy?

 

Jede motocyklista po silnici, když tu proti němu letí ptáček.
Snaží se to ubrzdit, ale nepovede se. Srážka… No ale má dobré srdce, tak zastaví a vezme ptáčka domu. Tam ho dá do voliéry, nadrobí mu do mističky chleba, nalije mu vodu… Ptáček se v noci probere, rozhlédne se a kouká - voda, chleba, mříže… a říká: "Tyyyjo, já ho snad zabil…!?!"

Pavouk

Co je občanský sektor?

Tento semestr jsem si u nás na škole zapsala jeden zajímavý kurs, jmenuje se Úvod do studia občanského sektoru a vyučuje ho paní Marie Dohnalová. A musím říci, že mě určitě nezklamal. A protože Hnutí Bronto­saurus též náleží do neziskového sektoru, myslím, že i vás budou zajímat některé z věcí, které jsem se tam dozvěděla.

 

Jakže se ten sektor vlastně jmenuje? Názvů se používá více, nejsprávnější je asi občanský sektor, ale setkáte se i s pojmy nestátní, neziskový, třetí. Proč ne třeba čtvrtý? Protože existuje vedle sektoru ziskového, kam patří např. Kofola, a.s. nebo ČEZ. Druhý sektor se jmenuje veřejný, nebo taky státní, a v něm narazíte na takové instituce jako je Vláda ČR, Ústavní soud ČR, ale třeba také Úřad městské části Brno-střed. No a hádejte, který sektor je třetí?

Občanský sektor se zaměřuje na nestátní neziskovou činnost, i když slovo „nezisková“ je trošku zavádějící. Vždyť kdyby Orchis nikdy neměl s koncem roku zisk, jak by teď mohl mít na účtě 70 000,-? A v dluhu přece skončit též nemůžeme. Právníci by tedy název změnili na „za jiným účelem než zisku“, nebo též „nevýdělečný“, ani jedno se ale nepoužívá. Toto zmatení názvů mi připomíná ekologii a environ­men­talis­tiku… (Mimochodem, to druhé slovo mně teď dokonce Word podtrhnul, neboť ho ani nezná, nevzdělanec. A to na fakultě, kde je Centrum pro otázky životního prostředí UK!)

Nevýdělečný znamená v praxi to, že si členové organizace nemohou rozdělit zisk mezi sebe, ale věnují ho potřebným lidem nebo na to, aby se jim povedl nějaký projekt (např. PsB). A jaký je tedy ten „jiný účel“ občanského sektoru?

Vždy pomoci nějaké dobré věci, snaží se něco zlepšit, někdy nahradit chyby společnosti. Nepočítám-li profesionální zaměstnance, jsou to často aktivity neplacené (a dobro­volné). Nestátní nezisková organizace se může zaměřit jak na provoz SOS dětských vesniček, tak na sázení stromečků v Beskydech, až po učení důchodců tajům Internetu.

Občanský sektor je nesmírně rozsáhlý a zajímavý, leckteré aktivity se dají vzít jako inspirace pro bronťárny, ale často jde i o jiné věci, kdy člověku nestačí než obdivovat dobrotu a vytrvalost některých lidí.

Pokud byste se rádi dozvěděli další informace o neziskových organizacích, podívejte se na http://www.neziskov ky.cz nebo http://www.ecn.cz, stojí to za to.

Tak ať se nám v tom občanském sektoru daří a jsme tam na něco dobří,

Radka

Klub mrtvých a živých básníků

Bystrouška 31.3.2003, organizátoři Jupíčert s Pepou Hladkým

(Výběr dvou básniček účastníků)

Otázky

Co je věčná touha po štěstí?

Kam vedou kroky přátelství?

Proč je srdce malý chrám

otevřený dokořán?

 

Kdo je mocným soudcem mým?

Jak v životě obstojím?

Proč stoupám stále jenom výš,

a hledám někde v mracích skrýš?

 

S kým se můžu radovat?

Koho smím vroucně milovat?

Komu můžu dát do zubů,

a říct: "Nikdy už s tebou nebudu"!?

 

Proč má pejsek, kočičku?

Proč má bratr, sestřičku?

Proč má klad svůj protiklad?

A proč mám právě hrozný hlad?

 

Kde je konec otázkám?

Kde už asi končit mám?

Nebo dál se můžu ptát?

A nikdy už nepřestat?

Marta Pavlištová

 

Ruce

Když se díváš kolem sebe, podívej se na ruce

– na ruce těch, které bys jinak minul bez povšimnutí,

podívej se, kolik ti toho říkají…

Tenhle hodně pracoval… ten asi rád hraje na kytaru…

a tamhleten má zase dlaně celé od inkoustu (že by písař nějaký? nebo básník?)

Špínu za nehty nosí zahradník, dlouhé prsty patří klavíristovi,

dětské ručičky jsou malé a buclaté, stařecké upracované a vrásčité

Nemusíš být ani věštcem, a přesto můžeš pochopit, jak moc jsou důležité

– stačí vzít někoho za ruce.

Lenka Platilová

Slavíme

Legenda:

a …narozeniny

r …svátek

 

1.5.   Svátek práce r

4.5.   Hela Mlejnková a

Evča Šaléová a

15.5. Strašidýlko Ája a

Džorč a

Svatojánek, Janča r

26.5. Jupíčert r

Janča a

30.5. Ivča Pánková a

Markétka

Brontosauří kalendář

Orchouší akce

Organizátorský kurs

Hnutí Brontosaurus

Letos se scházíme opět každé pondělí na Bystroušce (CVČ BYSTROUŠKA, Fleischnerova 1a, Brno -Bystrc - konečná tramvaje č. 1 a 3). Začátek je v 19.30 a rozcházíme se… podle chuti… třeba až ráno. Po programu mnohdy proběhnou zajímavé hry pro vzájemnou inspiraci již zaběhaných organizátorů, a proto přijďte aspoň občas i vy, staré kusy. Až do 19.5. probíhají účastnické kluby a 26. 6. jsou zkoušky. Kontakt: Ježibaba – jezi@centrum.cz.

 

Peru - Země boha Slunce 5. 5. 2003 (po)

Je rok 1513. Francisco Pizarro přistává u Tumbes. Zde nachází obrovské město a chrámy plné zlata. Kvůli nedostatku vojáků odjíždí, ale v roce 1532 se vrátí…

Povídání o tropickém pralese, mangro­vech, Andách, guánových ostrovech a pouštních civilizacích.

Od 19:30 na Bystroušce

Zve Janča a Kleofáš

 

Volejbal

se v Brně hraje každé úterý od 18:30 do 19:45 v tělocvičně ZŠ na náměstí Míru (konečná čtverky v Masarykově čtvrti), s sebou přezůvky, sportovní oblečení a pětikačku. Je-li pěkné počasí, hraje se už od 17 hodin venku na Kraví hoře (hřiště hned vedle zastávky), a to i ringo, frisbee a pétanque (nezapo­meňte je ale doma). Zve Polda.

Sleziny

Každé úterý večer se scházíme v Brně na pravidelných brontosauřích Slezinách.

Přijít může opravdu kdokoliv.

Vstupné dobrovolné, začátek vždy ve 20.00

Místo konání: Klub A. Tryba, suterén Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Komenského nám. 2, Brno

Pořádá: ZČ HB Orchis Brno ve spolupráci se Spolkem mediků Lékařské fakulty MU

Těší se na Vás organizátoři jednotlivých cyklů: Honzík, Hyman a Pavouk

Kontakt: Honzík Šipr, tel: 777 552 727, e-mail: siprj@seznam.cz

 

Nejbližší program:

6.5. Hrací slezina – Honzík

13.5 Muzicírování

Hudbu nebudeme poslouchat, ale vytvářet. Proto přijďte všichni s libovolnými nástroji, či alespoň s vlastním hlasem. Nezapomeňte též na různá chrastítka, bubínky, apod. Kdo si myslíte, že žádný hlas nemáte, tak nezoufejte, klidně přijďte. Stačí se nebát. A kdo se bojí, může jen pobrukovat, či vytvářet rytmickou sekci. Různé zpěvníky s sebou. Zve Pavouk

20.5. Kulturně-tvořivá slezina – H*Y*M*A*N

27.5. Columbie – povídaní o biologické exkurzi Romana Zajíčka, která se mírně zvrhla díky politickým nepo­ko­jům v zemi.

3.6. Hraci slezina – Honzik

10.6. Muzicírování – Pavouk

 

Brloh

Ve středu od 19 hodin na Ekocentru na Spytihněvově 10 v Praze-Nuslích. Dostaneš se tam od zastávky tramvají 7, 18 a 24 Svatoplukova nebo seběhneš ze stanice metra C Vyšehrad. Ať můžeš povídat a blbnout s kamarády až dlouho do noci, lze i přespat – 2 volné spacáky jsou k dispozici, ale radši si dones vlastní.

Na co se můžeš vypravit v nejbližší době?

7.5. Batykování (Lenka Smržová)

14.5. Hygiena (Věrka)

21.5. Účetnictví (Ála)

28.5. Sociální psychologie (Radka)

4.6. Do Ruska… (Ženja)

11.6. Právo

 

 

 

Taneční

Ve čtvrtek od 19 do 21 hodin v tělocvičně na Listových kolejích (Kounicova ulice V Brně) se na tebe těší taneční mistr Honzík.

 

8.5. Akce Brontosaurus

Červený kopec v Brně. Sběr odpadků, povídání o ochran přírody, noví kamarádi, vypečené hry. Sraz v 9 hodin na konci ulice Kamenná. S sebou pracovní oblečení a rukavice, igelitové pytle, elán a dobrou náladu. Každý odvážlivec je vítán. Radka Jarušková, 9radka@seznam.cz, http: akce.brontosaurus.cz.

 

9.-11.5. Hurá na Cimburk

Čtyři dny na Cimburku a v přírodě chřibských vrchů, tvrdá práce na záchraně hradu, nahlédnutí do tajů a krás včelaření, příběhy dávných časů, toulky v přírodě, společné hry, sport, tvoření, diskuze, písničky, žhavé uhlíky… a taky nová přátelství.

CO A JAK:

Spát na hradě můžeme pod střechou, ale připrav se na možnost přespání venku v přírodě, bude-li pěkné počasí, využijeme jí.

S sebou: sbal se tak, abys zvládnul pár km pěšky: spacák, karimatku, šátek, tužku, svíčky, baterku, oblečení do přírody, pracovní oblečení + obuv + rukavice (asi se zašpiní)…

Jídlo s sebou: na dva dny… (bude upřesněno)

Práce: spárování, maltování, třídění kamenů, vysekávání křovin… (2 nebo 3 dny po 4-6 hodinách)

Sraz: ve středu 7. 5. v 16:45 v Brně na hlavním nádraží u Karlovy pekárny. Možno se přidat i po cestě -> domluva.

Poplatek: 0 až 200 Kč (podle příspěvku od kastelána - spíš míň).

Přihlášení a dotazy na:

huranacimburk@seznam.cz nebo +420 604 995 445

Těší se na vás Pepa, Markéta, Jura, Peťa, …

 

28.6.–6.7. Veselé bahno IV.

Chceš se podílet na objevování Trojského ponoru a prolést další jeskyně? Odepiš, těší se Kleofáš a Džorč. Slovenský kras, od 18 let, 400,- Kč. Jana Vítková, Koniklecova 6, 634 00 Brno, e-mail: zpmvbr@mbox.vol.cz.

 

25.7.–3.8. Zámecká škola tance

Zámecká škola tance otevírá nový kurs pro zájemce. Láká vás trocha práce, her a hodně tance? Tak pojeďte s námi. Nejmenovaný zámek, od 16 let, 200,- Kč. Jan Šipr, V. Kaprálové 23, 618 00 Brno, tel.: 548 530 569, mob.: 777 552 727, e-mail: siprj@seznam.cz.

 

10.–15.8. Co přináší řeka aneb říční turistika III.

Chceš poznat krásy jižních Čech z paluby pálavy? Tak odepiš, těší se Jana a Kleofáš. Vltava, od 16 let, 750,- Kč. Jana Vítková…

 

13.–27.8. Expedice QP

Mlha se pomalu zvedá a ty vidíš zemi, kterou toužily spatřit tisíce dobrodruhů před tebou. Vládne tu zima, hlad či zvláštní domorodci? Jen vlastní smrt tě zbaví touhy být mezi prvními objeviteli. Starý Rilanon z poslední výpravy snad ví, kde QP leží.

CHKO a biosférická rezervace Pálava, 16–24 let, 300,- Kč. Robert Rilanon, Výstavní 26, 603 00 Brno, mob.: 776 057 637, e-mail: robert.rilanon@brontosaurus.cz, http://QP.brontosaurus.cz.

Akce spřátelených

základních článků

Slunovratí taneční večery (jednou za 14 dní v úterý – 13. a 27.5. od 19:30 na Bystroušce, přezůvky s sebou)

8.–11.5. Útěk z Alcatrazu (Valašsko, Bobek – slovacekr@gedip.cz, http: rbt.gedip.cz)

8.–11.5. Putování po valašsských pověstech (kolovandr po Beskydech, Peťa a Tata – 604 427 956, petr. grygarek@vsb.cz, www.cs.vsb.cz/ grygarek/kola, Slunovrat)

8.–11.5. Co přináší řeka (Sázava, Zuzka a Spajdr – 732 955 345, drsnej.spajdr@posli.to, Svízel přítula)

16.–18.5. Večery pod lampou alias Literární siesta v Lednici (Pavla a Kačka – 737 770 129, kacka.kosova @seznam.cz, Slunovrat)

23.–25.5. Oáza uprostřed všedního života (Praha – Prokopské údolí, Juliána a Alča – sviticko@email.cz, Svízel přítula)

30.5.–1.6. Jeskyňovíkend II. (Moravský kras, Robert-Antonio – 777 150 237, kaldy@matfyz.cz, Svízel přítula)

13.-15.6. Školení Hlavní vedoucí letní­ho tábora (v Brně na Lužánkách, Pája Ecler – 724 095 281, Hnutí Bronto­saurus)

13.–15.6. Projekt 903 (stará trať Přibyslav – Sázava u Žďáru, Spajdr, Svízel přítula)

20.–22.6. Slunovratí oheň (u Páji Za­cha­ra)

27.–29.6. Festival Plumlovský dýchá­nek (Plumlovská Katka, Robby, Cejvík … – 723 132 929, cejvik@seznam.cz, Modrý kámen)

Další akce na www.brontosaurus.cz a na stránkách jednotlivých ZČ.

Zajímavé akce

jiných orga­nizací

8.–11.5. Přírodní ráje 2003 (Labské pískovce, Džast – 732 776 677, dzast@biokontakt.cz, o.s. Biokontakt – http://www.biokontakt.cz, a Instru­ktoři Brno)

23.–25.5. Přírodní ráje 2003 (Bíle Karpaty na MTB, Džast, o.s. Bio­kon­takt a Instruktoři Brno)

23.–25.5. Bambiriáda

13.–15.6. Horovíkend (hoffmann@fbm. vutbr.cz, Vysočina, Instruktoři Brno)

14.–17.11. Celostátní vzájemná výmě­na zkušeností (Brno, http://www. cvvz2003.cz, Junák, ATOM, Pionýr…)

 

Tábory

Instruktoři Brno (www.instruktori.cz):

22.8.–1.9. Tvrz 2003 (Rosice u Brna, 600,- Kč, tvrz2003@centrum.cz, http://www.instruktori.cz/akce/tvrz

 

Velký vůz (777 189 183, kancelar@ velkyvuz.cz,www.velkyvuz.cz):

20.6.–6.7. Expedice Karpathia aneb Karpatské hry (rumunské Karpaty, 1500–3500,- Kč)

18.–27.7. Kočovné divadlo (východní Čechy, 500,- Kč záloha)

1.–9.8. (Expedice Titanica, Vltava, 1985,- Kč)

21.–31.8. Křídla (3250,- Kč)

 

Brontosaurus Praha 7

(www.brontosauri.cz)

27.6.–7.7. Polské řeky III – Biebrza (2500,- Kč, Martin Švancar – 736 138 557)

25.7.–3.8. Volným pádem (Žďárské vrchy, 17–27 let, 1471,- Kč, Blanka Tatarová, Hůrka 1031, 278 01, Kralupy nad Vltavou, 732 155 487, blanka.t@seznam.cz, http://www.ekokurs.cz/volnympadem

1.–24.8. Sjezd řeky Ochty (Rusko, Finsko, max. 15 000 ,- Kč, Martin Švancar)