Toni

Radka

Kolumbus

Toni

redakce

Toni

Zápis ze schůzky Orchisu dne 20. 10. 2002

 
Čas konání: 20. 10. 2002 v 17 hodin
Místo konání: u Kolumba na kolejích - Vinařky A2, pokoj 114

Přítomní:

A) Trojka - od Valné hromady poprvé komplet! (Radka, Hyman, Kolumbus, Pavouk, Toni)
B) Orchis - Honza Šipr, Myšák
C) Svízel Přítula (pouze začátek) - Ježibaba, Paní Předsedkyně, Strýček Tom, Věroš
D) KPL - Věra Novotná, sLOn, Martin Perlík, David
E) Blboun Nejapný / Campanula Barbata - Barka

Program:

1) Kluby

2) Akce "Z"

1.: 10 - 12 lidí
2.: 4 lidi, a to 3 z rodiny
3.: bude pořádat Svatojánek a Vierik 26. 10.
 
--- další možností je Obora --- Hyman bere Radku za slovo a slibuje, že tuto akci "Z" vezme na starost
--- kdyby něco, tak by bylo možno zaplatit z Orchouších peněz i dovoz a odvoz kontejneru, ale snad nebude třeba

3) Bál

--- termín konání 22. 2. 2003
--- hlavní org. Radka - shání pomocníky - pomoc nabízejí skoro všichni přítomní Orchisáci

4) Silvestr

--- datum konání - okolo Silvestra
--- hlavní org. pro změnu Radka
--- místo není, určitě to nejde na Bučovicích, Toni slíbil poptat se na lokalitě, kde dělají Blbouna

5) X. brontosauří Olympiáda

--- Zuza to prý znovu dělat nechce --- Radka zjistí, jestli se najde v Brně někdo, kdo by to chtěl dělat, pokud ne, zkusí to Toni, pokud mu někdo pomůže, ideální lokalita někde kolem Žďáru, v nejhorším Praha a okolí

6) Noví členové

--- Radka představuje 5 ks nových členů z táborů --- těsně po schůzce dále Kolumbus nacpal přihlášku Aničce (ze Slovenska)

7) Praha

--- Toni podává stručnou zprávu o účasti Orchisu v pražském dění --- opět žádáme razítko pro Prahu, Hyman opět slibuje, že bude...

8) Lampionový průvod v Brně

--- FF MU chce také 17. 11. jeden pořádat, jedná se o společné akci

9) Valné hromady

--- Radka se ptá, kdy budou VH HB i Orchisu, Hyman zatím neví.

0) Konec

sepsal Toni

K životu na zámku (Bučovice)

To jsem se zase jednou nestačil divit! Jednoho dne večer se přihrnula tlupa mladých lidí s baťohama --- a prý že se chystají celý víkend okupovat mé komnaty. Inu, co jsem měl tedy dělat. Večer jsem zvědavě přihlížel, co se z nich vyklube při seznamovacích programech a v noci jsem jim opatroval hezké sny.

Zato ráno, to byla rána! Já, starý špindíra, kterého už v poslední době pořád nějak čistí, myje a vylepšuje nový kastelán, jsem musel rezignovat před jejich smetáky, motyčkami, nůžkami, pilami a dobrou náladou, která je neopustila po celý den. A co víc! Mé staré roztomilé strašidýlko, odvěkého kamaráda, se snažili zničit! Běhali po mých zahradách jak diví, až jsem vrtěl hodinami nad tím, že je to tak baví. Nyní má být oficiálně na svobodě, ale já vám prozradím tajemství (pšt)... Díky skulinkám a chybám, které se jim objevily v plánech, jsem si strašidýlko nechal. Je sice teď chudinka hůř vidět, ale aspoň jsem nezůstal sám.

Pak jsem ovšem vyvaloval cimbuří na to, když se po večeři začali proměňovat v hraběnky a komtesy, v komoří a potulné pěvce. No, to mi bylo hřejivě u srdíčka, jako bych omládnul o 300 let! Byl jsem znovu ve své kůži. Dvorské intriky, vražda hraběnky zámecký bál, pomluvy a klevety, tajné lásky, to bylo něco podle mého gusta. I oni vypadali stejně nadšeně jako já a dvorské radovánky jim vydržely až do noci.

Na ráno jim pan kastelán přislíbil prohlídku mé maličkosti (doufám, že jsem se jim líbil), no a pak už začali balit kufry. Co mi zbývalo jiného než jim smutně zamávat arkádami a doufat, že se zas někdy uvidíme.

Rozhovor s Bučovickým zámkem zaznamenala Markétka, do elektronické podoby přepsal Honza

AKCE Z ---- ako som to videla ja...

Píííp... pííííp... píííp... bum. Niekedy je také jednoduché umlčať techniku! A stačí na to len zovretá dlaň.

Budenie budíkom nepovažujem všeobecne práve za najpríjemnejšie spôsoby, ako začať deň, a už vôbec nie deň označený ako "deň pracovného voľna"". Nuž ale nie je sobota ako sobota.

12. 10. 2002 nebola úplne obyčajná sobota. Bol to deň D, kedy sa konala v poradí už druhá Akce "Z".

Keď som otvárala oči, privítalo ma prítmie v izbe. Keby sme mali na okne teplomer, asi by som po zistení zdrvujúcej skutočnosti, koľko je vonku v skutočnosti stupňov Celzia, tíško zaliezla do voňavých a vyhriatych pe\-rín. Ale nestalo sa. A verte - neverte, je to len a len dobre.

Do batôžku som si nabalila termosku s horúcim ovocným a strašne sladkým čajíkom (aká lahôdka v období krutých mrazov !), rukavice, igelitky s logami dobre známych supermarketov (na odpadky dobré, hihi...) a ešte pár drobností. Cestou na šalinku som ešte skočila do jedného nemenovaného super-obchodu (ale igelitky na nákup tam zadarmo nedostanete, ani keby ste chceli) kúpiť bul\-ky so syrom (za každých okolností výborné raňajky, obed alebo večera) a nejaké tie sladkosti (to by som nebola ja) a hurrrá na cestu!

Už vtedy pršalo. No a čo, vravím si, nie sme z cukru, určite tam nebudem sama, pri práci sa zahrejeme a ešte k tomu spravíme kus dobrej práce!

Sama som naozaj nebola. Po príchode na koniec Kamennej ulice na začiatku krásnej lokality zvanej Červený kopec ma čakala postavička v červenej bunde a s úsmevom na tvári --- Radka.

Rozhodli sme sa, že šľachetne počkáme na nejakých tých oneskorencov, ktorí by si bez nás určite nevedeli rady... Prešlo dobrých 25 minút, čo má od "akademickej štvrťhodinky" naozaj ďaleko, tak sme sa dali do akcie samé. A hádajte, čo sa stalo? Prišla ešte Vivča so Žblebtom! Úžasné! Bolo nás o 100 \% viac ako na začiatku! Tak tomu vravím úspech...

Človeku sa až rozum pozastavuje nad tým, čo sú ľudia (?) schopní odhodiť do húštia krásne sfarbených kríkov, či len tak, do zelenej trávičky. Vreckovky, PET fľaše rozličných veľkostí a papieriky od cukríkov. To už začína byť bohužiaľ bežné (mimoriadnej obľube návštevníkov tejto časti Brna sa tešia najmä Hašlerky). No na použité plienky, rozbité taniere, oblečenie v igelitových vreckách a podobné "záležitosti" veru nie je najpríjemnejší pohľad... Radka našla aj školskú aktovku. Síce takú "zá\-le\-sác\-ku", ale proti gustu žiaden dišputát (pozn. zálesácka aktovka --- pomerne používaná taška s originálnymi aplikáciami zo zeleného machu, rašeliny a lesnej zeminy mierne opracovaná usilovnými mikroobyvateľmi danej lokality).

Priznávam, že sa nám nepodarilo zaplniť odpadkami pristavený kontajner, ale berme to skôr ako pozitívum. Aj Radka konštatovala, že "to nebolo také zlé, ako na jar" To je pravda, zlatisté listy javorov, bukov a iných stromov zrejme milosrdne zakryli neporiadok po ľuďoch, ktorý si na nás počká do jari. Uvidíme. A aj napriek tomu sa tešíme, že budeme môcť zase tak trošku odľahčiť našu "matičku Zem" od zvyšov všetkých možných ľudských výmyslov, ktoré sa naraz stanú nepotrebnými a končia v prírode ako nechcená dekorácia...

Milí priatelia, díky za váš čas a díky za všetko, čo robíte. Ono sa vám to raz určite vráti.

Vierik

P.S. Keby ste v Brne videli niekoho pobehovať v Radkinej pertexovej bunde, tak verte, že ju nemá požičanú.

Óda na Lenku a Ondru

 
Znáte malou Leničku a Ondru z víkendovky K životu na zámku... Bez poznámek, prosím? Že ne? Tak já vám je spolu s velkou Lenkou představím formou oslavné ódy. Proč jsme ji skládali? Začalo to tím, že jsme pracovali ve sklepě, to je na Bučovicích v podstatě evergreen. Mirek pěkně rozsekal plot (opět je vidět, jak jsou ti brontosauři destruktivní) a my se ho jali rozřezávat. A aby to nebylo jen tak nudné (a taky protože nás tam na to bylo docela dost --- no to bude příště makačka, až si tohle Pája přečte), začali jsme stopovat, která dvojice dříve rozřeže poleno dřeva. Přes polední pauzu jsme pak navíc vymysleli sázku --- ta dvojice, která příště prohraje, bude muset složit oslavnou ódu na tu vítěznou. Už je vám asi jasné, jak to dopadlo, a tak si přečtěte, jak jsme s Leňou vychválili naše přemožitele:
 

Jde-li o řezbu dřeva,
nejlepší jsou tito dva.
Lenička naše malá,
Ondra, ruka její pravá.
Lenka pořád se směje,
štěstí jí asi přeje.
Něžný půvab pohybů
nenechá kluky v klidu.
Ondra, ten se nefláká,
pracuje a huláká.
Dívat se na něj je krása,
okolí radostí jásá.
Tak kdo dřeva plno máte,
víte asi, kam jej dáte.

Na kole jezdí jako blesk,
buch, buch, plesk, plesk.

Radka  

Pozor pozor, jsou všude

Skončili jsme mokří s Akcí "Z" II., byli jsme sice jen 4 (Vierik, Vivča, Žblebt a já (pak ještě taky Krab a Jucki, kteří nás ale bohužel úspěšně minuli)), ale přešli jsme celý Červeňák a kolem cest je čisto (člověk se ale nesmí moc dívat do dálky --- my krátkozrací to máme ideální).

Vivča šla domů, Žbelbtíka jsem nechala čekat s Vierikem u Výstaviště na autobus a vydala jsem se pro svůj batoh, který jsem nechala u kontejneru. Přijdu tam --- a batoh nikde! Nahnula jsem se přes okraj, ale uvnitř jenom samé odpadky. Pak mi došlo, co všechno jsem tam měla --- dost důležité papíry: kompletně celý program na Čepice, můj adresářík s kontakty, které bych těžko dala znovu dohromady, a pak jeden takový celkem klíčový papír, kde jsem si jeden večer psala, co všechno by se dalo dělat v Orchise. Krom toho pertexovou bundu za tisícovku a navíc nějaké postradatelné věci, jako pomůcky na hry na dnešek, formulář s osmi příznivci Hnutí, nevyplněné přihlášky do Orchisu a tak. No plakala jsem tam.

Kolem zrovna jeli policajti, tak jsem jim to řekla, projeli to kolem autem, já se podívala pěšky, ale nikde nic.

Přišla jsem domů a při Vivčině dob\-ré a teplé (!) polívce Žbelbtík a Vivča přemítali, že ti zloději možná ten batoh odhodili o kus dále, když zjistili, že tam jsou jen papíry. To je totiž to zvláštní, já jsem tam měla krom té bundy jen věci, které jim musí být naprosto k ničemu, a přesto pro mě měly takovou cenu! Doklady, mobil a peněženku jsem měla naštěstí s sebou, za což jsem si blahořečila, neboť jsem si tím ušetřila poměrně dost času na úřadech a taky hodně peněz.
 

Žbelbtík a Vivča mě tedy nechali se vykoupat a rozmrznout a sami se vypravili nazpátek. Asi za půl hodiny se vrátil brácha s tím, že nic nenašli. Pak někdo zvonil, ale za dveřmi nikdo nebyl a dole taky ticho, tak asi nějaký omyl. Za chvíli přišel Žbelbt, že mám návštěvu. Kouknu do dveří a tam můj batoh! Špinavý, mokrý, ale zpátky. Nejprvé jsem poděkovala těm dvěma a pak začala zkoumat vnit\-řek. Pertexová bunda samozřejmě v ta\-hu, ale to byste neuhádli, co bylo to druhé, co si odnesli! Kofolu!!! Žbelbtík prohlásil, že to je teda velmi hrozná ztráta. Aspoň vidíte, jak je ten náš oblíbený (Janča Vítková promine) brontosauří nápoj žádaný i mezi společenskou spodinou. Jinak papíry tam nechali všech\-ny, dokonce ani sladkosti si nevzali, jenom lentilky se rozmočily.

Co z toho plyne za poučení? No jednak nevěřit lidem a nenechávat věci nehlídané, ale to Vy určitě neděláte, aspoň ne tak okatě jako já. Pak také to, že Kofola je prostě nejlepší. Ale hlavně, že všechny věci na tomhle světě jsou nestálé a o všechno člověk může přijít, než řekne švec.

Radka

Akce "Z" III.

 
"Hokusy, pokusy, sázíme krokusy, přidej se k nám, budeš vítán!" A kdo uposlechl tuto výzvu? Především naši skvělí organizátoři, věrohodný Vierik a smíšek Svatojánek, postupně jsem přišla taky já, radostná Radka, pak Filištín Frišťa, báječná Barča (že to ale Hymanovi trvalo, než se mu podařilo ji vystihnout jedním jménem a přídavným k tomu), talentovaný Tom Palyza a hodný Hyman. A aby se ty přívlastky pěkně pletly, Svatojánek je též sšílený, což jsem se dozvěděla už týden předtím na Honzíkově a Sluníčkově Venobraní v Bučovicích. Nejprve ale pršelo a byla jsem tam sama s Vierikem a Svatojánkem, které vymýšlely program, a opravdu se jim povedl --- první bod měl být, že ony budou dohlížet, jak rychle vysazuji oněch 1200 cibulek a zda se neflákám, případně mi i budou měřit rychlost. Tak z tohoto pojetí sešlo a my jsme se vesele vrhly do práce, nezmohl nás ani déšť. Pak vykouklo sluníčko a s ním přišel i Frišťa a postupně se začali trousit i ostatní, bylo nás sedm. Poláčkovi bychom se nehodili, ale Stateční by z nás měli radost. A jaký byl smysl práce? Na pěti vysoce prestižních místech vysázet krokusy, pro potěchu brňáků i ostatních kolemj(e)doucích. A jak se nám to povedlo? To se zatím neví, ale když půjdete na jaře přes Žerotínovo náměstí, podívejte se na trojúhelníky trávy před Bílým domem, kde jsme sázely už v pátek a kde nám pomohla ještě i Vierikova kamarádka Jana. A pokud pojedete šalinou (jaké krásné slovo, že jo, Pražáci!) od Maliňáku přes Rooseveltovu, po obou stranách ulice za Janáčkovým divadlem též porostou nádherné krokusy. Moc se mi líbilo, že se k nám ke konci přidaly čtyři menší děti a strašně ochotně nám pomáhaly, vyloženě se rvaly o sázecí kolíky (kromě jedné starší holčičky, která pořád chtěla jít pryč). Tak jsme zapojili i malé brontosaurky, aspoň je třeba potěší, až ty krokusy na jaře uvidí, že je taky pomáhali sázet. Vierik nám též připravila několik her, většina z nich však uvízla na tom, že se někomu nechtělo běhat, moc hezká ale byla ta, kdy jsme měli na libovolná místa vysadit tři cibulky --- do jedné vtěsnat nějakou dobrou lidskou vlastnost, do druhé přání a třetí vysadit pro některého člověka, ať už přítomného či ne. Neprozradím vám, co jsem kam vmyslela, ale až uvidíte u Moraváku růst osamocené krokusy (mohou být ale i v obrazci s ostatními), symbolizují určitě něco pěkného. Nakonec bych chtěla moc poděkovat Vierikovi a Svatojánkovi, že se Akce"Z" chopily a neodradil je ani déšť, pak všem ostatním, kteří přišli zkrášlit Brno, a taky bych chtěla popřát krokusům, ať se jim v hlíně daří, pomáhají jim žížaly a na jaře ať pěkně vyrostou, jinak si to s nimi přijdu osobně vyříkat :o). Tak ahoj na některé příští Akci "Z".

Radka

S drakem o závod --- Praha, 16. 10. 2002

K Letenské pláni jsem se blížil opatrně a pozdě, Toni organizuje drakiádu, takže můžu čekat málo draků a že všichni přijdou tak o půl hodiny později... Na smluveném místě stojí hlouček postav a některé mají i draka. To budou oni! Uvítala mne Pelé otázkou, zdali mám draka a jestli má ocas. Poněkud zmaten jsem se přiznal k obojímu.

Přítomných lidí se ukázalo více než draků a další přicházeli. I vybalil jsem svého čerstvě vylíhlého dráčka Lukováčka a vyzkoušel, zda bude létat. V životě mi žádný drak nelétal, protože to byly saně a saně nelétají. Lukováček se překvapivě vznesl do vzduchu a kdybych byl ochoten s ním běhat, možná by se i udržel. Vítr skoro vůbec nefoukal. Další snaživec s drakem byl Toni. Jeho organizátorský Blbouní drak, vypadající jako krabice se sice vznesl, ale dopadl podobně jako můj. Další čtvrt hodiny jsme rozmotávali šňůrky. Po té době jsem to vzdal, protože přišla děvčata bez draka a ujala se rozmotávání. Vítr nefoukal, tak Filip navrhl freesbee. Po chvíli házení s talířem se vítr vrátil a my mohli pokračovat. Nejlépe se dařilo kupovaným drakům. Inu průmyslová výroba ukázala svoje...

Zrovna když jsem začal přemýšlet o tom, jaká je škoda, že nemáme foťák, tak se poblíž naší skupinky objevila dvě podezřelá individua a fotila draky. Pele či Barka, už ani nevím, si povzdechla, kdybychom od nich dostali nějaké fotky, třeba by nám je mohli poslat majlem. Chvíli jsem podezřívavě pozoroval neznámé, kteří se přiblížili. A "jé Davide, ty máš ale pěkný foťák". Takže se ukázalo, že je to David z Lukova s kamarádem a že jdou s foťákem lovit ženský.

Když se začalo šeřit, tak Barka vybalila diplomy, a to velmi pěkné. Konečně jsem pochopil otázku ohledně ocasu draka a dostal diplom za nejdelší ocas.

Tím byla drakiáda ukončena. Sešlo střídavě se nás mezi patnácti a dvaceti a velmi roztřesený psík. Ten se podle páníčka třásl, aby přitáhl pozornost.

Martin

Vodácká řeč

 
 
Vážené shromáždění. Předkládám vám svůj problém s nadějí, že upoutá vaši pozornost natolik, že se rozhodnete napřít své úsilí na jeho řešení. Optimální by bylo, kdyby se pro někoho z přítomných stal životní posedlostí. Pro začátek mi však bude stačit, když povypínáte své mobilní telefony. Děkuji. Pro vodáky je nutné vytvořit vodáckou řeč. Jak jistě namítnete, k če\-mu by jim byla, když mají svůj slang. Ano, vodácký slang je květnatý a libozvučný, ale jsou chvíle, kdy i on ztrácí dech. Ocituji klasika, jenž provedl na tomto poli nezbytný základní výzkum: "Škoda, že nikdo neuslyší v hulákání vod výkřiky vodáků. Pokusili jsme se je kdysi zachytit v lodním deníku. Řadu rčení tvořily neartikulované zvuky, které se nedají zachytit žádnou z dosud známých abecedních soustav. Většinu rčení nelze tisknout ze společenských důvodů, ačkoli se jedná o výrazy, které stejně každý dobře zná." "Zbytek rčení napsán rovněž nebyl, protože se jejich autoři, když už měli peřeje za sebou, ohrazovali, že nejsou psychopati a že by to nikdy neřekli."(Zdeněk Šmíd, Proč bychom se netopili aneb...) Když mohou mít svůj jazyk fanoušci J. R. R. Tolkiena a při svých setkáních se přít o počtu Balrogů v u\-šlech\-ti\-lé sindarštině, tak proč by nemohl zadák obvinit háčka z vyklopení v ráz\-né Vataře. Když mělo být esperanto nástrojem k porozumění me\-zi národy (beznadějní idealisti), může být Vatara nástrojem k porozumění alespoň na lodi. Neměli bychom se vzdávat možnosti vyjádřit jedním slovem například: "V peřeji mi vypad háček z lodi, asi nechtěl pádlovat, simulant." Specifikace Vatary se dá odvodit z uvedené citace. Velmi nám také pomůže sémantický rozbor komunikace na lodi, která projíždí peřejí. Zadák řídí háčka, dožaduje se informací od háčka, komentuje jejich kvalitu, komentuje háčkův výkon, kritizuje řečiště, dělá krátkodobé prognózy (obvykle "Dopr..."), modlí se, křičí hrůzou. Háček si povídá s rodiči (typicky "Mamííí..."), modlí se, popisuje řečiště, kritizuje zadáka, ujišťuje se, jestli zadák řídí loď a nevypadl, což na chování lodi není vždy poznat, a to vše pokud možno zaráz. Je toho hodně, co musí vodácká řeč zvládnout. Musí být stručná. Označení směrů a varovné výkřiky, pokud možno jednoslabičné. Měla by být zně\-lá, aby se dobře nesla v hukotu vln, tzn. kapitánovy rozkazy musí znít dobře v basových tónech. Zde bych se inspiroval například trpasličtinou, i když jediné dochované zvolání: "Baruk khazad! Khazad ai-menu!", v překladu "Sekery trpaslíků! Trpaslíci na vás!" neposkytuje příliš materiálu, takže si budeme muset vystačit se starogermánskými dialekty vikingských nájezdníků nebo klingonským překladem Hamleta. Smysl háčkovy odpovědi samozřejmě nesmí utrpět v ječivých výškách, ve kterých se v tom okamžiku obvykle pohybuje jeho hlas. Dále navrhuji k vlastnímu jménu kapitána přidávat šlechtickou předponu nebo alespoň koncovku označující hodnost osloveného. Nepřejímal bych francouzské "De" kvůli zadákům jména Bill, ale přikláním se k nepříliš podlézavě znějící koncovce např. -BUH, -M[i]Strr nebo -Big. Nelze opomenout emoční rovinu jazyka. Bylo by smutné, kdybychom měli pro krátkodobé prognózy pouze jeden dva výrazy jako angličané. Víme, že loď i její posádka se mohou ocitnou na onačejších místech, stejně jako ledová voda kolem lodi. Taktéž radostný ryk ze silného proudu, obrovských kamenů a boje ve vlnách by měl znít ještě radostněji než v jiných jazycích. Je také potřeba pamatovat na použití Vatary jako sakrálního jazyka. Ne, že by se snad na lodi sloužila mše, ale občas se najde chvilka pro krátkou, vroucí motlitbu. Obvykle na předělu mezi dvojkou a trojkou může pronést zadák něco ve smyslu "Pane, vlny jsou veliký a mý pádlo krátký.", ovšem potichu, aby nepoplašil už tak zjančeného háka. Je celkem jedno, ke kterému bohu se vodák obrátí, hlavně když na druhé straně nebude zapnutá hlasová schránka. Tlumočníci z Vatary si ovšem musí uvědomit, že pasáže komunikace s vyšší mocí nelze překládat příliš uctivými opisy, protože bohové zodpovídají i za počasí, takže některé promluvy k nim zavánějí spíše ateismem. Jak vidíte práce je mnoho, ale výsledek bude jistě stát za to.

JupíčertBUH

Helena Kellerová

 
 
Zdroj: Zuzana Kročáková
 
Nejedná se o klasickou hru, ale spíš o zážitkový program. Organizátoři oslepeným účastníkům čtou příběh Heleny Kellerové, která po těžké mozkové chorobě v raném věku ztratila zrak a sluch. Čtené pásmo se prolíná s činností účastníků, kteří se učí vnímat svět bez nejdůležitějšího smyslu. Úkony, které účastníci provádějí částečně zrcadlí čtený příběh. Pro pochopení uvádím krátkou ukázku:  
Vypravěč 1
5. dubna 1887, měsíc po příchodu Anny Sullivanové, se stala příhoda, která od základu změnila dosavadní Helenin život.  
Anna Sullivanová
Byly jsme s Helenkou v zahradě. Došly jsme k pumpě. Podala jsem Helence hrneček, nastavila jí ruku pod pumpu a začala do hrnečku pumpovat vodu. Voda přetekla a rozlila se jí po ruce --- a vtom jsem jí napsala do dlaně volné ruky V-O-D-A. Zůstala náhle stát jako přimražená, hrnek jí vypadl z ruky a její tvář dostala nový, neznámý výraz.
Helena Kellerová
Najednou mnou projelo něco jako mlhavá, nejasná vzpomínka, záblesk vrátivší se myšlenky... Pochopila jsem, věděla jsem, že V-O-D-A je název toho divného, chladného něčeho, co stéká po mé ruce!!! Toto jediné slovo probudilo moji duši k životu, dalo jí světlo, naději, radost!
 
...  
Anna Sullivanová
Rychle si dřepla na bobek, dotkla se země a chtěla znát její název. Pak ukázala na pumpu, na hrnek, na mě, --- na každou věc, které se dotkla, --- chtěla znát jejich jména. Byla strašně rozrušená, posedla ji obrovská touha po poznání!
 
...
 
Během několika hodin se naučila znát třicet slov.  
Hudba jako podkres Při této aktivitě je důležité, aby byl účastníků sudý počet. Není-li utvořte trojici, nebo zapojte jednoho z vedoucích.

Rozhovor s Alískem

 
 
Milí čtenáři Brontíka,
ráda bych Vám v této nové rubrice přiblížila vždy některou významnou osobnost našeho článku, a jako první jsem si vybrala Alíska. Takže jak se právě cítíš?
No tak právě mám docela hlad, ale to se doufám spraví během... no snad až se upeče ta pizza, na kterou mě Radka původně udolala, a pak se z toho vyklubalo celoodpolední batykování a eště procházka po městě za účelem nákupu barev... no prostě někdy Radce s něčím taky pomáhejte, je to hrozná sranda, ale přijďte najezeni. Omluvte prosím Alíska, mluví z hladu. Takže položím další zásadní otázku:
Proč nejíš rajčata?
No máš pravdu, to je ta nejzásadnější otázka, jakou jsi mi mohla vůbec položit. No jak bych to jen řekla a neurazila při tom ty, co tu hnusnou, rozblemcanou, smradlavou a vůbec zeleninu jedí? Nějak se mi holt nezamlouvá. A protože čtenáře by určitě zajímalo i něco ze všedního života této zajímavé osůbky, takže na ni prozradím, že právě čtvrtý den chodí na Chemickou fakultu Vysokého učení technického v Br\-ně. Jaké jsou Tvé pocity z této školy? (otázka zejména pro letošní maturanty) No když se pořádně zamyslím, což je v takovémto stavu (mám fakt hlad!) problém, tak snad i dobré, ovšem nemužu přemýšlet o matematice a panu profesorovi Tomášovi, bo to je, jak jen eufemisticky pohanit člověka? Ne, on je v podstatě v pohodě, kdyby tak nehuhlal, vysvětloval, co píše, a psal velkým... Ale jinak jsou na nás zatím (!) ještě všichni hodní, uvidíme ve zkouškovém... Takže děkuji za rozhovor a my se jdeme najíst. Dobrou chuť!

Radka a Alísek

Zkrocení zlého Jupíčerta --- Boskovice

 
Bylo to jako za starých, dobrých, bohatýrských časů. Jupíčertovi planuly oči nadzemským světlem a exaltovaně recitoval dlouhé shakespearovské strofy, mnohdy v originále. Skupinka zfanatizovaných herců seděla kolem, fascinovaně zírala na svého Mistra a snažila se zachytit alespoň odlesk jeho velikosti. Vznešenost chvíle pranic nezmenšovala skutečnost, že o lesk v Jupího zracích se svým dílem zasloužil i přísun vynikajícího vína a pasivita herců byla způsobena taktéž nemírným požitím právě dokončené porce pečených kuřat.

Dárek pro nastávající novomanželku bude stát za to. Skupina všeho schopných desperátů se rozhodla během hodiny nastudovat Shakespearovu komedii Zkrocení zlé ženy a tuto ještě téhož večera představit publiku v jediném, velkolepém, sebezničujícím a nereprizovatelném představení. Jupíčert budiž náš režisér, choreograf, maskér a guru v jedné osobě. Jde se na to.

První dilema - bude naše herecká společnost čistě mužská (jako za Shakespearových časů) či povoláme ke společnému dílu i něžné pohlaví? Spor jednoznačně rozsekl neotřesitelný Jupího argument: "Nemůžeme přece riskovat, že nám ten Kateřinin závěrečný monolog nějaká čarodějnice schválně zkazí!"

Velkolepá byla už i příprava. Vše\-chny nás hnalo fanatické rejžovo nadšení. Vyhrabával z batohu kostýmy, připravoval k jednotlivým scénám doprovodnou hudbu, sháněl dohromady herecký ansábl, který se mu neustále rozbíhal ke grilu s kuřaty, vysvětloval text hry, doporučoval vhodné repliky, nahlas recitoval z knihy shakespearovských komedií, oblékal herce do kostýmů... Měl jsem neodbytný pocit, že to všechno dělá najednou, v jediném okamžiku. "Potřebujeme Lucenziova starého otce. Kdo je Lucenziův starý otec? Nikdo? No dobře. Ty máš jakou roli?", zaútočil Jupíčer sugestivně na náhodného kolemjdoucího. "Co, co, cože?". "Výborně, budeš Lucenziův starý otec. Ale to nevadí, že nevíš o co jde. Celou hru se tvař zrovna takhle překvapeně, přesně tak to potřebujeme"

Tak snad to máme. Ještě svlažit hrdlo douškem vína a jde se. Za pana Shakespeara a starou Anglii.

Dívčí obecenstvo sedí v lavicích a nepokrytě se těší. Budoucí novomanželka Evelína v první řadě, Polda oddaně vedle ní, převlečen do ženských šatů. Hraje Blanku, sestru Kateřiny.

Vážené publikum, právě začíná divadelní kus Zkrocení zlé ženy od pana Williama Shakespeara. Herci jsou odhodláni vydat se ze všech sil. A toto odhodlání a nadšení si přináší i na beton, který znamená svět.

Zážitek to byl obrovský. Dlouho nezapomenu na scénu, v níž se poprvé setkala Kateřina s Petrucciem. Ti, kteří neviděli těžko si představí. Vousy důkladně zarostlý Jupíčert v suk\-ni z barevné deky a s nadmíru vycpaným poprsím coby Kateřina, s pohledem, který by namístě zabil setninu průměrně rozzuřených nosorožců upřeným na Petruccia. Petruccia hrál Laski, to mluví za vše. Posílen právě zkonzumovanou osmičkou kuřat shlíží bohorovně na najedovanou Kateřinu, nic\-mé\-ně z přivřených očí sálá jasné odhodlání tuto během další vteřiny rozsápat na kusy. Beze slova se po stranách číhavě pozorují a pomalými krůč\-ky krouží kolem sebe. Do toho z kazeťáku uširvoucí tóny harmoniky z filmu Tenkrát na západě.

Výsledek souboje byl jednoznačný. Když se Kateřinin otec přišel zeptat, zda je ruka v rukávě, drží Laski Jupíka pevně kolem pasu, druhou rukou mu svírá paže, třetí zacpává pusu a čtvrtou rukou kývá Jupíčertovou hlavou, div mu ji neutrhne. To jako že Kateřina dobrovolně a moc ráda souhlasí se sňatkem. Není v mých silách vypočítat a popsat všechny brilantní herecké výkony, bylo jich příliš. Ale určitě nesmím zapomenout na pravého starého Lucenziova otce, ke kteréžto roli přidal Myšák z vlastní iniciativy notnou dávku demence a sklerózy, nesmím opomenout ani Sibovu multiroli, při níž ho scénář několikrát zavedl na jeviště, aby zde vedl dialog sám se sebou (sám se Sibou?) a on se dokonce dokázal mezi jednotlivými větami a replikami i převlékat. A nebo třeba scéna, kdy nešťastný krejčí (Myšák) nabízí Kateřině překrásné šaty (krajky z manšestru) a Petruccio je nemilosrdně odmítá a sžíravě kritizuje a Míša v lavicích pro diváky trne hrůzou, neboť ty šaty, po kterých Laski šlape a snaží se je roztrhat na milión kousků jsou ve skutečnosti Míšinou zimní bundou.

A další a další. Grémiův (Broňa) smutný kukuč, když už po několikáte je na námluvách odmítnut, spanilá Blanka (Polda), která tak cudně přijímá své nápadníky, namol opilý Petruccio (Laski), který při vlastní svatbě padá na faráře, obětavý rejža (Jupí), který syčí své nápovědy a pohotoví herci, kteří operativně na nápovědu reagují ("A nyní půjdeme ke krejčímu. Cože? Aha. Tak ke krejčímu půjdeme raději až za chvíli...")

Závěrečný Kateřinin morální apel si Jupíčert do detailů vychutnal. S jednou rukou vztyčenou v barokním gestu a s druhou, kterou si neustále pozvedává padající ňadra vyzývá všechny ženy na světě k bezmezné úctě a poslušnosti vůči svému pánovi a vládci. V tu chvíli není nikoho, kdo by nevěřil, že to myslí smrtelně vážně.

Opona, potlesk, smích, uvolnění.

A tak jen doufám, že Evelína dobře poslouchala Jupíčertův závěrečný monolog. A Polda ostatně taky, Hrál přece krásnou Blanku...

Hadař alias Baptisto, otec Blanky a Kateřiny

Vyjadření postiženého

Asi bude pravda, že jsem měl upito. Jinak si neumím vysvětlit, co se na sebe tady dozvídám. Tohle všechno jsem napáchal? A sám? Kdepak, víno je tím vino a samozřejmě Mistrův text. Ale Myšáka jsem skutečně nenutil předstírat tu demenci, to si ještě pamatuji.

A taky není pravda, že jsem zfanatizoval herce. Popíjeli spolu se mnou, jinak by po generální zkoušce zalezli do nejhlubších sklepení hradu, aby nemuseli čelit hrůzám představení.

Na závěr chtěl bych poděkovat Evelíně a Bobšovi za přípravu kuřat, protože najezené publikum bylo ochotno strávit i umění. A také Poldovi, coby vrchnímu sklepmistrovi, který vlil do našich žil odvahu a vyburcoval dřímající talenty.

jupíčert

Věrošova báseň

Tato báseň vznikla na táboře Zapomenuté nádraží v rámci účastnické pomsty organizátorům a organizátorské pomsty účastníkům.

Úkolem organizátorů bylo složit báseň, která obsahuje slova návěst, pístnice, rajče, cirkus, marmeláda, což poukazuje na typickou Svízelí akci (železniční termíny, marmeláda, cirkus). Následující báseň pochází z pera páně Věroše:
 

Vyšlo rajče na cesty
neb doma mu nebylo rádo
snídati dle návěsti
dva tvrdé chleby s marmeládou.
Namazalo pístnice
tou cirkusáckou čalamádou
z drůbežárny Písnice
dva vzalo chleby s marmeládou.

Zahrada písničkářů Kuřim 2002

 
 
Vydavatel: Indies Records
Rok vydání: 2002
Žánr: folk
Celkový čas: 62:43
Celkové hodnocení: lepší průměr
Album Zahrada písničkářů 2002 považuji za jeden z nejzáslužnějších vydavatelských počinů poslední doby. Je jasné, že kolekce s nahrávkami vesměs neznámých mladých folkařů se nebude moc dobře prodávat, ale o to víc si vážím toho, že toto album vzniklo. Jde vlastně o výběr z písničkářského maratónu, který proběhl 25. května 2002 na nádvoří zámku v Kuřimi u Brna. Během odpoledne a večera se tam představilo 19 finalistů Zahrady v kategorii písničkáři a dua a také několik hostů. Sám jsem na Zahradě písničkářů byl a odnášel jsem si z ní ty nejpříjemnější pocity. Poslouchat řadu hodin samé písničkáře mě totiž ani trochu nenudilo. Každý z těch (více či méně) začínajících interpretů byl totiž svůj. Nic se neslévalo v jeden neidentifikovatelný proud slov a hudby. Celý koncert nahrával Broňa Šmíd (zvukař, jinak fagotista skupiny Sledě, živé sledě), přítomen byl také Milan Páleš z vydavatelství Indies, který se postaral o vydání desky. Na ní je od každého finalisty po jedné písni a jako bonus tři dosud nevydané nahrávky v podání sdružení Ivo Cicvárek & OKO & Žofie Kabelková (v Kuřimi byli jako hosté). Už jsem naznačil, že písničkářská scéna v roce 2002 je různorodá, že nenudí. Pojďme se tedy podívat na některé zástupce tohoto folkového pod\-žánru. Začneme dámami. Mladičká Martina Trchová má temperamentní vystupování, což je cítit i zpětně z nahrávky, a na svůj věk vyzrálý hlas. Zařazená píseň Vzpoura je svižná a příjemně se poslouchá. Úplně jinak působí Velikonoční v podání Jany Bauerové. Ta se v Kuřimi doprovázela například na flétnu a v této skladbě na klávesy. Využívá zvukomalebnosti textu, jako by se inspirovala janotovským minimalismem. Třetí dívčí nebo ženskou polohu představuje Jeníček, duet Zu\-za\-ny Rychnové (jinak skupina Jozero) a Petry Libovické. Zajímavý by byl Zuzanin pronikavý hlas sám o sobě, zde jej neotřele doplňuje Petra, vyškolená v klasickém zpěvu. Z písničkářů-mužů mě velmi příjemně překvapil Petr Sedláček. Dokáže hrát i na humoristickou notu, ale na desce vyznívá vážnější lyrická U kašny velmi dobře. Na první poslech méně výrazná je sólová skladba Jana Matěje Raka s názvem Všechny ty jednoduché věci. Kdysi patřilo k oblíbeným tématům konferenciérů, přirovnávat Matěje ke Karlu Plíhalovi. Při poslechu nahrávky jsem si na to musel vzpomenout, a to především kvůli způsobu zpěvu, tak typickému pro Plíhala i Matěje Raka. Po opakovaném poslechu má i tato zdánlivě obyčejná folková písnička šanci stát se hitem. Marcel Kříž, vizáží po ostříhání Matějovi celkem podobný, je po hudební stránce člověk z úplně jiného světa. Zatímco Rak opěvuje "jednoduché věci", Kříž ve svém blues Jalta popisuje náměty z nejsociálnějších --- prostituky, lidi bez jídla, problémy v rodinách. Další kapitolou jsou mužská a smíšená dua. Výkon formace Nestíháme patřil v Kuřimi k těm nejméně výrazným (ale zdůrazňuji, že celý koncert byl finále, takže i ti nejslabší patří vlastně k nejlepším). Zde uvedené písni Chyťte zloděje by prospěly trošku jiné aranže. Dokážu si ji představit jako bigbít ve stylu 60. let nebo jako starší pop a'la Václav Neckář. K tomu méně zajímavému (rozuměj méně originálnímu), co v Kuřimi zaznělo, patřil výkon trampského dua Rosa coeli. Bratři Lukáškové nebyli to odpoledne v nejlepší formě a navíc celou přehlídku zahajovali, což je nevděčná role. Na album byla vybrána píseň Hodina duchů. Ze smíšených dvojic byl pro mě osobně výrazným objevem tandem Jan Žamboch & Stanislava Brahová. V Kuřimi jsem zaznamenal Plísničku, píseň s textem simultánně tlumočeným do němčiny. Na desce si mohu přehrávat Pravdu o múzách, skladbu, kterou by mohl Jan Žamboch klidně zpívat sám. Jenže bez šeptání a posléze hlasitějšího přitakávání jeho kolegyně by to nebylo ono. Jedna noc s inkvizitorem v podání severočeského Disneybandu se vyznačuje odvážným (až pornografickým) textem, výraznou hrou na basové struny kytary a vášnivým projevem zpěvačky, který kontrastuje s vyšší polohou hlasu jejího kolegy. Škoda jen, že se do jinak pěkně propracovaného textu vloudila chybička (Holanďan Bosch se nevyslovuje "boš", nýbrž "bos"). Vraťme se k mužům-sólistům. O postup na Zahradu do Náměště na Hané bojovali také dva svérázní humoristé s dost podobným stylem vyjadřování. Lépe se nakonec dařilo Jaroslavu Urbánkovi, jehož Prenatálek může i z oficiální nahrávky oslňovat mládež, seniory i těhotné ženy (účinky písně jsem vyzkoušel na vlastní manželce). Text pojednává o tom, co každý z nás prožil, ale na co si vzpomíná pouze hlavní hrdina Pratchettovy knihy Malí bohové (který si totiž pamatoval všechno). Text Houbařské od Františka Vlčka popisuje všednější a častější realitu --- totiž fatální neúspěch houbaře v létě bez srážek. Jak cynické poslouchat tuto píseň v letošním roce s vědomím, že její autor si doma v Karlíně vody nakonec užil dost. Co zbývá? Jeroným Lešner, letošní držitel písničkářského krtečka, s humornou Textařskou. Duo Šárka Kytnerová & Pavel Žemla s alternativním Gilgamešem, ve kterém se nezapře Žemlova hudební minulost (skupiny Z kopce a Ošklid). Michal Rádl s minimalistickou Mluvící rybou. Oldřich Olaf Martínek s akordeonem a s vyznámím Vladimíru Vysockému. Slovenské Duo Hups s lidovou Odpytankou. Znovu Jan Matěj Rak, tentokrát v duetu s Šárkou Burešovou Proč je nám utajeno. A konečně další humorista Vladimír Čáp s dumkou Uhynul pes. Zajímavé je srovnání 19 finalistů s ostřílenějšími kolegy Ivo Cicvárkem a Žofií Kabelkovou, jejichž písně jsou zařazeny na pozicích 20-22. Řekl bych, že z dobré poloviny těch zatím téměř neznámých sólistů a dvojic by se mohly časem stát tak výrazné objevy, jako v posledních letech právě z těchto dvou. Mimochodem někteří ze soutěžích už v současné době jednají s Indies o samostatných albech. Vracím se k tomu, co jsem napsal už na začátku. Zahrada písničkářů 2002 je nadmíru zajímavým dokumentem o stavu mladého folku u nás. Je to dokument s pečlivě udělaným obalem (fotografie všech účinkujících, sleeve-note Jiřího moravského Brabce, který se v Kuřimi o písničkáře pravidelně stará). A je to dokument, který se velmi příjemně poslouchá.

Milan Tesař, hudební redaktor Rádia Proglas

Murphyho zákony pro organizátory prázdninových akcí

Zlaté pravidlo organizátorského teamu

Základem je týmová práce. Vždy to můžete hodit na druhého.

Jungovo pravidlo

Obsahem vědomí je, jaký je program dohodnutý a připravený. Nevědomí ví, jak to dopadne na místě. Smůla je, že ty dvě spolu nekomunikují.

Zákon o autobusových linkách

Chcete-li celé PsB naložit do autobusu:
 
a) je plný
b) už odjel
c) není to ten váš
d) peníze jste nechali v tee-pee
Dodatek k vlakům:   platí body b)-d) z autobusů, navíc:
 
e) nikdo z účastníků nemá režijku ani Junior pas
f) díky přepravě účastníků vlakem PsB skončí ve výrazném mínusu
g) vlak má zpoždění v délce spíše hodin než minut

Pravidlo branně-erotických her

Chcete-li na akci uvést hru, při které jsou třeba koedukované dvojice, dorazí zásadně vždy buď jen kluci, nebo jen dívky.

Colbertův poznatek

Zlaté pravidlo merkantilismu o převaze vývozu nad dovozem na PsB neplatí.

Zákon o informaticích na PsB

Číselnou šifru, kterou jste vymýšleli 2 hodiny, účastníci vyluští za 5 minut.

Zákon Snob

Před fyzicky nejnamáhavější hrou se jak na potvoru vaří nejlepší jídlo z celého PsB.

Pravidlo o nevyhnutelnosti Zyrtecu

Kosíte-li louky, přijede na PsB půlka lidí s alergií na trávu. Strháváte-li omítku, většina (spíše drtivá než jen nadpoloviční) má alergii na prach. O\-ko\-pá\-váte-li záhony květin, nenajde se nikdo, kdo by neměl alergii na pyl. Důsledek: Ať děláte, co děláte, všichni mají alergii na práci.

Od Murphyho zjistila Radka

Slavíme

Legenda:

N

S

Akce Orchis

Volejbal

se hraje každé úterý v 18.45 v tělocvičně ZŠ na Náměstí Míru v Masarykově Čtvrti (konečná šaliny číslo 4). S sebou 5 KČ.

Zve Polda

22. 2. 2003 (sobota) -- Plážový bál

Začátek v 19:30 na Lužánkách v Brně
K tanci hraje country kapela Draci
Vstup v oblečení přiměřeném mořské pláži
Cena: 90,- v předprodeji:
a) Kudrna - v podchodu pod Hlavním nádražím v Brně
b) na účet ZČ HB Orchis Brno, Vít. Kaprálové 23, 618 00 Brno, 152225073/0300 - ČSOB, var. symbol libovolný (na místě pak nutno tento nahlásit) - vhodné např. pro hromadné objednávky
c) u Radky, Honzíka, Pavouka, Kolumba a Hymana
nebo 100,- na místě

 
Doprovodná víkendovka v Brně na Bystroušce zajištěna

 
Kontakt: Honzík Šipr, e-mail: siprj@seznam.cz,mob.: 777 55 27 27,
http://orchis.brontosaurus.cz

 
Pořádá Základní článek Hnutí Brontosaurus Orchis Brno

7. 3. -- 9. 3. 2003 Valná hromada ZČ HB Orchis Brno

Příští valná hromada našeho článku se bude konat zase již tradičně na Bystroušce. Budou se řešit záležitosti, důležité pro chod celého článku, tak se dostavte v co nejhojnějším počtu, ať to nedopadne jako minule!

2. 5. -- 4. 5. 2003 Jubilejní X. brontosauří olympiáda

Nasadí podeváté nebo nenasadí? Najde se konečně nějaký přemožitelský tým, který Zvonky porazí?

Namasírujte svaly, naleštěte Ufa, rozhýbejte ringa, nafoukněte volejbalové balóny, vyklepejte z plavek pavouky a připravte se, že je to to už zase! O to přece nemůžete přijít...

Samozřejmě mluvíme o jubilejním desátém, čili obzvláště vymakaném, ročníku Brontosauří olympiády. Kdo tam nebude, jako by nebyl...

Datum již víte, a nyní ještě místo... To je sice tajné, ale prozradíme, že je to jedno okresní město v okrese Svitavy, takže se (skoro) nikdo nemůže vymlouvat, že by to mělo být daleko...

Toto avízo je pouze předběžné, až bude potvrzen termín a místo, na olympijských webových stránkách (http://olympiada.brontosaurus.cz) se objeví přihláška a nějaké podrobnější informace.

Kontakt: Toni Zrůstek --- antz@centrum.cz,603 300 356

Těší se na vás organizátoři z Orchisu, Blbouna nejapného, možná Mejdel a ještě kdoví kdo další

Brněnské OHB

Organizátorský kurz Hnutí Brontosaurus 2002/2003

Brněnské OHB je série večerů zaměřených na dramaturgii, ekologii, psychologii, hospodaření, zdravovědu a mnoho dalších oblastí, užitečných k úspěšnému pořádání akcí...

Letos se budeme scházet opět každé pondělí na Bystroušce (CVČ BYSTROUŠKA, Fleischnerova 1a, Brno - Bystrc --- konečná tramvaje č. 1 a 3). Poprvé se sejdeme 21. 10. 2002 v 19.30 a pak každé další pondělí a rozcházet? Podle chuti... Třeba až ráno. Po přednáškách mnohdy proběhnou zajímavé hry pro vzájemnou inspiraci již zaběhaných organizátorů, a proto přijďte aspoň občas i vy, staré kusy.

Kontakt: Tomáš Kaplan, kancelář Hnutí Brontosaurus, Michalova 4, Brno, tel: 544215855, mail: ohb@orchis.brontosaurus.cz

Za tým kurzu OHB se na tebe těší Tomáš Hyman Kaplan, Markéta Ježibaba Černocká a Hela Mlejnková ze základních článků Hnutí Brontosaurus Orchis Brno, Svízel přítula a Slunovrat.

Program

21. 10.	Zahájení OHB
4. 11.	Pedagogika	Pája Ecler
11. 11.	Desatero domácí ekologie	Aleš Máchal
18. 11.	Dramaturgie I.	Juřín
25. 11.	Propagace	Hyman
	Hospodaření	Pája Kukleta
2. 12.	Produkce	Kleofáš
9. 12.	Dramaturgie II.	Hyman, Hela, Ježibaba
16. 12.	Vánoční klub	Hyman, Hela
6. 1.	Ekologické organizace
13. 1.	Psychologie	Zuza
20. 1.	Výstroj do hor a do přírody I.	Kleofáš, Bobeš, Pavouk
27. 1.	Výstroj do hor a do přírody II.	Kleofáš, Bobeš, Pavouk
3. 2.	Promítání z akcí
10. 2.	Simulační hry
17. 2.	Rétorika	Pája Ecler
24. 2.	Právo a bezpečnost na akcích

Pak už jsou jen účastnické kluby až do 19. 5. a 26. 6. 2003 zkoušky.

Středeční kluby Brloh

Brontík je sice určen především pro lidi z Brna, ale vzhledem k tomu, že se v Praze objevuje čím dál více čtenářů, jsem se rozhodl zařadit do seznamu akcí i tuto rubriku.

Brloh je "nadčlánková iniciativa", určená k podpoře a větší aktivitě pražských brontíků a především k "mezičlánkové komunikaci". Zváni jsou všichni, nejvíce ale případní (spolu)organizátoři dalších klubů. Náplň je dle uvážení organizátorů a iniciativě se meze nekladou, takže jde většinou o zajímavé, i když trochu kratší akce.

Od 4. 12. 2002 jsme začali s pražským kurzem OHB --- krycí název je Brontosauří večery. Konají se v ty středy, kdy není Brloh, čili jinak řečeno, Brloh a Brontosauří veřery se střídají a máme plné všechny středy.

Takže pokud jste někdo z Prahy nebo se tam náhodou ve středu objevíte, neváhejte a přijďte se s námi pobavit, seznámit či něco přiučit... A vezměte s sebou samozřejmě i kamarády.

Prozatím nejsou žádná konkrétnější zvadla, ale přečtěte si alespoň hrubý popis naplánovaných klubů.

Aktuální informace a plánované akce (většinou) najdete na
http://brloh.brontosaurus.cz

Ostatní akce

17. -- 19. 1. 2003 Sjezd Ještědu o putovní pohár

Saně pozor! Saně ponos!

Tradiční sjezd Ještědu na saních se tuto zimu koná již šestnáctý rok. Letos opět ve spolupráci se Svízelem přítulou.
 
http://www.matfyz.cz/kaldy/svizel
http://jested.webpark.cz/index.htm

Kromě zběsilého rodea na saních (aneb Není důležité vyhrát, ale nezničit si pozadí) nás čeká i noční hra v ulicích Liberce, návštěva bazénu se 110m tobogánem nebo známého Aquacentra a pro siderodromofily i něco v neděli...

Program celého víkendu je volný, ubytování v tělocvičně, stravování a atrakce každý z vlastní režie.

Z Brna jedeme na hromadnou jízdenku v pátek ve 14.54, vracíme se v neděli ve 20.41. Kontakty: ondrej.habr@seznam.cz--- Hroch (hlavní organizátor); jezi@centrum.cz--- pro výpravu z Brna (a pro blbé dotazy)

11. -- 13. 2. 2003 Valná hromada Hnutí Brontosaurus

Nahromadily se nám zase valné hromady, že by to bylo tím, že je zase pomalu začátek nového roku? Kdo bude mít zájem, může se zajet podívat, jak to vypadá i ve vyšších kruzích, ale hlasování se zúčastní pouze nominovaní kandidáti...

říjen, listopad 2002