unor 2002
O vikendu probehla Valna hromada Hnuti Brontosaurus. Zda se, ze Hnuti jako celek dokazalo projit tezkym obdobim a prezit je. Zaplatilo za svoji konsolidaci vysokou cenu v podobe spousty prace nekolika lidi, kteri se museli zahrabat do papiru, misto aby delali neco veselejsiho. Doufejme, ze jejich prace v nasledujicich letech neprijde vnivec. Vznik Velke rady zase dava nadeji, ze by mohl nadejit cas, kdy by se clanky mohly spojit k vetsim spolecnym akcim na rozsireni clenske zakladny a predevsim na ochranu prirody.
jupicert
Casopis pro cele Hnuti Brontosaurus Jester potrebuje pro sve zachovani minimalne 1000 predplatitelu. Jedna se o casopis kvalitni, ktery stoji za to, aby vychazel. Navic take kvalitne propaguje Hnuti, takze se nase redakce pripojuje k vyzve: Kupujte Jestera! Cena tohoto casopisu je pouhych 150 Kc za rok. Kontakt napr. u nas v redakci.
redakce
Vzhledem k tomu, ze leden je mesic zkousek, nedely se zadne vikendove akce, takze bohuzel nebudou zadne aktualni recenze. Ale ostatni rubriky jsou nezmeneny, takze preci jen mame co otisknout.
Toni
Pokud to jeste nekdo nevi, tak jsem se stal take orchousim webmasterem, takze veskere informace, ke kterym se dostanu, muzu uplatnit i v tomto mediu. Snad se vase informovanost zlepsi, protoze dosavadni informacni hodnota naseho webu byla pomerne nizka.
Vas informator Toni
Ahoj kamaradi,
mam na vas nekolik proseb.
Sestavuju predbezny kalendar toho, co by se melo dit v letosnim roce.
Proto prosim vas vsechny, kdo neco chystate, at je to uz vikendovka, PsB, klub,
nebo mestska hra s nejakym prispenim Orchisu, poslete mi o
tom info. Predstavoval bych si to asik nasledovne:
Nazev Akce, Termin, Misto, Typ akce(Vikendovka, PsB, Klub, ...), Kdo porada,
pripadne pripojte popis.
Takto vznikly seznam bude vyvesen na VH a OHB. Navic bude k dispozici na orchousich strankach a na vyzadani i u mne.
Jiste si vsichni pamatujete na to, ze na VH Orchisu byva takova plachta s tim, co kdo kdy chce delat, a taky plachta s tim do jakych cinnosti pro blaho Orchisu se chce kdo zapojit (Brontik, www, archiv, ...). Planujete-li se do neceho zapojit, dejte mi vedet at to muzeme predpripravit. Pripadne dejte vedet i pokud vam nejaka bohuliba cinnost ve vyse uvedenem vyctu schazela, at ji muzeme doplnit.
Hyman
Vetsina z vas uz o tom vi. 22. -- 24. 2. 2002 se zase kona Valna hromada naseho clanku. Kona se ostatne kazdy rok, jak plyne ze Stanov clanku.
Co to vlastne je? Mozna si nekteri z vas mysli, ze je to zbytecne nudne sezeni nekolika hlavounu, kteri se snazi obrat clanek o vse co ma a vubec si uzurpovat veskerou "moc". Nekteri si mozna mysli, ze je to jen nudne sezeni a rokovani, ktere nikam nevede. Ani jeden nazor neni spravny. Jedna se o velmi dulezitou akci, ktera ma vliv na chod clanku v prubehu celeho roku.
Letos se na Valne hromade bude tradicne volit Trojka (pro ty kdo nevi,
jedna se
o vedeni clanku --- predsedu, mistopredsedu, hospodare a dva volne cleny). Uz
toto letos bude jiste zajimave, protoze vetsina letosnich clenu Trojky jiz
kandidovat nebude, zato ale bude kandidovat spousta dalsich, takze bude jen na
nas, kdo nas povede k svetlym zitrkum. Nemohu si odpustit trochu predvolebni
kampane --- volte Toniho, volte Kolumba --- volte Kofolarskou ctyrkoalici!
Krome voleb budete mit take moznost seznamit se s cinnosti clanku v lonskem roce a podilet se na strategickych rozhodnutich ohledne jeho cinnosti v roce nasledujicim. Samozrejme take uslysite o projektech, na nichz clanek (spolu)pracuje a take o prubehu a zajimavych vysledcich valne hromady celeho Hnuti Brontosaurus, jiz se ucastnili dva nasi delegati (Pavouk a ja) a Hyman, jakozto clen Rady HB.
V neposledni rade se setkate s mnoha kamarady, ktere jste jiste jiz dlouho nevideli a po dokonceni jednani, ktere se planuje priblizne na 17 hodinu, je pro nas pripraven dalsi, mnohem oddechovejsi a mozna i akcnejsi, program. O ten se postaraji Mejdla, tedy byvala prazska sekce Orchisu, z niz v Praze jiz neni jediny clen.
Takze rozhodne prijdte, at neco nepropasnete.
Toni
To se nam to zase v tomto cisle jednou seslo! Unor je totiz jiz tradicne
dobou Valnych hromad --- na standardni akce je jeste prilis zima (pokud se
zrovna nebavime o letosnim roce) a pritom uz konci cas zkouskoveho obdobi,
takze se ani studenti nemaji na co vymlouvat. Mozna jsou dva podobne clanky
v jednom cisle opravdu prilis moc, takze pokud vas deni v Hnuti, ktere je
dle hesla "Blizsi kosile nez kabat" prilis nezajima, smele
nektere pasaze tohoto clanku preskocte, klidne i cely.
Ja osobne jsem vpadnul svym pozdnim prijezdem z Prahy primo doprostred jednani o programu VH. Takze jsem nic duleziteho nezmeskal, jen privitani se s kamarady, kterych tam bylo necekane mnoho, jsem musel odlozit na prestavku. Kdo cetl predchozi clanek, ten vi, ze jako delegati za Orchis se zucatnil Pavouk a ja, Hyman je soucasne clenem Rady HB, takze byl delegovan za ni. V prubehu VH se z clenu Orchisu navic na chvili objevili jeste Dzast, Jupicert, Viky a Radka. Cele jednani se s prestavkami tahlo od patecniho vecera az skoro do nedelniho poledne, ale bylo toho na programu opravdu hodne, takze se nedalo nic delat. Ale myslim, ze to stalo za to, clovek se seznamil se spoustou lidicek z clanku cele republiky, zjistil spousty zajimavych veci a nechal se ukecat ke spouste zajimave cinnosti. Co jsem se tedy dozvedel? Inu, bylo toho dost...
Jednim z nejdulezitejsich bodu programu (aspon podle delky debaty soude) bylo rozhodnout, zda zustane Rada HB ve stavajici forme nebo se podle navrhu nekterych delegatu vytvori jeste tzv. Velka rada. Tehdy soucasna Rada byla totiz kvuli operativnosti slozena prevazne z brnenskych clenu a malo tedy reflektovala potreby mimobrnenskych clanku. Dalsim duvodem byl zamer vyrvorit skupinu lidi, kteri by spise rozhodovali o strategickych otazkach Hnuti, na ktere jiz Rada v soucasnem pojeti nemela pro same papirovani prilis mnoho casu.
Abych tedy nezdrzoval, peticlenna Rada v puvodnim slova smyslu se prejmenovala na Vykonny vybor rady HB a vznikla rada nova, letos dvanacticlenna. Samozrejme, ze vykonny vybor je soucasti Rady. Vykonny vybor je z naseho clanku zastoupen zase Hymanem, do "velke" Rady infiltroval Pavouk. Neuspesne kandidoval z Orchisu Dzast.
V posledni dobe melo Hnuti za statutare (lide, kteri jsou opravneni podepisovat za Hnuti smouvy a disponovat s penezi) dva cleny --- predsedu a hospodare. Letos byla urcena funkce nova --- mistopredseda, pricemz funkce hospodare byla zrusena. Ne, ze by jiz hnuti nemelo zadneho cloveka, ktery by se mu staral o penize a ucetnictvi, ale takovy clovek nemusi byt prece statutarem... Mimochodem, predsedou se stal jiz potreti Tonda Tomek a mistopredsedkyni Zula (Zuzana Brzobohata).
Mnozi jiste vite, ze jeden clen Hnuti Brontosaurus --- Paja Ecler --- se stal kastelanem zamku Bucovice. Neni tedy nic prekvapiveho na tom, ze se objevil jeste s jednim kolegou --- kastelanem hradu Cimburku --- na Valne hromade. Oba tam meli kratky prispevek o jejich zriceninach a zvou vsechny, kdo hledaji misto k usporadani nejake akce. Mame k dispozici Bucovice, Cimburk a navic jeste Veveri.
Posledni termin pro organizatory taboru PsB, kteri chteji propagovat svoji akci centralni propagaci byl urcen na 15. 3. 2002. Takze pokud chcete nejake to PsB organizovat, nevahejte, abyste to nepropasli. Ohledne taboru tez bylo odhlasovano, ze hlavni vedouci musi mit kvalifikaci OHB nebo pisemny souhlas predsedy poradajiciho clanku, ze tento vedouci je dostatecne zkuseny, aby mohl zajistit bezproblemovy chod akce.
Reklama: Shanime s Kolumbem nejake spoluorganizatory na PsB. Termin konani podle potreby, nejspise zacatkem srpna. Tema je jeste ve vyvinu. Jedine, co vime je, ze ho chceme delat a ze asi bude v Pruhonicich. A orchousi tabor by se zase jednou hodil...
VH je dobra prilezitost k oceneni ruznych brontiku, kteri se zasadili nejakym dulezitym jednanim o chod dane organizace. V nasem pripade se rozdavaly vyrocni ceny, konkretne krasne brontikovske hrnicky. Ziskali je tito:
Tom Hradil za vydavani Jestera, akce Priroda atd. Tonda Tomek za vedeni kancelare HB atd. Jezibaba za zalozeni a provoz Svizele prituly Viky za Smrcnik a Prvni generaci organizatori Bahna a hvezd
Jeziba vsak udelenou cenu s prilisnou skromnosti vratila, ze si ji nezaslouzi, coz vsak jiste neni pravda... B
Tom Hradil, sefredaktor celohnutoveho casopisu Jester vyjadril svou obavu z dalsi existence teto tiskoviny. VH mu vsak projevila duveru, takze se zda, ze snad bude vychazet dale. Je ale potreba co nejvice predplatitelu.
Nova generace delegatu plne podporila Projekt 1. generace. O co jde? Jedna se o pokus oslovit lidi, kteri drive jezdili na akce s brontosaury nebo je pripadne sami organizovali. Na tento projekt jsme dostali dotace 150 tisic Kc. Vysledku projektu je nekolik --- vedle zvyseni povedomi o Hnuti Brontosaurus mezi sirsi verejnosti doufame, ze se najdou takovi, kteri budou ochotni prispet nejakym financnim darem, pripadne kontakty, sluzbami apod. VH plne podporila tento projekt a vsichni doufame, ze jeho vysledek bude dle ocekavani.
Tyto projekty samozrejme nebyly jedine, ktere byly prezentovany. Ty ostatni jsou vsak spise lokalniho charakteru a mensiho rozsahu, ovsem leckdy jsou nemene zajimave. Mezi jinymi to je brnensky projekt Salina ke Dni Zeme, Akce Priroda (coz je to same jako Akce Brontosaurus), umelecka soutez Mame radi prirodu a dalsi.
Takze to by snad uz stacilo. Jen bych rad dodal, ze Valna hromada probihala v pratelske a tvurci atmosfere.
Toni
Vybudovat lod neznamena videt ji predem do vsech podrobnosti. Kdyz si sam pro sebe narysuji plan lodi v cele jeji rozmanitosti, nezachytim tim nic, co by stalo za namahu. Az se to uskutecni, bude vsechno vypadat jinak a takovym vymyslenim se mohou zabyvat jini. Ja nemusim znat na lodi kazdy hrebik. Musim vsak v lidech probudit touhu po mori.
Antoine de Saint-Exupery
Na konci rijna, na konci pracovniho tydne, na konci dne bylo nam prisouzeno vydati se vstric novym dobrodruzstvim, za Citadelou do citadely. Tajemna citadela se tyci u sirych dalekych vod, kde clovek temer nedohledne na druhy breh, na vrchu strme skaly, kde vznaseji se jiz jen supi, orli, draci a jine tajemne prisery. Je to misto uprostred pustiny, dotykajici se nebe, malokdy modreho. Pro obycejne a ubohe smrtelniky upresnim snad, ze nelze tuto citadelu nalezti na rusnem a snadno dostupnem miste. Pro jeho dosahnuti musi z Brna ocelovym orem na sever cestovat a v Prostejove na "maxitaxi" prestoupit. To ho pak zaveze na kraj nehostinne pustiny zvane Plumlov, nebot dale jiz dobrovolne noha smrtelnika nevkroci.
My vsak tuto pomyslnou hranici prekonali. Samozrejme se to neobeslo beze ztrat. Z puvodniho poctu 25 dorazilo az na misto pouhych 18 dobrodruhu. Pro vysvetleni, Brontosauri, clenove OHB, a jini udatni muzove a slicne divky se nepocitaji za normalni smrtelniky. Jinak by do techto nehostinnych krajin dobrovolne nikdy nesli.
Aby se zamezilo dalsim ztratam, jali se nas ihned po vystupu z posledniho dopravniho prostredku dohromady vazati. Neni se cemu divit. V noci na takovemto miste mnohe prisery vylezaji, snazice se poutnika z cesty svesti. Tajemnych hostincu, kde predchozi dobrodruzi sedi nehnute snad jiz mnoho staleti, se vyskytovalo kolem cesty premnoho. Bohuzel vule techto drivejsich poutniku nebyla natolik silna, ze nevydrzeli a propadli vecnemu zatraceni. Nase odvaha se vsak vyplatila. Byli jsme ocekavani. Padaci most jiz pripraven byl, nutno jen na hradniho pana cekati bylo. Ten nas osobne privitati a uvezti do sve citadely prisel.
Ihned po prichodu museli jsme vsechno jidlo odevzdati. Pokladna citadely je udajne natolik prazdna, ze nas ani hostiti mozno neni. Pry kdybychom si i vlastniho kuchare privedli, lepe bychom se najedli. Delat se vsak jiz nic nadalo. Nutno se s tim smiriti bylo. Pan hradu pote jal nas obytnou casti sveho sidla provesti, aby ukazal misto k vykonavani potreb nutne, i honosne prostory, kde jsme mohli sva unavena tela ke spanku sloziti.
Blahove se nekteri domnivali, ze budou moci jiti spat. Premnoho prace na nas totiz jeste cekalo. Ze vseho nejdrive bylo nutno seznamiti nas, pry abychom k prostrene tabuli neseznameni nepristupovali. Jidlo bylo skrovne, lec dostacujici.
Neprijeli jsme vsak kvuli jidlu, ale za poznanim. Ihned po
vecerni hostine jsme se na prvni, tajemnou pout, po nadvori
Plumlovske citadely, odvazili. Prvnim ukolem bylo nalezti
dochovane stripky historie Citadely. Ukol to nelehky, nebot pouze
spore svetlo svici tu a tam na cestu dopadalo.
Po navratu jsme zjistili, ze tajemne stiny se vloudily i do naseho pristresi. Nekoho z nas napadlo tyto stiny na papir zaznamenati a za chvili jsme vsichni kreslili. S opetovnym prichodem hradniho pana dorazilo i svetlo a my prozreli. Stiny tajemnych duchu, kterych jsme se pred chvili bali a zaroven je kreslili, jsme byli my sami. Dokladem pritomnosti zlych stvoreni vsak zustaly nase zpitvorene tvary a tajemne cary okolo nasich hlav.
V tomto momentu jsme zacali litovati nasi blahovosti a prali si byti co nejdale odtud. Od teto chvile nam bylo jasne, ze se nachazime na proklete pude. To uz se vsak blizil cas spanku. Prosili jsme hradniho pana, aby drive, nez usneme, neodchazel. Porucil proto svemu dvornimu sluzebnikovi, aby na fletnu zahral. On se pote vypraveti o historii Plumlovkeho panstvi jal. Pred mnoha staletimi bylo pry jeho sidlo domovem smichu a dobre nalady. Ta se vsak nahle vytratila diky nestastne lasce princezny. Jeji otec stal v ceste snatku sve dcery. Princezna pro velky zal lahvicku jedu vypila, a tim sebe zabila. I jeji mily sve telo na vlastni mec nabodl, nebot jiz nadale ohromna muka lasky trpeti nemohl. Od te doby jest hrad proklety. Cas od casu vidivali poddani prochazejici princeznu odenou v bilem rouchu, cekajici na sveho rytire. Proto je Plumlovske panstvi opustene a krovim zarostle. Pouze jednou za sto let lze milence osvobodit, pokud se odvazni lide najdou, kteri v sanc svuj zivot daji. Nyni jsme pochopili, proc je hradni pan celou dobu tak smutny. Tato noc je vyvolena a on to vedel. Mel byti svedkem dalsiho pokusu o vysvobozeni, ktery opet s jistotou smrti vsech odvazlivcu skonci. S tezkym srdcem nas presto zadal, jestli pomuzeme Plumlovskemu panstvi jeho prokleti zbavit a tim i zamilovany par vysvobodit. Tomu, kdo se podvolil, poradil, at bdi pripraven. Nebot nikdy nevi, kdy nastane osudna hodina, ani minuta. Pote se s nami rozloucil s popranim dobre noci. V tu chvili se nam muzika saska zdala az prilis tezka, valici se na nas ze vsech stran.
Spanek vsech byl lehky a neklidny. Mnozi se probouzeli celi zpoceni, mozna v hruze z ocekavane, temer jiste smrti. V usich nam znel hluboky hlas: "Jenom ti nejlepsi mohou klatbu zlomit".
Ona hodina uderila. Opet jsme slyseli hlas fletny, avsak sasek pritomen nebyl. Pochopili jsme, ze cas nadesel. Nikomu se nechtelo do cerne tmy, ktera se rozprostirala vne naseho bezpecneho pribytku. Hradni pan nas zavedl do podzemi citadely. Cestou jsme prekazky prekonavali, jako splhani po lane do nizsich pater a to pri svitu nekolika svici. Zde jsme se pokyny dozvedeti meli, jenz nutne k vysvobozeni milencu jsou. Cestou na nas ceka mnoho nastrah. Vedeli jsme, ze neni mozno vyhrati silou. Nase moznosti spocivaly v utajeni. Rozdelili jsme se do ctyr skupin v domneni, ze aspon nekteri vsechny nesnaze prekonaji. Ukoly znely jasne --- nabrat vodu z mrtveho jezera, ziskat koule a stit proti skretum, louc, lecivy lektvar a heslo k prekonani kletby. To vse, nic vice, nic mene. Prozatim. Nato jsme museli urychlene citadelu opustit. Rozednivalo se, kdyz jsme se rozchazeli do vsech svetovych stran ukoly plniti. Prekonat vsechny prekazky se ukazalo byti nelehke. Bylo nutne sjet lanovku nad mrtvym jezerem, slozit hlavolam, projit poslepu prekazkovou drahu, obelstit stareho carodeje, nasbirat byliny a vodu v ustech prinest, aby lecivy lektvar uvaren byti mohl a ohen zazehnout.
Nasledne se ukazalo, ze rozdeleni bylo prozirave, jelikoz ne
vsichni se vratili. Vedeli jsme vsak, ze nejtezsi cast je jeste
pred nami. Zlomeni kletby lze samozrejme pouze na miste smrti
milencu, tudiz opet v hradnim podzemi. Po zazehnuti louci jsme
vyrazili, avsak ne na dlouho. Nasim hlukem jsme skrety probudili,
kteri po dlouhem spanku rozzlobeni byli, ze pry si je vyrusovati
dovolime. Chteli nas proto zahubiti. V podzemi se nelitostny boj
udal, ktery se zdal byti nekonecnym. Ztraty na obou stranach
splhaly strme nahoru. Lec nase udatnost meze nemela a nakonec
zvitezila. Opojeni timto uspechem jsme pokracovali dal. Temer
jsme si draka nevsimli, ktery malem svym plamenem vetsinu z nas
jak na rozni upekl. Nastesti byla po ruce mrtva voda. Ted stacilo
pouze jiz tajemneho mnicha nelezti, ktery nam cestu raci ukazati.
Jelikoz jsme se v prokletych prostorech nachazeli, jest treba se kouzli chranit. Na mnichovo radu caru kolem nas vsech jsme nakreslili. Do tohoto kruh zle sily neproniknou. Nastal cas zarikavani. Nepovedlo se. Zdalo se, ze veskere nase usili propadlo v nivec. Jeste jeden pokus... Dvere se oteviraji. Kour se postupne rozptyluje a my vidime dva milence, jak touzebne k sobe se tisknou. Byli volni. Po sedmi stech letech nastal cas jejich vysvobozeni. Kletba byla zrusena a cele kralovstvi se probudilo.
Zbyvalo pouze odstranit zbytky krovi, vyrustajici v celem kralovstvi. Na kaceni, prosekavani a vyklizeni jsme se vrhli nasledujici den. To bych vsak neunosne preskakoval. Se zrusenim kletby predchozi poutnici vysvobozeni byli, jez drive do techto opustenych koncin zavitali.
Pan citadely nas jiz vital s usmevem na tvari i v srdci. Nasi udatnost a chrabrost odmenil velkolepou hostinou. "Za dobrou praci dobre jidlo". Tehdy se ukazala nase neproziravost, vydat se na cesty bez dobreho kuchare.
Idyla, soudrznost a spokojenost z dobre vykonaneho dila netrvala dlouho. Ovce na nasi obecne pastvine se premnozily a kazdy z nas musel bojovat o holou existenci. Dokonce se strilelo, a farmy vypalovaly. Samozrejme na papire.
Vyzkouseli jsme si vsak i nase jine schopnosti, tentokrate cit pro krasno a malovani nohama. Z hygienickych duvodu si kazdy musel umyt nohy. Predstavte si to blaho, kdy vam, jako ucastnikovi, organizator umyva nohy. Do uplneho uspokojeni chybela pouze tepla voda. Mnoho z nas diky tomu dostalo takovy sok, ze nebyli schopni jiz nic poradneho postizenou nohou namalovat.
Po veceri jsme se vydali porozhlednout do podhradi. Asi ne mnoho se zmenilo, a neco muselo zustat utajene, tak nam oci zavazali. Jako hada nas pak nekam pryc do kopcu vedli, az jsme dosli do neznameho kostela v dalekych krajich. Citadela neskoncila. Nedovedeli jsme se jeste vse, co treba bylo. Bylo nutno jeste predstaveni jednoho herce, pana Castka --- Citadela shlednouti. Ani toto nebylo jednoduche, nebot po probdele noci, po unavnem dnu a pres vlezlou zimu tezke udrzet pozornost celou dobu je.
Predstaveni stalo vsak za to a po nem i beseda s panem Castkem. Jelikoz vetsina ucastniku se rekrutovala z OHB, bylo uzitecne si o probehlem vikendu popovidat a rozebrat jej.
Pres jiz pokrocilou hodinu se nespalo. Clenove zakladniho clanku Svizel pritula chteli dostat cest svemu jmenu a tak se statecne tulili. Tulili se tak, ze nekteri netulivci se rano probudili mimo karimatky. Neni nutne se zminovat o tom, ze nekteri jedinci temer nespali, protoze propovidali temer celou noc. Neberme jim to, vzdyt jsou mladi a cvici se na organizatory. Organizator prece muze jist a spat, ale kdyz na to prijde, tak nemusi.
Rano na nas cekala prace, odstranovat nasledky sedmisetleteho naletu krovin. Predstavte si, ze nas navstivil "soudruh taticek Masaryk" na svem vranem ori. Bylo preci vyroci zalozeni Ceskoslovenske republiky.
Postupne nalada houstla, nebot kazdy si uvedomoval, ze tvrdy, ale nadherne prozity vikend konci. Ze za chvili nastane kruta realita, krutejsi nez dobrodruzny, tajemny pohadkovy pribeh. Zustane nam vsak vzpominka na Plumlovskou citadelu, i slova z Citadely od Exuperyho.
ucastnik vikendovky a kurzu OHB
V nekolika pristich cislech (ne nutne po sobe jdoucich) postupne najdete nekolik pokracovani sermirske sagy, kterou pise poctiva ucastnice (temer) vsech dobrodruzskych vikendovek Kopretinka . Vzhledem k pomerne velke delce ho nemuzeme zaradit naraz, ale aspon se mate na co tesit.
redakce
Protoze kazda spravna kronika by mela zacinat nejakym uvodem, podivam se trosku do minulosti, ke korenum pribehu, ktery tu budu vypravet.
To se tak jednou, bylo to asi pred rokem, rozhodli tri byvali dobrodruhove, kteri uz za sveho zivota prosli cely svet, vybojovali mnoho bitev a poznali tolik zvlastnich veci, ze se o tom nikomu ani nesni, ze si zalozi sermirskou skolu. Predaji zakum sve mnohalete zkusenosti drive, nez zestarnou, aby si mohli byt jisti, ze se pak jeste i v pristich generacich najdou lide ochotni bojovat proti zlu, ktere se vzdycky nekde ve svete vyskytne a najde si sve stoupence.
Tito skveli panove byli silni, chytri a meli vysoke idealy, velci
organizatori vsak nebyli a byli si vedomi toho, ze takova skola bude
potrebovat i jiste materialni zajisteni, ktere oni, celi zivot se o penize
nestarajici, poskytnout nemohou. Zrovna na takovou prilezitost zda se
cekali chytri obchodnici Hamouskovi. Ziskali zcela duveru panu mistru,
vybaveni a s neochvejnou duverou, ze se jim to jednou vyplati, zacali nove
vznikajici skolu podporovat.
Zaci prijeli jednoho podzimniho vikendu, byli to ruzni lide vice mene dobrodruzne povahy, snad stejne jako ja nespokojeni se svym dosavadnim obycejnym zivotem. Znala jsem pany mistry jiz z jednoho drive poradaneho turnaje a do te doby jsem stale o dobrodruzstvi jen snila. Proc tedy nezkusit zmenit svuj zivot a neco skutecneho prozit?
Hned z pocatku kurzu jsem pochopila, ze ja a mec, to asi dohromady nepujde. Ne, ze by me to nebavilo, ale nejak jsem si pri treninku nedokazala vsugerovat, ze ten proti me je protivnik a ze bych na nej mela utocit. Jsem skrz naskrz mirumilovna (ci zbabela a nebo proste nezvykla?) Spolehla jsem se tedy na to, ze vzdelani a inteligence je stejne potrebnejsi nez prosta sila a nadsene jsem se vrhla do studii.
Nejdrive jsem se prihlasila do rychlokurzu pro budouci carodeje a carodejnice. (Uz moji rodice ve mne objevili talent k tomuto povolani: "Vypadas jak carodejnice, chovas se jak carodejnice, oblikas se jak carodejnice, ceses se jak carodejnice....", tohle u nas nikdy nebralo konce.) Samotnou magii nas sice nenaucili, ale kazdou probranou zasadu jsem uchovala jako oko v hlave, ze se mi snad v budoucnu bude hodit.
Pak jsme se vratili do svych domovu.
Prvni dobrodruzna akce se konala za pul roku a ja o ni vim jen z vypraveni. Byla to uspesna vyprava na loupezniky do lesu, v breznu jeste plnych pulmetroveho snehu, a do zabahneneho a studeneho podzemi. Vsichni zucastneni si, krome radosti, ze prezili (bez zraneni, ktere by melo trvale nasledky), odnesli mnoho novych zkusenosti a zazitku, pro nektere to znamenalo dokonce i povyseni do rytirskeho stavu ci moznost ziskat vzdelani a schopnosti v nekterem z povolani valecnickeho, zlodejskeho, kouzelnickeho, ci lecitelskeho. Nove vystudovana lecitelka Lenka ziskala navic k uzivani a zachranovani lidskych zivotu cenny artefakt zvany Mrkev.
Tolik tedy k uvodu, nyni budu vypravet, co se sebehlo v zari v blizkosti hradu Cimburk.
Zezacatku, kdyz jsem to cekala jen malo a spise se trapila budoucnosti a minulosti, objevil se na mem plote postovni holub se zpravou pro me. No, milostny dopis to nebyl, to jen kral pry shani (predevsim jiz zkusene a z minule vypravy osvedcene dobrodruhy, ale i ostatni) lidi, kteri chteji neco zajimaveho prozit, k reseni nejakeho problemu a nasi ucitele ze sermirske skoly nas zvou... Prijdu tim o pekne znojemske slavnosti vina, na ktere jsem se moc tesila, ale neda se nic delat. Problemy se vzdycky ukazuji v tu nejhorsi dobu a prilezitosti se neopakuji.
Z domova odjizdim vyborne pripravena (alespon po teoreticke strance). Nastudovala jsem knihy o kouzelnicich, absolvovala jsem dvouhodinovy sermirsky kurz u jednoho rytire a cely tyden jsem dokonce trenovala dobrodruzne situace na takovem specialnim zarizeni, kde se stridaji obrazky a behaji male postavicky a ty pod mym vedenim resi problemy sveho malinkeho sveta...
Cesta probehla bez problemu hlavne diky tomu, ze se nas uz v Brne sesla skupinka --- myslim, ze samych zcela nezkusenych budoucich dobrodruzek. Spolecnymi silami jsme nasli celkem dlouhou cestu na namesti a tam, kdyz zrovna zazinalo prset, se usadili pod pristresek a odhodlane cekali. Seznamovali jsme se, cekali co nas ceka. Ja jsem byla docela rada, ze jsem si s sebou vzala prenosnou strisku proti desti a ze cestu uz mam za sebou a tesila se na osvetlenou mistnost, kde si rozlozim kozesiny na spani.
Ve srovnani s temito predstavami me cekal horor. Cely ten sraz se docela
protahl, prselo cim dal vic a my, tim sezenim docela promrzli, jsme se vydali
pesky na hrad Cimburk, s tim, ze nam snad casem nekdo prijede
naproti s vozem. Tma, spousta vody a moje spolecensko-cestovni sukne a
bunda uz zcela promocene. Nastesti vuz prijel, ja jsem se vlezla do prvni
skupiny a ted si myslela, ze nic horsiho, nez polovina obleceni
promoceneho, uz se mi tento den prihodit nemuze. Jenze vuz nas vysadil
kdesi v uplne tme, mistr Bobek nas politoval, ze tu s sebou nemame zadne
svetelne kouzlo a vysvetlil, ze mame jit po ceste porad rovne az narazime
na hrad. Pak jit chvili kolem neho. A tak jsme se dorozumivali jen zvuky,
jestli se nekdo z nas neztratil, cestu poznali jen podle toho, ze jsme
nenarazili do stromu a brouzdali se bahnem a potoky vody. Bylo mi to celkem
jedno, mym cestovne-spolecenskym botam uz stejne nebude pomoci.
Konecne se pred nami ve tme rysovalo cosi mohutnejsiho nez stromy a temnejsiho nez nocni obloha plna vody. Konecne hrad!
"Kudy ted?"
"Porad rovne. Budem ho obchazet dokud nenajdem branu."
Cvachtali jsme se a cvachtali bahnem po ceste, docela to slo. Kdyz zdi kolem nas ponekud ustoupily, zeptala jsem se lidi za mnou, kteri se tvarili, ze to tu znaji:
"Porad dal?"
"Porad rovne," ozvala se odpoved zezadu a ja jsem udelala chybu, ze jsem se nezeptala:
"Jsi si tim opravdu jista? Nechces treba napovedu..."
Jenze bylo jednodussi jit po ceste dal nez zkoumat temne bahniste kamsi nahoru coz mohl byt vchod stejne jako jen prudka stran a dolu se pak nedalo jinak nez po zadku...
A pak se bahnita cesta zmenila na bahnitou necestu.
"Pozor, tady jsou nejaky klady, asi jdem blbe."
Jenze vratit se uz neslo, protoze cestu uz bychom znovu nenasli. Jedine, co jsme stale rozeznavali, byly temne hradni steny po nasi prave ruce. Kdyz se jich budem drzet, jednou ten vchod snad najdem. Jenze cesta byla porad horsi a horsi, klopytali jsme pres klady, kameny, klouzali po bahne kamsi dolu a pak se zase skrabali kamsi nahoru a nakonec dospeli k tomu, ze uz to nejde ani dal ani zpatky.
"Zkusim prelezt hradby", ozval se Honzikuv hlas kdesi z vrchu. I kdyz mi to pripadalo jako blby vtip, byla to v dane chvili nejschudnejsi cesta. Honzik zjistil, ze to jde, dalsi dva spoluztracenci hned nasledovali nahoru podle jeho pokynu.
"Ja tam nevylezu, poslete pro me nekoho!" ozvala jsem se.
"Zkus to!"
Tak jsem se vyskrabala na prvni zachytny bod drevenyho prkna, kterymu bych vubec neverila, ze me udrzi, a zkousela nohou v silonkach, znicenych botach a spolecensko-cestovni sukni dosahnout na druhy. Ozval se takovy ten podivny pocit, jako kdyz se clovek snazil v telocviku udelat provaz a nebyl na to rozcvicen.
"Nejde to!"
"Tak nam podej ruku, my te vytahnem!"
A tak uz jsem se celkem smirene nechala po tom prkne vytahnout za ruce jak pytel brambor. Byli jsme v zcela neobydlene casti zricenych hradeb a hledali jsme cestu dolu. Konecne uz nas nekdo zpozoroval, vysel nam naproti s kouzelnym svetlem a ukazal schudky dolu. Jsme zachraneni, tak jakoupak suchou a osvetlenou mistnost nam tu nachystali?
Jdu posledni. Pristresek, pod kterym se vsichni tlaci a ze ktereho zari svetlo, mi pripomina vchod do sklepa, vchazi se do nej totiz po schodech dolu a posledni hrad, na kterem jsem par dni bydlela, mel mnoho sklepu... No, lepsi spat ve sklepe nez nikde, pomyslela jsem si a teprve natlacena mezi ostatnimi jsem si uvedomila hroznou realitu. Za pristreskem uz zadna dalsi mistnost neni, tohle ma byt ta sucha a osvetlena mistnost, po ktere jsem touzila!
Vsichni narychlo vybaluji ze svych zavazadel veci na velmi studenou a mokrou noc a rozbaluji kozesiny na spani. Ja jen bezduse koukam kolem sebe. Castecne jen mi spatne z toho, jak moc je tu zmatenych lidi na prilis malem prostoru a castecne z toho, ze tu takhle budu muset stravit celou noc. Neco ve mne, co ovlada moje chovani, se nemuze rozhodnout, jak se zachovam. Hledat tu psychologa? Brecet ci zkusit najit svuj batoh? Mistr Bobek je tu s nami zatim sam, je velice unaveny, hleda, kde dovnitr tece a kde netece, a snazi se to vsechno zorganizovat...
"Tak uz si vsichni rozlozte, co chcete, na jednu hromadu a nejak se tam naskladejte, je to uplne jedno jak, mista vic nebude a ja uz toho mam dost!"
Bylo to trosku ostrejsim tonem, a tak jsem vzdala marny pokus najit potme (svetel bylo malo), svuj batoh a zvolila jednodussi variantu brecet a utect na dest, protoze uz stejne nemam co ztratit. Nakonec se me tu ujal jeden rytir a za odmenu se ke mne v noci tulil. (Tulit se museli vsichni tak moc, ze se malem umackali, ale kazdy se vyspal aspon nejakou tu hodinu).
Pak konecne prislo touzebne ocekavane rano a s nim taky konec deste...
Ale to uz je pribeh, urceny pro pristi pokracovani.
Kopretinka
poucny serial o tekoucich vodach zemi Koruny ceske, vypraveny z pohledu vodakova, ktery mnohe zhledl a vselicos zazil, k cemuz mu obcas dopomohl i mocny Proud, neochvejny Kamen a to nemehlo na pridi.
O velikonocich se tradicne vypousti prehrada Kruzberk na Moravici. Je to akce vyhlasena a tudiz hojne navstevovana. Bujary halas patecnich oslav se nesl az k nam na kopec, kde jsme spali pod sirakem. Nasledujici rano bylo modre, zelene a zlate. Obloha byla bez mracku, slunce palilo v prislibu letniho dne a trava byla tak zelena, jak jen zelena umi byt jarni trava. Citili jsme se plni radosti ze zivota a sily. Kdyz jsme dole u reky videli, jak voda v rece uhani, zvedla se nam dobra nalada jeste vic. Okolo probihajici shon pripominal pripravy na invazi. Vsude kam jsem se podival, vodaci chystali lode a spousteli je na vodu.
Moravice je pod Kruzberkem rychla se spoustou vody, ale bez zradnych mist. Nejake to vzruseni obstaravaji na singlu pomerne snadno sjizdne stupne. Prvni obtizne misto v Janskych Koupelich by neprehledl ani slepy. Na pravem brehu staly davy lidi a pozorovaly odvazlivce sjizdejici kolmy stupen. Pokazde kdyz se nekdo udelal, dav radostne zahucel. Maly plochy ostrov vlevo zase zaplnili vodaci, co pretahovali sve lode. Dav cumilu nas pak pokazde varoval, ze se blizi zajimave misto.
Na rece se rozpoutal nefalsovany piknik. Nekdo vytahl kytaru, zacalo se soulodit a na spouste lodi opustily lodaky lahve s nezbytnym rumem. Nejvetsi pozdvizeni delaly vory, na kterych evidentne pokracoval patecni mejdan. Obed jsme si udelali v Podhradi, kde je dvanactimetrova hraz s prepadem pres korunu. Pod hrazi je zabijacky valec. Pohled na rafty, jak se riti dolu po sikme stene, jak narazeji do hladiny, jsme si rozhodne nenechali ujit.
Reka se dal tocila mezi Oderskymi vrchy az na konec nas zavedla do Zimrovic.
Nejprve z desetimetrove vysky zacal padat proud vody z nahonu a potom jsem
zaslechl to huceni. Byl to zvuk, jaky vydava velka masa lidi. Proud zrychlil,
misto leveho brehu vyrostla dvoumetrova zed, huceni sililo. Vyjel jsem ze
zatacky a strnul z vyjevu odehravajiciho se prede mnou. Proud, balvany trcici
z vln, potopene lode. Vodacka apokalypsa. Na zdi stal dav a shlizel na to
velkolepe divadlo. V dalsim chvili jsem mel na vyber prevratit se na kamenu, za
kterym byla v puvabnem uhlu petactyricet stupnu zapichnuta laminatka nebo silne
odlomit a zkusit projet mezi kamenem a zdi. Odlomil jsem, abych vzapeti nalehl
na padlo pri razantnim kontra, protoze se mi do cesty postavil dalsi sutrak.
Nejel jsem optimalni trasu, takze jsem si do cesty naskladal prekazky navic. A
to nepocitam nahustene lode, ktere si tam prekazely navzajem. Dalsich sto metru
jsem na kormidle bejcil nadoraz za sebe i za hacka, ktery prede mnou nesedel.
Uz se blizil posledni balvan pereje, ktery stal uprostred v silnem proudu.
Normalne by to byla otazka drobne upravy smeru a moje Palava by se prosmykla
kolem. Normalne nejsou za kameny kanoe zasprajcovane napric. Palava nema kyl,
takze kdyz jsem zabral, otocila se nejprve o devadesat stupnu pridi k brehu a
teprve potom vyrazila. Prekazce jsem se vyhnul sirokym obloukem, jenze vitezny
pokrik mi zamrzl na rtech, protoze jsem se plnou rychlosti ritil na breh.
Spicka Palavy ho minula asi o stopu, takze borec na brehu, ktery se po ni sapal
v domneni, ze chci pristat, se vrhnul do prazdna. Za mnou se ozval mohutny
potlesk. Otocil jsem se, abych pokynul svym fanouskum, kteri ocenili muj
bravurni unik v pereji. Kousek za mnou plavala palava brichem nahoru a jeji
nestastna posadka. Supove evidentne fandili rece. Z nasi party se cvakli pouze
Kamil s Petkou. Ovsem jsou v tom nevinne, protoze pirati, co do nich najeli
z boku, byli na vedlejsi.
Kilometr po proudu byl uz Hradec nad Moravici, nase konecna. Moravice nas nesla
kolem zamku na kopci a anglickeho parku. Jako bonbonek na rozloucenou jsme si
mohli vychutnat kaskadu stupnu v narovnanem koryte reky. Balime lode na trave.
Po rece kolem nas pluje raft se spolecensky unavenou posadkou, ktera na
rozloucenou spustila Uz odplouva lod John B. Na jednom stupni kaskady se
nepotopitelny (na Moravici) raft najednou neskutecne pomalu vztyci a vyklopi
pevecky sbor i s nakladem do reky.
Moravice-dolni: Prehrada Kruzberk, hraz --- Hradec n. Moravici. (36,2 r. km)
Obtiznost: WWI
Zdroj: Sbirka her pro detske oddily.
Libreto: ---
Pravidla: Jedna se o kratkou, nenarocnou ale vdecnou hru, ktera dokaze
zaujmout. Hraci se rozdeli do nekolika druzstev po 3--5 clenech. Kazde druzstvo dostane papir a tuzku. Organizator se postavi tak, aby byl od kazdeho druzstva
ve stejne vzdalenosti. Druzstva vyslou sveho zastupce k organizatorovi, ktery jim ukaze nazev knihy napsany na listecku. Kdyz da organizator pokyn ke startu, zastupce se vrati ke svemu druzstvu a musi jim pouze za pomoci papiru a tuzky sdelit nazev knihy. Druzstvo, ktere vyslovi nazev prvni, ziskava bod. Druzstva vysilaji jineho zastupce na dalsi kolo. Clenove druzstev se pravidelne stridaji.
Pri malovani nazvu knihy je zakazano pouzivat pismena a cislice. Organizator
by mel pouzivat vseobecne zname knihy.
Momenty: Pri uvadeni teto hry mne zaujalo, jak jsou hraci schopni odvodit nazev z nekolika neuplnych car, o uzasne sile kresby.
Podle pomerne rozsireneho nazoru --- i kdyz ponekud bludneho --- je za vsech okolnosti vhodne najit nevidomemu co nejrychleji misto k sezeni.
V tramvaji, ve vlaku a autobusu je to samozrejme, protoze pri prudsim
brzdeni nebo narazu neumi nevidomy dost rychle nalezt nalezitou oporu. U
starsich nevidomych je to stejne vhodne, jako u vsech starsich osob.
Take zde uplatnete zlate pravidlo: Ukazte nevidomemu sedadlo, ale ponechte na nem bez nalehani, zda si chce sednout nebo ne. Celkem jednoducha vec jako ukazat misto, se nekdy stava komplikovanou operaci, kdyz se do toho vlozi jedna, dve, i vice osob. Nevidomy je otacen, premistovan, postrkovan, drzen... a konecne usazen.
A prece je to snadne. Polozte ruku nevidomeho na operadlo: "Zde je zidle, toto je operadlo", on sam okamzite zjisti jeji polohu a posadi se bez nesnazi. Nebo polozte jeho ruku na okraj kresla a reknete: "Kreslo je po vasi pravici". Nevidomy pak snadno urci jeho polohu.
Nikdy nerikejte: "Zidle je tady" nebo
"Stul je tam " nebo "Tamhle u zdi je kolo",
ukazuje smer prstem.
Takove ukazovani je zalozeno na zraku a nema zadnou cenu pro nevidome.
Reknete spise: "Pred Vami je zidle", "Maly stul je asi jeden metr za Vami"
nebo "Deset metru pred Vami u zdi je kolo".
Pri obsluze u stolu muzete rici: "Sklenka je pred Vasi levou rukou" nebo "Deset centimetru vlevo od Vasi prave ruky je popelnik".
Muzete take lehce tuknout na dotycny predmet, aby ho nevidomy poznal po
zvuku. Davate-li mu do ruky sklenicku, reknete, kam ji muze odlozit:
"Vlevo od Vaseho kresla je nizky stolek."
Po ruznych spolecenskych akcich, pri cestovani apod. lide nevidomemu casto
pomahaji nalezt jeho kabat, klobouk nebo zavazadla:
"Pojdte, pomohu Vam."
A hle, kabat, klobouk a zavazadlo nejsou k nalezeni.
Najit je byva nekdy velke dobrodruzstvi, zvlaste proto, ze zrakove postizeny casto presne nevi, jake barvy je dotycny predmet. Je vhodne nechat nevidomeho, aby si umistil sve veci sam. Pokud mu pomahate, reknete: "Vas kabat visi na prvnim hacku od dveri" nebo "Vase zavazadlo je v prihradce nad Vami".
Herman VAN DYCK
Tento kratky clanek venuji jako kratkou vzpominku na poklidny cas ke konci roku, ktery se jmenuje Vanoce. Kouzlo Vanoc u nas stale trva, i kdyz i zde jsem ztratil neco ze svych iluzi, nebot jsem jako male robe veril tomu, ze Jezisek existuje a proto jsem vzdycky s nosem u papiru smolil svym bachratym pismem nejruznejsi pozadavky. Ted to funguje pravda trochu jinak, zpravidla co si nenadelim to taky nemam. Ale to uz jsem se dostal k materialisticke strance veci a tam jsem nemiril.
Klicovou osobou Vanoc je tatinek, ktery dba na dodrzovani, jak jsem to nazval,
"vanocnich disciplin". Ta prvni se odvozuje od stromecku. Drive jsme zpravidla meli stromecek pomerne veliky, dnes vlivem ekonomickych a prostorovych moznosti davame prednost smrcku malemu. Presto tento trend pan otec nezaznamenal, takze mnozstvi ozdob zustava nemenne (i kdyz jsem obcas nejakou "uplne nahodou" rozbil). Ani moje destruktivni cinnost tedy nezabranila tomu, ze kazdorocne je stromecek, mirne receno, preplacany, takze to vlastne neni stromecek s ozdobami, ale ozdoby se stromeckem. Za ta leta jsme tudiz dosahli mistrovstvi v tom, jak vsechny banky na stromecek nanahnat, v zasade to vypada takto: pan otec odstoupi, vezme banku do ruky a vyziruje jeji polohu, nasledne pristoupi, banku zavesi a opet odstoupi. Tato operace se opakuje do vycerpani zasob, takze prace na nekolik hodin je zajistena. Vot eto produktivita!!!
Druha cast, ta mene vedecka, nasleduje vecer. Pred cca X lety, no je to kazdopadne hodne dlouho, jsme zakoupili nekolik balicku prskavek. Tyto popularni vanocni ozdoby vsak lety skladovani ve sklepe (pomerne vlhkem) jaksi ztratily svoji schopnost prskat, coz pan otec nemuze pochopit, takze tesne pred Vanoci dostavaji ozivovaci kuru, tj. jsou nahrivany na radiatoru. Osudovy okamzik nastava na Stedry vecer, kdy je vytahneme z letitych papirovych obalu (usmevne pusobi nektere napisy na obalu, jako "Pozor, horlavina 1. tridy" nebo maloobchodni cena 1,50 Kcs) a snazime se je nad zapalenymi svickami na tatinkuv popud uvest do provozu. Kolem stromecku je naprosty klid, kazdy ma v ruce prskavku a drzi ji nad plamenem. Prskavky odolavaji plameni, tu a tam nektera blafne a je to provazeno nadsenymi ovacemi. Ale ouha, prskavky stale jenom ohorivaji. Po 3 minutach a marne snaze zapalit alespon jednu z nich, pokoj naplnuje pekelny smrad a neprijemne drazdi nase chripi; tatinek zklamane skripe celistmi. Konstatuje, "ze pristi rok se to snad povede" a zbyvajici balicky prskavek putuji do bedny a nasledne do sklepa. Ale pozor, letos v lednu, jsem zaznamenal zmenu! Tatinek zakoupil prskavky nove --- pocitam vsak, ze na ne prijde rada tak kolem roku 2030.
Ma-li nekdo podobne vanocni kratochvile, necht mi je sdeli. Radi je zaradime do vanocnich hratek!
Mysak
Karvinskou BENEDIKTU jsem prvne slysel na Folkovem kvitku 2001. Uz tehdy
mne oslovila netradicnim pojetim lidovych pisni. Zakladem Benedikty jsou sestry
Vanovy --- vyborna zpevacka Petra a perfektni houslistka Michaela. Lidovou hudbu
maji doslova "v krvi". Jejich rodina pochazi z pomezi Slovenska a
Ukrajiny. V repertoaru maji "veci", ktere se jim libi. Nejsou to
pouze ceske, moravske a
slovenske lidovky, ale i polske, ukrajinske a rusinske pisne. Aby byly
srozumitelne, prekladaji je do cestiny. Kapela se snazi priblizit tyto
prekrasne lidovky co nejvice posluchacum. Proto si zvolili formu folkrocku
(jako vizovicky Fleret). Kombinace folkloru s folkrockem je hodne zajimava.
Nenasilnou cestou oslovuje i narocnejsi posluchace, zvykle na tvrdsi hudbu.
Musim uznat, ze se mi na Folkovem kvitku 2001 libili vice nez Fleret. Maji
v sobe zvlastni, nepopsatelne kouzlo.
V listopadu 2001 vyslo Benedikte prvni album Sejdeme se v Dolly. Spolu se Saolinem jsme se zucastnili tiskove konference vydavatelstvi Indies Records, kde byla deska prezentovana. Dozvedeli jsme se mnoho zajimaveho ze zakulisi kapely i z nataceni CD. Doma jsem vsunul nosic do prehravace a poslouchal prekrasne pisne z cele Vychodni Evropy. Musim uznat, ze je album velmi pestre.
Prvni polozkou na desce je pisen Vandrovali hudci, kterou
"proslavil" Jaroslav Hutka. Vynika v ni nadherny duet sester
Vanovych. Zajimavy je i pozvolny nastup bicich, baskytary a famoznich housli
Misi Vanove. Na zacatek skvely rozjezd. Dobre zaranzovana je i
Lahvinka. Ma skvely mandolinovy zacatek, ke kteremu se
pozvolna pridava perfektni baskytara Jarka Janka a decentni bici Patrika
Beneka. Zvuk se graduje nastupem klaves (hammondek) Borise Urbanka, ktere
navozuji zvuk podobny cimbalu. Spolu s nimi hraje houslove solo Misa Vanova.
Perfektni nastrojove obsazeni vsak nemuze nahradit vyborne hlasy obou zpevacek.
Pisen ma obrovsky vnitrni naboj.
Nasleduje pohodova Cihanocka. Krome zpevu Petry Vanove v ni
vynika solo na tenor saxofon Michala Zacka. Smutnym kytarovym solem a la
balalajka zacina lidovka A na hure. Je to typicky zalozpev o
pohnutem zivote zeny, jejiz muz pouze pije a utraci penize. Opet je pouzit
vytecny duet zpevacek podporeny bourlivou kytarou, vybornymi houslemi a smutnym
solem na pricnou fletnu. Hlas Petry Vanove mi tu pripomina
"kralovnu Valasska" --- Jarmilu Sulakovou. Zalozpev
Vydala mati ma
jednoduchy motiv. Dcera je provdana daleko od domova a styska se ji po matce.
Vratit se vsak nemuze. Veselejsi je pisen Svekra (tchyne),
ktera vypravi o problematickem vztahu mezi snachou a tchyni. Je dost nadcasova,
jako vetsina lidovek. Nasleduje zalozpev Kukucka -- o tezkem
louceni dcery s domovem pred svatbou do jine vesnice.
Pisnicka Vojacek zacina skvelym solem na "elektriku" Petra
Bindera a houslicky Misi Vanove. Vypravi o pohnutem osudu vojaka, ktery je
daleko od domova a od sve matky. Nasleduje zalozpev
Ej lasko --- nadcasova lidovka o lasce s peknym solem na pricnou fletnu. Ma temer rockovy
zaver. Z celeho alba me nejvice potesila zbojnicka balada
V Javorovej hori. Pripomnela mi nadherny film
"Balada pro banditu". Ma velky
naboj a skvelou instrumentaci. Zajimave je pouziti elektrickych housli Borise
Urbanka k mohutnemu solu. Deska zacina gradovat...
Jak pravi klasik, to nejlepsi nakonec. Nejhezci pisni je Bukovina, ktera
zavrsuje cele album. Znovu se jedna o zbojnickou pisen, ktera je venovana
Kolocave a Milesu Davisovi (v azbuce). Je zde pouzita elektricka kytara Petra
Bindera a baskytara Jarka Janka. Pekne zni i lidovy nastroj
"rehtacka". Zajimavy efekt maji hammondky Borise Urbanka, ktere
podbarvuji melodii do popu. Motiv lidovky je velmi prosty --- navrat synu
(zbojniku) z vezeni k rodicum.
Na desce se podileji jak clenove Benedikty, tak hoste. Do kapely patri: Misa
Vanova --- housle, sborovy zpev; Petra Vanova --- solo zpev, sborovy
zpev, vareni; Jarek Janek --- basy, rehtacka; Patrik Benek --- bici,
valcha, skrabacka; Honza Kresta --- kytara a
Vita Halska --- staly host, doprovodne zvuky sveho tela.
Na albu hostovali: Boris Urbanek --- hammondky, elektricke housle;
Michal Zacek --- saxofony, pricna fletna; Rosta Mikeska --
marimba; Jakub Kupcik --- perkuse a Petr Binder --- elektr.
kytara, mandolina, kvakacka.
Zajimave reseny je i buklet . Bohuzel neobsahuje texty pisni!!! Uvnitr
jsou pekne fotky z nataceni od Jakuba Kupcika. Jelikoz lidovky obsahuji i cizi
slova, je v bukletu maly slovnicek (nareci a jine slovanske jazyky).
Zvlastnosti bukletu je zajimava grafika predni strany. Jak prozradila Petra
Vanova, mel grafik Petr Stepanek volne ruce. Proto je na ni plno domku,
panelaku, tezebnich vezi a tovarnich kominu, ale i jerab, auto, stola s horniky
a par lidi, kteri tu ziji. Nevsednim zpusobem dokazal ztvarnit svou rodnou
Ostravu.
Album bylo
natoceno v zari 2001 ve studiu Citron v Ostrave .
Producentem je Lubos Novotny z Druhe travy.
Mastering provedl Petr Vavrik ve Studiu V ve Zline. Projekt
ozvucil Petr Slezak.
Drak
| 3.2. | bracha Blazej | S |
| 4.2. | Honzik | N |
| 7.2. | Verca | S |
| 9.2. | Pepa Frank | N |
| 14.2. | sv. Valentyn | S |
| 18.2. | Kamil | N |
| 21.2. | Jupicert | N |
| Lenka | S | |
| 22.2. | Standa Pihula | N |
| Pavouk, Peta | S | |
| 24.2. | Mysak, Pavouk, Zuzka | N |
Toni
Zuzana Krocakova
dle hlasovani
Paja
hra - Zuzka O., Misa
diacky z mnoha cest po Rumunsku - Dzast
Dzast
Lobo
Novy termin snad uz bude konecny. Ucast co nejvice clenu nutna. Bude se volit nova Trojka a schvalovat zmeny stanov. Pokud chcete ovlivnit chod clanku, rozhodne prijdte.
Jako obvykle se bude pect, hrat a zpivat, tentokrat i s vyjizdkou na konich. Pokud se chcete zucastnit, piste na psmajser@centrum.cz.
Zdravovikend poradany pro ucastniky kurzu OHB a ostatni zajemce o
minimum z prvni pomoci a zdravovedy.
Misto konani: Brno.
Prihlasky: dodejte do 18. 3.
Kontakt: Filip Jupicert Kalcik (kalcik@lachema.cz,Orchis mobil
0737 / 928 254, 05 / 41 127 132 prace)
Kdo radi tvorite hezke vecicky vlastnima rukama, prijedte za nami do Brna na Bystrousku zkusit si namalovat sklenicku, vytvorit rucni papir ci malovat na hedvabi...
S sebou: krome obvyklych veci --- spacich, pracovnich a samozrejme taky nejake dobre basty, si nezapomen privest sklenicky, ktere si chces pomalovat a hedvabny sal ci satek.
Akce probehne v Brne, Bystrci v CVC na Bystrousce.
Tesi se Hela
Kontakt:
Hela Mlejnkova
0776 / 234 237 nebo 05 / 4124 9799
http://slunovrat.webpark.cz
Blizsi informace poda Martin Dzast Just --- just@sci.muni.cz.
Pripadne dotazy: mobil 0732 / 776 677.
Dulezite upozorneni: na tyto akce maji prednost ucastnici kurzu OHB a IS pily
Chcete i vy objevit nemou krasu nadhernych vytvoru prirody, ukrytou ve vecne tme tajemnych podzemnich svetu a dozvedet se neco o zakladech speleologie? Jste ochotni na oplatku pomoci speleologum v jejich praci?
Nutne vybaveni: podminkou ucasti je predevsim helma a svitilna, ktera vydrzi svitit alespon 6 hodin. Tolerujeme jakoukoliv ochrannou helmu s reminkem pod bradu. Doporucene svitilny : karbidka (Petzl), "nifka", celovka, v nejhorsim baterka, ktera se da povesit na krk. Dale spacak (spat se bude na speleozakladne CSS Tisnovsky kras), prezuvky, esus, jidlo na vikend (k dispozici je plynovy sporak). Nekolik prileb bude k dispozici na pujceni.
Doporucene vybaveni: prevleceni do jeskyni (napr. monterky --- jemne bahno se spatne pere), holinky, kanady nebo jine boty, pracovni rukavice (na praci i do jeskyni), hudebni nastrojem, dobra nalada,...
Akce je poradana o. s. Biokontakt ve spolupraci se ZC HB Orchis Brno a IS Brno s CSS ZO Tisnovsky kras.
Na tomto kurzu budou mit ucastnici moznost ziskat kvalifikaci DOS (dobrovolna zdravotni sestra), coz bohate staci k tomu, aby takto proskoleny clovek mohl delat zdravotnika na kterekoliv akci pro mladez.
Pro ty, kterym by to nahodou nestacilo, poradim, jak tuto kvalifikaci "upgradovat" na zdravotnika pro zotavovaci akce dle vyhlasky MSMT (pro delani zdravotnika na akcich je to ale opravdu zbytecne). Odbornost budou zajistovat pracovnici CCK.
