H*Y*M*A*N

Toni

Toni

Toni

Toni

Toni

Toni

OHB

Ahoj kamarádi,

tak nám začalo OHB. Ti kdo pravidelně chodíte na Bystroušku jste to zaregistrovali. Vy ostatní jste s tím právě seznámeni. Oprášili jsme starou kostru a trochu na ni naroubovali něco málo z kurzu IS. A ono to asi funguje. Proběhla víkendovka na Plumlově, která podle všech, mně známých ohlasů, byla úspěšná. A to je dobře.

V kurzu je nyní cca 20 lidí a další uvažují o zapojení. A to je taky dobře. Vždyť je to konec konců jediný celoroční kurz OHB v republice. A to je škoda.

Vím, že každý má spoustu starostí se školou a zaměstnáním, ale i přes to bych vás chtěl poprosit o pomoc. Hlavně v průběhu celého roku při organizování jednotlivých lekcí, protože je potřeba připravovat po jednotlivých lekcích program a myslím si, že pokud se rozhodnete udělat jeden (nebo i víc) takovýto programů, tak budeme (my co jsme si OHB vymysleli) moc rádi. Pokud se někdo najde, tak kontaktujte mě, nebo Ježibabu. Ale také bych vás chtěl poprosit o to, abyste chodili na lekce, jednak se dozvíte třeba i něco nového, a nebo si aspoň občerstvíte to, co je vám sice jasné, ale opakování je matka moudrosti. V neposlední řadě uvidíte staré známé, ale seznámíte se i s novými lidmi.

No a teď k tomu nejdůležitějšímu. Jak vlastně bude to letošní OHBčko fungovat. Začali jsme v pondělí 22. 10. úvodní lekcí. Pak následovala propagace. Dnes (5. 11. 2001) je na pořadu Ekologická výchova s Alešem Máchalem. No a další program je v kalendáři. Na programu je celkem 17 klubů, nějaké ty víkendovky, no a na konci pochopitelně zkoušky.

Mějte se hezky a za celou bandu co OHB připravuje (Hyman, Džast, Ježibaba, Pavouk, ...) se na vás těší

Hyman

Ekostan

Slovo dalo slovo a najednou byl připravenej projekt a vymyšlená koncepce celé akce. Po tom co nás podpořila nadace REC, jsme začali plánovat a shánět. Všechno to vyvrcholilo ve dnech 3. -- 8. 7.2001 v Plzni na výstavišti. Bylo nás tam hodně. Přesněji řečeno 13. Všichni měli nějaké úkoly, jedni byli na branách a další byli u stanu a bavili se s lidma. Po nějakém čase se pozice střídali. V okolí ekostanu byli vyvěšené fotky z Akce Příroda. Uvnitř probíhalo promítání a nebo povídání. Pro příklad uvádím některá támata: PET lahve a odpady, lesy na Šumavě, povídání se Slávkem Janouškem... Musím říct, že ne všechna témata měla takovou navštěvovanost jakou by si zasloužila. Je to i z už zmíněného důvodu o jakém mluvil Kiďák. Musím ale říct, že lidi, kteří se zastavili u ekostanu byli příjemní a pěkně si s nimi povídalo. Snad někteří z nich začnou jezdit na naše akce. Ať už jsou odkudkoliv z celé republiky. Však akce se dějou po celé republice. Ještě bych se chtěl zmínit o jedný věci. Porta je především hudební festival a soutěž mladých kapel. Slyšel jsem tam hodně zajímavých písniček, ale opravdu mě zaujala Žofka Kabelková, která Portu vyhrála minulý rok, vítěz Dětské Porty břeclavské kapela Rovnátka a kapela ze západu Čech, teď opravdu nevím odkud byli, ale jmenovali se Shivers. Jejich muzika by se dala přirovnat k Happy to meat, s tím rozdílem, že nemají bubny a jejich muzika je spíše akustická (kromě el. basy). Pokud budete mít možnost si je někde poslechnout, vřele doporučuju. Pokud bych měl shrnout celý Ekostan na Portě, tak bych ho ohodnotil jako dobrý a jsem spokojen. No a pomaličku začínáme připravovat rok další, kde bych byl moc rád, kdyby se podařilo navázat spolupráci s druhým festivalem, který probíhá na začátku roku, a to Zahrada.

Sepsal H*Y*M*A*N

PS: Ještě jedna věc. Dlouho nezapomenu na jednu věc, a to je poslední večer, kdy začalo docela dost pršet, a závěrečný koncert zvaný Dvorana musel být přesunut do jedné z hal výstaviště. Nejdřív se ve stanu sešla spousta lidí, kteří se sem přišli schovat před deštěm, ale to ještě netušili co se děje uvnitř. A co se tam dělo? Mno co by, hrálo se a zpívalo. Ale to není ještě to co mi udělalo takovou radost a pohladilo po srdíčku. Samotná dvorana byla moc pěkná. Ocenění byla rozdána, a když to celé skončilo, tak se všichni rozešli a šli spát. Bloumal jsem po výstavišti a přemýšlel co budu dělat, protože se mi nechtělo spát. A tu jsem se dostal zpátky do haly výstaviště a tam byl Kiďák a hrál lidem do spacáku. Časem se tam sešlo skoro celé osazenstvo Ekostanu a několik dalších lidiček. No nebudu to dlouze rozmazávat, hrálo se a zpívalo celou noc. A i když jsem na chvilku usnul, jsem moc rád, že jsem tehdá nešel spát a že ještě dneska jsou muzikanti, kteří nejezdí v nablejskanej autech a neschovávají se za těla svých osobních strážců. Že dovedou vzít kytaru a tele a jet jen tak někam na čundr a bejt jako my, kteří jejich písničky posloucháme. No co říct na závěr, snad jen... Kiďáku díky.

Textovka (někdy zvaná Pohádka)

Autoři: Tuto hru uvedl poprvé asi Vláďa Chvátil

Motivace: Různá, protože se nejedná o jedinou hru, ale specifický typ her. Hráče můžete zavést do středověkého hradu, zničeného světa v budoucnosti nebo na opuštěný ostrov. Prostředí může být vymyšlené nebo ušité na míru konkrétnímu místu. Proto taky bývají jednodušší textovky používány k seznámení účastníků se svým okolím na začátku akce.

Pravidla: Hráčům předáte seznam stanovišť s udáním jejich polohy. Název stanoviště musí být totožný s názvem používaným ve hře. Úkolem hráčů je vyřešit určitý problém nebo se dostat na určité stanoviště, obvykle oboje. Stanoviště jsou upevněné papíry s texty. Na spodní straně papíru jsou nastříhané chlopně, které jsou popsané z obou stran. Celou hru se řídí pokyny napsanými na jednotlivých stanovištích. Na většině stanovišť mají popsanou situaci (příběh), ve které se ocitli a mají na výběr z několika možností. Například:

Careviči Ivane, slunéčko naše, dostal jsi se na křižovatku. Na rozcestníku je napsáno: "Vpravo zahyne tvůj kůň, ty přežiješ; vlevo zahyneš ty, tvůj kůň přežije"

Hráč se rozhodne jít v rozporu se zdravým rozumem doleva, domnívaje se, že co přežije kůň, vydrží on taky. Otočí příslušnou chlopeň a čte nápis:

Jdi na stanoviště "V jámě lvové."

Hráč jde na stanoviště "V jámě lvové". Pokud hráč není výslovně odeslán na jiné stanoviště, může se rozhodnout kam půjde, ale musí to být stanoviště, které už před tím navštívil. Takže hráč sice ví, že carevič princeznu dostane jedině na "Skleněném vrchu", ale nemůže tam jít, dokud ho příkaz výslovně nepošle. Avšak už může jít na "Křižovatku", do "Žaláře" nebo "V jámě lvové". V ostatním platí logika děje, takže po nakrmení hlídacího psa klobásou nemůže hráč uzeninu použít "V jámě lvové" kam ho zavede špatné rozhodnutí.

Hráči vyzbrojeni papírem a tužkou postupně vyráží na vstupní stanoviště. Pokud je vstupních "bran" více, je to lepší. Nebudou tak velké fronty. Odtud se postupně rozptylují po okolí. Hra obvykle končí až první tři dorazí do cíle.

Poznámky: Příběh by měl být zábavný. Ač se to nezdá, dá se solidní děj rozvinout na patnácti stanovištích. Hrací území nemusí být také příliš velké, stačí umístit sousední stanoviště na opačné konce hracího uzemí. Malá hrací plocha se dá také snadněji "obsloužit."

Textovku je dobré oživit hlavolamy, hazardem nebo fyzickým úkolem. Běhat do "Skrýše loupežníků" pro zlato přestane bavit leckterého bohatýra, když kvůli tomu bude muset pokaždé nařezat dřevo na topení do kuchyně.

Alespoň jeden organizátor musí být "na place", aby vysvětloval nejasnosti a nenápadně naváděl na správnou cestu, pokud se vyskytl zádrhel. Nejpřirozeněji do ní zapadne, když bude hrát postavu vyskytující se v příběhu.

Momenty: Za nejzajímavější považuji, že se občas najde najde organizátor, který je ochotný obětovat týden, aby připravil hodinovou hru.

Pozn. redakce: Pokud by někdo chtěl vidět pohádku na vlastní oči, může zkontaktovat Toniho, který má jednu doma. Pokud by se takových lidí našlo více, dala by se také společně zahrát...

Další poznámka navazuje na podiv nad tím, že je někdo ochoten takovou hru vymýšlet. Kdo zná pořádně Vláďu, toho takové věci nemůžou překvapovat...

napsal jupíčert, kazil Toni

Zásady pomoci vozíčkáři

Deset základních pravidel:

• Nikdy nerozhoduj za postiženého když se jedná o něco z jeho osobní oblasti.
• Když potkáte na procházce s vozíčkářem známého, který se s Vámi dá do řeči, je třeba si k vozíčkáři stoupnout tak, aby se bez vyvracení krku mohl podílet na rozhovoru.
  
• Když navštívíte představení, obchodní dům, restauraci atd., jeďte velmi opatrně. Pro postiženého je obzvlášť nepříjemné když vjede chodci na nohy aniž by měl možnost tomu zabránit.
• Při nákupech musí postižený sám vyslovit svá přání. Na tom musí trvat doprovod, protože prodavači se téměř vždy obracejí na něj.
• Při nákupech nemůže doprovod zároveň brát nákupní vozík. Měl by promluvit s postiženým, zda mu může dát na klín malou plochou krabici, do které by se ukládalo zboží. Není příjemné mít na nohách hluboce zmražené zboží nebo kutálející se konzervy.
• Při všech situacích je třeba myslet na to, že vozíčkář má jiný zorný úhel než doprovod. Když jej chcete na něco upozornit, skloňte se, abyste zjistili, zda je to vidět i z pohledu postiženého.
• Hovor s doprovodem je pro postiženého vždy velmi únavný, když musí otáčet hlavu nahoru a dozadu. Při troše cviku lze také kráčet vedle vozíku a tlačit za opěrku ruky. Na rovině to není těžké.
• Při přecházení ulic s velkým provozem je třeba se vžít do pocitu postiženého "být vydán na pospas". To přesvědčí doprovod o potřebné opatrnosti.
• Také ve svahu je vydán postižený na pospas. Velká rychlost a utíkající doprovod vysící na vozíku jsou noční můrou pro každého postiženého.
• Když na procházce zůstane u vozíku stát dítě, dejte postiženému možnost s ním promluvit, aby ztratilo rozpaky před "odlišným člověkem". Bohužel se často stává, že rodiče či doprovod brání dítěti ukojit přirozenou zvědavost.

Zásada: Doprovod se nemůže nikdy dost často ptát postiženého na jeho názor či přání. Jen tak může dojít k partnerskému porozumění.

www.braillnet.cz

Literární okénko

Je to už dlouho co v tehdy jediném časopise o FCT hudbě u nás vycházela dvoustránka s trempskou tematikou, a kdy na stáncích byl normálně zakoupitelný časopis Kotlík, nebo Puchýř. Jsem rád že se dnes vrací aspoň do speciálních prodejen. V těch dobách, kdy bylo možno výše zmíněné časopisy zápolili trampové -- psavci v soutěži Trampsavec. Toto zápolení se opět vrací, byl bych rád, kdyby se mu dostalo té samé oblibě, jako v době, kdy já sám jsem začínal zjišťovat, jak voní hořící dřevo u ohýnků čouďáčků, a jak vlastně hučí Niagára, a jak to bylo s těma jabkama, co se jim dneska říká Jonatány. V této rubrice budu přinášet zajímavé povídky, básničky, a kdo ví co ještě od lidí stejných, jako jsme my. Lidí, kteří mají rádi probouzení někde v lese, za zpěvu ptáků, nebo někde u řeky za jejího šumění, a nebo někde úplně jinde v přírodě. Lidí, kterým nevadí že občas zmoknou, protože i z toho se umí radovat. Lidí kteří se nemračí jeden na druhého, protože vědí že i ostatní jsou stejní blázni, a že si tím vlastně ani nepomůžou. Lidí, kteří si říkají kamaráde a když se potkají tak se zdraví AHOJ. Lidí, kteří se s tebou rozdělí o kus chleba, vody, i třeba něčeho dalšího k jídlu, když zrovna nic nemáš. Prostě Trempů s velkým T. Takoví jsou ti, kteří píší do Trampsavce.

Hyman

Pravdivá pohádka

Bylo a je. Zemí středočeskou se vláčel ochmýřený skoromuž. Vlastnil hudební nástroj, v němž jen znalci poznali kytaru. A on s ní byl pověstný u všech táborových ohňů. Maje zapovězeno zpívat ve všední dny, aby jeho hlas nebyl zaměněn se sirénou konec šichty oznamující, vyžíval se zplna ve dny vandrovní.

Když jednoho večera již zábava vázla a lid trampský kol ohně dřímal, uchopil jeden ze svých tří akordů a prsty rytmicky drbaje spodek strun, začal pět. Národ trampský, nejsa plně při vědomí, jal se káti ze svých hříchů, domnívaje se, že troubí andělé k soudu poslednímu.

Leč pohled na trubadúra je uvedl do tvrdé pozemské reality. Planoucí líce, skromný porost na bradě, šlachovité, zkřížené nohy v šortkách a ten hlas. Nikde neuslyšíte takovou kombinaci tónů, stupnic, barev, výšek a poloh v jediné obyčejné písni. Lidé jsou povah různých. Ti, co vlastnili hudební sluch, se chystali k soudci Lynchi. Leč ostatní se zaujetím naslouchali akordu tvrdé G. A ti, co již vícekrát slyšeli trubadúra a měli šok dávno překonaný, se nerušeně oddávali spánku. Píseň střídala píseň. Co to? Nový akord! Ladné D! Skvělá árie! Hlas kolísá v nadoblačných výšinách. Lid šílí. Zpěvák také. Ale... hlas se zlomil. Nebohý hrdina lomcuje zarezlou mechanikou kytary. On chce ladit!!! Proč!?!? "Kamarádi," zavzlyká, "já se slyšel! Já dostal hudební sluch! Jak to můžete poslouchat? Kam spěje slavný hudební národ?" Leč nadpřirozená síla jej nutí vzít kytaru a hrát. S tváří zkřivenou nepopsatelným utrpením mlátí do nikdy neladěné kytary. Trpí; jeho muka jsou strašná. Nemůže přestat hrát, neztratí svůj absolutní hudební sluch. Trpí za nespočet zničených hudebních sluchů svých posluchačů a následovníků.

Říká se, že jej vysvobodí ten, kdo naladí jeho kytaru a naučí ho aspoň pět akordů.

o Houlovi napsal Riki

Kamarádky

Tak jsme s Myškou založily kapelu. Přišla za mnou, jestli prý neznám autora tý básničky v mým cancáku. Že na ni složila melodii a ráda by uvedla i původce textu. Začala hrát a mně nějak vyschlo v krku. Tu básničku jsem složila, když se se mnou rozešel Vojta. Z tý nekonečný lásky nezbylo na konci prázdnin vůbec nic. Doteď jsem s tím nebyla úplně srovnaná a své city vybíjela na papír ve verších. Myška dotáhla myšlenky jakoby do konce. Z šedivých slov udělalo pár tónů sled zářivých obrázků. No, a to rozdělení práce zůstalo. Myška skládá melodie a já tu omáčku kolem, jak s oblibou říkává. Klape nám to. Vlastně klapalo.

Začalo to tím, že Myška čím dál častěji zasněně koukala někam dopryč, chodila jako tělo bez duše a vůbec se chovala dost ulítle. Když mi v zamyšlení málem ukroutila kolík u kytary, vypěnila jsem. "Poslyš, já ho neznám, ale už teď ho mám po krk." Podívala se na mně s nebeským výrazem ve tváři: "Náhodou je skvělej. Kdybys slyšela, jak hraje na harmoniku a jak zpívá..." Povzdechla si a nepřítomně začala rozmotávat copánky ve vlasech, které si před chvílí zapletla. "No, jestli je vážně tak úžasný, jak ho tu maluješ, tak ho přiveď. Harmonika by se nám hodila, co říkáš?" Myška se rozzářila. "Tak já ho přemluvím. Co takhle zítra ve čtyři u vás?" Zvonek se ozval přesně v 16.00. Teda, ta se překonává. Poprvé za posledních čtrnáct dní nemá zpoždění. Otvírám dveře. "Ahoj Lucko, to je Medvídě, Medvídě, to je Lucka", Myška nevinně švitoří cosi dál. Pokouší se o mně infarkt. Vojta na tom není o moc líp. V hlavě se mi rozsvítilo. Aha, Vojtíšku, tak tohle jsi myslel těmi toulavými botami?! Toporně vystřelil ruku: "Těší mě." Hlas jako ze studny. "Mě taky", odříkává kdosi za mě pitomé fráze. Zkouška nestála za nic. Dohromady jsme se prostě neshodli. Asi bych měla Myšku kvůli Vojtovi nenávidět. Moji kamarádku, která létá v sedmém nebi s mojí životní láskou. Skončili jsme ještě před setměním.

Třeba to příště bude všechno lepší.

Druhý den jsem našla Myšku sedět u nás na schodech. Hlava sklopená, hotový uzlíček neštěstí. Po dvou hrncích čaje se trochu vzpamatovala. Utřela si mokrý cestičky na tvářích: "Víš, co mi řekl? Prý --- mám boty toulavý a nechci se vázat." Z kapsy vytáhla pomačkaný papír. Očima přelétávám řádky. Hezké obraty, nevšední spojení... Beru do ruky kytaru a najednou mě napadají akordy. A tak to zůstalo. Myška píše texty a já skládám tu omáčku k tomu, jak občas prohlašuje. Klape nám to.

Trapsavec 1997, Lenka Švehlíková, Zlín

Hudební okénko

Hyman

Hyman

Sestry Steinovy: Lilie polní

Vydavatel: Indies Records
"Neptej se proč mám hrůzu z blízka i dálky / Proč mě plaší světlo a děsí tma," zpívají Sestry Steinovy v písni, která může být jedním z klíčů pro pochopení jejich tvorby. Než se však k Hukotu hory, číslu 15 na prvním dlouhohrajícím nosiči tohoto sesterského dua, proposloucháte, uděláte si obrázek o svérázné poetice Karoliny a Lucie mnohem plastičtější než po poslechu jediné skladby. Založením CD do přehrávače vstoupíte do zvláštní zahrady. "Divná holka divoká" tam jídává červený jablíčka a mládence-vetřelce sežehne plameny (Balada). Jabka pak nechává "za oknem kanclu" pánovi, který po jejich konzumaci ztratí "svoji tvář vyholenou hladce" (Bosatá špinavá). V této zahradě mají ženy vůbec navrch. Cítí se dobře "v řadách ředkviček" (Krupobití) a když je jim toho třeba, usnou "v zahradě pod jabloní" a vtělí se "do klubka bílé vlny" (Usnu). Sestry Steinovy se už loni staly pro mnoho publicistů i "obyčejných" posluchačů objevem sezóny a letos je díky debutovému albu jistě objeví další fanoušci. Dokážu si představit ty, které poetika alba Lilie polní osloví na první poslech, i ty, kteří ji snesou jen po kapkách. Posluchač-muž bude možná racionálně hledat, v čem jsou Sestry novátorské, bude (třeba podvědomě) analyzovat textové obraty, snažit se pojmenovat výrazové prostředky, s kterými interpretky pracují. Pro ženu-posluchačku bude návštěva zahrady Karoliny a Lucie možná výletem do jejího vlastního světa. Zaraduje se, že konečně někdo vyzpíval to, co si ona sama netroufne říci nahlas. Já jako muž samozřejmě analyzuji. Přiznám se však, že ony výrazové prostředky jen tak pojmenovat neumím. V souvislosti se Sestrami Steinovými jsem už četl emotivní výrazy jako "okouzlující" nebo "fascinující" (mimochodem autory obou těchto pojmenování jsou muži), já použiji ještě prostší: Sestry Steinovy jsou "svoje". Do akustických kytar buší s punkovou razancí, zpívají hlásky sladkými i burácivými, rozčilují se, pochybují, ptají se a hlavně... odpovídají. Například na otázku, zda má v dnešní době ještě smysl skládat protestsongy. A také na otázku, zda může v dnešní době někdo vystavět celý svůj repertoár tak, aby nikoho nepřipomínal. Na oba dotazy odpovídám kladně: Sestry Steinovy samozřejmě ve svých písních neprotestují proti nějakému režimu. Jejich písně (ať už explicitně, nebo skrytě) jsou protestem proti hektickému způsobu života, při kterém člověk zapomíná na dobu, kdy byl ještě dítě (Studánka). Po návratu k "čistému životu" nevolají nijak násilně, z písní cítím pokoru (Míň než já), touhu po tom, začít s nápravou u sebe (Řeko mojí duše). Pokud jste Sestry Steinovy už dříve znali z koncertů nebo z demonahrávek, album vás možná překvapí. Ke dvěma hlasům a dvěma akustickým kytarám zde přibyly další nástroje: baskytara, bonga, klavír, v několika skladbách hraje Broňa Šmíd ze Sleďů živých sleďů na fagot a klarinet (zvláště začátek Studánky prokoukl), dalším hostem je baskytarista Tomáš Fröhlich (Ty Syčáci). Už jsem sice zaregistroval hlasy, které tvrdily, že sestrám více slušel syrový zvuk demonahrávek. Sám se ke starším demům budu také občas vracet, ale zpestření aranží hodnotím jednoznačně pozitivně. Na úplný závěr si dovolím bez dalšího komentáře ocitovat část textu písně Vidění, kterou považuji za další potenciální klíč k pochopení tvorby Sester Steinových: "Možná že brečím ráda / možná mě v duchu těší / jak moc mám strachu jak málo tušení."

Milan Tesař, hudební redaktor rádia Proglas

Pro zamyšlení

(rozdáváno 6. 10. na srazové víkendovce Slunovratích táborů v Průhonicích)

Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné.
Těm, kdo cestují, jsou průvodci.
Pro druhé nejsou ničím jiným než malými světýlky.
Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy.
Pro mého byznysmena byly zlatem.
Ale všechny ty hvězdy mlčí...
Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo...
Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!

Malý princ, Antoine de Saint-Exupery

Theatre Bronticum

(složeno na melodii písničky Mezi horami, ze srazovky PsB Dovolená za fšechny prachy)

V tento slavný čas
vítáme tu vás,
v divadelním sále
hrát budeme dále
jen a jen pro vás.
 
Naše společnost
Theatre Bronticum
Vám tu zahraje
hry plné taje
pro skvělé publikum
 
První příběh náš
o pokladu jest.
Co v sobě skrývá,
a kde se ukrývá,
co nám přinese.

 
Druhý příběh náš
plný kouzel je.
Zlo chce být věčné,
dobro statečné,
láska vyhraje.
 
Pravda nebo lež,
to nyní neřeš.
Dobře se bavte,
chyby odpuste,
drobné zanechte.

Ája a spol.

Slavíme

N

S

Toni

Program schůzek OHB

22. 10. --- Úvodní OHB --- Hyman

29. 10. --- Propagace --- Džast

5. 11. --- Ekologická výchova --- Aleš Máchal

12. 11. --- Dramaturgie I --- Juřín

19. 11. --- Produkce --- Kleofáš

26. 11. --- Malé sociální skupiny --- Jupí

3. 12. --- Dramaturgie II --- Bobr

10. 12. --- Hospodaření --- Džorč

17. 12. --- Vánoce --- Hyman

Akce Orchis

Volejbal a ringo

16. 11. -- 18. 11. Kofovíkendovka

chceš se zúčastnit Kofolumbovy dobrodružné výpravy za objevením nových kontinentů a prožít krásný víkend plný kofoly, objevování a poznávání nových lidí?

Tak nasedni na svůj škuner a přijeď podpořit Kofolumba v jeho výpravě. S sebou si nezapomeň přivézti 2l Kofoly, klubíčko provázku a vyřezanou loďku (z kůry) jako důkaz své námořnické krve. Dále 3 brambory o přesné váze 248g, masovou konzervu (nejlépe vepřovou), chleba a něco na něj. Sraz je na Hlavním nádraží v Brně v 17:00 popř. přímo v Boskovicích v 18:20.

Těší se na tebe kofoholici Kofolumbus, Žblebt, Vivča a Toni

Přihlásit se můžeš Žblebtovi na mail: Zblebt@mbox.vol.cz (popř. tel: 05/43 24 62 34), nebo Kofolumbovi: Columbus@centrum.cz (0608 865 091)

30. 11. -- 2. 12. Mikuláš

30. 11. -- 2. 12. Potkal tuleň tuleňe

Ano? V tom případě se na tebe těší Toni a Kolumbus

5. 12. Lampionový průvod

Zvou: Pepa, Jirka a Hyman

Akce příroda

Pomozme přírodě a lidem, abychom jednou nevyhynuli jako kdysi praještěr brontosaurus!

Počet účastníků na jednotlivých akcích bývá různý, většinou však mezi 12 až 25 lidmi. Budeš-li se chtít i ty nějaké takové akce zúčastnit, pak věz, že Ti většinou bude stačit jen karimatka, spacák nebo deka, miska nebo ešus, lžíce a dobré oblečení. Ubytování bývá někdy prosté až romantické: dům, indiánské tee-pee, dřevěná chatka, místo ve starém stavení,...

Další informace se dozvíš od organizátorů.

2. -- 4. 11. Beskydy

Tom Hradil, 0645/429 316, jester@brontosaurus.cz

2. -- 4. 11. Obnova horských lesů v Jizerkách

Zlatka Koštejnová, 0608/033 785, zlanev@centrum.cz

9. -- 11. 11. Na statku se SUPem

Martin Drábek, 0723/275 190, mojmir@email.cz

7. -- 9. 12. Na svatého Mikuláše je už zima celá naše

Kde?

V areálu ekocentra Toulcova dvoru v Praze.

Kde je sraz?

Před bránou Toulcova dvora od 17:00 do 17:10 se svíčkou v ruce.

Jak se tam dostanu?

Spojení autobusem č. 177 od stanice metra Skalka (A) nebo Opatov (C) --- zastávka Chudenická.

Tramvají č. 22, 26 na zastávku "Na Groši".

Co s sebou?

Pracovní oblečení i obutí (též rukavice), jednobarevné tričko, tenký štětec, dvě Tobě milá vykrajovátka na těsto, oblíbený čaj, svíčka, mlska, tužka, papír, spacák, šátek, hudební nástroj.

Otázky ráda zodpoví a přihlášky přijímá:

Yaki --- Pavla Pazderová Merlinová, Na Doubí 25, 277 15 Tišice, telefon 0206/698 417 denně, avšak jen mezi 18:00 až 18:30. E-mail: pazdera@af.czu.cz

Těší se na tebe:

Zlatka + Pavouk + Marwin + SPytlem + Yaki + Sosátko

Ostatní akce

9. -- 11. 11. Vítr ve vlasech a listí pod kopyty!

Každý kdo se nebojí her, práce, koní, počasí, trochy nepohodlí, jídla a hlavně mě ať zkusí mít:

Vítr ve vlasech a listí pod kopyty!

bližší informace: http://rbt.gedip.cz, slovacekr@gedip.cz,Bobek --- Radek Slováček, Luh 1808, 755 01 Vsetín (tel.: 0657-631546, 0604-131306)

9. 11. --- 11. 11. Spadané listí

Sejdeme se v pátek v 18:30 na nádraží v Telči, pro opozdilce budeme v Domě dětí a mládeže na Telčském náměstí.

S sebou: K O F O L U, hromadu jídla na víkend, spacák, karimatku, misku (ešus), bagr, hudební nástroj, teplé oblečení a hromadu dobré nálady.

Těší se na vás Spadené listí + Chvosťa, Ilča, Vivča, Žblebt a externista Ája (ZČ HB Slunovrat)