Duben 2001
A až se vrátíš, usaď se pohodlně do křesla a otevři Brontíka
Radka
Radka
Den 1
Milý deníčku, dnes jsme vstoupili do pralesa. Teda řeknu ti, nic moc, něco podobnýho jsem viděla v Botanické zahradě. Jen co jsem ušla pár kroků, z křoví proti mně vyrazila taková obrovská moucha, no co ti mám povídat. Máma málem dostala infarkt a tatík zvedl pušku a snažil se ji trefit. To se ví, místo toho trefil jednoho nosiče. No a teď si svého plyšáka musím nést sama.
Mucha hned odletěla, a tak jsme šli dál. Řeknu ti, v Botanický to je hezčí. Není tam tolik divnejch zvuků, tady je to samý "Kuňk kuňk" a "Bzzzz". Bolí mě z toho hlava. Celej den jen chodíme a chodíme a chodím.
Den 2
Mám všechny věci mokrý, a jestli nenastydnu já, tak můj plyšák určitě. Celou noc totiž pršelo a já mám ve stanu díru. Od kulky. To jak táta lovil tu mouchu
Míša
Po mnoha dnech putování jsme došli k svému cíli. Poušť Dhurg je jeden z posledních neprozkoumaných koutů Země. Dnes odešel průvodce nalovit jídlo, na mou výtku týkající se nedostatečného vybavení a nápisu na mapě HIT SUN LEONS reagoval slovy: "To zvládnu."
Průvodce se stále nevrací, měli jsme si uvědomit, že najímat průvodce Afrikou v Londýně nebude to pravé. Teď tu sedím, a i přesto, že všude kolem pálí slunce, po zádech mi stéká studený pot.
Tomáš Dekádo
Prales je báječný, božský výtvor. Jsem zde již třetí den a mé nadšení a oblouznění stále neutuchá. A to vzrušení, slastné chvíle, kdy obrovitánská anakonda nečekaně skříží poutníkovu cestu a musím vždy znovu prokázat klid a jasnou hlavu. Její tajemnost, až moudrolistický klid a elegance. O smrtelném jedu v těch chvílích nemůže být ani vzdechu. Famózní stvoření.
Tolik obávaní moskyti jsou také snesitelní, za ten hudebně přepestrý trilkový koncert, ryzí skvost, pár štípanců jistě stojí. Ani jsem ještě nemusil použít onen zázračný protimoskytí sprej, co mi s takovou slevou, chce se mi napsat přímo věnoval, dobrák Vrána.
Zase jsem se vůbec nevyspal. Ti strašní moskyti bzučeli celou noc. Už šestý den jsem skrze hnusně zarostlé liány a koruny stromů neviděl ani jednou to zapeklené slunce. A ti ti hrozní papoušci. Kdo má ksakru vydržet to jejich povýšené odporné vykřikování.
(cenzurováno), proč jsem do téhle hory hnusu vůbec kdy jel. Dva týdny v kuse prší, co chvíli proti mě vyrazí nějaký neřád, had, krokodýl. Nechápu, proč je vůbec kdo stvářel. A nesmím zapomenout na ten proklatej sprej, za který jsem vysázel ty nehorázný prachy. Jednou ho lékárníku Vránovi omlátím o tu jeho plešatou kebuli.
Pavel
O své pozoruhodné příhody se s vámi podělili účastníci expedice, která se jmenovala
Divadlo. Prkna, která znamenají svět. Kdo by nechtěl alespoň na chvilku na nich stát? Tak jsme se tedy sešli v hojném počtu 23 zpočátku celkem normálních lidiček. Na a pak to začalo. Už při začátečních seznamovač-kách jsme se začali ztrácet, nevěděli jsme, zda jsme brokolice, drak, ahoj Fíšo, palačinky či něco zcela jiného. Zbytek večera jsme vyplnili činnostmi jako rekvizita s papírem, typy sezení na židli, trošičku jsme si zkusili tělolezení (blechy a stoj na ramenou), na chvíli jsme se stali dětmi, kterým zlý čaroděj Sibabeny H sebral jejich duše a vžili jsme se i do role navigátorů leteckých společností, kteří musí bezpečně a spolehlivě navádět letadla na přistání.
Je zajímavé, že se neukázali známí šmelináři Hamousek a Syn. Je zde několik možností, co se mohlo stát:
a) zkrachovali
b) vytunelovali
banku a už jsou dávno za devatero horami
c) jsou tak pracovně
vytíženi, že zrovna prodávali někde jinde
d) jiné (doplňte)
Správné odpovědi zasílejte na adresu hamousek.syn@obchod.cz
a pokud máte nějaké dotazy, volejte řediteli.
V sobotu jsme se přesunuli do Lužánek. Vešli jsme dolů do temného sklepení a ocitáme se rázem v pralese. Jsme skupinka lovců, kterou provádí pralesem průvodce. Máme hlad a tak lovíme různou faunu a floru, kterou nám prales nabízí. Nastávají nějaké ztráty, f a f se brání. Silnější přežívá. Ale statečně jdeme dál. Máme fotoaparáty a tak fotíme. Naše představy pralesa a pak realita jsou velmi odlišné. Prales vydává spoustu zvuků. Spíme a všude kolem nás to žije. A pak ráno jsme sami, opuštěni, průvodce zmizel. Panikaříme a nacházíme stopy, průvodce se vrací a my dorážíme do domorodé vesnice s dary. Místní obyvatelé jsou různí, ale nakonec přeci jenom někteří z nás přežíváme. V klidu tedy píšeme cestovní deníky, ať později v budoucnu víme, co všechno nás v pralese potkalo. Improvizovali jsme se sochami a situacemi, stopovali jsme auta, pantomimicky jsme předváděli slova, stihli jsme i studený oběd a nenašli Kevina.
Večer jsme se vrátili na Lesnou a stali se z nás úplně jiní lidé. No byla to pěkná sebranka, počínaje Kateřinou Velikou, přes Conana, Johanku z Arku, Marfušku, (ti lotří zabili Kenyho), Makrose Černého až po Cyrana a mnoho dalších. Ráno jsme všichni odložili své postavy, zůstaly nám jen charaktery, a potkávali jsme se ve vězení, na nádraží, ve škole či v sekci A. Dramatická výchova není divadlo. Jde v ní o to, aby člověk poznal sám sebe. Poznali jste se???
Slunce v srdci i v duši přeje
P. S. A jen zasvěcení ví, jak to nakonec dopadlo s orgasmickým pravítkem!
Zuzka Letadlo Liliana, Čarodejnice z Troopau
Milý přátelé a čtenáři,
Usedla jsem za počítač a začínám rozjímat
o tom, jak bych vám nejlépe vylíčila, jak vlastně vypadal MRKEV.
Ti, co tam byli, tak vědí své, ti, co tam nebyli, se zde dozvědí
alespoň malou část toho, co mohli prožít, kdyby tam s námi
byli.
Dost úvodu a začínáme
Přemýšlím, odkud začít. Já jsem si totiž udělala jedno malé dobrodružství ještě předtím, než jsem konečně dorazila na místo srazu.
Sraz byl totiž v malé vesničce, do které to bylo od nejbližší vlakové zastávky několik kilometrů. Nějak se mi přihodilo, že jsem cestovala sama. Z vlaku jsem vystoupila ale o jednu zastávečku později, takže jsem si cestu maličko prodloužila. Bylo asi půl deváté a byla už docela velká tma. Měla jsem popis cesty, ale ještě jsem se pro zorientování zeptala jedné místní. A tak jsem vyrazila na místo srazu po osvětlené místní silnici. Zkoušela jsem stopovat, ale nedařilo se. Za vsí osvětlení končilo a tak jsem dál šla po tmě jen za svitu měsíce a hvězd a občas projedoucího automobilu, který mne oslnil. Jak jsem šla, tak začala padat mlha. Začala jsem přemýšlet, jestli v takovéto tmě naleznu správnou odbočku na lesní cestu. Podařilo se. Šlo se mi docela dobře a bylo to docela romantické. Většinou nebývám pozdě večer sama v neznámém lese, a tak jsem si to za svitu hvězd i trochu vychutnávala. Když už jsem nějakou chvíli stoupala po cestě do kopce, zaslechla jsem za sebou automobil. Chvilku jsem přemýšlela a pak zamávala. Zastavil. Za chviličku už jsem se vezla i s další účastnící, které se poštěstilo dříve než mne. Pak už jsme spolu v pohodě dorazili na místo srazu. Přišlo uvítání.
A pak jako asi vždy hromadné představování a seznamování. A trochu předělaná hra s kostkou, se kterou si s chutí pohrával Bobek. Měli jsme rozdělena čísla a podle toho, jak padala, jsme se posunovali vždy o jedno místo. Když už tam někdo seděl, tak na něho. Ovšem každý, kdo na někom seděl, tak nejdříve musel říci jména všech, na kterých seděl, jinak by se nemohl posunout. Takže jsme se vzájemně donutili si jména zapamatovat. Někde se občas nastřádalo velmi mnoho lidi. {Že jo, Šplouchu!} No, byla to legrace.
Na pořadí přišly také organizační záležitosti. Dozvěděli jsme se od našich Mistrů Siby a Bobka, jak asi bude tento víkend vypadat a co bude obnášet. Pravidla dobrodružství
Nu a pak to začalo. Dozvěděli jsme se, že za chvilku vyrazíme ven do tmy za naším vytouženým dobrodružstvím. {Bylo půl dvanácté.} Oblékli jsme se a zabalili s sebou vše, co jsme si mysleli, že bychom mohli potřebovat. Měli jsme se vydat za naším průvodcem do hlubokých lesů a dojít až na místo setkání s duchem bývalého hradního pána. Průvodce nás tedy vedl a my se za půlnoční tmy vzdalovali od vesničky, brodíce se a zapadaje do sněhu.
Šli jsme za sebou téměř husím pochodem. Nevěděli jsme přesně, ani kam jdeme, ani co nás tam čeká. Kráčeli jsme do neznáma. {přesněji: potáceli jsme se} Věděli jsme, že bychom měli být ostražití, protože na nás může číhat nebezpečí. Kolem nás se mohli skrývat různé podivné bytosti. Šli jsme, zatím se nic nedělo a jen nám křoupal sníh pod nohama a my si povídali.
Najednou se ze zadu ozval křik a všichni jsme zastavili. Dva z nás, co byli na konci, byli usmrceni. Vzkřísili jsme je a už o něco ostražitěji postupovali dále hlouběji do lesa. Ještě několikrát jsme byli zákeřně přepadeni, ale docela jsme to zvládali.
Pak jsme se dostali do míst, kam už s námi nechtěl jít ani náš průvodce. Dál už se prý bojí zlých loupežníků a tak. No, šli jsme tedy sami.
U jedné jeskyně jsme narazili na podivnou postavu. Ano, uhodli jste, byl to duch starého hradního pána. Byl rozzloben, že jsme ho vyrušili, ale nakonec se nechal uplatit tatrankou, a tak jsme se dozvěděli cenné informace o pokladu. Pověděl nám o tom, že když ještě žil, bral a loupil bohatým, ale chudým nedával. Proto byl takto zaklet. Řekl nám o pokladu, který po něm zbyl a kdybychom jej nalezli, tak kam ho máme odnésti. Tam, kde se dříve dávalo vědění. Pak jsme se noční tmou ubírali zase zpátky do staré školy. Opět nám křupal sníh pod nohama a opět jsme si cestou povídali.
Když jsme došli, měli jsme obrovský hlad, a tak jsme si dali takovou pozdní večeři. Po ní následovala hra na kytaru a zpěv, jak už je tradicí. Postupně lidé únavou odpadávali, až jsme nakonec všichni zalezli do spacáčků a spali a spali a nechali si zdát krásné sny.
Když nás ráno budili, nechtělo se nám moc vstávat. Prý nás toho ale hodně čeká, a tak musíme vstávat. Přece chceme dobrodružství, ne? A tak jsme přece jen vstali, oblékli se, nasnídali, připravili věci s sebou a obuli ještě trochu mokré boty od předešlé noci.
Znovu jsme se vydali na cestu a pomalu se začala rozmáhat záchodová mánie. Lidé se oddělovali, aby vykonali svou potřebu státi se bytostmi všeho druhu, skřety, loupežníky, blázny
A průvodce nás vedl.
Když jsme došli k jedné louce, dozvěděli jsme se o bláznovi, který by mohl něco vědět o pokladu a také o loupežnících, kteří se prý ve zdejších lesích nacházejí. Blázen se nás ale bál a utíkal před námi. Nebylo lehké ho chytit a přitom mu neublížit, ale pokusili jsme se a podařilo se. Bál se nás a ze začátku nám nechtěl prozradit, co ví. Zkoušeli jsme to přes domlouvání a obrázky, ale nakonec se nám opět nejlépe osvědčila tatranka. Pochutnával si na ní. Pak nám opět utekl a byl opět chycen. Ale získali jsme od něj plánek zdejší krajiny.
Jeden z nás ho nakonec zabil, když se bláznovi podařilo ukrást meč. {Svého nehumánního činu posléze Fanda trpce litoval, když ho za něj Mistři odmítli vyučit na vyšší úroveň.}
Pak jsme se tedy vydali na cestu opět vedeni naším průvodcem. Cesta vedla do kopce, stoupala a stoupala. Museli jsme být ostražití, protože jsme se blížili na uzemí výskytu loupežníků a každou chvilku nás mohli napadnout.
Napadli nás, až když jsme byli nahoře. A tak se bojovalo.
Bojovalo se s bojovým zaujetím a nakonec byli všichni loupežníci pobiti. Získali jsme od nich nějaké peníze. Přičetly se zkušenosti. A také jsme našli obrázek skály, pod kterou má být jeskyně, kde je ukryt poklad. Vydali jsme se tedy hledat skálu. Procházeli jsme podél jejich pásu a porovnávali s obrázkem. Našli jsme ji. Jeskyně ale nebyla prázdná. Někdo tam byl a s ním jsme museli svést další boj. Vchod byl úzký. Nejdříve se muselo slézti několik metr dolů. Pomohli jsme si lanem. Byla tam tma. I když jsme měli rozsvícené louče, nebylo tam moc přehledno a trochu jsme se tam pletli. Obránci byli zalezlí dole ve škvíře mezi skalami, takže se na ně těžko mohlo. Nechali jsme je pak kousek povylézt. Několik nás vylezlo z jeskyně ven a ostatní statečně bojovali. Ale naší mrtví se hromadili a obránci byli stále ještě živí a plní sil. Po dlouhém boji jsme je přece jen přemohli, ale byla to nějaká hodně životaschopná stvoření. Vydrželi mnoho.
Několik lidí se pak pustilo dále do jeskyně hledat poklad. Chvíli nebyli ani slyšet. Pak se objevili s truhličkou. Truhličky se směl dotknout jen ten, kdo ji nalezl první, na něho kletba neplatila, ostatní by zemřeli.
Měli jsme se vydati na cestu na místo, kde se dříve dávalo vědění. Několik se nás dotklo, ale pak jsme byli zase oživeni. Pak si nosič pokladu dával velký pozor, aby se nás truhličkou nedotkl a my ostatní jsme si také dávali pozor.
Cestou zpět nás téměř pořád napadali nějací loupežníci a jiné příšerky. Museli jsme bránit poklad a bránit sebe. Vybíhali ze křoví, ze srázu na nás házeli kamení, útočili jak meči tak sekerami K cíli jsme však nakonec přece jen došli.
Byli jsme šťastní, že si se můžeme vyzout z mokrých bot a převléci se do suchého oblečení. Pak jsme odpočívali a vařili oběd. Byli jsme hladoví. Ta trocha jídla, co jsme navařili v nás zmizela velice rychle. Chvilička odpočinku a pak, pak jsme se dozvěděli, že klíč od truhličky má čaroděj. Budeme ho tedy muset nejprve zavolat a pak svým umem prokázat, že si ho zasloužíme. Dozvěděli jsme se, jak ho vyvolat. Nejprve jsme se všichni dokola chytili oběma rukama lana. Nepouštějíce se jsme museli na tomto laně uvázat několik uzlů. Složitost uzlů se stupňovala a nám se při tom trochu pletli ručičky a tělíčka. Podařilo se nám však uzly přece jen jak zauzlovat, tak vždy zpět zase rozuzlovat. A pak ještě zvolání při zavřených očích určitých, nám předtím neznámých slov. Podařilo se a čaroděj se objevil. Dával nám hádanky. Hádali jsme a uhodli. Získali jsme klíček. S radostí pak byla otevřena truhlička a nám byl vyjeven její obsah
Byla zde spousta zajímavých věcí {třeba mrkev} a nechyběly ani zlaťáky. Pak jsme si povídali a připravovala se slavnostní večeře. U přípravy večeře se hrálo a zpívalo, aby to šlo kuchařům lépe od ruky. Ti, co nevařili v kuchyni, nehráli či nezpívali nebo třeba jen neposlouchali, v jiné místnosti přemýšleli o oběšencích a jiných podobných věcech.
Když už to začínalo vypadat, že se tam za chvíli strhne boj snad na život a na smrt, rozhodlo se, že už se musí podávat večeře. Sešli jsme se a ještě před usednutím k slavnostně prostřené tabuli byli někteří z nás pasováni do vyššího stavu. Všichni jsme také popřáli k narozeninám jedné z nás. {Lenky Mičkové} A pak se hodovalo. Později se opět hrálo a pělo nebo třeba jen povídalo. Postupně se stále více projevovala únava z prožitého dobrodružství a lidičkové se zachumlávali do spacáčků a uléhali ke spánku. Na kytaru se hrálo ještě, ale lidi ubývalo a ubývalo. Téměř za ranních hodin ulehli poslední.
A ráno jsme byli probuzeni písní. Písní o tom, jak si máme po ránu protáhnout tělíčko a pěkně si zacvičit a tak dále. {Onen popěvek se jmenuje Gymnastika, což je asi tak to poslední, na co má ráno člověk náladu tedy aspoň mluvím-li za sebe.} Já osobně mám radši jemné klidné probuzeni {Já taky!!}, ale přežít se dá všechno, a když už se člověk ráno vzbudí, má vstávat s úsměvem. A tak jsme tedy vstávali, balili si věci a později snídali. Je důležité pořádně se najíst ještě před, pro některé dalekou, cestou k domovu. A pak jsme se postupně začali loučit a směřovat ke svým domovům.
Tento víkend byl skutečně plný dobrodružství a dobrodružna. Vždyť jsme se brodili v noci sněhem pod podmračenou oblohou, ze které se později začali snášet sněhové vločky, chvílemi mlhou.
Potkali jsme mnoho stvoření: skřety, loupežníky, duchy, blázny,..
Hledali jsme poklad, který jsme nakonec šťastně nalezli a později získali i klíček.
Všichni jsme se sešli na tento víkend, abychom to naše dobrodružství prožili společně. Teď budeme vzpomínat na toto a těšit se na příští.
Těším se, až Vás všechny zase uvidím, i na ty nové, co třeba uvidím prvně.
Pro některé víkendovka začala v pátek kolem 15. hodiny. Ostatní odjížděli z Brna v 17 hodin. Druhá skupinka dorazila na místo za tmy, kde na nás čekali pořadatelé. Po zbytek dne jsme hráli různé hry. Například seznamovací pro zapamatování jmen. Každý si vybral ke svému jménu přídavné jméno a hráli jsme na upíra. Jiná hra se týkala sepsání seznamovacího inzerátu. Pak jsme je vylepili na okna (dívky zvlášť, kluci zvlášť). A každý z nás si vybral text svého protějšku. A s ním pak strávil večeři. Něžnější polovičky připravili něco na zub a chlapci přinesli dle svého výběru nějakou květinu. Večeře se mi moc líbila krásná, romantická.
Příští den jsem si uplácali vdolky a buchty. Při obědě se samovolně rozběhla debata na téma "Ženy a muži" . Osobně jsem se dozvěděl spoustu zajímavých a jistě užitečných rad.
Odpoledne jsme pracovali venku, sekali dříví, spalovali větve. Večer jsme si
zahráli velice zajímavou hru. Děvčata sepsala na papír, co se jim na chlapcích líbí a nelíbí a naopak. Pak jsme se navzájem dozvídali jistě důležité informace. Kdo měl chuť, mohl oponovat a pokusit se vyvrátit názor jedné či druhé strany. I tato diskuse se mi moc líbila.
V neděli dopoledne se čipernější z nás vydali na Cimburk, ale nedošli (nestihli by autobus). Pouze se mohli pokochat mysteriózním pohledem na vzdálený obrys jejich vytouženého cíle, utápějícího se v mlze. Ostatní si četli, povídali, relaxovali. Povídali jsme si například, jak jsme se seznámili se svými drahými polovičkami. Abych nezapomněl, seznámili jsme se na víkendovce se zajímavým mikroskopem. Jistě se stal zajímavým zpestřením večera. Zpět jsme se vraceli v neděli odpoledne. V Brně na autobusovém nádraží jsme se rozloučili.
Standa Cikalo
Přednášky z rétoriky, psychologie, účetnictví a vůbec ze všeho, co je potřeba znát k organizování bronťáren. V pondělí od 20 hodin na Bystroušce (Fleischnerova 1a v Brně-Bystrci). Těší se Drak.
se hraje každé úterý od 18,45–20,00 v tělocvičně ZŠ na náměstí Míru (konečná čtverky v Masarykově čtvrti), s sebou přezůvky, sportovní oblečení a pětikačku.
Zve Polda.
pěje pod vedením Kamči každou středu od 20 hodin na DDM Helceletova 4 v Brně-Masarykově čtvrti.
Vypněte počítač a televizi, ustelte si postel, vezměte si spacák, zavřete okna a dveře. Zanechte za sebou betonové pevnosti a pojďte spát ven – pod hvězdy. Nechejte se probudit zářivým jarním sluncem uprostřed voňavých luk, posetých tisíci květy, na nichž se z rána třpytí rosa. Pojďte se ponořit do skal a hlubokých lesů, jejichž majestátné ticho ruší snad jen zpěvy ptáků. Do míst, kterých se lidská ruka dotkla jen velmi málo a citlivě. Chrámy přírody.
Opět jsou tu jedno až třídenní pohodové akce se zaměřením na poznávání nádherných koutů „Československa“. Dá-li nejen počasí, tak to letos budou: Labské pískovce, Malé Karpaty, Bílé Karpaty, Křivoklátsko, Pálava, Pouzdřany, Lednice, Lanžhotský prales, zajímavosti v okolí Brna (na kole, pěšky, vlakem, autem)… Přesné termíny budou vyhlašovány a posílány především mailem na diskus. skupiny instr-l, bront-l a přímo zájemcům. Již teď se můžete hlásit na e-mailu: just@sci.muni.cz (Martin Džast Just, Kounicova 50, 60200 Brno).
MOTTO: ...Prošel zdí jako hustou mlhou a stoupal pustým schodištěm, až chvění listnatého háje odělo vylidněny dům...
Víkendovka na krásném, unikátním zámku poblíž Prostějova. Budou hry (tak trochu), práce (hodně), zábava, kdo je otužilý, nechť si veme plavky. Další potřeby: Ešus a lžíce, karimatka a spacák, pracovní oblečení, jídlo na dva dny, pastelky, papír, hudební nástroj, přezůvky a další věci, které uznáš za vhodné. Sraz je v patek v 17.30 v hale Hlavního nádraží. Prosím, jestli se rozhodneš jet, dej vědět předem na clematis@email.cz, 05/775127, 0606/489379.
Těší se Frištenský, Petra K. a ještě jeden dosud nespecifikovaný pachatel.
P.S. možná bude proplacené jízdné!
Místo: Boskovice
S sebou: karimatku, spacák, ešus, lžíci, hrneček, přezůvky, šátek, svíčku, jídlo na 4 dny, oblečení (na ven + něco, co si můžeš zašpinit + něco slušného do kostela), něco na zub (pamlsky...), vajíčka (syrová, kolik uznáš za vhodné) a cca 60 Kč.
Budeme si povídat o tom, z čeho Velikonoce vycházejí, jak a proč se slaví a
proč zrovna Velikonoce. Budeme si povídat o Starém a Novém zákoně, o Mojžíšovi, prorocích, Janu Křtiteli a Ježíši Kristu. Samozřejmě
si i ozdobíme nějaké to vajíčko, upleteme pomlázku a… Mimoto prožiješ Velikonoce ve společnosti lidí s různými názory a pohledy na svět.
Pokud tě naše nabídka zaujala, tak se ozvi Hymanovi na tel: 05/41 21 97 85 mobil: 0604/310 587 nebo email: hyman@orchis.brontosaurus.cz. Je dobré se přihlásit, ať víme, s kým můžeme počítat.
Na viděnou se těší Hyman a Honza.
Přijeď s námi oslavit velikonoční svátky. Stihneme během těchto 4 dnů utéct z Egypta, posedět s Ježíšem u stolu, navštívit Kelty i staročeskou vesnici.
Sraz je v pátek po 18. hodině v Odrách, škola Komenského (vysoká budova se zelenými hodinami).
S sebou: jídlo na 4 dny, mazanec, spacák, karimatku, přezůvky, ešus, lžíci, hrneček, šátek, 2 svíčky, hudební nástroj, pamlsky a jiné dobroty, vajíčka na malování (možnost vyzkoušet různé techniky), děvčata pentle, kluci nůž a provázek, teplé a slušné oblečení do kostela a něco na ven, kroj (nejlépe folklorní), asi 50,- Kč, kromě toho trochu zvědavosti, dobrou náladu, kamarády a dál co uznáš za vhodné.
Rádi se s Tebou setkají Hela (tel. večer + záznamník: 05/41 24 97 99), Ája, Siba, Radek (e-mail: jirik@dbme.fee.vutbr.cz) a Gondar ze ZČ HB Slunovrat.
Je tu zase Jaro. Všechno pučí a všechno se nalejvá, jenom nám nikdo nenaleje ani nepučí. My půjdeme něco dělat pro tělo a pro ducha (obé po zimě dozajista ochablé). Kdož se práce nebojí, chce se potkat s koňmi, zablbnout v přírodě, prospat se v seně (spíš seníku – možno i v normální místnosti), nechť neváhá!
Kde? Zcela tradičně v Hucul Klubu ve Francově Lhotě (cca 4km od Horního Lidče) – autobusem na zastávku 'Ranč u Zvonu'.
Kdy? 20.–22. 4., na místo určení dorazte co nejdřív v pátek od 18.00 hodin.
S sebou? Papáníčko, bagřík, ešus, spacáček a čilitaťku (karimatku, bublitaťku, alumatku či jiné izolace zespod), šátek, oblečení na práci, pracovní rukavice, oblečení na blbnutí – dle počasí, hudební nástroj, tužku, papír, toaletní papír, pevnou obuv ke koním, Tatranku, 25.– Kč a spoustu dalších potřebných věcí dle uvážení.
Hlaste se, prosím, nejpozději do 12.4.2001!
Těší se na Vás Gondar a Bobek.
Kontakt: Bobek – Radek Slováček, Luh 1808, 755 01 Vsetín
tel.: 0657 – 631546, mobil: 0604 – 131306, e-mail: slovacekr@gedip.cz
Nezapomeňte navštívit moje stránky: http://rbt.gedip.cz/.
pořádají Marťas a Rádio (mrtvy@email.cz) ze ZČ HB Slunovrat.
Hledáme silné, chytré a rychlé mladé lidi, kteří se nebojí nebezpečí a chtějí projít zkouškami pevnosti Boskovice, na jejichž konci je čeká buď nesmírné bohatství anebo prázdné ruce a útěk před psy.
Náš námořník Vás bude čekat v pátek v 16:30 v hale Hlavního nádraží v Brně. S sebou si přibalte spacák a karimatku, starší, sportovní oblečení, pracovní rukavice a spoustu energie (pomůže s opravou hradu), šátek, baterku, smysl pro legraci, psací nástroj, ešus, lžíčku a svíčku. Jídlo zajištěno. Dopadne-li vše dobře, zpět do Brna se vrátíte v neděli odpoledne.
Zuby si na Tebe brousí Toni, Žblebt, Radka a Bílá paní (podrobnosti sdělí a zájemce eviduje Toni Zrůstek – antz@centrum.cz, 0603/30 03 56).
Vandr po slovenských horách, zve Petr Šmajser (telefon: 066/7306012, e-mail: psmajser@centrum.cz).
Chceš si zasportovat, ale zároveň se i setkat se starými (A NOVÝMI) známými? Vydej se tedy s námi do Velké Kraše v Jeseníkách protáhnout si tělo v 6 dis-ciplínách (ringo, volejbal, ufobal, štafeta v běhu a plavání a skákání přes lano). Máš-li chuť na tomto mezičlánkovém turnaji reprezentovat Orchis, přihlas se na emailu orchis@brontosaurus.cz. Cena za jednotlivce je 300 korun (na místě), do 20.4. dále celé družstvo (6–10 lidí) zaplatí 600Kč.
Víkendovka pro všechny rádopěvce i hudbou nedotčené, bez hudebního, ale i s hudebním sluchem, kterým nevadí, že pár not padne pod stůl.
Těší se Siba a Kamča (e-mailuj: siba.lesna@luzanky.cz).
a v ní Honza, Barča, Kája, Adam.
Divadelní vandr. Budeme žít jako středověcí kejklíři, trubadúři a minesengři cestující jen s koněm a vozem od vesnice k vesnici, od města k městu, a svým umem si vyděláme na živobytí. Zve Siba.
kterým se s vámi budou prodírat Kleofáš a Džorč.
Jméno zeleniny zatím naši drazí Mistři Siba a Bobek neuveřejnili.
V pondělí od 18 hodin na Bystroušce (CVČ na Fleischnerove 1a v Brně-Bystrci), je možno i přespat (spacák s sebou). Zve Kleofáš.
Povídání o návštěvě (nejen) Viktoriiných vodopádů v samém srdci Afriky.
Těší se Džast. Pozor, až od 20:15!
Klub není.
1. část cesty kolem světa, jejíž promítání pro Vás připravují Kohdál a Špunťa.