A mame zase zimu za dvermi...

Tak, o cem bychom asi mohli v prosincovem Brontiku psat. Nejspiso tom, ze je zima na krku a letosni az skoro nezvykle teply podzim uz pomalu konci. Podzimni deprese a unava za nami, ted prichazi zimni spanek. No co, aspon se zase prospime k lepsim zitrkum. Priroda si zatim (aspon na te nasi polokouli, nebo aspon na te jeji severnejsi casti) poradi i bez nas, zvirata zalezla do svych nor, kvetiny ulozily svou silu stejne jako stromy pod zem a vsechno se prospi az do jara.
Cloveka takhle napada, ze je to as nevdecne, ze on musi zustat vzhuru a nejak prezivat, ba dokonce si dale vydelavat na zivobyti. A prece i na zime je neco hezkeho. Kdyz nasnezi a cela krajina je prikryta bilou perinou nebo kdyzmraz maluje na okna obrazky, dostava i zima svou vlastni krasu.
Pokud ovsem nebydlite ve meste, kde snih velice brzy rozjezdi kola automobilu a nadelaji z nej nechutnou brecku, ktera se zimni romantikou nema uz vubec nic spolecneho.
Pak jsou tu Vanoce, svatky klidu, miru a pohody, pro nektere (zvlaste pro zeny v domacnosti) vsak take nekoncici honickou a nervakem, aby uz bylo vsechno hotove, darky rozdane, kapr prichystany a byt uklizeny.
Pak prijde Silvestr, v tom letosnim se oficialne rozloucime s tisiciletim, no a potom dlouhy leden, nejstudenejsi mesic v nasem ceskem roce, pak o neco kratsi unor, a s breznem uzse nesmele proderou na svet prvni snezenky a dalsi odvazne rostlinky, ktere jako kdyby nam chtely pripomenout, ze i kdyz je porad chlad a zima, a trva uzto tak dlouho, nemusi byt jeste vsem dnum konec a bude zase tepleji a.... prijde jaro. Nasi ctenari uz zase zacnou myslet na prazdninovky a na tabory, na chvile stravene se svymi drahymi v romantice rozkvetle prirody a jak je to potom vsechno krasne a zase stoji za to zit.
Nicmene mame nyni jeste skoro podzim a na jarni uvahy je jeste prilis brzo. Snazte se tedy, az vam letosni zima ubere co nejmene sil a az pomine, muzete se zase s vervou vrhnout do vasich akci, trpelive pripravovanych celou tu dlouhou dobu. Ahoj

Tomas

Drobky

Radka

Za celou polarno-skreti vypravu
neznamy tulak

Lisejnik a Jurin

Radka

Peta Smajser

Uvezneny Bobes

(Vsechny osoby a udalosti jsou skutecne, jmena nebyla pozmenena. Jejich podobnost je ciste zamerna.)
Bylo - nebylo, Jednoho dne ocitl se Bobes v cizim byte. Nebyli na nej zli. Dostal najist i napit, cely vecer si mohl hrat na pocitaci hry a vsechny pritomne zeny se mu venovaly. Tak sel cas a nadesla pokrocila nocni doba, kdy i ti nejcilejsi ulehaji ke spanku. Mily Bobes rozhodl se usetrit cas a v tomto byte tezprespat. Dostal zacintany (ale jen decentne) spacak, lampicku a matraci. Noc byla kratka, spanek o to intenzivnejsi. Objednany budicek v 5.45 byl u Bobse ucinny do te miry, ze otevrel na chvili oci a budicek si odlozil o pul hodiny.
Neznaje vsak zrejme hodin, tento budicek uskutecnil asi v 9.30. V teto dobe uz byt davno vsichni jeho obyvatele opustili, spechajice za svymi povinnostmi zamkli za sebou dvere bytu i domu.
Jeste ze byli tak proziravi a sverili Bobsovi oba dva klice. I dal se Bobes do prace. Vzal kratky, zasouva, zasouva, ... Ne, to neni on. Dlouhy, jeste kousek. Ne, taky ne. Co ted? Vyskocit oknem? Pri pohledu z desateho patra tuto moznost zavrhl. Vzpomnel si, kde jeste v byte videl klice. Hledal, nasel, vyzkousel. Bez kladneho vysledku.
Inu - zmocnila se jej drobna panika - davno prece mel byt, jako vzorny zamestnanec sveho zamestnavatele, v zamestnani! I jal se volat o pomoc. Zoufalstvi bylo zrejme vetsi, nez si myslil, neb se obratil primo na Velkeho Bronta. A pomoc se dostavila - po nejake dobe uvezneneho Bobse vysvobodila nic netusici lepa deva Eliska, jez dvere od bytu kolem 13.00 odemcela zvenci.
Napeti povolilo, vezeni otevreno - jeste naposled vyzkousi mily Bobes ten dlouhy klic, ktery prece rozhodne do toho zamku vubec nepasoval. Pasuje. Jde to jako po masle! Bobes tluce hlavou o zed a vubec nechape. (Rostou klicum taky zoubky?)
Prestale utrpeni a zaverecne rany do hlavy zpusobily zrejme na Bobsove zdravi jistou ujmu. Namisto do zamestnani namiril si to primo k doktorum, kteri toto jen potvrdili. Zacitek mel za nasledek tydenni pracovni neschopnost.
A jestli neumrel, tak dodnes nekde tluce hlavou do zdi, v rukou dva klice - delsi a kratsi. Ponauceni: Jen dlouhy je ten pravy. Je vsak treba (najdes-li uz spravny otvor) jej umet zasunout.

Hanka Prokesova

Prolog

Sebehl jsem prudkou strani dolu. Huste porosty malini mi svazovaly nohy, z krovin, jimiz jsem se dral, opadaval snih a posledni, zapomenute listy teto casne zimy. V udoli jsem se zastavil, udychany. Rukou v teple rukavici rozlozil kus papiru, pohledl na nacrtnuty planek, pak jsem zvedl oci k reliefu okolni krajiny. Urcite tu musi tect potok. Odkopl jsem vrstvu snehu, pod podrazkou zaskripal led. Vyborne. O kus dal se pripojuje bocni udoli. Ale zrejme to jeste neni ono, ktere hledam. Centimetr na indikacni skice je skoro 30 metru v realu. Porad nejsem od vesnice dost daleko. A hledam prece az druhy pritok Poborovskeho potoka.
Zvlastni. Nikdy jsem v tomto udoli nebyl, a bydlim v sousedni vesnici. A ani ve snu by me nenapadlo, ze tady nekdy skoro pred tremi staletimi bydlel clovek, ktery se jmenoval stejne jako ja.
Prodiram se dal proti proudu potoka, nahoru udolim, ktere se jmenuje Poborov. Studeny vitr mi zene do obliceje krystalky ledu, poradne si utahuju satek kolem krku. Nahle se bila stran po me leve ruce zalomila, za ni se otevrelo dalsi bocni udolicko. Jsem na miste.
Jak moc meni cas vzhled krajiny? Lesy jsou jine, pole a louky zcela premenila kolektivizace a hospodareni zemedelskych druzstev, snad jen ty kopce zostavaji. A i kdyby se snad zde, nad soutokem dvou potoku, zachovaly nejake terenni vlny po byvalych budovach, pod snehem je dnes nenajdu.
O kousek dal stoji mala chata, snad pro letni rekreaci. Ted je pusta, zabednena, v bilem snehu kolem nevidet jedinou stopu. Kdo vi, zda zde nevyrostla na starych zakladech byvaleho Halmaznova podsedku ?
Kolem ticho zimniho soumraku, jen pod sedym nebem krici kacata. I vitr ustal a snih pada bez hlesu. Vracim se domu z mist, kde kdysi zil muj davny predek. A uvedomuji si v te chvili svoji ucast na nesmirnem celku, sve misto v nekonecnem toku generaci, svoji nepatrnost v otacejicim se soukoli vecnych narozeni a vecnych umrti.

Hadar,
leden 2000

Sbirejte hlinik!

Zviratka v tropech se dnes asi velice divi, kdyz misto jejich milovanych pralesu narazi zase jen na dalsi povrchovy dul na bauxit. K cemu ho ti lide asi tolik potrebuji? Nemaji poneti o tom, ze s pomoci velkeho mnozstvi energie se z bauxitu vyrabi hlinik. Netusi ani, ze pri tom do ovzdusi unikaji emise toxickych latek, napr. fluoru.
Jak nam vsem pomoci? Odpoved uzasi vite sbirejte hlinik! Jeho recyklace spotrebuje jen asi 5% vyrobni energie a nevznikaji uzpri ni zadne dalsi skodliviny. To za to stoji, ne?
Co vsechno je z hliniku? Plechovky od napoju, alobal, zatky, obaly od cokolad, pribory, esusy, vicka od jogurtu, prazdne spreje od kosmetiky. Hlinik neni magneticky, podle toho ho snadno poznate od zeleza.
A kam s temi velkymi hlinikovymi kulickami, ktere nasbirate? Vezmete je v pondeli na klub anebo ve ctvrtek do tanecnich na Bystrousce je pro ne pripravena specialni popelnice. Anebo mi je kdykoliv predejte ja uzje dopravim.
Diky Vam

Radka

Kolo

Tento mesic jsem se rozhodl, ze vam sepisu ekologicky clanek o kolech, takze tady je:
Kolo bylo objeveno jiz Leonardem da Vinchim, bohuzel jej vsak nikdy nezkonstruoval, a tak ani nezjistil, ze by jeho ram naporum cyklisty nevydrzel, ale metodou pokus omyl by casem jiste dospel k podobne trojuhelnikove konstrukci, jako se uziva dnes. Leonardo vsak vymyslel vec, ktera se nepouzivala ani o tri stoleti po nem, kdy Francouz de Sivrac vyrobil prvni kolo, a touz byl retez. Ale az J.K.Starley sestrojil kolo, jak jej zname dnes, v roce 1885. Ale proc se o nem vlastne bavime ?
Zeme plati obrovskou dan za svuj rozrustajici se automobilovy prumysl a je stale preplnenejsi splodinami, nemluve o nerostnem plundrovani. Ruzna technologicka reseni vsak jen snizuji skodlivost techto prostredku a tak je zapotrebi hledat alternativni zpusoby dopravy a pouzivat auta jen v pripade, kdy je to nezbytne nutne. Navzdory zvysujici se bezpecnosti aut umira rocne na vozovce ctvrt milionu lidi a dalsi miliony jsou zraneny. Nedavne ekologicke studie odhaduji, ze polovina svetovych mest ma zvysenou hladinu CO2, tretina nepripustnou koncentraci olova a petina severoamerickych a evropskych mest vysokou hladinu oxidu dusiku. Navic se pridava nadmerny hluk mestskych komunikaci, kteremu jen u nas podleha 2,5 milionu lidi. Britske studie ukazaly, ze kdyby se jen desetina cest osobnim autem uskutecnila na kole, zeme by za rok usetrily 14 milionu barelu ropy!
p p r Proc jezdit na kole ? ? ?
Usetrite penize, kdyz auto nechate doma, nebudete platit za benzin, za pokuty ani parkovani.
Usetrite cas bylo dokazano, ze doprava na kole je mnohdy daleko rychlejsi nez MHD a casto i nez auta na precpanych krizovatkach.
Zlepsite si kondici, jizda na kole je sport vytrvalostni, ktery vam posili srdce a zvysi kapacitu plic.
Sami se postarate o zlepseni zivotniho prostredi.
Z nasledujicich bodu vidite, ze jizda na kole je dulezita, presto vsak jezdi u nas jen velmi malo lidi, a proto ani nevznika prilis mnoho cyklistickych stezek. Jakmile vznikne urcita poptavka, podminky se dozajista zlepsi. A co nebezpeci, deste apod.? Statistiky dokazuji, ze jakmile prekroci cyklisticka doprava urcitou hranici, nezmensuje se jeji intenzita nijak vyrazne ani za deste. Lide si zkratka zvyknou jezdit stale a jen se do deste poradne obleknou. Proto nebojte se kola a dokud nenasnezi vyrazte ven a jezdete.

blebt
(prevzato ze Slunoskratu)

Zelene hrbety

aneb

pruvodce svetem knizek o zivotnim prostredi, o jeho ochrane, o lidech, kvetinach i ostatni haveti

Legenda
V sedmdesatych letech vysla kniha, ktera zpusobila obrovsky poprask. Jednalo se o zpravu Rimskeho klubu nazvanou priznacne Meze rustu. Zakladni myslenka byla zdanlive prosta: Zadny system s limitovanymi zdroji neporoste donekonecna, driv nebo pozdeji prekroci sve meze a zhrouti se. Nase planeta je system s limitovanymi zdroji. Vysledky pouziteho pocitacoveho modelu predpovedely dosazeni mezi rustu v prubehu sta let, potom bude nasledovat prudky pokles populace a prumyslove kapacity, jinak receno budou proklamovane svetle zitrky nasich deti nejspis ozareny horicimi skladkami. Nevesely vysledek zpochybnoval ideu neomezeneho hospodarskeho rustu, ktera spojovala ekonomy a narodohospodare bez ohledu na politickou prislusnost. Dale se v zaverech poukazovalo na nutnost prechodu na trvale udrzitelny zpusob zivota. Postupem casu byly hlavni myslenky vseobecne akceptovany, cemuz vydatne pomohla ropna krize, zevsednely a malokdo soudny by s knihou chtel polemizovat, ale prece jen ponekud zastarala. Pro dnesniho ctenare bude mnohem zajimavejsi pokracovani teto knihy po dvaceti letech nazvane Prekrocene meze, ktere vyslo i u nas.

Jupicert

Mirova vikendovka

Zazila jsem docela skvely tyden. Po celonocni oslave narozenin ve stredu jsem jeste mela v umyslu protancovat ctvrtecni vecer a teprve v patek se dostavit na vikendovku na Bystrousku. Ve ctvrtek jsem ale nastesti brzy zjistila, ze je to nad me sily a riskovat nevyspalost by nebylo dobre = a tak jsem vzdala pro ten den vsechnu skolu, vyspala se a sbalila a vecer odjela do tanecnich i na vikendovku dohromady. Protoze tam obe tyto akce zacinaji ve stejnou dobu, vedouci tanecnich Honzik uz mel husi kuzi a strasil, ze nas posklada do vice vrstev.
Ale dopadlo to jinak. Z celeho naseho Mirova PsB se tu ze zacatku sesli jen oba Honzove, Janca a z organizatoru Kleofas a Siba. Navic Bobek jako prekvapeni. Tanecni tedy probehly uplne normalne, a kdyz skoncily, byla jsem rada, ze uz pro dnesek nikam nemusim. Sice jsem se chvili nudila, ale pak prijeli jeste Toni a Olinka z Prahy a vsichni jsme se sesli u male hostiny a u kytary a stravili hezky klidny vecer. Ja jsem se dokonce pohoupala na vlnach = to k narozeninam = a zatancila si na pisnicku Zatanci = k tomu ani nebylo potreba me moc premlouvat. K spanku jsem se v podstate uplne stastna uvelebila mezi Sibu a Bobka a taky jsem toho potom moc nenaspala. To vsak nebyla jen Bobkova zasluha, ale spise toho, ze na akcich nikdy nemuzu usnout. Proto byli kvuli te obcasne konverzaci: "Uz spis?" "Jeste ne." nastvani vic ostatni.
V sobotu jsem vstavala svezi a ve skvele tanecni nalade, nevim proc, asi maji na Bystrousce nejake tajne zony pozitivni energie... Obe casti programu, dopoledni i odpoledni, byly originalni a prijemne fyzicky nevycerpavajici hry. Nejdrive venkovni scrable. Ani jedna z obou zucastnenych skupin nehyrila genialnimi napady ve skladani slov, a tak se stesti porad stridalo a vyhrali jsme jen o chlup.
K vareni obeda jsem se hlasila jako jediny dobrovolnik, ale protoze jsem nechtela varit sama a ostatni mivaji vice generalske sklony a vzdy vsechno umeji lepe, na cozjsem uzdocela zvykla, snazila jsem se alespon skromne pomahat a moc neprekazet. A jidlo se nam povedlo a bylo ho dost pro vsechny. Dobry zvyk z naseho PsB nam zustal zachovan. Teprve na dalsi akci jsem si toho zacala skutecne vazit... Po obede a malem uklidu svych veci jsem se na ne (ty veci) proste polozila a vyspala jsem se. Za hudebniho koncertu bubnu, cinelu, kytary a fletny to sice slo tezko (trosku me bolela hlava), ale znelo jim to nadherne.
Na odpoledni hre obdivuju nejvic historickou propracovanost a zabavne hrane postavy. A taky jeji pravy smysl, ktery se skvele podarilo zakryt, takze jsme ho pochopili azv uplnem zaveru. Rozdelili nas na sest pasteveckych usedlosti pasoucich ovce na jedne velike louce. Radka se Zblebtem tvori rodinu, ja s Honzikem jsme novomanzele a ostatni jsou samostatni. Vyzeneme ovce na pastvu a na konci roku prodame vlnu a syry. Vydelky jsou dobre, zit z utrzenych penez je snadne, a proto je tu trh, kde muzeme kupovat saty a nabytek, zajistit dostavbu usedlosti, coz z nas dela vazenejsi lidi, kupovat nova zvirata, coz nam zvetsi vydelky, i zbrojit, coz nam dava silu se branit proti ostatnim, i kdyz zatim nikdo nema duvod ostatni napadnout. Siba je rozeny obchodnik, vetesnik, proda cokoliv, lichoti a smlouva, zbrojir Bobek neni tolik ukecany, ale rozumi dobre svemu remeslu a zdrazuje, kdyz je valka v zemi. A Kleofas, obchodnik se zviraty, je skromny, kolem jeho stanku je casto prazdno, protoze ovce jsou drahe a nesou dobry uzitek, ale byl to hlavne on, kdo nas na konci dostal.
Zit spolecne je vyhodne, a tak si na sve necekane manzelstvi nestezuji a naopak jeste presvedcime Toniho, az proda svuj statek a prida se k nam. Penez je tedy dost, stado velke, a tak se nakupuje a nakupuje a pomalu to zacina byt nuda. Co dal? Takhle to prece nemuze jit vecne. K cemu vede tahle hra? Mame zkusit utocit? Skupinky uz jsou jen tri. Olga s Honzou tvori zbyvajici usedlost, zatimco Janca se nastehovala k Radce a Zblebtovi a velice brzy jich zacalo pribyvat. Spousta radosti a smichu, ale taky drazsi vyziva. Na to, ze tam neziji zadni manzele, jsou tri deti a zdost, a tak tu mame svatbu, ktera rozveselila celou vesnici. I ja jsem nakonec porodila holcicku a pojmenovala ji Galadriel. Shodou okolnosti to bylo zrovna ve stejnem roce, jako jsem se seznamila s jednim peknym a bohatym slechticem, ktery mi nosil darky. Muj manzel mel nejake podezreni, ale mlcel. Ono nam to spolu stejne moc neklapalo a on s Tonim se k sobe obcas taky chovali podezrele mile. Presto trosku nastvany byl a doslechl se, ze sousedum se tremi detmi se dobre osvedcuji byliny proti poceti. Zacal mi je kupovat, co pry bude zivit nejaky haranty. Ja jsem mu zase na vztek koupila papouska, ten taky nenese zadny uzitek a cely den krici jako dite.
V te dobe se tedy nase povedena rodinka rozhodla neco podniknout a napadla a porazila v boji Honzu. Mohli jsme v loupeni pokracovat, ale nejak se nam Olgy zzelelo, a tak jsme se vratili domu bez jakehokoli vysledku. A to byla velika chyba. Olinka se nam snadno pomstila tim, ze predala veskery svuj majetek i Honzovy zbrane zbyvajici usedlosti, a tak v novem roce jsme uz byli napadeni my. Navic je Toni zalovan kvuli alimentum jako otec Radcina ditete. Verime mu, ze je nevinny, ale soud uveril vice uplatkum sousedu. Ale to uz nebylo podstatne, Zblebt sam nas hrave porazil v bitve a nestydel se ani prijit ke mne domu a proste me zabit. Jen Galadriel odvedl ke svym detem. Posledni zbyvajici usedlost si myslela, ze je za vodou a vyhrala, ale hned nasledujici rok ji vyvedl z omylu. Vyhnala na pastvu obrovske stado, ale ovce sotva prezily, louka je spasena. Za dalsi rok stado vyhyne a ani prodej vsech veci nezachrani statek pred koncem.
Najednou je to cele uplne pruhledne, vzdyt presne takhle resi celosvetove problemy lidska spolecnost a jinak to asi nebude. Misto toho, aby se vsichni spolecne starali o to, aby bylo z ceho se zivit, se souperi a valci.
Zbytek vecera a cast noci byly hudebni. Bubny se ozyvaji vsude a stale, je to pekne, ale nelze to poslouchat porad, tak se zajdu radeji projit na cerstvy vzduch. Na nejakou dobu se tu take obnovil zvyk z Miry, jen s tim rozdilem, ze tam se obchazely psychokolecka kolem hradu a tady pro nedostatek mista nezbyva nez najit co nejklidnejsi koutek. Vsichni, kteri jeste vydrzi vzhuru, si pred spanim poslechnou Sibovo pasmo o sv. Frantisku z Assisi. Jeste jsem to nikdy neslysela, bylo to nadherne, vic nemam slov. (Taky jsem jich dneska vyplytvala dost, ze?) K noci bych snad poznamelala jen to, ze tentokrat spal Bobek jako nemluvne. A dopoledne to bylo skoro jako v te pohadce, kterou jsem vykladala ve ctvrtek pred spanim. Snidani jsme dostali asi v 11 hod. primo do spacaku a pak uzse jen pomalu chystali na velikou celonocni vypravu. Asi ve dve jsme vyrazili se zbranemi a v historickych kostymech (skloubenych s hodne teplym oblecenim a odolnou obuvi) salinou pres mesto na Stranskou skalu, kde najdeme informace, kdy a kde zacina HONBA NA SKRETA.

Kopretinka

Tajemstvi stromu zivota
aneb
HONBA NA SKRETA

Vzdala jsem se sveho umyslu zapsat sem celou tu pohadku od zacatku.
Jednak by to bylo na dlouho a potom, nemam moc dobrou pamet na jmena a v ni se to jmeny jen hemzilo. Snad tedy jen tolik, ze kdesi v pohadkove zemi vyrostl Strom zivota a ten strom mel jen jeden plod. Zili tam stastne a dokonale dobri lide a to samozrejme nemohlo trvat vecne. Objevil se zradce a celou tu zemi vydal skretum. Strom zivota byl znicen, jeho jediny plod ukradl mocny skreti kapitan a nad krajinou se rozprostrela tma. Jedinou nadeji pro tuhle temnou a nesastnou pohadkovou zemi bylo najit a premoci skreta a zasadit novy Strom a my stojime jako skupinka odvaznych a ponekud naivnich dobrodruhu na konci sveta na zastavce v jakemsi Utechove prave s timto ukolem.
Stesti nam poslalo do cesty vzdelanou carodejnici, mluvici anglicky a rozumici vsem lidskym jazykum. Potvrdila nam nasi domnenku, ze hranice pohadkove rise neni daleko od techto mist a velice se zajimala o cil nasi vypravy. Darovala nam kouzelnou lampu, ktera nas pry ochrani pred nebezpecnymi vlkodlaky, a ukazala nam smer do lesa.
Brodime se bahnitou cestou v tmavem lese a premyslime, jak asi vypada takovy vlkodlak a co jineho nas tu muze prepadnout, daleko od civilizace, kdyzse proti nam vynori postava. Nejdou za vama chlupati? No, proste vekslak... Pro nas cil ma prakticke upozorneni, ze s nasim ubohym nekouzelnym vybavenim vcetne zbrani toho v pohadkove zemi moc neporidime, a jinak jen ironicky usklebek: Vy a porazit skreta? Ha, ha takovejch uztu bylo a jeste nikdo se nevratil... S radosti nam ale vymeni 500 Kc za 100 zlatych a posle nas k jedinemu a poslednimu hranicnimu supermarketu Hamouskovych.
Co tak napsat k tem skvelym a milym obchodnikum? Asi bychom od nich koupili klidne i bahno pod nohama, kdybychom meli vice nez100 zlatych, takhle nam to stacilo jen na Manual = tu knihu vrele doporucuji vsem, kteri se chystaji jednat s pohadkovymi bytostmi, petrolej do lampy a nekolik zarucene kouzelnych a uzitecnych veci, jako sip, satek, rukavice, lano atd.
Nase cesta vedla ke krizovatce. Napravo i nalevo relativne rovne a slusne cesty, avsak tim jsme se nenechali zmast (na rozdil od skupinky kolegu, se kterou jsme pozdeji meli tu cest se seznamit) a pokracovali primo mezi stromy, kde bychom mozna za denniho svetla objevili nejakou pesinku. Odmenou za preskakovani kaluzi, slapani do bahna a zakopavani o koreny je nam svetylko v dali. Asi jdeme dobre.
Svetylko patri strasidelnemu nahrobku. Nase zvedavost probudila dve hladove mrtvoly, ktere nam nechtely dat pokoj. Spokojily se s toaletnim papirem, ale mohlo to dopadnout i hur, a tak jsme se alespon poucili, ze neni nutne pronaset nahlas vsechna zaklinadla, ktera clovek cestou potka.
Zato vestkyne, ta by nam mohla pomoci najit skreta a poradit, jak na nej, uvaujeme, a tak nam nezbyva nezse vzdat nasi jedine a poctive koupene flasticky se slivovici na zahrati a za odmenu si vyslechnout pouze to, ze musime najit mnicha a sepsat vsechny nase hrichy = jinak se s nami takovy svaty clovek vubec nebude bavit. Zatimco se tak ve stoje probiram svym svedomim, Helca a spol. se odhodlaly k akci a ukradly kouzelnou sklenenou koulicku. Nesastne vestkyni nezbyvalo, neznam vratit alkohol a mrznout dal. Ja jsem obdivne koukala, jak tu skvelou lest vymyslely a pak se doslechla, ze ji precetly v manualu.
Mnich prebyva v klastere v blizke vesnici a jiz nas ocekava. Zpovidat se ze svych hrichu musime kazdy zvlast, ale mnich je i pres sve jmeno Drak shovivavy a ja citim ulevu a klid. Nyni jsme pripraveni vstoupit do pohadkove rise, pokud najdeme klic a u brany odrikame heslo:
Dum tento v stredu sveta stoji
A souhvezdi vsech cest sviti k tomuto prahu
Kdo neveri, at si to jen zmeri
Zde nastup poutnice svou poklidnejsi drahu.
Cesta, kterou nam pri rozlouceni mnich ukazal, je rovna a prima. Nasli jsme klic a hmotu, kterou pak usilovne zmoulame v rukach = ma pry symbolizovat nasi dusi, ale potrebou tepla pripomina i nase tela... Nase dobrodruzstvi se zda byt prijemnym romantickym vyletem. Alespon v lidske risi.
(pokracovani priste)

Kopretinka

Venobrani II

Moje prvni orchisacka a vubec brontosauri akce zacala trosku zmatene... rozhodla jsem se, ze pojedu na Venobrani II, 13. az15. 10. Volala jsem ale az12., to znamena den pred tim, ze tedy chci jet, a to byla moje chyba: Sice jsem se dozvedela sraz a co si mam vzit s sebou, ale to vsechno se vztahovalo na Venobrani III, ktere se konalo az za tyden; proste s tim nikdo nepocital, ze se nekdo bude hlasit den predem (a ja se tomu ani moc nedivim...). No... a tak jsem stala v patek 13. (!) v Brne na nadrazi a cekala jsem na nekoho s papirovou cepici na hlave, zatimco ti, s kterymi jsem vlastne chtela jet, uz davno sedeli ve vlaku do Mikulova (a ja jsem s tim pocitala, ze pojedu do Lednice...). Az mne to cekani pripadalo uz nejak moc dlouhe, tak jsem se sla zeptat skupinky mladych lidi s batohama na zadech, jestli nejsou nahodou od Orchisu a jestli nejedou na Venobrani. Na Venobrani sice nejeli, ale nastesti to byli Orchisaci. Az jsem jim vylicila svuj problem, tak se me holky hned ujaly, jedna me dala telefonni cislo na Bobse (to mne bohuzel nepomohlo, protoze jsem se nedovolala...), druha se mnou prolezla nadrai, jestli je nenajdeme na nejakem nastupisti (samozrejme ze ne), a nakonec to vyresily tak, ze me vzaly na Bystrousku, kde mne Kleofas vtiskl, se slovy: "Tak volej", do ruky sluchatko. Mluvila jsem s Hymanem, od ktereho jsem se dozvedela, proc jsem na nadrazi nepotkala ty spravny lidi a proc oni uz jsou davno v Mikulove. Rikal ale take, ze to nevadi a ze budou radi, kdyz presto prijedu. To me samozrejme potesilo, ja jsem mezi tim uz tak trochu pocitala, ze z vikendovky nic nebude a ze stravim vikend doma. Tak jsem si nechala dat adresu, kde je v Mikulove najdu, a protoze jsem tam byla autem, tak jsem "kopla do kary" a jela opozdene, ale prece na Venobrani.
Hledat Dum deti a mladeze v Mikulove bylo zajimave, protoze vetsina lidi, kterych jsem se ptala, me navadela asi timto zpusobem: "Pojedes porad po sipkach na Casino, ale azuvidis po leve strane nightclub s cervenyma zavesama, tak vodbocis, na dalsi krizovatce se das z kopca a pak uzuvidis Nightclub Viola, a tam to je." Ale nakonec jsem to tedy nasla.
Brontosauri mne privitali vetou Ty jses to, co volala
Ja to nevim jiste, ale asi jsem tam byla jedina, co byla uplne poprve s Brontosaurem. Me to ale nevadilo (organizatorum asi ano), vubec to netrvalo dlouho, nez jsem mela pocit, ze uz je znam o hodne dele nez jen tech par hodin. Ten vecer jsme se divali na diacky, pak jsme se vzajemne vyhazovali ze vzduchove lodi a nakonec jsme jeste zpivali.
V sobotu dopoledne jsme pracovali: nosili jsme okna sem a tam a frezovali do nich drazky, do kterych jsme pak vice ci mene uspesne cpali tesneni. Pak se Hance podarilo z hromady dosti ruznych potravin uvarit obed, odpoledne jsme byli na prochazce kolem Mikulova a vecer nam Prte (doufam, ze to pisu spravne) vykladala o vzniku Palavy. Nakonec jsme jeste hrali divadlo, staveli hrady z molitanu a podobne.
V nedeli jsme sli na vylet (na Palave je kraaaasne), podivali jsme se na par zricenin a pak uz jsme se vydali smerem Brno. Bobes si chtel vyzkouset Zebrouse, jak rika te me pojizdne krabici, tak ze jsem ani ridit nemusela.
Vikend se mi opravdu hodne libil, a to hlavne z jednoho duvodu: Predtim jsem malokdy zazila skupinu lidi, ve ktere je tak kamaradska atmosfera. Vsichni byli strasne hodni, vsechno se delalo spolu a vubec netrvalo dlouho, nez jsem se prestala citit cizi. Toho vseho si hodne vazim, a od te doby, co jsem zjistila, ze tahle perfektni atmosfera neni vyjimkou, ale pravidlem, tak se mne Orchis asi uz nezbavi. A to jsem rada.

Anicka

Zapis ze schuzky Orchisu 9.11.2000

Sklad: stale hledame misto, kam prestehovat sklad. Jelikozjiznemuze byt u Jupiho a Viky. Jupi navrhl odvest tee-pee k nim domu a v Brne nechat jen ty drobnejsi veci. Pokud by nekdo vedel kam s nim, dejte nam vedet.
Dotace a projekty: na MMB byli odevzdany dva projekty. Jeden na zviratka a druhy na nakup materialu. Doufejme, ze si na nas magistrat vzpomene a ze nedopadnem jako minuly rok.
Adresar: Radka dodala aktualni adresar, lec neni uplny. Proto kdo chcete byt uveden v adresari, napiste Radce (e-mail: 9radka@seznam.cz nebo tel.: 05/ 43 24 62 34) a domluvte se s ni, jaka data potrebuje. Tim zaroven souhlasite s jejich uverejnenim.
Archiv: Byl prestehovan do Lisne do Kancelare HB.

Pristi schuzka Orchisu se kona 7. 12. 2000 na Panske 7 v zasedacce Nadace Partnerstvi. Zacatek v 19 hodin.

H*Y*M*A*N

Interakce

Laskavy ctenar naseho casopisu prinejmensim tusi, ze existuji krome Brontika i casopisy (platky) spratelenych organizaci. Z tech nejblizsich je to zvonkovsky Informacnik, "ustredni" Jester a slunovrati Slunoskrat... Charakterizuji nas podobna temata, spolecny okruh ctenaru nebo treba harddisk. Dokazou nas oslovit, pobavit i inspirovat, takze by bylo skoda, aby jsme na nektere podnety neupozornili. V teto nove rubrice z nich neco prevezmeme, ale hlavne bychom chteli provadet interakce. A jak uz to v takovych interakcich chodi, prispevek bude vytezen, vycucnut, prezvykan, zrcadlive nastaven, vtipne oglosovan driv nez by rekl autorske pravo, proti cemuz neni odvolani. Nu, pajechali rybjata.

Jupicert

Jester 3/2000
Kvalita prispevku a clanku zavinila, ze jsem byl po precteni plny dojmu. Napriklad v diskusni rubrice se objevil clanek "Jaderna elektrarna Temelin". Autor se nesetril, vybral si obrovske tema a pokusil se strucne srovnat nazory odpurcu s argumenty ve prospech JETE. Cele to nejak vyznelo ve prospech elektrarny, ale budiz. Vzpomnel jsem si na nedavny Memorial kralicka Azurita, kde se u ohne rozhorela kamaradska diskuse na tema "spustit ci nespustit" a skoncila nekdy ve dve rano. (3:1 pro JETE, ale Viky se bila jako lvice). Osobne si myslim, ze Temelin je nasi spolecnou prohrou i kdyby fungoval naprosto bezchybne (coz nejspis bude). Jadro pudla se neskryva ani tak v jadru, jako spis ve filozofii, ktera k nemu vedla. -Ted stavu nepotrebujeme, ale co za par let? Poroste spotreba, tak postavime elektrarnu. Postavili jsme elektrarnu, nikdy v nasi historii nevdecilo tolik lidi za svetlo a teplo , takove hrstce muzu (a 80 miliardam). Za par let se spotreba se zvedla, a co ted? Nu, postavime velkou elektrarnu. Je to snadna cesta (a dlazdena dobrymi umysly), kdyz uvazite, ze realizace stavby obnasi hromadu penez , solidni inzenyrsky vykon, ale nic vyjimecneho. Tak snadna cesta a dlouho po ni jdeme, takze leckdo prehledne neproslapanou odbocku do Uspor. Vzdyt i autor dotycneho prispevku povazoval za nejlepsi energii stavu z obnovitelnych zdroju!
Nevyrobena elektrina nesmrdi sirou, ani neni krapet horka, losos si o ni nerozbije hrde celo a dokonce nam ji neprocli II. termodynamicky, ale taky ji nedostanete na podnose jako tu temelinskou. Nejsmutnejsi vtip je, ze nikdo nema potuchy, kolik te nevyrobene vlastne muze byt. Nikdo to zatim nezkusil a ve stinu JETE ani zkouset nebude....

Jupicert

Slunoskrat 2 (zari 2000)
Urcite vite, ze v Brne vznikl letos na jare novy zakladni clanek jmenem Slunovrat. Nepisu o nem vubec nahodou, nebot muj o velky bratr (ani nevite, jak za posledni dobu vyrostl) se stal jeho prvnim clenem. A nadsene zacal vydavat casopis, ve kterem se obcas (nevyrazne, v pozadi) objevi i nejaka ta zminka o Orchisu. A dobra vule mi neda, abych vam neobjasnila pravy smysl obrazku v Komigsu, kde nas orchousi brontik vyplivuje z pusy svoji kyticku. Snad byste vyjev pochopili jako pokus o urazku Orchisu, jedna se ale o neobycejny hrdinsky cin, kdy brontik orchisak se vzdava sve orchideje, aby se vsichni brontosauri se strojem casu odlepili od zeme (predtim byli moc tezci) a doleteli do nasi doby. A nebojte, brontik si casem utrhne jinou kvetinku, pokud ne ve Zblebtikove pribehu, pak urcite v tom nasem. Pekne pocteni Slunoskratu preje

Radka