Jiste jste si vsimli, ze mate v ruce, pripadne na obrazovce, zarijove cislo Brontika. To s sebou prinasi ruzne pocity, predevsim pro skolaky pocity uzkosti z nadchazejici ci jiz zapocate skolni dochazky pro dalsi skolni rok, pro vsechny predevsim konec s vetsimi akcemi na dalsiho trictvrte roku. Ovsem na druhou stranu vam vsechny tyto pocity vynahradi ta skvela moznost drzet zase po dlouhe dobe tak skvely fanzin, jakym je tento Brontik...
Na co se v tomto cisle muzete tesit? Popravde receno, Radka me zaukolovala napsanim tohoto uvodniku bez dostatku vstupnich informaci, takze vim jen to, ze by snad v tomto cisle mela byt dalsi, mirne opozdena, zprava z Trpasliciho putovani, ktere se konalo nekdy v dubnu, jestli se nepletu, kdyztak to Radko oprav... Ovsem pokud vim, tato zprava bude zajiste uplne svela, protoze je z pera jisteho prispevatele, ktery jine clanky ani nepise. Pak bych celkem cekal nejaky zapis ze schuzky Orchisu a nekolik dalsich clanku, mozna i neco o probehnuvsich Peesbeckach, i kdyz teda vskutku nevim, jestli na to neni jeste moc brzy, ale osobne doufam, ze neni. A hlavne, doufam, na konci najdeme kalendar akci, at vime, kam muzeme jet.
Radka Jaruskova
Vystavni 26
603 00 Brno
Prazdniny hezky utikaly a ja jsem zase jel vyzkouset neco noveho. Mel jsem exkluzivni pozvani k navsteve bizoni farmy nasich rodinnych pratel na Sumave. A nezapomen si pribalit kolo, zaznelo jeste doporuceni v telefonu. Inu, nevahal jsem. Pres Tabor, kde jsem pokynul panu Zizkovi a nabral pana majitele teto kuriozitky, jsem dorazil az k Lipnu do Horni Plane. To uz jsem vedel, ze na programu budou ruzne udrzby vybehu techto hunatych obludek, takze kratce po prijezdu jsme jiz obtizeni nejruznejsim vercajkem klusali do vybehu k bizonum a zacali s opravou poskozeneho pristresku na seno. Asi po deseti minutach prace, kdy jsem byl obracen zady k vybehu, pan majitel nevzrusenym hlasem pravil: Aaaa, Jarousek je tady. Otocil jsem se, protoze jsem byl zvedavy, ke komu to tak mazlive promlouva. Asi 5 metru za mnou stal vudce stada, uchvatny exemplar americkeho bizona vazici dobre pres tunu.No te pic, pomyslel jsem si, a jako vcelkou bodnut jsem hrave preskocil hrazeni pristresku. Za Jarouskem prislo cele devatenacticlenne stado, zbezne nove navstevniky ocuchalo a pokracovalo ve zkrmovani travnateho porostu vybehu. Praci jsme museli prerusit a ja obdrzel strucny vyklad o bizonech. Bizon je v principu zvire bezudrzbove, ktere potrebuje dostatecny vybeh (jejich ohrada ma po obvodu temer 3 km), prislusne odcerveni od veterinare a to je asi tak vsechno. Jarousek a jeho tri vzrostli kumpani byli docela klidni, prekvapive agresivni byly vsak samice. Oblibenou Jarouskovou kratochvili bylo niceni seniku (spolehlive dovede zauzlovat ocelovy hrebik dvestepadesatku) a obcas se laskyplne podrbe o kul ohrady. Ale jinak, jak rikam, to byl sympatak. Asi nejkrasnejsi pohled byl na pasouci stado vpodvecer, kdy se jejich mohutna tela rysovala oproti lesknouci se hladine Lipna. Jen tezko si lze predstavit, ze se drive tisicova stada techto zvirat prohanela po americkych preriich a nakonec zhynula pod strelami traperu a lovcu.
Ale nejen praci ziv je clovek. Pri svych cyklistickych toulkach po Sumave jsem narazil na nejedno zajimave misto. Asi nejvetsi dojem na me udelala vesnicka Zadni Zvonkova, lezici tesne u rakouskych hranic. Vlastne to byly jen zbytky vesnicky ci spise jenom kostel. Zadni Zvonkova mela totiz tu smulu, ze se pri budovani zelezne opony octla v pohranicnim pasmu, kde nemelo nic byt - ani lide ani domy. Ve tricatych letech malebna vesnicka zanikla pod pasy buldozeru, zustal jenom kostel. Jeji historii, zanik a pozustatky zachytil film a me opravdu zabolelo srdce, kdyz jsem na fotografii videl chatrajici kostel uprostred sumavske prirody nekdy z let osmdesatych. Nastesti lide nezapominaji; v letech 1990-1992 se toto misto stalo symbolem cesko-nemecko-rakouskeho usmireni. Dobrovolnici se pustili do prace - vymenili krovy, zrestaurovali sochy, obnovili tlejici tramy a postavili znovu popadane nahrobky. Chvili jsem na tomto miste zustal a pozoroval proud navstevniku, zejmena cyklistu. Zcela nahodou jsem mezi nimi spatril i drobnou vesnicanku, proste odenou, ktera prisla pesky. Zamirila k jednomu z hrobu, polozila kvetiny a setrvala v tiche modlitbe. Zvedavost mi nedala, abych k hrobu po jejim odchodu take nezamiril. Na skromnem kameni bylo nemecky psane jmeno a datum umrti z roku 1948. Jak dlouho ji trvalo, nez zase mohla navstivit misto posledniho odpocinku svych predku?
Zasedani Mirovy asociace probehlo vmirove atmosfere na hrade vBoskovicich ve dnech 17.-20.srpna. Jako nejgrafomanstejsi ucastnice, ktera byla nejcasteji videt stuzkou a denikem, jsem byla vybrana, abych o nem napsala zpravu. Pry cim delsi, tim lepsi, proto ted otviram svou tlustou denikovou knihu a chystam se predlozit zni strucny vytah.
Nejdriv se ale trosku predstavim. Na brontosauri akci jsem jela poprve. Plna iluzi, o kterych se radeji nebudu rozepisovat, protoze zkuseni ucastnici by se mi smali, a vydesena z povesti o koupani se nazi, spatne hygiene a drsnych nepredvidatelnych hrach. Byla jsem pripravena na mnohe a odhodlana vydrzet. (pozn. red.:nakonec take statecne prezila)
Patek: Myslim, ze jsem nebyla jedina, kdo uz pri setkani na nadrazi ocekaval, ze pujdeme bosi az na hrad se vsemi zavazadly. Spletla jsem se, obujeme se jiz po nekolika metrech kamenite cesty a zavazadla zustala na nadrazi. Jedno znich se vsak i pres ostrazitost organizatoru ztratilo. Lamu si hlavu nad tim, kdo by kradl batoh zhromady, u ktere stale nekdo stoji, a stejne tak i nad postojem odpovednych lidi: Uz se stalo, snazili jsme se, ale uz stim nejde nic delat. Pointa byla vsak necekana, nekdo to mozna uhodl, ale ja ne. Vsechno to bylo jen hra.
Abychom se stali cleny Mirovy asociace, potrebujeme prukazky. Clovek by ale neveril, jaky tu funguje byrokraticky aparat. Urednici sedi vruznych urovnich svahu, pracuji jen pokud se jim zrovna chce, obcan jim tu musi vyplnovat vypis z trestniho rejstriku, postovni poukazky apod. a jejich nejvetsi zalibou je posilat ho za odmenu ke kolegovi na druhem konci louky.
Po prijemne prochazce nas vecer na hrade vita dvorni dama knezny Miry. Predame ji darem kytici, korale posbirane vledovem potoce a pekny obraz namalovany bahnem a ona nam ukaze prostory kubytovani, skrine k rozlozeni veci a spaci komnatu, relativne prostornou mistnost svysokym stropem ve srovnani smysi dirou. Po nekolika seznamovacich hrach jdeme spat. Asi polovina lidi se vymluvi na nedostatek prostoru a vzduchu a odstehuje se ven.
V sobotu po praci na bourani dilny se honime za pokladem. Tri skupinky srucne vyrobenymi sanemi smatraci se predjizdeji vlese. Vsechny znicily sane, vetsina matraci a nakonec preplavavali bazinu. Po navratu na hrad me pred krizi zachranilo malovani velikeho obrazu na vyzdobu kaple vmlceni a pri uklidnujici hudbe.
V nedeli uz pri praci se strachem uvazuji, co me dnes ceka. Dopadlo to dobre: vyhlasuje se filmova soutez. Tri skupinky maji cele odpoledne na vyfoceni diaku pro komedii, horor, drama nebo jiny druh filmu, ktery se za tyden promitne a vyhodnoti. Jsem ve skupince hororovych nadsencu. Fotime muceni, strasidla a krvave sceny. Probihali jsme celou boskovickou zriceninu, ja jsem se pritom ucila horolezit po jejich zdech. Zaverecne hodnoceni pro nas sice nedopadlo dobre, jak uz to u pochybnych nekomercnich ironickych filmu byva, ale filmovani patrilo kmym nejlepsim zazitkum.
V pondeli me prepadla zaludecni neuroza, a tak jsem prisla o vedecky vyzkum: Co soteplovanim planety, ktery zustane pro ostatni urcite nezapomenutelnym zazitkem. Behani ve vedru s 20 slupkami obleceni si clovek bezne moc nevyzkousi. A vysledek badani? Behat ve vedru vteplem obleceni nema smysl! Odpoledne proto stravime na koupalisti.
V utery zacala Valka ruzi: Mezi nami, obycejnymi lidmi, se skryva a souperi o anglicky trun predstavitele dvou rodu - Lancasteru a Yorku. Jen na nich zalezi, kolik vernych slechticu ziskaji na svou stranu a aby pritom nebyli odhaleni a zabiti neprateli. Nikdo neduveruje nikomu, vznika velky prostor pro lzi a intriky. Hlavni predstavitele obou rodu byli zabiti, ale presto se podarilo nejschopnejsim dedicum rodu Yorku asi behem dvou dnu shromazdit na svou stranu tolik lidi, ze stacili vyvrazdit vsechny ostatni a anglicky trun byl jejich.
Protoze se nekterym zda, ze nas pobyt neni vubec fyzicky narocny a drsny, porada se jeste v utery Vavrduv memorial: cyklisticky zavod na dvou starych rachotinach podporovanych peticlennymi druzstvy sprelezanim stromu a tahanim kol po provaze na zemi. Druzstvu jsem pomahala tim, ze jsem se snazila neplest se pod kola.
Ve stredu po prodlouzenem hrabani sena vhroznem vedru se hraje kosikova na louce. No comment. (Opravdu jsem se snazila se do toho neplest a nekazit to ostatnim, ale prostor byl tak maly a pred micem nebylo kam se skryt.)
Po uklidnujicich masazich se sesedneme do krouzku, zamyslime se nad sebou a piseme vzkazy ostatnim.Tahle hra mi dost pomohla trosku se otevrit, protoze mi vsichni napsali tak povzbuzujici a uprimne myslenky, ze jsem jim a mozna i sobe zacala trosku duverovat.
Ve ctvrtek nam cele odpoledne vyhrozuji brannym poplachem, a tak ssebou tahame plastenky a sacky i na batikovani tricek. Na dobrou noc se uklidnujeme libaci honickou, ktera skoncila hromadnou srazkou a jednim urazem hlavy.
Jeste vnoci se vzivame do postkatastroficke situace. Jako jedini na zemi prezivame vybuch vkrytu rizenem pocitacem, ktery nas nuti resit organizacni zalezitosti a stejne tak i otazky zivota a smrti nas vsech vpripadech ohrozeni, infekce a dobrovolne a nedobrovolne odchody do ozareneho sveta kvuli snizene kapacite krytu. Prekvapilo me, kolik pozornosti se venovalo otazce genetiky a jak malo myslel kazdy sam na sebe. Kdyby takova situace skutecne nastala, chovali bychom se jinak a neda se uhodnout jak.
Patecni odpoledne po posledni praci venujeme pripravam zitrejsiho divadla na namesti pro verejnost - od vymysleni nametu po prvni zkousku.
Sobota: Po dvou zkouskach hrajeme divadlo na namesti. Prvni skupinka hraje loutkovou pohadku O Popelce a druha hranou O Popelari. Byla to silena improvizace - stejne jako tento clanek.
Na zaver naseho pobytu se kona na hrade slavnost svyhlasenim Mirousu, stancem, zpevem pri kytare, specenymi kuraty, nanuky, medovinou a prochazkami kolem hradu na rozloucenou.
Pise se rok 999 a po obvykle tichem nadvori se rozleha hlasity jekot. [jekot]Pani Ofelie z Boskovic je obvinena z carodejnictvi a prave je mucena na popravisti. Vlasy vstavaji hruzou, kdyz s prvnim kohoutim zakokrhanim upadava cprvni noha. [plesk]
Mucena na skripci prosi v bolestive agonii o smilovani. Kdyz ji kat s dabelskym usklebkem vrazi do bricha rozzhaveny konec zelezne tyce, konecne poprve po nekolika dnech dostava neco tepleho do zaludku. Toto jemne naruseni strevni mikroflory vsak jiz nerozchodi.
Z pomsty jeji duch svolava na pomoc sily temnot a hrad Boskovice se brzy promeni v doupe hruzy. Tento hrad bude navzdy strezen pekelnymi silami a nikdo se nesmi opovazit v noci prekrocit jeho prah.
Z mnoha odvazlivcu, kteri si troufli tuto kletbu ignorovat, se podarilo vratit pouze hrstce. Kazdy z techto
silencu, kterym se podarilo vratit alespon jako zblebtajici debilkove, vypravel jiny hruzostrasny pribeh. Nasim
sireporterum se podarilo ziskat exkluzivni interview s nekolika z nich:
Napriklad Zanek Kridlicuj od Brna nam sdelil: [brnensky]Klapu si to tak na ten Boskovicak. Zalagruju tam a naraz gomnu ovcu.
Honi mne takova slina, ze lapnu zabikuch a pila za no. Naraz noha odskoci od kamena a uz veram na svoje streva.
Dalsi respondent vyjadril sve zazitky takto: [prazsky]Vejram vecir na zed, ne, a naraz si to tam razuje naka kocka, vid.
A vod ty doby nevidim, vid.
Franta Flinta se ke svemu pobytu na hrade vyjadril nasledovne: [ostravsky] Nejdriv jsme s chlopama skocili na jedno nebo
dve, slovy na dvanact, bo sme potrebovali proplachnout ledviny. Tu zmercime smrtku v kocare. Kamaradi ji nastesti svym umiranim
zamestnali tak, ze sem stacil utect stokou z hradu. Dialyze sem ale neutekl.
Lojza Pero Kocourek lici svuj pribeh jinak: [valassky]Toz tak pokojne chrapu a tu mna probudi pekna cerka. Toz sem ho
do ni strcil, ale ven uz nesel. Vyresit to musela sekera.
O priblizne tisic let, tri mesice, patnact dni, dve hodiny a pet sekund pozdeji:
Na hrad prichazi parta cundraku. Pred vstupem je vehementne varuje strazce objektu Jirik. Turisti vsak jeho dobre minenych rad neuposlechnou a vydaji se na prohlidku hradu. Bezstarostne si prohlizeji hrad a zpivaji si oblibene songy od skupiny Beatles [kytara: Here Comes The Sun] Aby turisti dokazali, ze nejsou zadni srabici, ubytuji se k vereru v nejtmavejsi zatuchle kobce, kterou dokazi najit. Falesne si zde pobrukuji vesele melodie a k tomu triskaji do kytary. [kytara + falesny zpev: Zmylena neplati]
Pozde v noci probudi Kennyho prudka bolest v mocovem mechyri, procez se potichu vyplizi ven, aby si ulevil. Venku vsak zjisti, ze take strasidla maji sve dny a s jednim z nich uzavre sazku o velikost prirozeni. Kdo ma vetsi, prezije. Rano je Kennyho spacak zlehce podchlazen a tak se skupina vydava Kennyho hledat. Kdyz Esmeralda otevre ztrouchnivele dvere starobyle kadibudky, spatri desivy vyjev.
[Esmeralda: jekot]
[Esmeralda:]Zabili Kennyho!
[Vsichni:]Ti Parchanti!!!
[nekdo, nevzrusenym hlasem:]No a co, toho stejne zabijou v kazdem dilu ...
Zbytek skupiny se rozhodl, ze preci jen Kennyho smrt pomsti. Avsak strasidla byla rychlejsi. Kdyz Homer uvidel, co se deje nad vchodem, radeji si sel hodit maslu. Jeho kamaradi jen s hysterickym usmevem pozorovali, jak se jeho byvale telo houpe v dravych poryvech silneho vetru. Aby se se strasidly mohli vyporadat, nejdrive je museli najit... Rambikovi se to ocividne povedlo. Spolu s nejakym duchem to pekne roztocili. (diacek ukazujici Rambika-Zblebta vpleteneho do kola)
Esmeralda s Kassandrou se rozhodly patrat take na starobylem hradnim hrbitove. Mezi nahrobky se hrozive valely
chuchvalce huste mlhy, v dali bylo slyset vyti vlku a nad jejich hlavami se strasidelnym pleskotem kridel poletovala hejna netopyru.
Take komari straslive stipali. Nahle se za jejich zady ozvalo slabe zasusteni. Kdyz se otocily, popatrily dve zahalene postavy, zenouci
se primo na ne. Cim vice se tyto prisery priblizovaly, tim vice bylo jasne, jak moc jim smrdi z huby. Pred jistou smrti otravenim
nervoparalyzujicimi plyny je zachranil pouze vychod slunce. Strasidla totiz nejsou slepice, a tak nic nesnaseji, tim mene slunce. Uprostred
hrbitova devcata objevila cernocernou hrobku a v jejich utrobach nalezli zazloutly pergamen. Docela je prekvapilo, ze pergamen nesl
nazev :Jak vymytat vsechny duchy, obzvlaste ty, kteri strasi na hrade Boskovice. Vzali jej tedy s sebou s tim, ze jej pozdeji
podrobi dukladne analyze. Jaka to skoda, ze se Kassandra teto analyzy jiz nemohla zucastnit... Posledni, co ji proletelo hlavou, byl sip
vystreleny z nedaleke balisty. Trinohy balistostrelec ovladal svou zbran opravdu zrucne. Svoji korist sejmul jedinou ranou. Esmeralda
konecne pochopila, wo co go. Kdyz se za jejimi zady objevilo bile strasidlo, rozhodla se ke strategickemu ustupu. Vzala nohy a ostatni
casti sveho tela na ramena a briskne vyrazila po hradbach nahoru. Netvor byl vskutku vytrvaly. Dostihl ji az v jedne z hornich mistnosti.
Esmeralde nezbylo, nez se mu odvazne postavit se svitkem v ruce. Zacala tedy hlasite predcitat:
[Esmeralda razne:]
Anal natrach ultvas
Betuan dochi elvi enue
Nakonec vse dobre dopadlo...
Take Esmeralda zemrela.
Titulky:
V nektery zatim blize nespecifikovany den bude Honzik Sipr vest pravidelne tanecni - standard, latina, country.. Hlasit se muzete na tel.: 05/48 53 05 69, e-mail: xsipr@fi.muni.cz
29.9.-1.10. Horovikend v Hamrech nad Sazavou
Prakticke rady, jak zdolat skaly a steny vysoke a kolme a dale vse kolem lan, uzlu a uvazku od zkusenych svudcu.
Na tuto akci je pocet ucastniku omezen na 20, pokud mas tedy zajem, zasli co nejdrive svoji prihlasku a postovni poukazku
na 250 Kc na nize uvedenou adresu Johnyho: Dusan Johny Pilko, Olomoucka 182, Brno-Slatina 627 00, tel.: O6O4/819 468 nebo 05/41 18 62 91 (po
19. hodine) e-mail: johnik@worldonline.cz
Akci porada ZC HB Svobodni panove Hukvald
6.-8.10. Venobrani I
Jupicert a Viky
tel.: 05/43 21 11 23, e-mail: dhomolova@hotmail.com
13.-15.10. Venobrani II
Drak H*Y*M*A*N, Bobes, Zuzka
20.-22.10. Venobrani III
Smesko, Honzik, Martas
tel.: 05/48 53 05 69 (Honza), e-mail: xsipr@fi.muni.cz
Stromky v Beskydech
Obnova horskych lesu vBeskydech (v Muchovicich pod Lysou horou) Sazeni stromku, udrzba, pripravne prace pro sazeni
Budeme bydlet vtee-pee, myt se vpotoce a pracovat vkrasnem prostredi Beskydskych hor a rezervaci.
Terminy akci:
15. 17.9. , 22. 24.9. nebo 13. 15.10. ci 20. 24.10.
Kontakt a informace:
Tom Hradil, Sokolska 533, 790 84 Mikulovice, tel:0645/429316, e-mail:v.hradil@jes.cz
13.-15.10. Jizerske hory
Pece o CHKO Jizerske hory. Sbirani bukvic na vysadbu a dalsi prace, bydleni na horske chate.
Kontakt: Petr Pavouk
Ledvina, Na Zertvach 6, 180 00 Praha 8, tel. prace: 02/24445281,
e-mail: petr.ledvina@centrum.cz
Tesi se Pavouk, Zlatka a Skubanek
22.-24.9. Lesonovice
Pomoc na biofarme (Lesonovice u Bystrice nad Pernstejnem) Prace u zemedelcu, patrne pujde o sklizen. Kontakt:
Stana Fedrova, Oponesice 22,675 32, tel. 0617/463422
15.-17.9. Kokorinsko
Cisteni studanek pro obojzivelniky vCHKO Kokorinsko Kontakt: Ludek Spacek, Dobra Voda 112, 594 51 p. Krizanov