Snad se trefim s timto clankem do Cervnoveho Brontika. Chci Vas vsechny moc a moc pozdravit. V Litomysli je pekne, ale v Brne je urcite lip. Uz je mi po Vas vsech nejak smutno a co mi tu chybi nejvic je asi kytarove hrani, zpivani a brontosauri blbnuti. Ono se da vlastne blbnout snad uplne vsude, kdyz na to mate naladu. A tu tady se spolubydlicimi a kamoskama ze skoly mame asi porad, pokud nam ovsem nehrozi, ze se nam skolni povinnosti sesypou na hlavu. V tom pripade je blbnouci nalada jeste vetsi. Ale o cem chci vlastne psat, je jaro. Je to uzasna priroda, ktera ted zrovna vsude vykvetla a zazelenala se. Kdyz po dlouhe zime plne snehu, pliskanic, holych stromu a mraziku na Vas vykoukne z travy prvni kyticka nebo kolem pate hodiny rano Vas probudi v lese ptaci zpev. On provokater ptacek to zkousi asi 5-10 minut sam, nez probudi ty ostatni ptacky a uz neusnete. Nebo kdyz nahodou sjizdite reku Moravici a nepatrnou chybickou jste najednou se clunem vzhuru nohama, zjistujete, ze zivot je prece jen jedno velke dobrodruzstvi. S jarem se probouzi touha cestovani, poznavani a vandru. Preji Vam, aby jste si jaro uzili jak jen to je mozne a v lete o prazdninach se poradne vyprazdninovali a uzili prirody, vandru, PSBecek, spani pod sirakem a zkratka toulejte se prirodou.
Evka.S.
Ahoj kamaradi, pokud me budete shanet tak, ze velmi nutne, je mi mozne volat na 0604-310 587.
Zdravi vas H*Y*M*A*N
Pekne si uzivejte prazdnin, a nezapomente si vsechny Vase prazdninove zazitky zapsat aspon za usi a pak je odsud zase vytahnout, aby byl Brontik jeste uzasnejsi a skvelejsi.
Martin
Vzhledem k tomu, ze nam organizatori akci neodevzdavaji seznamy ucastniku, bude nadale Jupicert proplacet ucty az po jeho odevzdani (nektere nejmenovane osoby to jiz zjistily).
Na zaver nasi expedice jsme si nechali par dni na prohlidku dvou mest. Prvni
z nich bylo hlavni mesto Malajsie Kuala Lumpur. K memu prekvapeni jsme nasli hned
ve stredu velmi levne ubytovani, pravda cimra byla jen o malo vetsi nez dve postele,
ale to nevadilo. Na druhy den hned vyrazime k 451m vysoke telekomunikacni vezi
Menara, z jejiho vrcholu se nam naskyta uchvatny pohled na cele mesto. Pri odchodu
si jeste prohlizime instruktazni film o stavbe. Malajci jsou opravu mistri ve stavbe
vysokych budov, nedaleko od veze stoji totiz nejvyssi budova na svete, temer pulkilometrovy
Petronas Twin Towers (mimochodem, budova byla videt nedavno ve filmu Entrapment s Connerym
a Zeta-Johnsovou). Ze majitelem je ropny koncern Petronas zrejme nikoho neprekvapi. S blizsi
historii Malajsie se seznamuje ve velmi vkusne vybudovanem Narodnim muzeu. O den pozdeji nase
kroky miri do Shah Alan, asi 25km od hlavniho mesta, kde je nove administrativni centrum a
take verna kopie Modre mesity, original stoji v Turecku. Posledni den byl urcen pro Batu
Caves, velky komplex jeskyni v dosahu "emhade". Mozna jste snimky z tohoto mista jiz
videli - vzdy v unoru se zde schazeji tisice lidi, kteri se tryzni tak, ze si napr. do kuze
bodaji ostre hacky a na nich zavesene nadobky s vodou. Inu jiny kraj, jiny mrav. Zde jsme
take potkali rodinu ceskeho geologa, ktery v Malajsii pracoval. Bylo to mile setkani.
Ve vecernich hodinach, kdyz se zapadajici slunko zablesklo na Menare, jsme nasedali
do autobus smer Singapore.
V pet rano prochazime pres hranici - ridic rekl, abychom si vzali vsechny veci,
ze nas opet nalozi. Nestalo se tak, nebot pri prichodu na nastupiste autobusu nas "kouc"
marne vyhlizime. Vzhledem k tomu, ze na perone se takovych lidi toulalo vice, pochopil jsem, ze
je to bezna praxe a bez uzardeni jsem se vetrel do jineho autobusu. Jdeme omrknout
pana Raflese, resp. jeho sochu. Tomuto muzi vdeci za hodne prave Britove, protoze
to byl prave on, ktery zalozil Singapore a umoznil britskou expanzi prave v teto casti
sveta. Mavame Merlinovi, coz je opevovany symbol mesta, no ja bych ale rekl, ze
to je pekny bastard, protoze je napul lev a napul ryba. Prohlizime si i Fort Canning, hlavni
pevnost Singapore a misto odkud je vyhled. Singapore ma podobny vzhled jako jina velka asijska
mesta; pod vysokymi mrakodrapy se krci nuzne pribytky. Je zde vsak prikladna pece o cistotu, takze
nebezpeci, ze clovek do "neceho" slapne, je nulove. Jako tresnicku na dortu si nechavame ostrov Sentosu,
zabavni park Singapore s mnozstvim zelene. Pro me byla nejzajimavejsi prohlidka stejnojmenne pevnosti
Sentosa, posledniho obranneho bodu Britu ve valce s Japonci. V unoru 1942 zde bylo koncentrovano na
male plose ostrova vice jak jeden milion civilistu a vojaku a velitel nemohl pri obrovskych ztratach
udelat nic jineho, nez se vzdat. Smulou pro Brity bylo, ze vsechna jejich velka dela mirila na more,
nepredpokladali totiz utok z tylu, tedy pres Malajsii. Onen velitel si vsak "spravil chut"
o 3 roky pozdeji - byl totiz clenem spojenecke delegace, se kterou Japonsko podepisovalo svoji
kapitulaci. Po prijemnem vykoupani v mori se nechavam fotografovat pod velkou drevenou ceduli,
ktera hlasa: nejjiznejsi bod asijskeho kontinentu. Krenim se spokojene do objektivu - jsme totiz
prave ony 3 stupne od rovniku.
Vecer zdviham palec a zdravim: Good bye, Singapore!
Mysak
Na druhy den zacinam byt ze svych hostitelu trosku nervozni. Maji na vsechno evidentne dost casu,
sednout do restaurace, popit, zakourit, na "dulezitou schuzku" se svezt taxikem. Poprve se vzbourim
a snazim se je rozhybat. Jedeme do uprchlickeho kempu na predmesti, mi hostitele najdou spravnou cestu az
po nekolikaterem vyptavani. Izbeglicki kemp je umisten kousek od vypadovky, podel cesty probiha vystavba
noveho vodovodu namisto stareho, zniceneho bombardovanim. Potrubi ma asi 1 m v prumeru, pri jeho zahrnovani
najizdeji buldozery do drahy vozidlum na vypadovce, jinak nevsimave susticich kolem. Z vyfuku stavebnich
stroju jdou oblaka cerneho dymu, Buh vi, co vlastne nalili do nadrzi. Kemp tvori celkem fortelne vyhlizejici
dlouhe prizemni baraky. Byl to vladni kemp a za chvili nas z neho vyprovodili, ze tam nemame co delat.
Zbytek vecera travim u televize, dovidam se, ze v Belehradu funguje 20 televiznich programu a s celostatnim
pokrytim je jich asi 12. Zpusob vymahani koncesionarskych poplatku za sledovani statni televize je na rozdil
od naseho ucinny, ale ponekud drasticky: Mas zavedenou elektrinu tak mas i televizi! Soukrome kanaly se
predhaneji v nabidkach: "Kup si Opel, VW, BMV, zavolej nebo navstiv nas autosalon, cena jiz od DM".
Pri mnoha prilezitostech jsem se potom presvedcil, ze na rozdil od stavebniho materialu na opravy rozborenych
domu ci strojnich komponentu na opravy vybombardovanych elektraren se sankce na luxusni zbozi pro valecne
zbohatliky jaksi nevztahuji.
Na druhy den jedeme do kempu pod patronaci pravoslavne cirkve. Na hlavnich krizovatkach, kde je nutne respektovat
semafory cekaji zebraci. K okynku prisla asi sedmdesatileta starena vyhubla na kost s desivyma ocima, bile
vlasy spinou specene a rozcuchane, v hnusnem kabatu. Hruza me zatlacuje hluboko do sedadla. Opet nemuzeme
trefit.
Po prijezdu nas vita otec Arsenius a hned je videt, ze pracuje uplne jinym stylem, nez moji hostitele. Porad v
pohybu a s mobilem u pasu objizdi kempy, ktere zalozil a ma na starosti. Uprchlici jsou z Kosova, na utek meli
jednu az dve hodiny, tak akorat stihli ujet auty, ktera opustena stoji venku. Opet bydli v drevenych baracich
typ Oranienburg. Pred snad dvaceti roky v nich bydleli stavbari, kdyz staveli sidliste. Od te doby byly opustene
a je to na nich videt. I tak se snazila stavebni firma, ktera je vlastnila, na nich vyryzovat pri prodeji.
Panelaky sidliste stoji asi 100 metru odsud, ale vypada to, ze se kazdy stara jen o to svoje.V mistnosti asi
4x4 m zije vzdy jedna rodina, nekdy ctyrclenna a nekdy sedmiclenna ta ma k dispozici tri postele.Asi je to
tak nejlepsi, protoze deky a hadrovite prikryvky jsou chabe a netopi se neni cim. Vari se hromadne, od vanoc
nikdo nemel maso a deti mleko, nejsou penize. Ja jsem rad, ze jsem se dostal "ke zdroji"- kvuli tomuhle jsem prijel.
Zadam otce Arsenia o kontakt a chci po svych hostitelich, aby neco ze mnou dovezenych penez slo na mleko. Odvazeji
me z kempu a pokouseji se mi vynadat, ze jsem porusil protokol. Ale narazili na tvrdou vodu takhle tedy ne!
Ale neni mi moc veselo do odjezdu zbyvaji jeste ctyri dny. Dusan, kluk z charity asi stejne stary jako Ja me bere
na navstevu autosalonu. Zastavu Yugo je mozne koupit za 6100 DM, ale potom pribude dan z nakupu, dan za prihlaseni, dan
za BelehradVe vedlejsim pavilonu lide obdivuji Jeep Grand Cherokee, BMV (Beogradskoje motorovo vozidlo) a samozrejme
nablyskanou Skodu Octavii. Tech je videt hodne i po ulicich, nekolik jsem videl dokonce i s prazskymi cisly, jedna stala
u chodniku, ale ridic mi nerozumel byl to Srb, mel pustene techno a vedle sebe "syntetickou" slecnu prototyp
tamejsi zlate mladeze.
Dalsi zajimavou zkusenosti pro me byla navsteva kina. Po ceste jsme potkali demonstraci hnuti Rezistence. Transparent "197"
oznamoval, ze demonstruji kazdy vecer uz bezmala dveste dni. Uz predtim jsem na ne narazil, tehdy je doprovazely policejni jeepy
s ochrannymi sitemi na sklech. Ted vypadali bez doprovodu. Vyfotil jsem si je a divka v cele pruvodu s transparentem "Budime
narod!" se na me kouzelne usmala. Bohuzel neni vhodna situace pro seznamovani a tak se vracim zpet do pasaze, kde Dusan
kupuje listky. Asi pet metru od nas vytahne nejaky chlap v kozene bunde vysilacku a s kymsi se dohaduje. Vedle nej stoji dalsi
dva. Krve by se ve mne nedorezal. Uz vickrat me upozornovali, abych si daval bacha a Ja mel zase vic stesti, nez rozumu.
asi tri tydny po navratu jsem se ze zprav BBC dozvedel, ze tihle demonstranti byli zmlaceni od policajtu.
Promita se Jugoslavsko Italsky film "Nebeska udica". Film je o obyvatelich jednoho sidliste v sousedstvi rozbite tovarny,
na kterou kazdou noc padaji dalsi a dalsi bomby. Ukazuje lidi s kazdodennimi problemy a chybami, rodinne spory, ozrale
a samolibe chlapy, jejich neuprimne a egoisticke protejsky. Ale naproti tomu i odhodlani, statecnost a sebeobetovani se. Pribeh
konci smrti jednoho z celnich predstavitelu. Kdyz jeho kamaradi na kolech jedou zpravu oznamit jeho zene, platno v prubehu
jejich "cesty" ukazalo snad vsechny rozbite domy, ktere jsem v centru Belehradu nasel. Paradoxem je, ze tento film pomahala
natacet Italie, ktera se na bombardovani "oficialne" podilela. Ale vice projevu vypovida o tom, ze civilizovane evropske
staty, ktere "valcily" s Jugoslavii se stejnym "nadsenim", jako satelitni staty "pomahaly" dobyt Hitlerovi svet ci Breznevovi
potlacit Prazske jaro, se nyni snazi navazat se svym "nepritelem" vztahy.
Po filmu mi Dusan vypravi o svych zazitcich: sel se svou divkou po ulici, kdyz asi 200m nad nimi
preletavala F-16 a
odpalila rakety. Ohlusujici rev, nad nimi vzplala cela obloha. Ona ma z toho dodneska psychicke problemy. Potom dym
z obrovskeho pozaru rafinerie v Pancevu zatemnil na dlouho oblohu. Potom cele leto prselo, padal cerny dest.
Cestou z kina asi ve 22:30 nachazime hodne obchodu otevrenych. Bezne jsou pekarny 0 24 hod. Kazdy bojuje o preziti
a tak prodavaci (vetsinou marne) cekaji v obchodech, ze snad neco prodaji.
Posledni den pred odjezdem nas otec Arsenius veze jeste do jednoho kempu. Sraz mame pobliz mista, kde bezdomovci
spinavi fousati chlapi cekaji na nekoho, kdo by jim dal praci.
Kemp tvori opet tentokrat jen jeden nizky dreveny domek, nejhumusovatejsi ze vsech, co jsem videl. Je nove zakoupeny,
lidi je zatim malo, ale posteli jeste mene a tak zeny spi na postelich a chlapi na zemi.Deti jsou nastesti nekde jinde,
zima a vlhko by jim hodne ublizily. Poridil jsem fotky umyvarek a zachodu, ale podlaha, zdi i strop maji zeleno-hnedo-sedou
barvu a jen podle kovovych vodovodnich kohoutku clovek pozna, kde je nahore a kde dole. Uprchlici jsou nervozni,
hodne kouri a opakuji: "Nema nisto". Pak jeste stanice, kde je rozdavana humanitarni pomoc. Je tu hodne Romu a Albancu.
Albanci ziji nekdy u svych pribuznych (pred bombardovanim zilo v Belehradu 80.000 Albancu, srovnatelny pocet jich mel pribyt
z Kosova, ted ma mit Belehrad asi 2.600.000 obyvatel).Romove ziji casto venku. Konecne mirime na autobusak. Zrovna odjizdi
autobus do Dorthmuthu, mi to jede za pul hodiny. Ke vstupu na nastupiste je potreba zeton, ale stejne tam obchazi zarostly
chlap, kteremu z oci nic dobreho nekouka.
Nekteri z cestujicich jsou Slovaci z Vojvodiny (ve Vojvodine zije asi 10.000 etnickych Cechu a asi 100.000 Slovaku) a
tak rad posloucham libozvucnou smesici slovenstiny a srbochorvatstiny. Novi Sad projizdime ve 14:30. Auta projizdeji
plynule, chodci tvori pri vstupu na most jakysi trychtyr, ktery se zuzuje na sirku chodniku, po kterem se pohybuje
hutna masa lidi. Hlavne, aby nam nekdo nespadl pod kola. Ve Vojvodine to vypada, ze zdechl pes, zase kontroly, nikde
neni videt, ze by se nekde stavelo. Napis na mostu hlasa: "EZ MAGYARORSAG! (Toto je Madarsko!)". To, co je v Madarsku videt,
je na mnohem vyssi urovni, nez v Jugoslavii i na Slovensku. Historie uci, ze by se mohlo Madarsko rozsirovat. Bude tomu tak?
Po dokonale dalnici prijizdime az ke Komaromu. Konecne "legionarsky" most pres Dunaj. Jsem doma! Ale na celnici potom dlouho trcime.
Je pozde vecer a jsem uprimne rad, ze mohu prespat v Bratislave. Na druhy den ve vlaku se tvarim jakoby nic, ale cesky celnik si natuka
cislo pasu a hned vi, kde jsem byl.Byla to pro me prinosna cesta, dost depresivni, ale urcite budu dlouho vzpominat.
Omlouvam se za prilisnou rozvlacnost textu. Snazil jsem se vybirat "typicke" prihody a postrehy, o kterych si myslim, ze
odpovidaji situaci. Budu vdecen za kriticke postrehy, ale hlavne bych byl rad, kdyby se ozvali lide, kteri by chteli pomoci materialne,
financne, osobne.
Ja se snad dostanu ted v lete do Cerne hory hlaste se, kdo by mel zajem tam jet.
Petr Smajser, Vetrna 884, Uherske Hradiste 686 01, psmajser@evektor.cz
Zastavme se! Uspechana doba prirode nepreje. Rozletme se do ...
3. - 15. 7. 2000
V Adrspasskych skalach jsou dny dlouhe a noci zvlastni. Ceka te prehrsel zazitku
s novymi lidmi pri pohybu, praci, hrach, zpivani, poznani sebe sama, okoli a zjistis,
ze dokazes trikrat vic, nez si myslis a desetkrat vic nez si mysli tvoje maminka. Neveris? Prijed!
Tesi se na Tebe: Zuzka, Pavouk, Bobes a dalsi.
Chces-li (a je Ti vice nez 16 let) napis si o informace na adresu: Jaroslav Bobes Jurik, Frycajova
79, 614 00 Brno, nebo Email: jaroslav.jurik@centrum.cz
Nezapomen, prosim, prilozit obalku se znamkou.
Jedna se o azyl a podporu studentum, kteri se potrebuji ucit a potrebuji psychicky podporit.Bydli
se v nove opravene chalupe,kdo chce pracuje na uprave okoli.V noci ze soboty na nedeli se zucastnime
programu pro deti, co jdou k birmovani dobrovolne.
Prijezd: Autobus odjizdel v Patek z Brna v 16.00 a v 17.00, snad to podle noveho radu nebude jinak (overit
si!) .Na ten nejpozdejsi bude na zastavce Stare Hute,horni zast. urcite nekdo cekat ,jinak se ptejte na dum,
kde bydlel pan Bouda (bily dum od zastavky asi 300 m dolu a za mostkem doprava nahoru). Kazdy muze
kdykoliv prijet a odjet.
Vecer: Jidlo bude,program jaky si dokazeme udelat (kytara zajistena).
Sebou: Spacak, kdo chce pracovni obleceni,dobrou naladu,esus a lzice, skripta.
Ubytovani: Vlastni spacak,spi se na matracich nove drevene podlaze v mistnosti s kamny,bude teplo.
Kontakt: psmajser@evektor.cz
(Petr Smajser, Vetrna 884, Uherske Hradiste, 686 01
Uvidime, zda se da zkouskove dustojne prezit.
Prirodni raje - predbezny rozpis akci
2. - 4. 6. Bile KarpatyDzast