Organizatori Kralovskeho balu dekuji vsem, kteri jim pomohli. Na bale se vydelalo bezmala 4000 korun!
KamcaJak jsem se divala, na Internetu je moznost propagovat nase akce i na jinych strankach: zkuste napsat na www.borovice.cz, mne tam dali Trpasliky! Je to informacni stranka pro detske oddily, ale take pro jejich vedouci, kterym bychom se urcite mohli libit.
RadkaNa vedomost se dava,ze na Starych Hutich byla nalezena lzicka s kacerem Donaldem, po ktere se kdosi shanel, tusim, ze Martin Nermut. Tak uz se nermut. Zdravi
Petr
Zapis ze schuky 9. 3. 2000
Jako maly chlapec jsem vzdycky chtel bydlet na vesnici, a tak mi bylo strasne lito, ze
se u nas ve meste nedrzely zadne lidove oslavy. Jednou za cas se u nas objevili vsemozni
kejkliri se svymi stanky a pokouseli se z nas vymamit tezce vydelany peniz nasich rodicu.
Ti, pokud s nami byli, nebyli zrovna stastni z toho, ze jsme chteli navstivit kazdou
atrakci, a to alespon dvakrat. Jednou si pamatuji, to byla slava, to byl u nas i cirkus.
Ale zadne krojove pruvody, zadne vynaseni smrtky, zadne carodejnice, proste nic. A proto
sem byl strasne rad, kdyz jsem byl pozvan od Slunicka k nim do vsi, na Masopust. Zprvu jsem
byl sice trochu zaskocen, co ja, clovek z mesta, neznaly tradicnich masopustnich zvyku a obyceju,
tam budu delat, ale ve chvili sem byl ujisten, ze se nemusim bat, jini to prezili, a tak ja to
preziji taky. Proto sem se vydal do mesta shanet nejakou vhodnou masku, abych nebyl odhalen hned
na zacatku pruvodu. Lec me uspechy, sehnat v Brne nejakou masku, nebyly nikterak slavne. Asi sem
hledal spatne, ale pujcovny karnevalovych masek se prede mnou nekam schovaly, a nebo se uspesne
maskovaly za masny, zelezarstvi a jine obchody. Moje obavy z neucasti vsak rozehnala Hela, ktera
mi zapujcila masku. Mno kdybych se potkal nekde v lese za sera, tak se sam sebe asi zaleknu. A tak
jsme vyrazili vlackem do Horni Cerekve. Cesta ubihala, a my se mohli v klidu venovat prohlizeni
okoli. I pocasi nam pralo. Nechal bych vas jej posoudit, ale nejak mi vypadla z hlavy ta cisla. No
to nevadi. Z Horni Cerekve jsme byli prepraveni vozem do Nove vsi. Kde na nas uz cekal Martin a
zbytek rodiny Kosovych. Zel bez Slunicka. To dorazilo az druhy den rano. Vecer jsme si jeste stihli
prohlednout Novou Ves a sli jsme zalezt do spacaku.
Druhy den, den Masopustniho pruvodu, se uz od rana pripravovali vsemozne pochoutky a i my jsme byli
zapojeni do pracovniho procesu. A jak nam to slo :)) Koblizky byly obaleny jedna dve. A abych rekl
pravdu, byli moc dobre. Potom uz zbyvalo jedine, udelat ze sebe to cim nas obdarovala priroda, sundat
svuj prevlek a navleci na sebe to, co nam nejvice slusi. A uz uz vyrazit ven, protoze masky se mezitim
zacali schazet u skoly. tak jsme se k nim pripojili. Uderem trinacte hodiny se dal pruvod do pohybu.
Chodilo se od domu k domu, vsude cloveku (masce) byli podstrkovany ruzne pochutiny, od koblizku pres
chlebicky az po maso, a samozrejme nechybela ani ohniva voda. Bylo velice tezke odolat, a musim rict,
ze se mi to nekolikrat nepodarilo odolat, a podlehl sem natlaku. U kazdeho domu hrala mistni dechova
skupina a za peveckeho doprovodu vsech pritomnych povzbuzovala odvazlivce, kteri se bezhlave vrhli do
viru tance. Pravda take sem si nekolikrate vskocil v kolo. Behem odpoledne jsme preckali dve pekne
snehove vanice, ale to nam neubralo sil a odhodlani dokoncit tento pruvod a prosli jsme celou vesnici,
az na samotny konec, ktery byl v podstate na miste, odkud jsme vysli, u skoly.
Odtud jsme se rozesli domu, kde jsme ze sebe udelali opet lidi a jali se odpocivat. Nejak nas to premohlo
a tak jak jsme se vecer ulozili, tak jsme se rano probrali. Tedy alespon nekteri. Pak uz se jen vypravit
na cestu zpet do Brna a muzeme jet. Ale to az pozde odpoledne. Po obede jsme si trochu zahrali na hudebni
nastroje , kterymi jsme se pokusili doprovodit nas zpev. Skoda, ze Hela musela s Martinem odjet tak brzo a
zbyli jsme sami se Slunickem a jeji sestrou Katkou :((( Ale i tak si myslim, ze se i odpoledne vyvedlo.
Ale to uz bylo moc hodin a tak bylo opravdu nutne vyrazit na vlak, ktery nas odvezl do Brna.
A to byl konec skveleho vikendu na pomezi Cech a Moravy. Uz se tesim na to, az opet navstivim nejakou dalsi
malebnou vesnicku a poznam prubeh zdejsich lidovych oslav. Ale stejne musim jeste jednou podekovat, ze jsem
mohl vubec na neco takoveho jet, takze dekuji Slunicko.
H*Y*M*A*N
Stalo se vam nekdy, ze jste rekli neco, ceho jste pak litovali? Mne ano. Proto se ted pokusim popsat jeden
souboj. Zacalo to zcela proste. Otazkou, jestli si nekdo z nas slapajicich lesni cestu pod Krizovym vrchem v
Adrspachu mysli, ze by dokazal snist kilo cokolady za hodinu. Ackoliv ji polozil Oskar s bezelstnym vyrazem na
tvari, stala za hlubsi zamysleni. Na konci byla ma odpoved, ze jo.
Bez piti, jidla a hodinu nezvracet. Rychlost pritoku doplnujicich informaci znela varovne. Jenze mozek, vyvolavajici
ve svych pametovych strukturach chut cokolady a libe pocity s ni spjate, nezareagoval. Vsadme se, o kilo cokolady.
Posledni sance predstavit si pul kila cukru moucka, pres 300 ml slunecnicoveho oleje a dve vajicka nebo alespon
dva temer plne pullitry cokolady jsem propasl a vsadil se. Nacez mi okoli s nelicenou radosti sdelilo, jak dopadli
predesli sazkari a ze uz se tesi na mne. Z toho,co mi rekli, jsem pochopil, ze zurivost a hruba sila tady na uspech
stacit nebudou. Abych pravdu rekl, neveril jsem uz, ze bych byl schopen takove mnozstvi sporadat, na druhou stranu me
zajimalo, kolik toho snist jde. A abych Oskarovi aspon trochu pokazil radost nad dalsim ulovkem, zacal jsem patrat ve
vzpominkach na prednasky z fyziologie, tykajici se hladu, regulace prijmu potravy a traveni, a licit mu, jak lze jednotlive
systemy osidit. Priznavam, ze jsem v jeho mizejicim veseli nachazel jistou utechu a pocit zadostiucineni.
Faze priprav byla dost dlouha na to, abych zjistil, ze rozdily energetickych hodnot ruznych druhu cokolady jsou podstatne
mensi, nez jsem doufal, a jatra tedy poradnemu kopanci neujdou, ze pokud me cokolada opusti stejnou cestou, kterou putovala
dovnitr, muze dojit k nedobrovolnemu vytvoreni vyvojove unikatni a velmi pevne pametove stopy, majici za nasledek odpor k
cokolade po zbytek zivota. Nejvice me asi desila predstava chirurgu, vyklepavajicich z meho zaludku ztuhly cokoladovy odlitek
a ukladajicich ho s peci sberatelu do vitrinky mezi zubni protezy, hodinky, kartacky na zuby a pribory a nasledne vylouceni
ze skoly pro blbost, avsak ani dalsi moznosti jako nepruchodnost strevni ci jaterni selhani se nezdaly byt bez zajimavosti.
Vyber materialu vyhrala Studentska pecet mlecna, hlavne pro svou cenu. Taky jsem doufal,ze zalite orisky a kousky zele by mohli
byt pro chutove poharky osvezujici zmenou v jednotvarne pustine cokoladove chuti. Usilovne jsem patral po udajich tepelne kapacity
a bodu tani cokolady, lec vyrobci se z pro mne neznamych duvodu zrejme rozhodli tyto dulezite udaje tajit.
V den souboje uz bylo temer vse pripraveno: Zasoby vody a kapesniku, CD s heroickou hudbou pro tezke okamziky, vodni lazen, nezbytny
kbelik, instrukce mym spolubydlicim medikum, ze si v pripade nepredvidanych potizi preji byt resuscitovan, i co mi maji poslat
do nemocnice. Ani dusevni priprava nebyla opomenuta. Cokolada je totiz nejlahodnejsi, nejzdravejsi a nejlepe stravitelny pokrm na
svete a ja jsem vyhladovely polarnik, ktery si muze vzit na dalekou mrazivou cestu jen tolik potravy, kolik se mu vleze do zaludku.
Proto jsem od rana nic nejedl, jen misto obeda pripravoval telo na vetsi o ocekavany objem raznym vypitim dvou a pul litru studene
vody. Jak jiz vim, je jen malo lepsich antiobstipancii a spoustecu nefalsovane zimnice.Zbytek casu jsem stravil vysvetlovanim
travicimu ustroji, ze mam zajem na mirovem stavu, ackoliv nezkuseni zvedove mohli situaci interpretovat jako predcasne vyhlaseni valky.
Zvedavcu ochotnych se popast na utrpeni druheho se seslo 17 . Moc si toho nepamatuji, ale z vypraveni vim, ze se docela bavili. Bohuzel
mi nebylo dovoleno pouzit muj tajny trumf - uvedeni cokolady do polotekuteho stavu a rychle spolykani bez kousani, nez mechanoreceptorum
v jicnu dojde, ze za opozdene dodani informaci do venromedialniho thalamu si to pekne schytaji.
Prvnich 200 g trvalo 7 minut. Je zvlastni, jak malo cloveku staci k pocitu nasyceni. Po 400 g mi ta hneda hmota prestala chutnat a zaludek
vyslal zadost o docasne uzavreni hranice. 600 g padlo v minute 32. a duraznost protestni noty se prestala zvysovat. Dalsi aktivita byla
zrejme prenechana mocnejsimu spojenci zvanemu nausea, sidlicimu v prodlouzene mise. Jiz od pocatku jsem sice pohyb jeho voju blokoval
hyperventilaci, ale v okamziku, kdy mi v dusledku silne snizene koncentrace CO2 v krvi zacaly tuhnout rysy obliceje, trast se
ruce a prchat citlivost koncetin, byl jsem prinucen se stahnout. Dve petiminutova primeri mi umoznila znovu zformovat sve siky a zbavit se
castecne pachuti cokolady, avsak nebyt polevani obleceni studenou vodou a jinych zpusobu chlazeni, rovnez napomahajicich inhibici centra
capro zvraceni, asi bych napor nevydrzel. Koty 800 bylo dosazeno kolem 50. minuty se zjistenim, ze posledni nadeje - vzepnuti mysli pri
cavidine brzkeho konce - byla licha, nebot diky potupne zrade ve vlastnich radach, kdy polykani prestalo slouzit a obracelo smer svyho
capohybu proti vlastnim, jsem tvari v tvar namirenemu fotoaparatu spotreboval vsechnu zbylou energii na potlaceni vzpoury a cas vyprsel.
Ackoliv mi zbyvalo urazit jeste sedm bitevnich policek, byl jsem rad ,ze jsem uhajil aspon zivot a cest. Zatimco okoli radostne pojidalo
vyhru ( a slechetne a velkoryse bizelo taky), travil jsem cas snahou dostat ten odporny sladky hnus z jazyka, zubu sliznice ust. Noc
byla dlouha. S dlazebni kostkou v brise se nedalo spat ani dychat a pote, co se zaludek probral z ochrnuti a cukr s tukem se dostaly do
obehu, jsem mel velmi realny pocit diabetika upadajiciho do hyperglykemickeho komatu.
Dnes uz cokoladu opet pojidam a obcas se ptam lidi, jestli si mysli, ze...1 kg... Nejvice mne zatim potesila maminka kamarada (pani
doktorka), ktera rekla - jiste, samozrejme, urcite. Presto si myslim, ze to byla hodne velka blbost, i kdyz na druhou stranu jsem se
pristihl pri premysleni, jak by slo snist o zbyvajicich 112 g vice. Nejake napady mam a pokud by se nasel masochista utkvelou predstavou
vlastni neomezene zravosti, jsem ochotny mu je za kus cokolady (to vite, zavislost) a mistoprisezne prohlaseni, ze byl varovan, poskytnout.
Zaverem chci podekovat vsem, kteri si na mne vsadili a tudiz se podileli na prohre, za projevenou podporu a znovu vyjadrit sve
politovani nad zklamanim jejich duvery.
Radek
To je otazka! Da se rict, ze slova vyjadruji stejnou "cinnost",
ale ono to zdaleka neni tak jednoznacne jak jsem se mohl presvedcit
v jedne knizce o putovani. Rad bych se s vami podelil o vysvetleni a porovnani
techto dvou pojmu jak je chape autor one cestopisne knihy Pavel
Knebl z Tiche, ktera se jmenuje Putovani pro nic za nic aneb Na
kole i v;mackach, v;pohode i srackach. A zaroven
vam v;tom pomohl udelat jasno. Mimochodem bych tuto knihu
velmi doporucil vsem, kteri by se radi jednou vydali probadat svet
smerem na "bajny" vychod a nejen tem. Opravdu je to velmi zajimave napsane dilko a
napr. pro me velmi poucne. Ale vratme se zpet k tomu co me primelo napsat tento clanek.
Treba zjistite, ze mezi poutnikem a turistou je podobny rozdil jak mezi Severnim a
Jiznim polem, ale to uz si udelejte nazor vlastni jak to vlastne je. Dalsi vety jsou vypsany
z Pavlovy knihy kapitoly PS.
Turista (dale jen T)se na cesty vyda, kdyz mu to okolnosti dovoli, poutnik (dale jen P)se citi na ceste porad.
T na svych cestach utrati mnohem vice penez, nez kdyz na ceste neni, oproti
tomu naklady P jsou vzdy nizke.
T specha, pocita, planuje, filmuje, P se "flaka" a raduje.
T se vraci,kdyz dojdou penize ci dovolena, P kdyz se mu to nahodou povede.
T skrbli dlouhou dobu na par dni rozmarneho zivota, P se nekdy kratkodobe omezi,
aby ziskal prostredky na dalsi dlouhe putovani.
T ma spoustu nepratel dest, slunko, zimu, tmu, domorodce, mikrobyP prijima
tyto ukazy jako skolitele a nositele silnych zazitku.
T se obava,po hotelech prespava, P ten se neboji, vyspi se i na hnoji.
T okoli vnima pres svou kapsu a techniku, P svym srdcem.
T se povazuje za pana tvorstva a podle toho se chova, P se citi a chova jako soucast
prirody.
T je jako nadrzeny gentleman v bordelu. Plati za neco, co ma prirozene na dosah!
Poutnika prostitutky nevzrusuji touzi "po panennstvi".
Tak co, taky plujete dle Pavlovy charakteristiky mezi P a T a nevite co
vlastne jste? To nevadi hlavni je, ze se nam (vam) nase (vase) cestoputovani
libi a chut stale nekam jezdit nevytraci, ba primo narusta kazdym
ukoncenym vyletem vic a vic. Takze
nekde jinde nez-li doma Ahoj
Bobes
Zprava z tisku
Jako nezaujaty brontosauri novic jsem byl pozadan o zhodnoceni zpivajici vikendovky
Par tonu, ktere prebyvaji, kterou ve dnech 18.-20. 2. 2000 poradali na spalovske fare
(Oderske vrchy) Kamca a Siba. Vzhledem k omezenemu rozsahu clanku se zameruji
na zhodnoceni hlavni naplne akce tj. hudebnich aktivit a bez komentare
ponecham spoustu doprovodnych cinnosti (prohlidku krajiny, loveni
muz, cteni poezie, predvedeni vlastniho dilka, drobne prace na fare aj.)
Hudebni aktivity zahrnovaly prezpivani nescetnych Sibovych zpevniku doplnene
o Kamcin rychlokurz pro amaterske zpevaky vedeny ve snaze o vyuku
ve stylu skola hrou. Cilem Kamcina rychlokurzu bylo seznamit ucastniky
akce se zaklady solidniho peveckeho prednesu. Z pameti uvedu alespon
nektere jeho body: prakticke rady jak pripravit hlasovy aparat na
zpev, cemu se vyhnout, chceme-li snizit riziko jeho selhavani, rikanky k procviceni
spravne artikulace a kvalitniho prednesu, cviceni na pohotove vnimani zmen rytmu, jazzove
cviceni zamerene na podporu souhry pri skupinovem zpevu a podporu
hudebni predstavivosti. S rozcvicenymi, uvolnenymi hlasivkami
a dobre naladeni jsme na zaver pomerne uspesne nazkouseli stary
anglicky kanon. Bohuzel se nepodarilo dosahnout stejne miry soustredenosti a
kvalitni pripravy u vice pisnicek, nebot prednost ziskalo mnozstvi
odzpivanych pisnicek pred preciznim nacvicenim nekolika vybranych.
I pres tuto muzikantskou vytku me vikendovka s;Brontosaury prijemne prekvapila.
Umoznila mi setkat se s cleny organizace, ktera je schopna usporadat akci a zajistit
jeji hladky prubeh ve velmi pratelske a uvolnene atmosfere. Za tento zazitek
bych chtel vsem ucastnikum vikendovky a hlavne jejim organizatorum
podekovat.
Josef Svoboda
Na patecni odpoledne jsem se tesil cely tyden. Sbalil jsem si nejnutnejsi veci,
v Delvite nakoupil potrebne polotovary a vyrazil tramvaji na autobusove
stanoviste na Zvonarce. Na moste jsem zahledl podezrele vypadajiciho
trampa, ktery na me jakoby kricel : "Jedu na vikendovku." Oslovil jsem ho a spolecne
dorazili na spravne nastupiste. Tam jsme potkali dalsi pekarsky naladene lidicky,
tak jsme se k nim pridali. Samotna cesta trvala asi hodinu a pul. Behem
ni jsme meli moznost se seznamit. Obcas jsme se necemu spolecne zasmali. Vikend zacinal
a kazdy z nas si ho chtel uzit co nejvic. Myslim, ze se nam to povedlo.
Kdyz jsme vystoupili ve Stare Huti, byla uz tma. Na chvili zavladla panika. Jsme na spravnem
miste ? Kam pujdeme ? Nastesti behem chvilky prisel Peta - jeden z organizatoru teto akce.
Doprovodil nas na misto. Vybalili jsem si. Vytahli polotovary na peceni a pripravili jednu
mistnost na nocleh. Postupne jsme usedali na pripravene matrace. Hrali jsme hry, na kytary,
fletny, zpivali a vubec jsme zapomneli, ze jsme dospeli. Pri seznamovaci hre jsme se rychle
naucili, jak se kdo jmenuje, tak si kazdy jeste urcil privlastek zacinajici stejnym pismenem
jako jeho jmeno.
Prisla zaslibena upecena vecere. Hlavnim chodem byly chleby, kolace, pizzy. Tak moc jsem si uz
dlouho nepochutnal. Pristi den jsme pracovali jak v chate, tak kolem ni. Varil se obed, zametalo,
peklo, sekalo drivi a tahaly velke kmeny ke zpevneni svahu u chatky. Jelikoz nebylo venku moc pekne
pocasi - obcas prselo nebo snezilo - prace sla pomaleji. Ale odpoledni odpocinek na matracich kazdemu
zvedl naladu. K veceru jsme si zasli na prochazku (dopis, prosim, Gogo nazev hradu a misto, kde byly kone).
V nedeli dopoledne jsme se skromne nasnidali a vyrazili na 20 km turu po okoli (opet, prosim, dopis Gogo
nazvy mist - Cimburk atd. Gogo asi zapomnel - pozn. redakce).Vratili jsme se tak akorat, abychom stihli
v chalupe uklidit, najist se a sbalit. Cestu do Brna jsme vicemene prospali.
Stanislav
Od nepameti byl muj vztah k nemu zcela zaporny. V nocnich murach se mi zjevoval jako obluda s;odpornou
uslintanou tlamou plnou velikanskych zubu (vetrelec je proti nemu uplne miminko), kterymi rve muj CNS
na kusy, cimz me odsuzuje k vykonu povolani typu metar, policista, poslanec, poslintanec ap.
Az nedavno absolvovana prednaska mi otevrela oci.
Vzdyt on je to ve skutecnosti velmi mily hezky tvorecek, kteremu nejde o nic jineho, nez o me zdravi(my
se take starame o sva auta). Zivi se pouze bunkami odumrelymi, ktere by nam jinak v hlave zavazely a
brzdily tok myslenek. Pravda, obcas si ukousne i ze zdrave tkane a my si pak nemuzeme vzpomenout jake
je hlavni mesto Pakistanu, ale je to cena, kterou se vyplati obetovat. Pokud totiz budeme dbat o sve
vedomosti a stale rozmnozovat sve dovednosti, znalosti a schopnosti, bude zdrava tkan mnohem sytejsi,
coz zpusobi, ze mozkozrout bude dele travit. Kdyz travi, tak nevyviji zadnou jinou aktivitu a nudi se,
tudiz se bude radeji krmit jen odumrelymi bunkami a my si kdykoli bez problemu vzpomeneme na jakekoliv
hlavni mesto..
Kamarad sice rika, ze me mozkozrout pripravi uplne o rozum, ale ja mu neverim. Pravdu ukaze cas. Tak zatim
ahoj. Jdu na prednasku, abych byl zase o neco chytrejsi.
abe normal
Musim priznat, ze nas pobyt na Perhentian Islands byl onou tresnickou na pomyslnem asijskem dortu. Posledni
pulden snorchlovani jsem mel moznost v rannim prilivu shlednout metroveho utesoveho zraloka (domorodci zase
tvrdili, ze vsechno je "oukej") a plaval ci vznasel jsem se v obrovskem hejnu pestrobarevnych rybek.
Pak uz jen baleni a posledni pohledy na vzdalujici se plaz. Finalni dojem je ponekud pokazen tim, ze si na pevnine
u maleho stanku davame vsichni pokrm a la nemecky "eintopf": drzkovou polevku s ryzi a citronem (nic jineho stejne
nebylo). Jestli mohu doporucit, tak takovou "pochutinu" ze sveho jidelnicku vynechte. Ac jsem jinak milovnik klasicke
ceske drzkove, tak jeji asijska varianta mi opravdu nesedla. Navic kuchar korenim neseril, takze misto pusy jsem mel
ckovarskou vyhen.
Auto opet ukrajuje kilometry smerem na jih a my smerujeme k dalsimu cil: narodni park Tamar Negara. Nachazi se uprostred
Malajsie a na vetsine sve plochy je pokryt bujnou tropickou vegetaci. Pri pohledu na mapu zjistite, ze narodni park je
soucasti velke oblasti (cca 250 na 200 km), kde krome tropickeho pralesa a jedne spojovaci silnice toho vice neni. Vstupni
"branou" do parku je vesnice Tembeling, odkud se po dvouhodinove jizde ve clunu po stejnojmenne rece dostanete do spravniho
strediska parku Kuala Tahan. Ano, park je pristupny dvema zpusoby: clunem nebo pri hezkem pocasi dzipem s nahonem vsech
kol. Po ubytovani v kempu (postavili jsme dva stany) hned vyrazime po znacenych cestach do dzungle a v desivem parnu
absolvujeme asi 7 km prochazku vcetne tzv. Canopy Walkway. Jsou to provazove chodnicky natazene zhruba 20 metru nad zemi,
takze si muzete prohlednout koruny stromu. Bajecne se to pod vami vrti a navrat na maticku Zemi dava opet pocit jistoty.
Lituji, ze se zde nemuzeme zdrzet dele. Sprava parku totiz organizuje 5 a 9 denni expedice s pruvodcem, kdy se kempuje na
divoko a clovek se podiva dal nez jen na dohled od centraly parku. Na druhe strane jednu takovou expedici jsem videl vyrazet
a prekvapenim jsem lehce nadzvednul oboci. Batohy obtezkanou vypravu uzaviral domorody pruvodce nesl pres rameno splasklou
tornu a na nohou mel neco jako polobotky; patrne se ridil zasadou, ze co natece, taky i rychle vytece. Presto i my jsme meli
moznost byt obklopeni dzungli na nedalekem Bukit Terasiku (344 m.n.m.). Po te, co mi prestala v usich hucet krev rozpumpovana
prudkym stoupanim, jsem zaslechnul plejadu zvuku, ktere ke mne donasel tezky vzduch dzungle. Vyhled z kopce (bukit znamena hora)
byl na vsechny strany stejny: kopecky a udolicka, v tech hlubsich jeste dopoledni slunce nerozehnalo hustou mlhu.
Na druhy den se vracime na vychodni pobrezi. Rano hledame ubytovani, nasleduje courani v meste Melacca. Je to nejstarsi mesto v
Malajsii, portugalsti plavci sem prisli v roce 1511 a zalozili zde opevnenou osadu. Po Portugalcich se tady stridala pekna radka
kolonizatoru. Z kamenne pevnosti zbyvaji jiz jen obvodove zdi, avsak evropsky charakter mesta je stale patrny. Proc jsou vsak domy
ve stredu mesta natreny cervenou barvou, objasnit nedovedu. V pozdnim odpoledni jeste jednou okousime koupani a sluneni. Vecer jsme
si s kamaradem ustali primo na plazi pod otevrenou oblohou. Ac se zdalo, ze to bude paradni noc, nakonec jsem toho moc nenaspal.
Podcenili jsme priliv, tlacil nas vys a vys, potom nam spolecnost delaly neco jako pisecne blechy lacne po nasi krvi, na ranem
zacalo prset, takze jsme rezignovali a sli pod strechu. No reknete, neni to romantika?
Mysak
3.4. Risa
14.4. Lida Musialova
20.4. Marcela
24.4. Jurin,S Pytlem,Choros, Hadar
26.4. Tap
27.4. Bobes
(28. 4. - 1.5. 2000)
Pohodova akce pro vsechny na Male Krivanske Fatre,na pastevecke osadePodrozsutec asi 5 km od Terchove.
Hromadny sraz je v 15:30 na Brnenskem hl.n. hned za hlavnim vchodem vpravo. Odjezd je v patek 28.4 vlakem v
15.57 do Valasskeho Mezirici z Brna - Hlavniho nadrazi,zoufali opozdilci maji jeste sanci stihat vlakem v
16.50 do Prerova nebo autobusem v 17:00 ze Zvonarky primo do Ziliny. Je mozne pristupovat po ceste nebo se
pripojit az v Ziline,kam je hromadny prijezd ve 20:57. Dobrodruznejsi je dojezd na vlastni pest - z nastupiste
c. 10 autobusoveho nadrazi v Ziline (2 min od vlakoveho) busem na zastavku Biely potok-skola, nebo alespon do
Terchove a dojit pesky (asi 5 km). Ze zastavky Biely potok-skola jeste asi 200 m dale po ceste,vpravo odbocit
po lavce pres potok a po chodniku asi 1 km porad primo do kopce na Podrozsutec.
S sebou: spacak, poradne boty a obleceni, trosku dobrot, prezuvky, chut chodit po horach, znalosti o Duro Janosikovi
i z novodobe Ceskoslovenske historie.
Penizky: vlak a bus tam a zpet +doprava v miste asi 500, spolecne nakoupene jidlo 50-100, prispevek na elektriku a
vodu asi 100.
Program: lezeni po horach, hrady a folklor, stipani drivi, zpivani, historicky kviz
a dalsi
Tesi se Petr (Pulka)
pmajser@evektor.cz
P.S. : akce na Fatre probehne krome 28. 4 az 1. 5 jeste i tyden predtim nebo potom. Domluvte se se mnou.
Zajemci o hromadnou jizdenku se slevou necht navstivi nejmene tyden predem na Listovych kolejich Milose Cabela
(L3 - 586) nebo Alese Rimskeho (L 591). Tyto kontakty funguji tez jako deadline pro odhlasovani.
Petr
Misto: ZS Lelekovice (v blizkosti Brna)
Co se skryva pod timto nazvem
Jedna se o treti volne pokracovani odpocinkove akce pro ducha i telo. Nejde jen o odpocinek,
ale take o sebepoznani a osobnostni rozvoj.
Obsah
Oshovy meditace, katarzni techniky, pohyb v;jakekoli nestandardni forme,izraelske tance,
masaze, malovani po sobe i po papiru, zpev a hra na cokoli, Mesicni orchestr,... nechejte
se prekvapit. Ucast na jednotlivych programech je dobrovolna, nicmene ucast jen na casti
vikendu neni mozna.
Podminkou ucasti je hudebni hluch, nedostatecne pohybove nadani, vytvarna slepota a naprosta psychicka vycerpanost.
Pro koho je akce urcena ??
Predpoklada se ucast lidicek, kteri uz byli na nejake akci s Instruktory nebo s Brontosaury nebo
maji zkusenost s podobnym typem akci.
Pozor!
Akce neni vhodna pro ty, kdo trpi nejakou psychickou poruchou nebo
jsou v dlouhodobe psychologicke ci psychiatricke peci.
S sebou:
Pastelky, vodovky, tuzky, stetce, kelimky, telefonni nebo jine karty (pouzite),
bubny, veskere hudebni nastroje (chrestidla, tamburiny, drivka, kytary), satek, prezuvky, tluste ponozky
do telocvicny, pohodlne obleceni a zasobu na prevlekani, PLAVKY (pokud nemate, nejsou podminkou ucasti),
hygienicke potreby (sprchy pritomny),karimatku, spacak, deku, esus, lzicku, hrnicek, veceri na patecni vecer,
ruzne laskominy.
Odlehceni penezenky: Asi 150 Kc na uhradu ubytovani, jidla, barev a mnoho dalsiho. Plati se na miste.
Zajemci se mohou prihlasit na adrese:
Doktor (Pavel Vesely),
tel. do prace: 42 21 52 06,
E-mail: brnopers@almara.cz
(preferovano)
Na setkani se tesi Tomas + Doktor