Jak uz Viky psala na konferenci, bylo by od pristiho roku mozno pronajmout si v novych prostorach Hnuti Duha mistnost o velikosti 30-40 m2. Ve srovnani s Bystrouskou jsou ale horsi financni podminky (1500 Kc za mesic) a mene bezpecna lokalita (Bratislavska), takze jsme se rozhodli nabidky nevyuzit.
Materialy k zaslani vsem clenum budou dopracovany na schuzce Trojky 8.12.
V soucasne dobe je na uctu 55.927,- Kc.
Plati do 15.11.2000.
Jeho nastin Dzast rozeslal (s Mysakovou pomoci) vsem ZC HB. Zvolena forma bohuzel vyvolava mylny dojem (jak bylo potvrzeno reakci), ze projekt zastresuje Orchis. Toto bylo zpusobeno spatnou domluvou mezi Trojkou a Dzastem. Priste si na podobne veci Trojka musi dat pozor.
Budeme pracovat pro magistrat?
Jednani na magistratu mesta Brna bylo castecne uspesne. Dohodli jsme se zatim na tom, ze zpracujeme text na informacni tabule (celkem 5 kusu) u nasledujicich chranenych uzemi: Kohoutovicky potok a Bosonozsky hajek. K tomu jsem si vzala cas na rozmyslenou do ledna. Dale bychom pak mohli zadat o prideleni do pece techto dvou uzemi na dobu jednoho roku. V lokalite Kohoutovicky potok by se jednalo o sbirani odpadu, ktery zde lidi vyhazuji (priblizne trikrat do roka). V Bosonozskem hajku by se jednalo o totez, ale ve vetsim meritku, nebot je tam zahradkarska kolonie a uzemi jeste nikdo neobhospodaroval. Navic by se mely kacet nejake akaty (mnozstvi a velikost zatim neznam, nebot v dokumentaci nebylo vycisleno a jeste jsem se tam nemela cas stavit). Dobra zprava je, ze uz ted mam zajemce, ktery by pomohl s kacenim a velke kmeny by si na vlastni naklady odvezl.
Na nas ted je, abychom se co nejdrive domluvili, jestli o uvedenou praci mame zajem ci nikoli, pripadne kdo je ochoten pomoct pri sestavovani informacnich tabuli (zejmena kresliri, pocitacovi maniaci, alespon castecni odbornici na kyticky, stromy, zviratka, mapy, grafiku, fotografovani). Osobne si myslim, ze bychom nemeli zahodit jedinecnou prilezitost to zkusit a zanechat za magistratni penize na tabulich nase logo s adresou!!!
Pokulhavajici rekordman 3 (Cestmir Klos, casopis Tyden 41/6 z 4.10.1999)
Navzdory prevratnym zlepsenim zivotniho prostredi nejsme jeste na spravne ceste: 1989 - 1999
Pred rokem nula
Ochrana zivotniho prostredi byla v minulem rezimu roztristena, pravni predpisy na sebe nenavazovaly a nesly pecet resortismu: o ochrane lesu a vod rozhodovalo jedno, o polich druhe, o ochrane prirody treti ministerstvo... Uvnitr panovaly tvrde centralisticke pomery, navenek nespoluprace. Vyjimkou byly odpady, ktere zadneho gestora nemely a prehazovalo si je ministerstvo vnitra s ministerstvem prumyslu. Ohrozeni nezabezpecenymi skladkami z te doby mohou na sve kuzi poznat i nasi vnukove.
O mnoha vecech rozhodovala zcela mimopravne ta nejvyssi autorita - okresni, krajsky ci jeste vyssi stranicky tajemnik. Nejchoulostivejsi prikazy nebyly nikam zapisovany, a tak kdekdo se napriklad ridil zakazem prijimat do zamestnani lidi utikajici pred severoceskym smogem jen na zaklade telefonickeho zavolani. Dohledat dukaz se po zmene pomeru nikomu nepodarilo. Roztristene pravni predpisy slo vselijak obchazet, a cim tvrdsi byly, tim vic vyjimek bylo udeleno, takze pro jednoho platily, pro druheho ne. Norma na dusicnany v potravinach byla natolik prisna, ze ji v praxi zadne JZD ani zahradkar nedokazali dodrzet - a tak vlastne jako by ani neexistovala. Nejnesmyslnejsi byly predpisy na ochranu zemedelskeho pudniho fondu: prikazovaly nahradni rekultivace, takze za kazdy metr zastaveneho pole padl metr remizku ci jinak cenneho posledniho zbytku volne prirody v krajine - ve snaze vyrobit nahradni zemedelskou pudu.
Zlata era porozumeni
Zatimco ministerstvo zivotniho prostredi vzniklo v prosinci 1989 pospojovanim nejruznejsich resortnich utrzku na zelene louce, nevladni iniciativy mely uz rozvinutou tradici. V ekologicke sekci Biologicke spolecnosti CSAV uz nekolik let tribili sve nazory oficialni vedci s disidenty. Psali petice proti prehrade na Krivoklatsku a lanovce na Snezku, cetli casopis Nika, ktery na hranici mozneho informoval o nejcitlivejsich ekologickych kauzach, vyjednavali s establishmentem, ale nechali si i natlouci pendrekem pri demonstraci za zachranu Stromovky. Spolecne s Ceskym svazem ochrancu prirody pripravili bilou knihu o pravdivem stavu zivotniho prostredi. Z tohoto okruhu vcetne severoceskych ekologu i aktivistu Brontosaura se rekrutovali lide, kteri vnesli novou krev do rutiny statnich uredniku.
Souzneni s novym ministerstvem nalezly i mlade ekologicke skupiny vznikle v kvasu konce osmdesatych let (nejznamejsi z nich jsou Deti Zeme a Hnuti Duha); to vsak jako kdyz utne skoncilo volbami v roce 1992. Do te doby nastesti stacila Ceska narodni rada prijmout dva zakony, jejichz pusobnost stoji a pada s ucasti verejnosti ve spravnim rizeni: zakon o ochrane prirody a krajiny a zakon o posuzovani vlivu staveb na zivotni prostredi.
Najednou me vyrusilo zvlastni pipani. Vytrhlo me z uvah a myslenek. Dve hodiny jiz stoupam sam timto lesem, slysim jen sumeni vetru nahore ve vetvich a najednou toto. Rozhlidl jsem se kolem. Mezi stromy se zablyskaly bile steny Montserratu, ztraceneho poutniho kostela, cile to me cesty. Ale i neco jineho me prasklo do oci. Stojici dzip v khaki barve, jako vystrizeny z akcnich filmu. Jdu se podivat bliz
Kousek od dzipu stoji starsi chlapik v maskacich, vousaty, delsi vlasy pod vojenskou capkou. V ruce drzi detektor kovu, krouzi s nim nad povrchem louky. To je to podivne pipani.
Rekl jsem mu ahoj, prosel kolem nej, zamiril k bile barokni stavbe opodal. Ale ten chlapik mi porad vrtal v hlave. Jiste je to zlatokop, radeji se ho nebudu ptat, co tu hleda. Z Londonovych povidek moc dobre vim, jak si hledaci pokladu peclive strezi sve naleziste. Ja se s nim dam do reci a on me utluce polni lopatkou, aby zachranil tajemstvi sveho pokladu.
Prohlidl jsem si malebny kostel, jakoby utopeny v mori spadaneho barevneho listi. Ale i pres hukot vetru v holych dubech jsem porad slysel to tlumene pipani. Prosel jsem podel kamenneho tarasu pod kostelem, nahledl do podzemni kaple, zastavil se pred dvojici baroknich soch. Do sesitu jsem si nacrtl system valu, tahnoucich se ve strani pod kostelem, stare archeologicke navyky. Ale to pipani mi porad nedalo pokoj.
Ubocni stezka vyustila opet pobliz chlapika s detektorem. To uz me zvedavost premohla. "Ahoj, co tu hledas ? Teda, pokud to neni tajne " Pousmal se, sahl do kapsy, vytahl par plisku. "Hledam", rekl proste. A ukazoval mi sve poklady. Par novych desetniku, koruna z let padesatych, jedna mince predvalecna, jedna zprohybana z konce minuleho stoleti. K tomu zlomeny klic a rezavy sroubek. Vsechno cerne od hliny.
Dali jsme se spolu do reci.
Vypravel, jak si poridil detektor kovu a s nim navstevuje ruzna zajimava
mista a hleda. Samozrejme, ze nikdy nenajde poklad, bednu zlatych minci
nebo sperku. Nehleda bohatstvi a tim se lisi od klasickeho zlatokopa. Hleda
hledani. Ten tajemny pocit vzrusujici nejistoty, to ocekavani, co tentokrat
vyrypne lopatkou z pod zeme. To je to, co cloveku nedovoli stat na miste.
Doma dnesni nalez ocisti, ulozi do krabicky k podobnym bezcennym pliskum.
Fyzicky bezcennym, jejich bohatstvi je jen v jejich samotne existenci.
A ta se zpenezit neda.
Ja mu vypravel o svem hledani, o pomnicich, o smircich krizich. Pokyvoval hlavou, vedel, o cem mluvim. Rozloucili jsme se. Za zady se mi opet rozezpival detektor.
Schazel jsem po loukach dolu z kopce, vstric jiz notne potemnele krajine plne rybniku a barevnych stromu. Za horami na obzoru uz vychazel mesic, nad udolim plul papirovy drak. Jak klidna a ticha je ta zeme ! Jeste si musim najit pekne misto na nocleh.
Hledani je fajn.
Sandokani 99 aneb 3 stupne od rovniku - 2. cast
(pokracovani Mysakova clanku z rijnoveho cisla)
Po temer 3 dnech v Bangkoku zvedame kotvy a vecernim vlakem mirime primo na jih. Ve druhe tride, kterou tentokrat jedeme, je nezvykle prijemne. Dopredny pohyb vlaku vytvari klimatizaci a i pres rusny provoz v ulicce rychle usinam. Rano je jak z romantickeho filmu, jsme 600 km od hlavniho mesta, vlak projizdi dzungli, ktera je napravo i nalevo a syte oranzove slunce vsemu dodava uzasnou atmosferu. V miste prestupu Sura Thai nas odchytava soukroma cestovka a spolu se skupinou Anglicanu nas transportuji ve velkem pickupu na sve stanoviste. Jejich autobus (nastesti s klimatizaci) nas odvazi do primorske oblasti Krabi. Tady vzpominam na horolezeckou sekci Orchisu - Bobse, Humra a KK - protoze Krabi je vseobecne povazovan za raj horolezcu. Z dzungle vyskakuji vapencove utvary, nektere az 600 metru vysoke; steny jsou rozmanite obtiznosti a jak jsem se presvedcil na vlastni oci zcela neolezene!
Na dalsi den pobliz domovske plaze Ao Nang prohlizime 75 milionu let stare pohrebiste musli a lastur. V soucasne dobe by nikdo nepoznal, ze to pohrebiste je - nezasvecenemu to pripada jako obrovska betonova deska mirne se svazujici do more. Potom prichazi zlaty hreb onoho dne - kratce po poledni stoupame na Opici horu, jeden z krasovych utvaru na ktery nastesti vede betonove schodiste. Je to sice snobarna, ale jsem za ni vdecny 1272 schodu je hodne. Nahore se mi nedostava ani kysliku, ani vody.Fotku porizenou tesne po vrcholove premii jsem zatim nikomu neukazal... Trochu lituji zamlzeneho obzoru, ale vyhled je presto uzasny: na jedne strane pohled na zalidnene pobrezi, na druhe strane neprostupna dzungle, ze ktere k nam tezky tropicky vzduch prinasi tajemne zvuky.
Cely dalsi den nam zabral presun do Malajsie, vecer jsme jiz na ostrove Penang a utrmaceni ulehame v Eng Aun Hotel. Hlavnimi atrakcemi toho mista je zachovala pevnost Fort Cornwallis, byvale sidlo britske vojenske posadky. Vliv Anglicanu je zde stale znat, pred snehobilou radnici by jeste dnes slo hrat obzvlast nudnou hru kriket. Nemene zajimavy zazitek poskytuje chram Kek Lok Si, ktery ma jinak prezdivku chram 10 000 Budhu, jsou opravdu vsude, snad i na kachlickach na zachode. Dalsi den nasleduje dlouho ocekavana prejimka prostorne dodavky, ktera nam dava kridla. Pohodlny Nissan zacina ukrajovat prvni kilometry planovane trasy pres Malajsii. Podel pobrezi jsou ryzova pole a palmove haje, po najezdu na tzv. vychodozapadni dalnici se raz krajiny meni. Dvoulitrovy motor ma dostatek energie a taha do kopcu, automaticka prevodovka je na muj vkus trochu leniva, ale jinak je to fajn cestovani - jenom kdyby se vsude nepletli motocykliste. Sper je das! Zdejsi ucastnici silnicniho provoze maji vubec ponekud sverazny pristup k pravidlum jak jsme se nescetnekrat presvedcili, predjizdeni do neprehlednych zatacek a pod vrcholy kopcu je beznym jevem. Motoriste se blahove domnivaji, ze Budha umisteny na palubni desce je ochrani od vseho zleho. Lze to dokumentovat dalsim zlozvykem na pouzivani blinkru: zapnuty smerovy indikator vozidla jedouciho pred vami muze znamenat: a) budu nekoho predjizdet, b) muzes me predjet, c) zapomnel jsme to vypnout, d) davej bacha, udelam neco zcela nepredvidaneho. Tak si vyberte.. Nakonec jsme dojeli do Kota Bahru, na nocnim trhu pojedli murtabak, plnenou vajecnou kapsu a jako zakusek jeste varenou chobotnici. Rano jsme opet na ceste a v Kuala Besut nasedame na archaicky parnicek, ktery nas bezpecne dopravil az na Perhentian Islands. Na zaostale ostruvky se jezdi zejmena za vyjimecnym potapenim a my se tesime, ze vyzkousime nase snorchlovaci nadobicko. Z ubytovani DLagoon se vyklubalo nekolik prkennych chatrci na okraji dzungle, ktere jsou ukazkou malajcke jednoduchosti nejdulezitejsi soucastkou je drobny plechovy drzak, na ktery se nasazuje odpuzovac proti moskytum (smrdi opravdu priserne, vubec se tem drobnym krveziznivcum nedivim, ze jim pak zajde chut). Potapeni je vsak uchvatne: voda ma teplotu prave uvarene kavy, dno pokryvaji bestrobarevne koraly neuveritelnych tvaru, kolem se hemzi hejna tropickych ryb, cistota more je fantasticka. U vody jsme vydrzeli cele odpoledne, pri navratu nas ceka dalsi setkani s lokalni faunou. Pred sprchou, kde tece sladka voda, me ceka dvoumetrovy leguan a suverenne se tvari, ze ted je na rade on, nikoliv ja. Promptne odbiham pro fotoaparat a po navratu me ceka prekvapeni. K macickovi se pridala manzelka a tri deti. Pred touhle presilou jsem kapituloval a uvolnil cestu rodince, ktera lenive smeruje ke kuchyni. Domorodec se smeje: Jdou na veceri a vysypava stravnikum kbelik zbytku. Hm, tomu rikam servis. Inspirovani apetitem ctyrnozcu se vydavame obliznout neco i my.
Adr 99 Za hranice (28.7-8.8)
aneb pameti organizatora PsB
Prolog:
Nesnasim cekani na ucastniky. Zvlast, kdyz zatim vsechno klape. Vzdyt kdo, k certu, dokaze rict, kolik jich prijede, co to bude za lidi a jak se budou snaset s Pocasim? A kdo tohle vi, je blazen myslet si, ze neco ziskal. Chybicka se stejne nezadrzitelne vloudi s medvedi silou a maskovaci schopnosti chameleona.
Takze vytahujeme z baliku jedno typko misto predpokladanych dvou, pak prohledavam Berouse, jestli nezapadlo nekam do skviry a jeste potom vidim tlemici se Chybicku. Slysim hlas: Poveste ho vejs a hlas tim nemysli skladnika Sibu. Na lane se uz houpe Charlie. Za chvili za nim do koruny stromu posleme i slozene typko. Dreme, jak burlaci na Volze. Ale pocit z dobre vykonane lumparny je veskrze prijemny. Ten pocit, ta predstava, jak budou koukat.Hotovo, finito, kamaradi moji.
Charlie sel na nadrazi privitat navstevniky za hranicemi jednohubkami a soli (symbol malych porci a velke zizne). Zakusil desivou ctvrthodinku, kdyz na srazu cekali pouze tri individua, navic samy znamy, takze na ne zkousel Holmese (ponekud neobratny pokus) a cekal na dalsi vlak. Individua zatim poplenila pohosteni, kralovsky se bavice nad Charlieho rozpaky. Koneckoncu predstava, ze ucastnici budou v mensine, ponechava maloktereho organizatora chladnym (az na pripady mrazeni v zadech). Nastesti zbytek dorazil dalsim osobakem.
Na taboristi se shlukla skupinka lehce dopidila, ze cosi chybi. Pak kdosi ukazal na stocene typko, ze cosi chybi. Z hloucku se oddelil jeden clovek, dosel ke stromu a splhal nezmenenou rychlosti (simpanz hadra) vzhuru po hladkem kmeni. Svist, naraz, cosi tezkeho buchlo o zem. Priznavam se, spadla mi brada, kdyz jsme tam s Vendisem a Charliem vytvorili zivy obraz Burlaci u Vysehradske skaly. Stavba stanu jim sla tak od ruky, az mi prislo lito, ze latrina byla uz iniciativne vyhloubena. Vedel jsem, ze z tohodle materialu neco vymackneme, tudiz je berem.
Vzdyt, kdo k certu muze rict, kolik jich prijede, co to bude za lidi a jak se budou snaset s Pocasim?
Takze bylo jich sest a sedm za hranicemi, jestli mi rozumite. Ne, nerozumite, ale na zacatek v tabore byl stav sedm na sedm. Jenze pockejte do rana a bude to osm holek na sedm kluku. Tam jsem rezignoval na nejake vypocty, protoze kdyz se v soutesce u rozebraneho dreveneho schodiste objevil sympaticky vousac v monterkach, pocty se zase hnuly. Chtel nejakeho organizatora, tak jsem ho zbabele poslal za Vendisem, ten se cisel neboji. Nebal se, nebyl prekvapen, i kdyz u obeda potkal slecnu Vrkocivou. Pobavene konstatoval, ze mame jednoho cloveka navic (nez byl pocet prihlasenych). A ted otazka, nepozorny ctenari. Kolik melo mit PsB lidi a prebyval muz ci zena? (reseni priste)
Ale to stale nebyla posledni zmena. Asi po dvou (?) dnech odjela ucastnice, protoze akce ji prilis nesedla. Pro nas nic prijemneho, takova vec zamrzi. Tereza byla jednou z tech tichych, uzavrenych povah, ostrazita vuci okoli, od ktereho si udrzovala odstup. Jinak byla inteligentni, pecliva, urcite z ni bude vyborny vedec.
S takovymi lidmi byva velky problem, jak je zapojit do party i do programu, ale kdyz se to povede, kdyz pod dotykem pratelske pozornosti, pohody, oceneni a po nekolika laskavych stouchancich procitnou, rozehreji se, tak to je vec. Lidska poupata v sobe skryvaji nejmene tolik krehke krasy jako nerozkvetle ruze. Odvaha se vlije do zil, ulity popraskaji, najezene trny se zlamou, muze to byt nadobro. I kdyby promena trvala jen po tuto kratkou chvily v pohostinnem prostredi, nevadi, vzdyt dobra vzpominka nepali. Tady se uz hraje o jine vyhry, nez jen o povedeny program, tady se hraje o stesti cloveka. Tohle je dulezite vedet.
Tercin odjezd byl vyhodny pro ni, protoze nemusela byt na akci, na ktere se necitila dobre. Byl vyhodny i pro nas, protoze jsme prisli o problemoveho ucastnika (i taci se najdou), ale zaroven nas ochudil o nejspis prohrany boj i o sanci na pravdepodobne nejvetsi uspech tabora.
Anketa o PsB Za Hranice (Adr 99)
Odpovidaji organizatori a ucastnice (Vendis, Charlie, Jitka, Jupicert). Odpovedi jsou zkracene.
Tvoje chvile triumfu (slavy, stesti) ?
V: Posledni vecer ci rano, kdy uz bylo jasne, ze se to nemuze pokazit.
CH: Prvni vecer (u ohne). Prestoze jsme byli spolu jenom nekolik hodin, mel jsem pocit, ze jsme jedna parta.
J: Kdyz jsem se musela prekonavat a povedlo se mi to. Coz bylo mnohokrat.
Ju: NEXUS VI. Bylo v nem hafo priprav a dokonale klapnul. Dokonce jsme zapojili i "kotnikare" Michala. A kdyz se blizil, ten silny zaver...Jako, kdyz vyrobite neco pekneho.
Tvoje zla chvile ?
V: Odjezd Terezy.
CH: Bolavy zub.
J: Kdyz jsem si oparila nohu pri Nexusu VI v nejmene vhodny okamzik.
Ju: Posledni vecer po posledni hre. Zvoral jsem to, jak se dalo. Mel jsem na sebe hrozny vztek.
Co te pobavilo?
V:Ucastnik navic.
CH: Prisun stale novych ucastniku, neustale odnekud nekam padajici Alena, hry BidloBozi nebo Monstrum atd., bylo toho hodne.
J: Jistem smyslu celych deset dni.
Ju: Darca v roli ucitelky. Hotova breca, jak utrousil Vendis. A herecky koncert, ktery rozpoutala.
Zvlastni okamzik ?
V: Treba zapad slunce nad Snezkou.
CH: Prijezd do Adru, cestou na taboriste mne prepadla nostalgicka nalada. Divadlo. Mohl jsem se podivat na sebe ocima jineho, byt to bylo mysleno jako legrace.
J: Hra s Carodejkou. Nektere vecery u ohne. Povedela jsem na sebe spoustu veci, ktere jsem si driv ani neuvedomovala.
Ju: Kdyz zacinali Ilustrace, bylo mi najednou hrozne lito, ze se nemuzu toho programu zucastnit spolu s ostatnima.
Co jsi nesnasel?
V: Vecerni odchazeni v puli debaty a nasledne vstavani.
CH: Ranni vstavani. A povest zvrhlika, k cemuz byl polozen zaklad prave zde. Sice jsem se zbavil povesti jedlika z predchoziho PsB v Adru, otazkou ovsem zustava, zda jsem si polepsil...:-).
J: Nejvic mi vadily hodinky. Myslim, ze nejsou potreba. A pokud je nekdo ma, nemusi mi rikat kolik zrovna je.
Ju: Dojizdeni pro vodu. Zabiralo to spoustu casu a vazalo sily, ktere se daly pouzit jinde.
Ucastnici?
V: Myslim, ze jsme vybrali dobre.
CH: Bezva parta. Snad jen ta Tereza. Bylo tam nekolik "osobnosti".
J: Mrzel me odjezd Terezy.
Ju: Meli jsme kliku. Jesteze se Mejdla pri vyberu vzdycky neridila dotaznikem(viz. Zdenek ).
Nejlepsi, nejhorsi hra?
V: Dost dobre jsem se bavil pri zjistovani fyzicke kondice ucastniku ("Legenda o Hadarovi"). Moc nam nevysla hra posledni vecer ("Sao-lin").
CH: Nexus. Fyzicky se znicit a pak premyslet nad sebou, to ma stavu.Bodypaiting, Bidlo Bozi atd. Nejhorsi hra, zadnou vylozene slabou si nepamatuji.
J: Libila se mi "Snidane na strome" a taky androide (Nexus).
Ju: Nejlepsi- pro mne Nexus. Pro mne nejhorsi- Sao-lin. Na svem miste v programu urcite. Jinde a jindy by to tak hrozne nebylo.
Co jsi nestihl?
V: Uvest spoustu her. Poznat ucastniky.
CH: Zucastnit se Bodypaitingu. Obcas si srovnat zazitky. Prohlednout si skalni mesto.
J: Vic mluvit s lidmi, kdyz jsme byli naladeni na stejnou vlnu.
Ju: Poznat ucastniky. Jenze to byla cena, kterou bylo treba zaplatit, aby program za neco stal.
Jak Kojot tancil s hvezdou
Protoze Velka tajemna sila dala Kojotovi hodne ze vlastni kouzelne moci, zacal si Kojot pripadat velice silny a mocny. Veril, ze neni nic, co by nedokazal. Myslel si dokonce, ze je mocnejsi nez Velke tajemno Kojot byl proste nekdy velice moudry, a jindy velice posetily. Jednou ho napadlo, ze by si mohl zatancit s hvezdou. To by se mi libilo, pomyslel si. Uvidel, jak za horou vychazi jasna hvezda, a zavolal na ni: Hej, hvezdo, pockej a pojd sem dolu! Chci si s tebou zatancit!
Hvezda sestoupila tak nizko, aby na ni Kojot dosahl, a sotva se ji dotkl, vratila se bleskurychle na nebe. Kojot se ji drzel zuby nehty a hvezda se prohanela po nebi sem a tam. Byl uz unaveny a ruku skoro necitil, jako by ji mel vykloubenou.
Hvezdo, uz mam tancovani dost! Pustim se a vratim se domu.
Ne, pockej , jsme moc vysoko, branila mu hvezda. Pockej, az se vratime nad tu horu, kde jsem te sebrala.
Kojot se podival na zem a zdalo se mu, ze je docela blizko. Uz jsem unaveny, hvezdo. Opravdu uz pujdu, jsme dost nizko, rekl a pustil se.
To byla chyba. Padal, padal a padal. Padal celych deset zim. Nakonec proletel mraky nad zemi, a kdyz konecne dopadl na zem, rozplacl se tak, ze vypadal jako stazena jeleni kuze. Bylo po nem.
Velka tajemna sila jen tak pro sve poteseni dala Kojotovi nekolik zivotu. Stejne mu ale trvalo par zim, nez se dal uplne do poradku. Zestarnul, ale nijak nezmoudrel. Chlubil se: Kdo jiny nez ja by dokazal tancit s hvezdou, padat z nebe deset let, rozplacnout se na zemi jako jeleni kuze a jeste o tom vypravet! Jsem Kojot, jsem silny, dokazu vsechno, co budu chtit!
Jednou v noci sedel pred chatrci a za horou vyklouzla zvlastni hvezda, letela rychle a mela dlouhy svitivy ohon. Kojot si rekl: To je ale krasna hvezda! S tou bych si chtel zatancit! Zavolal na ni: Hej, hvezdo s dlouhym ohonem, pockej na mne, slet sem ke mne! Zatancujeme si!
Zvlastni hvezda zamirila k zemi a Kojot ji pevne popadl. Hvezda s nim uletela do sireho vesmiru. Kojot udelal znovu chybu. Kdyz pozoroval hvezdu ze zeme, neuvedomil si, jak je rychla. Byla to nejrychlejsi hvezda na nebi. Tolik s Kojotem uhanela, ze mu upadla nejdriv jedna a pak druha noha. Behem toho sileneho letu mu z tela opadavaly kousky masa, az se nakonec hvezdy drzela jen prava ruka.
Kousky Kojotova tela spadaly na ruzna mista na zem, jen prava ruka letela dal s hvezdou. Brzy se zacaly kousky hledat a spojovat, ale trvalo to dlouho. Za nekolik zim byl Kojot znovu cely. Chybela mu jen prava ruka, ta byla stale na nebi. Kojot zacal volat: Velke tajemno! Mylil jsem se! Nejsem tak mocny jako ty! Nejsem tak silny, jak jsem si myslel! Slituj se nade mnou!
Velka tajemna sila se ozvala: Priteli Kojote, dostal jsi ctyri zivoty. Dva jsi uz hloupe promarnil. Mel by sis davat lepsi pozor!
Slituj se nade mnou, prosil Kojot, a vrat mi mou pravou ruku!
Ta je porad u hvezdy s dlouhym ohonem, muj mily. Musis byt trpelivy! Pockej, az se hvezda vrati, az se zase objevi za horou. Pak ti mozna hodi ruku zpatky!
A za jak dlouho bude zase hvezda nad horou?
Za sto let, odpovedelo Velke tajemno.
28.
ledna 1938 se v Moskve narodil Vladimir Vysockij, herec a zpevak takzvanych
autorskych pisni. U nas jsme ho meli moznost poznat predevsim prostrednictvim
Jaromira Nohavici, Milana Dvoraka vyborneho prekladatele Vysockeho pisni
nebo brnenskeho Jiriho Vondraka.
Zacal studovat techniku, ale brzy presel na studium herectvi a jako herec take v Moskve po studiu pusobil. Od roku 1964 az do sve smrti hral v divadle na Tagance. Divaci jej znali i z filmu, ve kterych nejen hral, ale pro nez skladal i pisne. Nektere filmy bylo a obcas i je mozno shlednout take u nas.
Psat zacal v roce 1961. Nikoho nenapodoboval, mel svuj vyraz, styl.
Jeho pisne dodneska neztratily nic ze sveho britkeho humoru i poetickeho jazyka. Namety jeho pisni maji neobvykle siroky zaber. O cem jsou jeho pisne? To je nejlepe vyjadrit slovy autora samotneho:
L vzdycky se snazim predstavit si lidi v nejake vypjate , kriticke situaci , lidi, kteri v nejblizsim okamziku muzou pohlednout do tvare smrti, kterym se v zivote neco zasadniho pokazilo, ktere neco postihlo, proste lidi , kteri jsou podel srazu, podel propasti nebo krici spaste nase duse (v uvozovkach citace z pisni) ale krici to jakoby poslednim dechem.
V zivote kazdeho tady pritomneho a vubec kazdeho cloveka muze nastat chvile, ktera mu ukaze, co v sobe doopravdy ma, a o tom chci psat. Kdyby to melo byt o nekom, kdo se zrovna dobre najedl a ted lezi na gauci, asi by to nebylo tak zajimaveL
Urady na nej zanevrely, protoze zdaleka nezpival jen o horolezcich, vojacich Velke vlastenecke valky, ale take o veznich, ztracenych existencich a pochybnych individualistech a delal si legraci z toho, z ceho si sovetsky autor legraci delat nemel a predevsim, ze se jeho pisne proste nijak nemohli vejit do oficialniho kanonu.
Pres den zkousel v divadle, vecer hral nebo zpival, pres noc skladal. A tento rytmus ho udolal, i kdyz za prispeni alkoholu a podle nekterych svedectvi v poslednim obdobi zivota take drog.
Vladimir Vysockij zemrel 25. Cervence 1980.
Vysocky ;byl v Sovetskem svazu neuveritelne popularniL
O jeho tvorbe se pravdepodobne jeste dlouho povedou diskuze a snad i spory, avsak stopa, kterou zanechal v sovetske kulture je nesmazatelna.
Patril k nejzajimavejsim osobnostem sovetskeho kulturniho zivota 70 .a 80. Let.
Byl sverazny, byl svuj.
Louceni s horami
Preklad: Milan Dvorak
Zpatky do proudu aut, zpatky do ulic mest
Zase ted pujdeme, vracet musi se kazdy.
Z vrcholu dobytych zase musime slezt.
Srdce nam zustane v horach
navzdy.
Tak si odpustte zbytecne spory,
Nejde mi o dukaz vlastnich sil.
Vice nez hory jsou pro mne jen hory,
Na ktere dosud jsem nevstoupil.
Nikdo z nas nechce jit svetem na vlastni pest,
Bez pratel, odkazan jenom na vlastni sily.
Z vrcholu dobytych ale musime slezt.
To se vi, bohove taky na zem semtam sestoupili.
Tak si odpustte zbytecne spory,
Nejde mi o dukaz vlastnich sil.
Vice nez hory jsou pro mne jen hory,
Na ktere dosud jsem nevstoupil.
Napady, nadeje, namety, pisnicky
Hory nam davaji a nam nechce se z vyse.
Jenze musime slezt, na rok ci na vzdycky.
Clovek vzdycky se ma vratit tam, odkud prisel.
Tak si odpustte zbytecne spory,
Nejde mi o dukaz vlastnich sil.
Vice nez hory jsou pro mne jen hory,
Na ktere dosud jsem nevstoupil.
Na srazovce PSB Hura.. na stromy
meli panove privezt vlastni milostne basne. At se vam libi.
Krasne nezname
Oskarovi slozil kolektiv mladych autorek
Roni slzy
voni nohy
drsne oci
boure
liska
prachy
hvezdy
ruze
slavik
orel
holub
slavis
Pariz
Nezname blondyne
slozil Honzik
Mas modre oci jak pomnenky,
rekni, zda jsou to jen domnenky
ze pro me krasne zari,
v tve mile tvari.
Barva tvych dlouhych vlasu
je barvou zralych klasu.
Tva krasa je tak velika,
ze udelala ze me balika,
neb v tve drahe blizkosti
chveji se studem i me kosti.
Jeden usmev tvuj vse zmeni
a hned vsechna ma krev se zpeni
a ja pro te hned rad udelem,
co na tvych ocich uhlidam
Blahoprani k narozeninam
1. 1 S Risa 12. 1. S Mokra
3. 1. S Maruska 12. 1. S Aja
3. 1. S Magda 17. 1. S Oskar Lazansky
7. 1 S Jitex 20. 1. S Choros
8. 1. S Viky 23. 1. S Monika Prochazkova
8. 1. S Tap 29. 1. S Honzik Sipr
Kalendar akci: