Je týden před 10. ročníkem Brontosauří olympiády a Zvonek stále není přihlášen, dokonce nemá ani soutěžní tým. Je to vůbec možné? Bude se opravdu konat olympiáda bez každoročního favorita? Jsme snad tolik vytíženi jinými povinnostmi? Je toho na nás moc? Na všechny tradiční i mladší sportovce? Vždyť jsme téměř vždy dokázali poskládat týmy dva! A nebo je nám trapné se stále znovu oblékat do Zlatých trenek?
Hlásí se mi Ifča a Tugi, jestli nevím o dalších, kteří by do toho šli… Nevím. Ale zkouším to pošťouchnout přes I-mačník… Nic. Jen se mi ozývají někteří Zvonci, že hrají za jiné týmy. Kam jsem asi uklidila tenisky?
Ve čtvrtek večer volá Prostějov – jdou do toho! Tugi, Ifča s Pepou a náš dorost z BRĎO - Pirát, Jája a Anička. Je jich šest a v Brně přiberou Erwina. Máme tým!!!
V pátek se zjišťuje, že podobně jsou na tom i jiné tradiční týmy, takže se budou vytvářet kombinovaná soutěžní družstva. Zvonky posilní ještě Čenda a Líba, kteří měli hrát za Müller Thurgau. To musím vidět!
V sobotu beru Šimona a vyrážíme do Řečkovic. Už od rána prší, takže doufám, že olympioniky najdu ve školních tělocvičnách. Omyl. Brontíci jsou nepromokaví a celý turnaj v ringu odehráli za deště v Zamilovaném háječku. Když už na nich nebylo nitky suché a déšť nepřestával, rozhodli organizátoři o přesunu do tělocvičen.
Teprve teď mám možnost se přivítat se Zvonky i s ostatními sportovci. Jsou tu známé tváře, ale nějak málo. Nevidím tu spoustu lidí, o kterých jsem byla stoprocentně přesvědčená, že tu budou – Zuza, Laski, Helča Šeblová a další a další. Ale i tak je tu lidu dosti – statistiky hovoří o 65 sportujících a cca 10-15 „okounějících“. Teď už vidím, že zůstanu spíš v té skupině Okounů a nebudu to Zvonkům kazit. Ostatně moje speciální disciplína – Lov drobné divé zvěře – je taky užitečná. Aspoň se nikdo (spíš Někdo) nebude plést pod nohy a brát sportovcům míče.
Volejbal je zpestřen tím, že v jedné tělocvičně je celoplošně natažena zápasnická žíněnka, jejíž demontáž a následná montáž by zřejmě zabraly celou sobotu, a tak se nakonec hraje na ní – styl plážový volejbal. Sotva stíhám sledovat všechny zápasy, ale Zvonku fandíme ze všech hlasivek, co máme. Zároveň však musíme utěšovat zoufalého kapitána Tugiho, který občas se ztrátou míče ztrácí trpělivost. Volejbal asi letos nebude naše silná stránka. V průběhu finálových zápasů se odbyde i oběd – pečené kuře (Šimonku, co to máš? Kdes´ vzal tu kost?) a pak předpovědi počasí hlásí konec dešťů, takže další disciplíny se mohou přesunout zase na již tradiční louky Zamilcu (pro nebrňáky Zamilovaného háječku).
Teď je na řadě frisbee – znova pokušení přidat se, ale Šimi musí spát a já využívám času k obálkování Informačníků. Když jsme oba hotoví se svými „úkoly“, pospícháme na bojiště, kde právě Zvonek dohrává poslední zápas o postup do finále. Opět za mohutného povzbuzování, leč soupeř je přeci jen rychlejší a průraznější. Tedy aspoň o třetí místo – sice u toho neprší, ale možná by to bylo hráčům milejší než ten silný vítr, který odhazuje talíř naprosto neodhadnutelně. A povedlo se! Máme medaili! Jsou šikovní ti mladí Zvonečci (i ti staří samozřejmě).
Na řadě je štafetový běh. Trasa nevypadá dlouhá, o to více je mokrá – opět „drobný“ handicap. Bude záležet nejen na rychlosti běžců, ale také na klouzavosti jejich podrážek. A opravdu – nejeden přibíhá do cílové rovinky poněkud zablácen. První přibíhají tak těsně a do takového chumlu diváků, že se pak těžko určuje pořadí. Jedno je však bohužel jasné – ti nejrychlejší budou diskvalifikováni, protože si (snad nevědomky) zkrátili trasu. Jo, jo...
Lano – návrat k přetahování místo přeskakování jsem považovala (proč to nepřiznat) za mírně nečestný tah pořadatelů, neboť jsem předpokládala, že Laski je letos registrován u Orchisu a tudíž, že mají tuto disciplínu v kapse. Leč stal se omyl – Laski je u jiného článku a navíc na olympiádě vůbec nebyl. Tímto bych se chtěla Orchisu omluvit za neodůvodněné obvinění. Sorry. Ale zpět k akci. Při pohledu na složení našeho mladého týmu mi bylo jasné, že na naši stranu jen těžko někoho přetáhnem. A proto jsem se ani moc nevzpírala zařazení mezi tahouny. Možná to nevíte, ale přestože jsem byla již na 6 předchozích olympiádách, nikdy jsem nesoutěžila (snad jen s drobnou výjimkou v Boskovicích, kde jsme nastoupili do jedné lajny při rozplavbách jako tým Kuchyňky – a poslední jsme nebyli J). Až teď, poprvé, a snad nám to i pomohlo k tradičnímu (letos pro Zvonek) 4.místu v této disciplíně. Tahy to byly urputné, a když jsme místo opouštěli kvůli přesunu do bazénu, vypadalo to, jako by se tam nedávno rochnilo stádo kanců.
Nyní musím bohužel podrobný popis akce ukončit, protože jedeme se Šimonkem domů. Ale naši borci a borky ještě nekončí. Ještě ze sebe musejí někde smýt celodenní pot a utkat se v plavecké štafetě. Budeme jim doma držet palce.
Podle dostupných zpráv se nikdo neutopil. A jak to celé dopadlo, si můžete přečíst na výsledkové listině
Tak vidíte, nakonec jsme nedopadli zas tak hrozně – rozhodně jsme dopadli líp, než kdyby do toho žádný Zvonek nešel. A výkon Mejdel byl letos velmi přesvědčivý. Uvidíme. Třeba se Zlaté trenky v těch mydlinkách aspoň trochu opláchnou J.
Ještě jednou dík těm, kteří do toho šli
Bedla
Tato stránka je součástí internetové prezentace Základního článku Hnutí Brontosaurus Orchis Brno